Jaro a léto je obdobím zvýšeného výskytu mšic na různých rostlinách. Mšice jsou málo sklerotizované, tedy představují jemné měkké krmivo. Pomalu lezou, nedokážou skákat. To vede k tomu, že někteří chovatelé zkoušejí s nimi krmit, případně přemýšlejí o možnosti jejich řízeného rozmnožování jako živého krmiva. Mšice mají velmi rychlý vývojový cyklus a velkou rozmnožovací schopnost. Rozmnožují se pohlavně okřídlenou generací nebo partenogeneticky pouze jako samičky. Jejich metabolismus je řízen hmyzími hormony a dalšími biologicky aktivními látkami, které podporují rozmnožovací cyklus i u akvarijních a terarijních živočichů. Mšice jako jedna z možností živého krmení mohou být významnou složkou potravy, která se dá uměle kultivovat celoročně.

Mšice jsou hmyz, který se na území střední Evropy vyskytuje asi v 850 druzích, po mírných zimách se objevují i méně běžné teplomilné druhy. Sají šťávu zejména na měkkých tkáních rostlin, převážně z cévních svazků. Mšice se během roku vyskytují na takzvaných primárních a sekundárních hostitelských rostlinách. Primární hostitelé jsou rostliny, na kterých mšice přezimují ve stadiu zimních vajíček a pak se zde brzy na jaře množí několik počátečních generací. Ty se potom obvykle jako křídlatá generace stěhují na takzvané sekundární hostitele, což jsou intenzívně rostoucí rostliny, na kterých mšice sají během nejsilnějšího vegetačního období, tedy přes léto. Sáním šťávy rostlin mšice získávají především dusíkaté látky. Přebytečné živiny, hlavně cukry vylučují jako takzvanou medovici, sladkou lepkavou šťávu (kterou sbírají včely na med nebo se s ní živí mravenci). Obvyklá velikost mšic je 1 – 10 mm, nejčastěji 1 – 3 mm. Tělo mají jemné a měkké, různě zbarvené, na horní části zadečku na druhém článku od konce mají trubičkovité útvary, zvané sifunkuly, které bývají odlišné podle druhu. Slouží k vylučování varovných látek. Tělo je zakončeno chvostkem, podle kterého lze určit pohlaví. Dospělci bývají obvykle bezkřídlí, ale za určitých okolností (někdy méně příznivých podmínek) se líhne okřídlená generace, někdy se střídají okřídlené a bezkřídlé generace. Běžně se stěhují i bezkřídlí jedinci na dosud nenapadené rostliny. Přesouvají se také během roku, na podzim se stěhují jako takzvané gynopary (matky samiček) na hostitelskou rostlinu jiného druhu (tzv. primárního hostitele), na které rodí bezkřídlé nymfy, které se páří se samečky a kladou zimní vajíčka, přečkávající zimu. Z nich se na jaře líhne generace tzv. zakladatelek (fundatrix). Mšice jsou uzpůsobeny rychlému rozmnožování, vývoj jedné generace trvá 6 – 15 dnů, mšice má kolem 70 potomků, žije přibližně 1 měsíc.

Pro výběr mšic z divokých zdrojů pro přímé zkrmování je vhodné zjistit, zda nesají šťávu na jedovatých nebo jinak nevhodných rostlinách, které by byly rizikové pro akvarijní nebo terarijní chovance. Při hledání mšic jako násady pro řízenou kultivaci je situace složitější. Kromě vyloučení nebezpečných rostlin je nutno najít takové mšice, které splňují další podmínky pro vhodnou kultivaci:
1. Sekundární hostitelská rostlina se dá snadno a rychle pěstovat.
2. Primární i sekundární hostitelská rostlina jsou nejlépe totožné, mšice nemají mít sklon k nutnému přezimování, nebo je možno mšicím zajistit vhodné podmínky, aby nepřecházely do stadia zimních vajíček a udržovaly se trvale v kultuře ve stadiu bezkřídlé partenogeneze.
3. Mšice nenapadá rostliny obvykle pěstované v domácnosti.

Za těchto podmínek připadají v úvahu následující druhy mšic:

Kyjatka hrachová Acyrthosiphon pisum
Vhodná mšice k umělé kultivaci, běžný laboratorní chovanec. Primární i sekundární hostitelské rostliny patří do čeledi bobovitých (Fabaceae), někdy nazývaných motýlokvěté (Papilionaceae) či vikvovité (Viciaceae). Je to velmi rozšířená čeleď rostlin, nejznámější je hrách, čočka, fazol, vojtěška, jetel, bob, soja, arašídy, lupina, hrachor. Kromě této čeledi kyjatka hrachová saje také na chmelu.

