Tření

Jak už bylo uvedeno výše, jsou druhy, které k úspěšnému odchovu potřebují výrazně měkkou a kyselou vodu. Jde o druhy z tzv. černých vod, které obsahují velice málo rozpuštěných minerálů a dalších látek, s téměř neměřitelnou tvrdostí a vysokou kyselostí (pH mezi 3,6-6). Typickým obyvatelem černých vod s hodnotami pH 5,4 a neměřitelnou tvrdostí je např. Ap. nijsseni nebo Ap. baenschi (pH 4,1-6,3). Existuje ale mnoho dalších druhů, které odchováme v neutrální a středně tvrdé vodě, a které jsou pro začátečníky nejvhodnější - typickým představitelem je hojně zmiňovaná Ap. cacatuoides.


Pro úspěšné vytření je třeba zajistit vhodný úkryt či plochý kámen/kořen (v závislosti na chovaném druhu). U cichlidek se většinou nesetkáme s tím, že by byl problém s náhodně vybraným párem, nicméně nelze to samozřejmě zaručit stoprocentně. U ryb rodu Apistogramma máme navíc výhodu výrazného sexuálního dimorfismu, kdy rozlišit samce od samice nebývá větší problém (samice jsou výrazně menší a fádněji zbarvené).



Předpokladem dostat pár (zejména však samici) do tření je kvalitní a různorodé krmení. Pokud již docílíme toho, aby se nám pár vytřel, není problém se setkat s pravidelným dvou až třítýdenním třecím cyklem, a to za předpokladu, že je samici potěr odebírán. Pokud se samice o potěr stará přirozenou cestou, cyklus tření se samozřejmě prodlouží.

Cichlidky přes svou velikost dokáží být celkem produktivní - mohou mít např. snůšky 60-100 jiker (Ap. agassizii), 100-200 (M. ramirezi), 150-300 (L. dorsigera) nebo až 1000 (L. curviceps) - platí pravidlo, že starší samice mívají snůšky početnější. Jikry mívají, v závislosti na druhu a částečně i potravě, různou barvu. Již zmíněná Ap. agassizii má jikry třešňově červené, Ap. cacatuoides je má dle mých zkušeností bělavé až nažloutlé či narůžovělé a Ap. macmasteri nafialovělé.

"Satelitní" samci

Hodí se ještě přidat poznámku o samcích, pro které má angličtina termín "neaker males" (v češtině jsem se setkal s pojmem tzv. satelitní samec, ale nevím, nakolik je užívaný). Dominantní samec totiž ve skupině může tolerovat i další samce, kteří však již sami žádné vlastní teritorium neobhajují a svou velikostí a zbarvením často připomínají spíše samice.

Tito samci se většinou netřou (to je výsada alfa samce), jsou ale zaznamenány i případy, kdy využívají situací, že je hlavní samec nezahání a v pauzách během tření se dostávají do dutin a oplodňují jikry. "Sneaker males" se vyskytují pouze v případě, kdy si samci nejsou schopni vytvořit a obhájit vlastní teritorium. Po odstranění hlavního samce nejsilnější z nich okamžitě nastupuje na jeho místo a během krátké doby získává i výrazné zbarvení, které je s touto pozicí spojeno.




Že jsou samice připravené ke tření, poznáme u apistogramm bezpečně podle jejich výrazného žlutočerného zbarvení, které jim vydrží po celou dobu opatrování potěru (u samice akarky zelené je to výrazný tmavohnědý šachovnicový vzor).