Minerální látky tvoří pouze několik procent z celkové hmotnosti ryb, přibližně 2 – 2,5%, z toho více než čtyři pětiny obsažených minerálních látek je v kostech. Rybí organismus je získává z krmiva prostřednictvím trávicí soustavy, a také z vody prostřednictvím kůže a žaber. Jejich příjem je tedy ovlivňován nejen krmivem, ale také složením akvarijní vody.

Protože ryby mohou minerální látky získávat z vody, není nutno jejich obsah v krmivech posuzovat příliš striktně jako v případě výživy suchozemských zvířat. Obecně platí, že pokud příjem minerálních látek v krmivech příliš nevybočuje z obvyklých uvedených dávek směrem nahoru, tak organismus vodních živočichů dokáže jejich hladinu dobře regulovat.

V případě nadbytku jsou minerální látky a stopové prvky z organismu vylučovány močí, výkaly, žábrami, slizem, žlučí. Také již vyloučené prvky organismus může částečně zpětně vstřebávat, pokud se metabolicky nezmění na nevstřebatelnou formu.

Vhodné zastoupení minerálních látek v akvarijní vodě není předmětem tohoto článku, ale obecně platí, že by měl být dodržen poměr tří základních biogenních prvků, a to je vápník : hořčík : sodík v zastoupení iontů přibližně 2 : 1 : 1.

Přidávání prvků do rybích krmiv

Přidávání minerálních látek z kategorie makroelementů do krmiv nebývá obvyklé, pokud to nevyplyne v praxi přímo jako aktuálně zjištěná výživová porucha.

Přidávání stopových prvků, neboli mikroelementů do směsí krmiv pro akvarijní i konzumní ryby bývá obvyklejší. Komerčně se nejčastěji přidává jód, kobalt, mangan, měď, selen, zinek, železo. Jejich přidávání do laicky vyráběných krmných směsí je poněkud problematické s ohledem na mikrodávkování stopových prvků. Dokonce i profesionální výrobci tyto směsi kupují ve formě premixů (tj. předmíchaných polotovarových směsí), které jsou upraveny pro technicky snadné dávkování, například 1 g na 1 kg směsi.

Z praktického hlediska přidávání minerálních látek do krmiv nemá valný význam (ale neškodí), protože v krmivech jsou obvykle dostatečně zastoupeny, a jejich deklarace na obalu by se spíše dala považovat za reklamu. Výjimku tvoří pouze dva prvky, a to je jód a selen (popis účinků uveden níže). Česká republika je oblastí, kde jód a selen jsou nedostatečně obsaženy v půdě a tím pádem i málo přecházejí do vody, odkud by je získávaly řasy a zooplankton, a nebo do jiných zdrojů krmiv. Problémy se štítnou žlázou u akvarijních ryb v ČR byly popsány.

Jód se může přidávat do akvarijní vody i tím způsobem, že (podle druhu ryb) se do vody rozpustí trochu jedlé jodidované soli, pro tyto účely stačí i zarovnaná polévková lžíce na 100 l. Typickým příznakem nedostatku selenu je pomalý růst a vyhublost, která může být přičítána jiným chybám ve výživě. Nedostatek jódu se projeví zvětšením štítné žlázy, případně zpomalením růstu, poruchami metabolismu. Možností, jak doplňovat oba prvky najednou je zakoupit v lékárně nebo na internetu výrobek (doplněk stravy), který obsahuje současně jód a selen (tím jsou ve vhodném poměru) nejlépe jako tablety, které se dají přímo do nádrže s rybami, nebo se do ní rozpustí (mohou se po rozpuštění v nádobě i přefiltrovat) nebo se přidají rozmíchané do nádrže s kulturou krmných řas nebo se zooplanktonem, kterým se krmí ryby. Dávkuje se obvykle doporučená denní dávka (uvedeno v návodu) do 100 l vody v akváriu, pro krmení řas nebo planktonu se může dávkování zvýšit.

Rozdělení prvků a jejich zastoupení v krmivu

Níže uvedené údaje nejsou oficiálními doporučenými dávkami, jsou pouze orientačním vodítkem pro případ, že by bylo podezření na nedostatek nebo nadbytek některého prvku a srovnával by se jeho obsah v krmivu. I v případě zjištěného poněkud nižšího nebo i násobně většího obsahu se stále nemusí jednat o odchylku, která by byla kritická.

