Mikrokosmos

Spirálu času a Podvodní zoologickou zahradu spojuje temný, zahnutý koridorový prostor, kterým musíme projít, abychom se dostali ke sladkovodním akváriím, jež jsou cílem cesty všech akvaristů. Mikrokosmos je tvořen exponáty a několikajazyčnými popisky velmi zdařilých fotografií a modelů živých, mikroskopických vodních organismů a jejich predátorů. Návštěvník se dozví základy potravního řetězce vodních organismů, akvarista je uchvácen modely a zvětšeninami různých zástupců planktonu.

Dozví se mnoho zajímavostí, například že slovo plankton pochází z řečtiny a znamená "to, co se zmítá sem a tam". Tím se rozumí organismy, které se volně vznáší v mořské či sladké vodě a nedokáží se pohybovat proti proudu. Expozice je zaměřena na sladkovodní plankton našich vod kam patří zejména jednobuněčné řasy, vířníci a nižší korýši jako buchanky a hrotnatky, kterým je zde věnován poměrně velký prostor, včetně makrofotografií a nákresů.

Rostlinný plankton v mořích a sladkých vodách vyprodukuje 50% vzdušného kyslíku na Zemi a korýši tvořící část planktonu mají největší biomasu ze všech živočišných druhů.

Akvarista se dozví i zajímavosti o nezmarech (Hydra), jež jsou mnohdy nevítanými návštěvníky našich nádrží. Obecně mají 4-12 chapadel (příležitostně až 20!), které bez konkrétního cíle neustále prohledávají prostor kolem sebe ve snaze narazit na potravu. Zejména na chapadlech se vyskytují žahavé buňky, které při dotyku explodují a z nichž jsou vystřelována vlákna s lepivým a jedovatým výměškem. Ústní otvor slouží zároveň k přijímání potravy i vylučování odpadních látek, potrava je trávena ve vakovité dutině. Stěnu láčkovců tvoří dvě vrstvy buněk.

U mnoha druhů se do vnitřní buněčné vrstvy ukládají zelené řasy a proto mnoho nezmarů se nám jeví zeleně. Jednoduchá nervová soustava prochází celým tělem nezmara, který nemá vyvinutý mozek. Mnohé druhy nezmarů jsou hermafrodité a produkují vajíčka i spermie. Rozmnožování nastává také pučením a dělením – odsud slovo nezmar – hydra. Nezmaři se přichytávají na kameny a listy (v nádržích i na další předměty, sklo apod.) pomocí nožního terče.

Návštěvník najde mnoho dalších zajímavých informací o obrvených vířenkách a trepkách, pohybujících se pomocí brv za přísunem potravy, o prvocích, jehlánkách a splešťulích číhajících na svou kořist, kterou popadnou speciálně k lovu uzpůsobenými končetinami, o larvách potápníka vroubeného, jež vysává svou kořist, o listonozích a o řasách. Nechybí ani popis života blešivců (Gammarus pulex), komárů, jepic apod. Tohle vše většinou jako akvaristé více či méně známe, protože tím krmíme naše chovance a nebo si na zde popisované tvory vzpomeneme z knížek o Ferdovi Mravencovi. Velké modely v nadživotní velikosti a makrofotografie nás přesvědčí, jak naše představy byly či nebyly blízko pravdě reálného mikro života pod vodní hladinou a v jejím okolí.

Vražedné kino

V rohu Podvodní zoologické zahrady se nachází prostor, vyčleněný promítaní krátkých filmů. Zde znavený návštěvník může usednout a sledovat záběry boje o přežití, lov potravy a život predátorů, malých i velkých. Ne nadarmo je tento prostor "marketingově" nazván Vražedné kino. Návštěvník z ČR, znalý zpravodajství televize Nova, hned podle názvu vycítí, že tu poteče krev. Ve skutečnosti to je každodenní život pod vodní hladinou "jen" z pohledu běžného potravního řetězce, který neznáme.

Podvodní zoologická zahrada

Klikatou uličkou Mikrokosmu vstupujeme do prostoru s nádržemi. Ten je prostorově účelně členěn tak, aby bylo minimum světelných odrazů od ostatních nádrží nebo aspoň aby tolik nerušily. Jinými slovy – je myšleno na pohodlí návštěvníka pronikajícího do tajů podvodního světa. Jediné osvětlení tvoří světlo nádrží.

Neobvyklé jsou velmi vysoké, štíhlé nádrže čtvercového průřezu, ve kterých můžeme pozorovat jiné živočichy, než ryby. Tyto nádrže jsou královsky a zároveň spartánsky osazené vysokými, stonkovitými rostlinami, převážně různými studenomilnými stolístky.

Byl jsem velmi překvapen bohatým zastoupením rostlin v místních nádržích středoevropských biotopů. Osobně jsem zde téměř žádné rostliny vůbec nečekal. Opak byl však pravdou.

Nádrže jsou ryze biotopní. Najdeme zde akvária představující stojaté vody (rybníky, jezera, slepá ramena řek), pomalu tekoucí toky (velké řeky) i horské bystřiny se siveny a pstruhy.

Jednotlivé úseky potoků a řek jsou rybáři pojmenovány podle jejich obyvatel. Hovoříme o říčních pásmech, jejichž popisky najdeme na kapotáži nádrží v jejich horní části. Některé zástupce ryb těchto pásem najdeme i zde v Podvodní říši.

Pásmo pstruhové – hlavním druhem je pstruh potoční (Salmo frutta fario). Vyskytuje se v čistých a dobře prokysličených horských potocích, jejichž teplota dosahuje zhruba 10 stupňů Celsia. Dno je kamenité – pstruzi se třou na štěrkovém dně. Obyvateli pstruhového pásma jsou také mihule, vranky, střevle a sekavci.

Pásmo lipanové. Pojmenováno podle lipana podhorního (Thymallus thymallus). Horský potok se zde díky přítokům již přeměnil v menší řeku o šířce 5-6 m. Proud vody je ještě silný, dno je kamenito-písčité. Teplota vody se v létě pohybuje kolem 15° Celsia. Vedle lipanů můžeme narazit i na hrouzky a mřenky.