Historie: první zmínky o oligosacharidech jako látkách s prebiotickými účinky (tedy podporujícími výživu mikroorganismů v trávicí soustavě) se objevily v 60. letech minulého století. Jedním z prvních autorů, který o nich publikoval informace (1960), byl již zesnulý ing. dr. Věroslav Maxa, uznávaný mlékárenský mikrobiolog a také mykolog, s nímž jít na houby v Mýtě u Rokycan, kde měl chalupu, bylo potěšením.

Až do současnosti jsou vlastnosti oligosacharidů i dalších prebiotik předmětem neustálého výzkumu.

Spektrum účinků

Informace z druhé poloviny minulého století uváděly u lidí výběrové působení pouze na bifidobaktérie, eventuálně laktobacily, tedy nejpříznivější složky střevní mikroflóry. Počáteční nadšení, které zřejmě bylo (a je) podporováno producenty oligosacharidů, je podle pozdějších výsledků třeba brát s určitou mírnou rezervou. Opakované výzkumy ukázaly, že oligosacharidy mohou jako živiny využívat i jiné mikroorganismy trávicí soustavy, které nejsou vždy považovány za žádoucí. Celkový efekt je však považován za velmi příznivý.

Kromě výzkumu zdravotních účinků u lidí se zkoumají možnosti využití i u zvířat. Vzhledem k tomu, že pozornost odborníků byla dlouho upřena na možnost ovlivňování bifidobaktérií a laktobacilů v trávicí soustavě, byly ryby v tomto výzkumu opomíjené, protože toto nejsou baktérie typické pro trávicí soustavu ryb, ve vodě se primárně nevyskytují.

Jak bylo uvedeno, oligosacharidy mohou jako zdroj živin využívat i jiné baktérie. To vedlo k tomu, že oligosacharidy začaly být zkoumány i u jiných zvířat a u ryb. U ryb se objevují zajímavé práce teprve v posledním období asi dvou let. Bylo zjištěno, že pokud se ve vhodných dávkách zařadí oliogosacharidy do krmiva ryb, tak se zvýší počty některých příznivě působících baktérií v trávicí soustavě, a praktickým výsledkem je rychlejší růst a zlepšení imunity (obranyschopnosti organismu vůči infekcím). Jedním z efektů je přeměna oligosacharidů baktériemi na mastné kyseliny s krátkým řetězcem (SCFA, Short Chained Fatty Acids), které okyselují prostředí střeva, což nesnášejí některé patogenní mikroorganismy. Kromě toho SCFA představují snadno dostupný a využitelný zdroj energie, výrazně vhodnější než monosacharidy, zejména u typicky masožravých ryb.

Podávání rybám

Při výzkumu byly zkoušeny jak dávky považované (odvozeně od lidské výživy) za optimální, tak i vysoké dávky považované v lidské výživě za nepřijatelné. U ryb bylo podobně jako u lidí zjištěno, že vhodné jsou dávky střední až nižší, kdežto extrémně vysoké dávky trávicí soustavu poškozují. Vhodné dávkování nejvíce používaných fruktooligosacharidů je 10 až 20 g do 1 kg sušiny krmiva, v případě galaktooligosacharidů 1,5 až 2,5 g do 1 kg sušiny krmiva, ale může se jich dávat mnohem více. Pokud se oligosacharidy přidávají do krmiva, je nutno počítat s tím, že se dobře rozpouštějí ve vodě. Dobře se zabudují do gelových krmiv, přijatelně do extrudovaných.

Nejjednodušší způsob, jak dodat oligosacharidy rybám, je rozmíchat je do vaječných žloutků a ty nechat zmrznout a potom je rybám nastrouhat (viz. ČLÁNEK: Vylepšené žloutky a následná diskuze). Další možností je podávat je formou bioenkapsulace, kdy se podávají krmným živočichům a ti se následně zkrmí rybám.

Trochu teorie o oligosacharidech

Oligosacharidy obsahují 3 – 10 cukerných jednotek. Nejznámějšími oligosacharidy jsou dextrooligosacharidy, fruktooligosacharidy, galaktooligosacharidy, manooligosacharidy a xylooligosacharidy. Zatím se nejvíce využívají fruktooligosacharidy, ale v poslední době se zavádějí i účinnější formy, jako například galaktooligosacharidy, které jsou přibližně 10 x účinnější. Typickou vlastností oligosacharidů je to, že organismus je neštěpí (netráví) jako jiné sacharidy, ale jako zdroj živin je využívají baktérie v trávicí soustavě (prebiotický efekt), přičemž zde také vznikají látky okyselující střevní obsah, což nevyhovuje typickým patogenní baktériím, jako jsou např. salmonelly, shigelly a podobně. Oligosacharidy také obvykle zlepšují vstřebávání minerálních látek. Jako hlavní účinek se však u nich cení prebiotické účinky, tedy podpora rozvoje mikroflóry. Je zajímavé, že typicky příznivá střevní mikroflóra, což jsou bifidobaktérie, se vyskytuje například již u suchozemských hlístic. Ve vodním prostředí se bifidobaktérie (jako střevní baktérie) primárně nevyskytují, ale mohou se sem snadno dostat druhotně z výkalů suchozemských živočichů. Nelze však počítat s tím, že se u ryb bifida vyskytují pravidelně v trávicí soustavě podobně jako člověka.