A zase ty Cookies

Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.

OK
Cookies nastavení

Informace ukládaná do cookies vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí blíže vašim potřebám.

Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat.

Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete negativně ovlivnit, jak stránka funguje!

Povolit vše

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

A A A A

Pobřeží jižní Keni II.

Autor článku: Roman Rak · 5.6.2009 · Sledovanost: 40283x · Vytisknuto: 6887x
Hodnocení: 5.75/6 (12x) · Odměněn: není

Průvodce, když viděl ženino překvapení, se jal zachraňovat situaci. "Nic se nemůže nikomu stát, jsme na všechno připraveni". A jako v letadle před startem, místo nouzových výstupů a dýchacích masek, nám začal ukazovat, co všechno v kanoi je připraveno pro cestující: záchranné plovací vesty, ručníky a osušky, deštníky, pláštěnky do deště a hlavně i ochranné vodovzdorné boxy na kamery a fotoaparáty. Samozřejmě i chladící boxy na pivo a CocaColu. To mají němečtí turisté prý obzvlášť v oblibě. A aby to ještě připepřil, podíval se na mou choť a pravil: "A po celou dobu naší plavby bude pod námi maximálně pětimetrová hloubka, takže se v žádném případě nemůžete utopit – jsme tu my". Jak později zjišťuji, všechna ta bezpečnostní opatření mají jednu zásadní trhlinu – nikdo ze členů posádky tu ale kromě nás dvou, cizinců neumí plavat. Kapitán a kormidelník v jediné osobě je celou dobu na lodi pro jistotu oblečen do křiklavě barevné záchranné vesty, kterou má opravdu vzorově oblečenou a zajištěnou.

Srovnej stav vody...

Autor: Roman Rak

... v rozmezí pouhých 5 hodin.

Autor: Roman Rak

Postupně chápu, proč vnitrozemští obyvatelé Keni (možná i Afriky) neumějí plavat. Ono totiž společné plavání s hrochy a hlavně krokodýly není nikterak bezpečné. Navíc některá vnitrozemská jezera jsou pověstná různými breberkami (promiňte mi ten neodborný výraz), jež u člověka způsobují nejrůznější onemocnění.

Palmy jsou důležitým orientačním bodem – tam kde rostou, rozhodně nejsou mokřiny.

Autor: Roman Rak

Dhow


Za řevu motoru Enduro, s oblaky smradlavých výfukových plynů ležících nízko nad vodou se pár minut proplétáme zátočinami slepého ramene. Kormidelník mistrně vede svou loď různými úskalími. Je vidět, že má zrovna tuhle trasu vyježděnou, jako já oblast Jižní spojky v Praze. Občas se musíme shýbnout, aby nás nějaká větev nešlehla do tváře. Odliv teprve začíná, takže stav vody je ještě vysoký. Indický oceán je odsud jen pár kilometrů. Jsem nadšený. Občas vidím nějaké to povyskočení ryby nad vodní hladinu, kolem kořenů se tu a tam mihne nějaký ten stín. Voda je správně hnědavě zabarvena, spousta tlejícího listí. Za poslední zátočinou se otevírá volná, široká řeka. Tak takhle to asi nějak vypadá v Amazonii, pošeptám spíš jen pro sebe.

Vyplouváme na volnou řeku, kde nás čeká dhow.

Autor: Roman Rak

Ještě větší radost má ale Irena. Na řece plave mnohem prostornější, pohodlnější a bezpečnější arabská show, ke které směřujeme. K ní přivazujeme plastovou kanoi, a přesedáme. Sezení opravdu jak pro princezny. Na lavicích křiklavě barevné polštářky s keňskými a arabskými motivy. Na dva nás čekají další tři členové posádky. Takže v tuto chvíli se o nás stará pět osob!

Dhow v celé své kráse.

Autor: Roman Rak

Co příroda dala.