Esenciální makroprvky (makroelementy)

Jejich obsah v krmivech odpovídá stovkám miligramů, obvykle se uvádí v gramech na kilogram krmiva.
I z velmi měkké vody některé ryby dokážou získávat potřebné minerální látky, jsou na to uzpůsobené. Kromě toho zooplankton a hmyz obsahuje běžně 3 – 15% minerálních látek v sušině.

Vápník (Ca)

V rybím organismu je obsažen v množství 0,4 – 0,5%. Je důležitý pro tvorbu kostí, kde společně s fosforem tvoří nejvýznamnější minerální složku hydroxyapatit. Je nutný pro srážlivost krve, srdeční činnost, vedení nervových vzruchů, propustnost buněčných membrán. Krmivo by mělo obsahovat kolem 1,5 g vápníku v 1 kg sušiny. Obecně lze předpokládat, že zdroj vápníku z krmiva a vody je dostatečný.

Hořčík (Mg)

V rybách je obsažen v množství přibližně 0,03%. Běžný iont ve všech tkáních. Ovlivňuje svalovou činnost regulací nervosvalové dráždivosti, činnost mozku, aktivuje velké množství enzymů. Ovlivňuje hladinu vápníku v organismu a srážlivost krve. Je nutný pro celkově velký počet biochemických reakcí v organismu. Reguluje propustnost membrán v mitochondriích (energetické organely v buňkách). Ovlivňuje vzájemný metabolismus draslíku a sodíku. Zvyšuje využití bílkovin v organismu. Ovlivňuje spánek a rozšiřování krevních vlásečnic. Potlačuje toxicitu některých kovů a kontaminujících látek z životního prostředí. Krmivo by mělo obsahovat kolem 0,5 g hořčíku v 1 kg sušiny. Obsah hořčíku v krmivech živočišného původu bývá spíše nižší, dostatečný obsah je v krmivech rostlinného původu.

Sodík (Na)

Významný iont v tělních tekutinách, nutný pro přesuny vody ve tkáních a transport látek přes buněčné membrány, vstřebávání glukózy. Udržuje pH v pracujících svalech (neutralizace laktátu). Nutný pro udržení krevního tlaku a činnosti ledvin a osmotického tlaku tělních tekutin. Udržuje elektrickou aktivitu buněk a přenos nervových vzruchů a svalovou kontrakci. Aktivuje některé enzymy, včetně amylázy. Krmivo by mělo obsahovat kolem 1 – 2 g sodíku v 1 kg sušiny. Obsah v krmivech bývá dostatečný, kromě toho není problém jej zvýšit (podle druhu ryb) mírným přisolením vody. Vyšší obsah jodidované kuchyňské soli vadí některým druhům citlivých ryb nebo rostlinám, zejména mechům nebo kryptokorynám. Obecně ryby, žijící v říčních systémech poblíž jejich vlévání se do moří, jsou odolné na vyšší obsah jodidované kuchyňské soli, který je ve vodě i nezbytný. Často jedná o ryby žijící na „pomezí“ sladkých a brakických vod – např. středoamerické cichlidy, živorodky.

Draslík (K)

Významný iont v buňkách pro udržení jejich osmotického tlaku. Nutný pro přenos nervových vzruchů, aktivaci enzymů, metabolismus sacharidů, činnost srdce a svalů (sodíko-draslíková pumpa, výměna jejich iontů pro získání energie). Krmivo by mělo obsahovat kolem 4 g draslíku v 1 kg. Rostlinná strava obsahuje draslíku dost a obvykle postačuje i v jiných krmivech. Draslík a sodík jsou ve vzájemném antagonismu (protipůsobení). Přidávání solí draslíku do vody může způsobit potíže zejména u potěru.

