Ponorkám trvá tak 20-30 minut, než se z kotviště dostanou do oblasti útesů, kde potom mistrně krouží podél hrany korálového útesu a korálovými věžemi. Posádka z paluby krmí ryby a tak před očima návštěvníků definují hejna větších exemplářů Zebrasoma desjardinii, Acanthurus sohal či nádherné exempláře Rhinecanthus assasi.

V přístavu, stejně tak jako v hotelích se běžně prodávají identifikační přehledy s nejběžnějšími živočichy Rudého moře, takže pokud chceme zjistit, co defiluje před našimi zraky, není to zase až tak složité. Příručky nebývají přehnaně drahé a lze je zájemcům o ichtyologii jen doporučit. Pro serioznější zájemce, potápěče či akvaristy lze pak pořídit velmi kvalitní atlasy. Ty nejlepší jsem pochopitelně viděl při svém odletu po odbavení na letišti Sharm el Sheikh.

Když už jsme u toho letiště, vzpomínám na dvě důležité věci. První – z Egypta se nesmí vyvážet živí mořští živočichové ani jejich tělesné schránky. Sankcí jsou značné finanční pokuty až i vězení. Paradoxní je, že na všech tržištích, v hotelech, kamenných obchůdcích apod. můžete korály, lastury či škeble koupit naprosto bez problémů a živí se tím značná část přímořské populace obyvatelstva. Ale ven je vyvézt nesmíte. Takže nezbývá nic jiného, než se touto krásou jen kochat očima nebo ji zaznamenávat fotoaparátem nebo kamerou.

Můj přítel zažil poslední hodinu v Egyptě velice nepříjemnou situaci, na kterou hned tak nezapomene. Při odbavování před odletem mu celník pokynul, aby ve chvíli, kdy se nikdo nedíval, otevřel své zavazadlo. Vzápětí z něj vytáhnul velikou ulitu, kterou tam pochopitelně umně sám v nestřežený okamžik vložil. Požádal přítele, aby s ním odešel do pracovní místnosti. Tou nebylo nic jiného, než záchody pro zaměstnance, nepřístupné pro veřejnost. Tam celník kostrbatou angličtinou požadoval všechny zbývající dolary v peněžence, nebo bude informovat své nadřízené. Zkuste se v takovéto situaci hádat a ostatní celní „orgány“ pak přesvědčit, že jejich kolega lže a podvádí … V danou chvilku jste v úžasném psychickém tlaku, protože už letištní rozhlas přenáší poslední výzvu k nástupu do Vašeho letadla. Bohužel na uvedený trik nalétne asi každý odlétající. Jedinou radou může být snad jen to, že peníze si schovat jinam, než do peněženky a celníkovi dát poslední dolarovou bankovku, kterou si tam pro takovou situaci nechte. Teď se mi radí dobře, po vyhrané bitvě je každý generál. Vynalézavost těch nepoctivých je vždy obrovská a těžko lze vše předvídat.

Vraťme se ale z letiště k ponorkám. V polovině cesty jste obvykle vyzváni, aby jste na pár minut šli na palubu, kde se podává občerstvení. Ledově vychlazené nápoje přijdou vhod. Nejde jenom ale o občerstvení ale hlavně o dobu nezbytně nutnou, aby se útroby ponorky znovu dobře provětraly. Přeci jenom třicet lidí ve stísněném prostoru během několika desítek minut pozorování podvodního království vzduch rychle vydýchá a zároveň teplota tropického vzduchu vykoná také své.

Výlet ponorkou lze rozhodně ale doporučit jak pro rodiny s malými dětmi, tak například i pro seniory. Pohled pod vodní hladinu je opravdu úžasný. Ponorky krouží kolem útesů v blízkosti hotelů, takže kromě ryb často vidíte potápěče, kteří se zkoušejí výše popsaný discovery diving. V poslední době jsou módní i procházky po mořském dně, tak jak mnozí z nás znají obrázky z knihy Dvacet tisíc mil pod mořem od Jules Verna. Na nohou máte boty se závažím, na hlavě pak přilbu, do které se přivádí vzduch hadicí z hladiny - tzv. agualung. Vidíte-li před sebou takovouto scénu, opravdu si vzpomenete na své mládí a čtení dobrodružné literatury a Vaše představy, že jste v Nautilu, jsou dokonalé.

