Z hlediska taxonomického je velmi důležitá hlava – nachází se na ní totiž hrot, který vybíhá z krunýře (rostrum) (Obr. 6). Rostrum je u každého druhu různě dlouhé a široké, má různý počet zubů na ventrální (spodní, "břišní") i dorsální (horní, "hřbetní") straně. Krevetky s dlouhým rostrem jsou například Caridina gracilirostris (Obr. 7), naopak Atyopsis moluccensis mají velmi krátké rostrum. Z drobných druhů krevet mají velké a výrazně pilovité rostrum krevetky druhu Caridina babaulti (Obr. 8). Na hlavě jsou dále umístěny oči.



Oči krevet jsou složené a vidí tím pádem velmi dobře, ale mozaikovitě (Obr. 9 a 10). Vzhledem k tomu, že hlavohruď není příliš pohyblivá, jsou oči umístěny na pohyblivých stopkách dávající některým druhům poměrně zajímavý vzhled Obr. 11). Dalšími důležitými orgány na hlavě jsou krátká a dlouhá tykadla (antenuly a anteny). Pod dlouhými tykadly je umístěn otvor, kterým krevety vylučují moč. Krátká tykadla jsou pro krevetu velmi důležitá – obsahují rovnovážné centrum, bez kterého by se krevety chovaly jako "opilé".



Zajímavé jsou také kráčivé končetiny krevet. Je jich pět párů (odtud název řádu Decapoda). U rodu Macrobrachium nesou první dva páry klasická klepeta. U rodů Atya a Atyopsis jsou klepeta přeměněna ve filtrující vějíře. Méně známou skutečností již je, že u rodů Caridina a Neocaridina jsou tato klepeta velmi podobná vějířům, ale spíše připomínají kartáčky, které jsou nasazeny na klepeta (Obr. 12 a 13). Těmito "kartáčky" krevetky obírají řasy, bakterie a prvoky, které jsou jejich hlavní potravou.


Pomalu se dostáváme k zadečku. Zadeček je u některých druhů rovný (Caridina japonica, Atyopsis moluccensis, všechny druhy rodu Neocaridina atd.) u jiných druhů je lomený (Caridina simoni, Caridina gracilirostris či všechna Macrobrachia). Na zadečku se nachází pět párů plovacích nožek (pleopod), které jsou opatřeny brvami (Obr. 14). Pleopodami umí sameček předávat spermatofory samičce, samička jimi umí míchat spermatické buňky s vajíčky a nosí na nich nalepená oplodněná vajíčka. Ocasní vějíř je tvořen ploutvičkovými končetinami (uropody) a telsonem. Vytrhnutí telsonu bylo často používáno jako rychlá a bezbolestná smrt v dřívějších dobách k usmrcení raků určených k jídlu. Telson je totiž napojen na hlavní centra nervové soustavy krevet.

Pro lepší přehlednost jsem zařadil obrázek s vnější stavbou těla krevet (Obr. 15).

Skončil jsem u popisu těla krevet, takže psát o jejich životě celkově by bylo spíše na knihu než na krátký článek do časopisu nebo na web. Nicméně tato morfologie je dle mého názoru prvním krokem k poznání života krevet.

A teď, abych se dostal k tomu receptu. Je to poměrně prosté. Ve chvíli, kdy zjistíme, jak vše okolo krevet funguje, použijeme akvaristickou intuici. Nevím, zda každý chápeme stejně význam slova intuice, ale mnohokrát se mi již osvědčilo neřešit zbytečně chemii atd., ale prostě stačí cítit s tím ekosystémem za sklem.