Velikost dospělců kyjatky hrachové je 3 – 6 mm, mají zelenou, žlutou, růžovou nebo načervenalou barvu, tykadla delší než tělo, sifunkuly štíhlé, dlouhé, s tmavým zakončením, oči tmavě červené až černé. Okřídlení jedinci jsou velcí 3-4 mm.

V přírodě přezimují černá vajíčka na vytrvalých bobovitých rostlinách (vojtěška, jetel). Na jaře se z nich vylíhnou mšice zakladatelky a ve třetí generaci vzniknou okřídlení jedinci, kteří se šíří po dalších porostech, především jednoletých, které se vyznačují velkým objemem mladé tkáně. Dospělá samička produkuje denně 4 – 12 mladých. Na podzim od konce září kladou zimní vajíčka.

Při umělé kultivaci je vhodná teplota 10-20°C, generační cyklus trvá 14 až 10 dnů. Teploty: optimální 20°C, 25°C způsobuje sterilitu, 30°C úhyn. Kyjatka hrachová je jediným známým živočichem, který dokáže tvořit karoteny, které významně ovlivňují vybarvení akvarijních a terarijních živočichů. Pomáhá jí v tom gen získaný z nižších hub. Takto vytvořené karoteny jsou velmi dobře využívány akvarijními rybami pro lepší vybarvení. Jsou totiž mnohem lépe využitelné oproti karotenoidům podávaným v rostlinných zdrojích z důvodů lepší stravitelnosti krmiva a vstřebatelnosti karotenoidů.

Jako hostitelská rostlina pro umělou kultivaci se používá nejlépe hrách, případně čočka. Pěstování hostitelské rostliny v zimním období je největším problémem dlouhodobé kultivace. Je nutno udržovat dostatečnou teplotu 15 – 20 °C a délku osvětlení nad 12 hodin i v případě rostlin pěstovaných ještě před tím, než se nasadí mšice.

Mšice z obilovin jsou další skupinou mšic použitelnou pro kultivaci živého krmiva. Obiloviny z čeledi lipnicovité (Poaceae) jsou sekundárními, a za vhodných podmínek i primárními hostiteli. Mšice se tedy uměle kultivují na osení z naklíčeného obilí.

Kyjatka osenní Sitobion avenae
Měří 2 – 3 mm, tělo má úzce vřetenovité, zelené až červenohnědé, na hřbetu tmavší. Sifunkuly má černé, kónické, delší než světlý chvostek, tykadla téměř tak dlouhá jako vlastní tělo. Optimální teplota pro množení 20 – 23°C, hyne při teplotě 30°C.

Mšice střemchová Rhopalosiphum padi
Velikost 1,5 – 2,3 mm, oválná až kulatá, zelená až hnědá, mezi sifunkuly rezavě červená (typicky červený zadeček), sifunkuly delší než chvostek, s obrubou na konci. Tykadla do poloviny těla. Optimální teplota pro množení 25°C, potom vývoj trvá asi 6 dnů, hyne při teplotě nad 30°C. Má poměrně silný sklon k přezimování živorodých samiček na sekundárním hostiteli. Důležité je, že tedy nemusí přezimovat na primárním hostiteli, což je střemcha, a může přezimovat na obilí.

Kyjatka travní Metopolophium dirhodum
Velikost 2 – 3 mm, úzce vřetenovité tělo, světle zelená, tmavě zelený pruh na hřbetu, sifunkuly má světlé, kónické, dvakrát delší než chvostek, tykadla dlouhá přibližně jako tělo. Optimální teplota pro množení je 20°C, hyne při teplotě 30oC.

Všechny tři výše uvedené druhy mají lipnicovité rostliny (trávy a obiloviny) jako sekundární hostitelské rostliny, mšice střemchová a kyjatka travní také sají na kukuřici. Mšice střemchová přezimuje na střemše Prunus padus, kyjatka travní na šípcích a růžích, kyjatka osenní nemění hostitele, pokud jsou příznivé podmínky.

Jako hostitelské rostliny pro umělou kultivaci se používá obilí, například ječmen, pšenice, oves. Stačí zasít obilí do květináče, to poměrně rychle vyklíčí a při dosažení velikosti nad 10 cm se nasadí mšice. Pěstování obilí je jednodušší než pěstování hrachu nebo čočky.