Tribus Cyprichromini, zahrnující středně velké pelagické cichlidy, je u Ludvíka Štětiny zastoupen albinotickou a v našich chovech stále poměrně vzácnou rasou Kitumba druhu Cyprichromis leptosoma.

Dalšími rasami tribu jsou: Liuva a Moba.

Všichni zástupci tribu Cyprichromini se v přírodě živí především planktonem. Jedná se o maternální tlamovce (jikry inkubuje samice) dorůstající do 15cm standardní délky. Ryby mají výrazný sexuální dimorfismus v podobě krásného barevného šatu samců a nevýrazné stříbrného zbarvení samic.

Tak jako cyklop je potravou "cyprichromisů", jsou i tyto rybky oblíbenou potravou velkých dravců. Mezi významné predátory patří tlamovec žijící v hloubkách jezera Tanganika, Cyphotilapia gibberosa. Pan Štětina chová velmi vzácnou rasu z území Konga, označovanou jako Blue Zaire, konkrétně z lokality Moba. Modrá barva těchto ryb patří k nejvýraznějším u všech "frontóz" (giberóz). Jedná se o vzácné chovance s vysokou cenou, která je dána u všech "kyfotilápií" hloubkou ze které jsou ryby loveny, u Modrých ze Zairu zvýšenou navíc nejrůznějším nebezpečím číhajícího na lovce v neklidné oblasti Konga.

Další, svým chováním velmi zajímavou skupinou tanganických tlamovců, jsou písečné cichlidy. Tyto ryby (tedy především samci) si pro své rozmnožování budují písečné hrady v podobě nejrůznějších kráterů, obklopených písečnými valy. Na dně těchto kráterů dochází k samotnému rozmnožovacímu aktu. Rod Enantiopus je v chovu Ludvíka Štětiny zastoupen rasou Kilesa, která nebyla dosud popsána. V minulosti byly ryby této populace řazeny k druhu E. melanogenys, ale dnes se označují pouze jako E. spec. "Kilesa".


Mezi písečné tlamovce patří již řadu let u chovatelů oblíbená forma druhu Xenotilapia ochrogenys z oblasti Ndole.


Třetí druh písečných cichlid, které jsou v Benešově rozmnožovány, patří mezi opravdové "špeky" mezi africkými cichlidami. Jedná se o zástupce "xenotilápií", druh Xenotilapia papilio "Tembwe". Tato ryba je jen zřídka exportována z vod jezera a v nádržích patří její rozmnožení k událostem hodných pozornosti. V rozhovoru, který nám pan Štětina poskytl (ČLÁNEK: Ludvík Štětina – Na to si musí přijít každý sám) o těchto rybách dokonce hovoří jako o své současné největší pýše.

Pro všechny jmenované zástupce skupiny písečných cichlid je společná jedna věc, a tou je špatné snášení transportu. Ryby při transportu velmi rády šokují a hynou.

Ryby, které snad většina čtenářů jistě čeká, velmi oblíbené "trofeuse", jsem si nechal na závěr svého povídání. Dovolím si zmínit tři formy tohoto rodu, z nichž jedna patří mezi stálice, druhá je vzácná a velmi žádaná a na úplný konec si nechám "bombu" v podobě novinky.

Forma Ikola je snad nejznámější ze všech forem rodu Tropheus. Dnes již nepatří k tlamovci Mooreovu (Tropheus moorii), ani k černým "trofeusům", ale tvoří svou vlastní vývojovou skupinu, která by měla být označována Tropheus spec. Ikola.

Do skupiny červených "trofeusů" patří populace z oblasti Ilangi. Tato rasa je velmi žádáná, což je způsobeno jejím velmi krásným zbarvením. Mezi červené patří díky zbarvení samců, kteří jsou velmi červení.

A ona slibovaná "bomba"? Jedná se o novinku u afrických cichlid, zlatě zbarveného mutanta, který bohužel nemá původ v jezeru Tanganika, ale pravděpodobně vznikl v pěstírnách na jeho březích. Žlutý mutant je obchodně označován jménem naleziště Kiriza.