V národním parku žijí i endemitní antilopy vrané ( Hippotragus niger), které v ostatních oblastech Keni vyhynuli, pravděpodobně na nedostatek minerálů a stopových prvků. Je zde ráj pro botaniky, protože v tropických částech parku rostou i vzácné orchideje. V téhle přírodní rezervaci se nachází nádherná lovecká chata umístěná u jezera, za kterým se rozkládá tropický prales a kde můžete v podvečer a v noci sledovat lemury, opice, spousty netopýrů apod.

Asi po dvouhodinové projížďce po krajině jsme se dostali k toliko vytouženému místu. K Sheldrickovým vodopádům to bylo asi půl hodinky ze strmého kopce dolů. Vodopády jsou pojmenovány po Davidu Sheldrickovi, který je v Africe opravdovým pojmem – je to jeden z prvních zakladatelů národních parků, který se zasloužil o jejich vznik i ochranu – mimo jiné nechal založit institut uniformovaných strážců parku, kterým se zde jinak neřekne než "rangeres".

A jeden takový rangers nás z bezpečnostních důvodů provázel při pěší túře, vyzbrojen automatickou puškou. I zde je bezpečí zahraničních turistů nade vše. Po cestě můžete potkat slony a buvoly, kteří chodí k řece pít.

Cesta ubíhá velice rychle, nestíhám obdivovat přírodní krásy, natož fotit. Přecházíme úzkou řeku a sestupujeme k vodopádům, jež jsou 25 metrů vysoké. Tato oblast je až na zmíněné slony a buvoly bezpečná. K části pod vodopády se sestupuje po velkých kamenech, kterými v poslední fázi žádná velká zvířata neprojdou. Voda je příjemně chladná a čistá, je zde povolena koupání a plavání je bezpečné. Později se dozvídám, že právě místní voda zásobuje veškeré hotely podél světoznámých pláží Diani a Tiwi. Tady by to bylo opravdu ideální na šnorchlování a podvodní průzkum.

Leč nám není dopřáno. Během velmi krátké doby se obloha zatáhla černými, těžkými mraky a spustil se tropický liják. Ani ne za dvě minuty jsme byli všichni promočení. V tu chvíli jsem měl vztek na svou lehkomyslnost. Při vidině hodinové procházky jsem si kromě fotoaparátu nevzal vůbec nic sebou. Baťoh, igelitové sáčky, to všechno zůstalo v minibuse.

Provazce vody byly pro Evropana nepředstavitelné. Foťák jsem neměl kam schovat, takže jediné, co jsem mohl udělat, bylo okamžitě vyjmout baterie a nést přístroj skloněný objektivem dolů.

Stoupání po pěšině, po které jsme přišli, bylo více jak zajímavé. Představte si klouzavý červeně zbarvený jíl, po kterém teče 30 cm hluboká řeka. A takhle po celé stráni. Jít do takovéhoto kopce v našich podmínkách ve sněhu, je mnohem, mnohem lehčí a jsme na to přeci jenom zvyklí. Ale nakonec jsme se šťastně dostali k vozům, a podobnou anabázi jsme v zápětí zažili ještě několikrát na 4 kolech. Všechny místní cesty se staly téměř neprůchozí. Ale to k dobrodružství v džungli asi patří.

Z výletu jsem si vzal obrovské ponaučení – počítat i s prudkou změnou počasí, která může nastat opravdu během několika mála minut a s nutností mít do čeho schovat fotografickou výzbroj, případně další elektroniku. Pokud je člověk někde dál v divokém terénu, musí počítat i s obrovskou časovou rezervou na cestu zpátky, zejména před ukončením pobytu. Lehce by se mohlo stát, že druhý den místo odletu budete ještě vyprošťovat džíp či jiný dopravní prostředek z bahna.

Zpátky se vracíme do našeho hotelu přes městečko Kwale, ke leží největší zásoby titanové rudy na světě. Ta je přes protesty ochranářů přírody těžena kanadskou společností Tiomin Resources.

S fotoaparátem to nakonec dopadlo dobře. Vydržel jsem 3 dny nefotit, resp. do přístroje nevkládat vůbec baterky. Zbytek snímků jsem pořídil záložním kompaktem. V Praze jsem pak další celý týden nechal foťák v klidu vyschnout přirozenou cestou. Žádné fénování jak někdo doporučuje. S tím jsem si už naběhl jednou – silným proudem vzduchu totiž dostanete kapky vody tam, kde zrovna by být neměly a obvykle se to bez potíží v elektronice neobejde.

Ale tohle všechno jsem v hotelu ještě nevěděl, jak to dopadne. Mému trápení a podívání se na věci s nadhledem mi pomohlo několik panáků Malaria Killer (marketingově pojmenovaná vodka s ginem a tonikem) a pak jsem nechal již vše svému osudu.

A to je pro dnešek vše, v dalším díle budu vyprávět o pobřeží jako takovém a hlavně o potápění a focení pod vodou. Mějte se hezky a všem též přeji nezapomenutelné cesty a dovolené.

Odkazy:

[1] http://www.afrikaonline.cz/
[2] http://en.wikipedia.org/... - jak vypadá arabská plachetnice nazývaná „dhow“
[3] http://cs.wikipedia.org/... – krokodýl nilský
[4] http://www.wildafrica.cz/... - krokodýl nilský
[5] http://en.wikipedia.org/... - národní park Shimba Hills
[6] http://www.webkenya.com/... - národní park Shimba Hills
[7] http://www.sheldrickwildlifetrust.org/... - David Sheldrick

Další pěkné fotky biotopů afrických mangrovů a pastí na ryby:
[8] http://www.butbn.cas.cz/...

Webové stránky rakouského milovníka mangrovů, jejich pěstitele a prodejce:
[9] http://www.mangroven.at/...

Stránky věnované mangrovům východoafrického pobřeží:
[10] http://www.dbag.unifi.it/...

Stránky věnované mangrovům Indie, s přehledem rostlin a živočichů
[11] http://www.mangroveindia.org/...