Autor: Roman Rak

A další překvapení. Servíruje se snídaně. Zdejší čerstvé ovoce – ananasy, papáje, banány, které chutná mnohem lépe než jak jsme zvyklí v Evropě. K tomu místní placky, čerstvě vyrobené ovocné džusy a domácí čaj. Ten je výtečný. Jinak pro kafaře – v Keni (ale v jiných oblastech) se kromě čaje pěstuje i světoznámá káva. Jelikož jsme něco málo pojedli již v hotelu, nedokážeme to sníst a tak se dělíme s posádkou, zveme je postupně ke stolu. Jsou plni radosti – tohle s Němci, Dány a Angličany nezažili. Během hodování sleduji řeku, břehy. Ty jsou z dálky jednotvárně zeleně fádní. Z dálky jsou porosty nízké. Tam, kde za mangrovy jsou vidět palmy, tam je souše. Ale takových míst je méně a méně, protože směřujeme k otevřenému oceánu.

Hranice mezi souší a čárou přílivu se promítá i do skladby vegetace. Palmy rostou již na suchu.

Autor: Roman Rak

Stále častěji vidíme pasti na ryby v podobě kůlů. Je to jednoduchá a při tom promyšlená věc. Kůly jsou v uzavřeném tvaru (kruhu, čtverci apod.) zabodnuty do dna. Vzdálenost mezi nimi určuje minimální velikost ryby, kterou lze takhle ulovit. Délka kůlů je zvolena tak, aby při přílivu byla dostatečná vzdálenost mezi horní částí kůlu a vodní hladinou. V tuto chvíli je past otevřena a ryby do ní mohou vplout. V době odlivu hladina vody klesá, takže horní části kůlů trčí z vody a tím je past uzavřena. Stačí jen vybrat úlovek. Cestou vidíme mnoho pastí poblíž oceánu, do kterých se loví poměrně velké mořské ryby.

Míjíme naše první kůlové pasti na ryby. Jak vypadají za sucha i jiné typy, podívej se na odkaz [8].

Autor: Roman Rak

Dalším způsobem lovu ryb a zejména krabů, langust a raků jsou proutěné koše, pletené z listí kokosových palem.

Nově vyrobený lovný koš, který by těžko upletl nějaký evropský košíkář. Technologie je prověřená staletími.

Autor: Roman Rak

Třetí možností je lov do přehradních sítí. Je to rarita, kterou jsem dosud neviděl. Odtékající voda v době odlivu z mangrovů vytváří jakési potůčky. Stačí, aby se tento potůček přehradil napříč jakoby volejbalovou sítí (s jemnými oky) a ryby jsou při "vypouštění" bažiny mangrovníků odlivem vtaženy do sítě. Na každém konci sítě je kůl. Setkal jsem se se dvěma variantami provedení. Kůly jsou zabodnuty do dna bez lidské obsluhy, nebo obsluha stojí (5-6 hodin po bradu ve vodě) a reaguje na dění kolem.

Lov do "volejbalové sítě".

Autor: Roman Rak

Projížďka motorovou kanoí


Přijeli jsme k místu, kde byla velmi hustá spleť kanálů a slepých ramen. Přesedáme zpátky na kanoi a vyrážíme do džungle. Jak připlouváme blíže ke stromům, vidím stále více nejrůznější rybolovné ptáky – ledňáčky, volavky, pelikány, mořské orly a další, které vůbec neznám. Svědčí to o tom, že tu je velké množství ryb. Ale i ve větvích mangrovů to žije – spousta všelijakého roztodivného hmyzu (který loví pochopitelně i ryby) a prý také plazů. Ty nemám opravdu rád, ale žádného jsme naštěstí nepotkali.

Oblast rozhraní mezi mangrovy a oceánem je místem, kde můžeme spatřit velké rybolovné ptáky.