Fosfor (P)

V rybách je obsažen v množství kolem 0,4 – 0,45%. Kromě tvorby kostí je nutný pro svalovou činnost, metabolismus sacharidů (fosforylaci), lipidů a proteinů, tvorbu kreatinfosfátu (makroergní fosfát, zásobní necukerný zdroj energie ve svalech), nukleových kyselin, koenzymů. Ovlivňuje krevní pH a činnost pohlavních žláz. Je složkou fosfoproteinů a fosfolipidů. Krmivo by mělo obsahovat přibližně 1 – 1,5 g fosforu v 1 kg krmiva. Obsah fosforu v krmivech bývá dostačující a záměrně se nezvyšuje.

Síra (S)

Součást prakticky všech tkání, sirných aminokyselin, bílkovin, zejména vazivové tkáně a kožních produktů, nukleových kyselin, vitamínů a hormonů. Pomáhá detoxikovat těžké kovy. V 1 kg sušiny krmiva by mělo být obsaženo asi 1 – 2 g síry. Obsah síry v krmivech bývá dostačující.

Chlór (Cl)

V organismu je obvykle vázán v chloridech sodíku a draslíku. Je nutný pro tvorbu kyseliny chlorovodíkové v žaludku. Podílí se na udržování acidobazické a osmotické rovnováhy. Aktivuje alfa-amylázu a hydrolyzuje bílkoviny. Krmivo by mělo obsahovat přibližně 1,5 g chlóru v 1 kg sušiny krmiva. Obsah chlóru v krmivech je dostačující.

Dusík (N), uhlík (C), kyslík (O), vodík (H)

Základní prvky pro tvorbu organických látek. Uhlík, kyslík a vodík tvoří sacharidy a tuky, a k nim navíc dusík je typickým prvkem v bílkovinách. Kyslík je nutný pro dýchání, a tvoří s vodíkem molekulu vody. Voda je nejvíce zastoupenou složkou v organismu, obvykle tvoří 65 – 75% celkové hmotnosti ryb.

Esenciální stopové prvky (mikroelementy)

Jejich zastoupení v krmivech je obvyklé v několika miligramech nebo i mikrogramech, a tak se i označuje. V rybím organismu tvoří pouze 0,5% z obsažených prvků, ale přesto jsou velmi významné, především jako prvky aktivující enzymy. Při jejich úplné absenci by došlo k metabolickému kolapsu.

Železo (Fe)

Součást krevních barviv hemoglobinu a myoglobinu a některých enzymů. Obsah železa v 1 kg sušiny krmiva by měl být mezi 30 – 100 mg. Při používání pestré směsi krmiv by obsah železa měl být dostačující.

Měď (Cu)

Ovlivňuje kvalitu krve (tvorba hemoglobinu), je součástí některých enzymů, ovlivňuje činnost hypofýzy (podvěsek mozkový). Je složkou důležitých dýchacích enzymů. Podporuje tvorbu kolagenu. Podporuje tvorbu katecholaminů. Je nutná pro tvorbu melatoninu. Ovlivňuje syntézu prostaglandinů a má protizánětlivé účinky. Krmivo by mělo obsahovat asi 2 mg mědi v 1 kg sušiny. Pestrá výživa obvykle zajistí dostatečný přísun mědi. Měď a zinek si navzájem konkurují při vstřebávání z krmiva.

Zinek (Zn)

Je obsažen ve vazivové tkáni, játrech a slinivce, pohlavních orgánech. Zesiluje aktivitu hormonů pohlavních žláz, hypofýzy a pankreatu. Zvyšuje imunitu, je nutný pro metabolismus bílkovin. Aktivuje mnoho různých enzymů. Je nutný pro činnost očí. Stabilizuje buněčné membrány. Obsah zinku v 1 kg sušiny krmiva by měl být asi 20 mg a jeho průměrné zastoupení v krmivech bývá dostatečné.

Mangan (Mn)

Kromě krvetvorby ovlivňuje růst a pohlavní dospívání. Je součástí některý enzymů. Je nutný pro metabolismus tuků a sacharidů, pro syntézu bílkovin a cholesterolu. Je nutný pro tvorbu vazivové tkáně. Ovlivňuje vylučování moči. Krmivo by mělo obsahovat asi 2 – 5 mg manganu v 1 kg. Obsah manganu v přírodě a ve zdrojích vody může být v různých oblastech republiky velmi nevyvážený. Celorepublikově je na dolní hranici, ovšem některé oblasti mají s nadbytkem manganu ve zdrojích pitné vody značné problémy.