Autor: Roman Rak

Když trochu odbočím – daleko více plazů můžete potkat na savaně, při safari. Jejich existence je realitou a jedním z důvodů, proč Vás v určitých lokalitách nikdy z principu nepustí ven ze safari džípu nebo minibusu. V Keni můžete potkat docela běžně zelené a černé mamby, plivající kobry, zmije gabunské apod. Ti všichni jsou prudce jedovatí. Mamby jsou pověstné navíc i svou agresivitou a rychlostí, jakou se dokáží plazit. Patří k nejrychlejším hadům planety. Mnohokráte jsem si všimnul, jak naši průvodci obezřetně nejprve prohlíželi větve stromů, než jsme pod ně vjeli (v případě, že to jinak nešlo objet). Mamby zelené totiž žijí ve stromech, odkud útočí na svou kořist.

Orel jasnohlasý (Haliaeetus vocifer) na svém strážním stanovišti.

Autor: Roman Rak

Zpátky ale k vodě. Míjíme domorodé lovce na lodičkách, vydlabaných ze stromů, kteří převážejí pasti na ryby. Průvodce nám ukazuje jak zvířata, tak rostliny, kterých bychom si vůbec nebyli všimli. Klid a pohoda. Občas vypínáme motor a plaveme jen setrvačností, abychom nerušili místní cvrkot a viděli toho co nejvíce.

Domorodec převážející pasti zhotovené z listí kokosových palem.

Autor: Roman Rak

Můj první divoký krokodýl


Mladý, vysokoškolsky vzdělaný průvodce (hovořící třemi západoevropskými jazyky!) najednou zajásá, protože spatřil 50 centimetrového krokodýla. Na mělčině, kde byly vidět jen oči a nozdry vystrčené z vody, ve stínu převislých větví. Na fotografování nic moc, skoro tma. Pár snímků a jedeme dál. Naše ježdění se stalo honem na krokodýla, kterého nám chtěli mermomocí ukázat.

První krokodýl, kterého jsem uviděl v divoké přírodě byl maličký a popravdě řečeno, moc mne nenadchnul. Průvodce byl ale jiného názoru.

Autor: Roman Rak

A tohle si musíte vyfotografovat, a tohle a tohle. Fakt je ten, že i já měl trošku jiné představy, co bych chtěl fotit. Ale opět stačilo vyslovit přání, uslyšeli jsme zvlášť oblíbené "Yes, sir" či "madam" a jelo se tam, kam jsme chtěli my.
Článek pokračuje na další straně »

Příbuzné články:

ČLÁNEK: Pobřeží jižní Keni I.
Ohodnoťte článek:
Pouze pro registrované uživatele.  

Názory

Přehled všech aktuálních názorů ke všem článkům »
Vložení názoru
Vkládat názory mohou pouze registrovaní uživatelé stránek.
Úterý 24.11.2009
soltekk

Super, bumba, paráda nemám slov prostě nádhera


Středa 17.6.2009
Karel_Zahradka

To Crayfish: Rudolf není Ruda,je to Rudolf :-) - živá encyklopedie nejen akvaristiky,ale celé zoologie.


Neděle 7.6.2009
provokater

Já si na jasnohlasého netroufal, páč se mi zdál ten tvůj moc dohněda a já viděl spíš do černa


Neděle 7.6.2009
Crayfish

to Rudolf: Rudo, díky moc, jsi úžasný! Tady mi znalosti končily O;( Nečekal jsem, že se tu potkám s takovým množstvím ptactva. Ještě že jsem se nezajímal o hmyz, obojživelníky a plazy - toho tu bylo taky požehnaně.) Roman


Neděle 7.6.2009
rudolf

Ten orel je orel jasnohlasý (Haliaeetus vocifer), ledňáček na další stránce je ledňáček pobřežní (Halcyon senegaloides) a bílý pták na stejné stránce dole je volavka stříbřitá (Egretta garzetta).


Zobrazit všechny názory k článku »
 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2024 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.