Výlet na horu Sinaj

Všechny průvodcovské materiály doporučují navštívit posvátnou horu Sinaj, kde Bůh předal Mojžíšovi desatero přikázání boží. Součástí výletu bývá návštěva kláštera sv. Kateřiny. Byť Egypt dnes patří k muslimské části světa, Sinaj je v tomto ohledu pojmem křesťanství a vyhledávaným poutním místem.

Ze Sharm el Sheikhu to je asi čtyři hodiny jízdy autobusem. Na horu se vystupuje tak, aby poutník v okamžiku zdolání vrcholu viděl východ slunce. Dalším praktickým důvodem je přes den nesnesitelné vedro dosahující 35 stupňů Celsia i více, což pro výstup během dne není zrovna nic příjemného. V průvodci se dočtete, že turista na výletě ujde kolem 14 km. Ale pozor! To je jen jedna cesta a navíc v poměrně strmém, horském terénu!

Vyrážíme z hotelu ještě před půlnocí. Cesta noční pouští je fádní, jede se naprostou prázdnotou. Poměrně nudná cesta je přerušována kontrolními stanovištěm vojenských hlídek, střežící důležité komunikační body. Sinajský poloostrov nepatří Egyptu zase až tak dlouho, takže pouští se mohou pohybovat různé teroristické skupiny. Betonové stanoviště hlídek, oprýskané po zásazích kulek jasně naznačují, že se tu nedávno ještě střílelo.

Pocity mám smíšené. Vojenské hlídky v poušti jsou v noci částečně oblečeny do uniforem, jiní příslušníci jsou v civilu. Není to zrovna dobrý pocit, když v noci do autobusu přijde maník ve svetru a s kalašnikovem přes rameno kontroluje pasy, respektive už ona zmíněná víza v první části tohoto příspěvku.

Po druhé kontrole toho má už dost i náš egyptský průvodce z hotelu a šestičlennou hlídku uplácí 1,5 litrovou PET lahví pitné balené vody …

Role průvodce ale u kláštera sv. Kateřiny končí. Dle politických úmluv ji přebírá místní beduín, který nás jako jediný smí provázet až na vrchol hory Sinaj. Tím vlastně ještě za tmy začíná další bojová hra pro turisty. Za jeden US dolar si musí každý z nás pronajmout baterku. Celý houf turistů z našeho autobusu je nazván krycím jménem Kleopatra, který je na nás neustále pokřikován, abychom se neztratili.

Připomíná mi to mládežnický výstup na Rysy. Na parkoviště v noci přijelo asi 40 autobusů, takže akce má silně masový charakter.

Vyrážíme. Hned na začátku cesty nám beduíni nabízejí odvoz velbloudy až na vrchol za 14 USD. Nikdo o to při pohledu na strmé vrcholy hor tyčící se ve tmě proti hvězdné obloze a na přežvykující, silně zapáchající zvířata nestojí. To zvládneme sami! A tak klikatou stezkou se směrem vzhůru šplhá blikotající had 2000 turistů.

Ti, co jdou včele skupiny odmítají, takže se velbloudi se svými pány derou dál směrem z kopce až na pomyslný chvost turistické skupiny. Zde psychicky slabší jedinci nevydrží a velbloudy si pronajímají. Pro turisty, jdoucí uprostřed pozvolna stoupající skupiny na úzké horské stezce, téměř zcela po tmě, to je nezapomenutelný zážitek: musí uhýbat současně jak prázdným velbloudům ze seshora, tak těm „naloženým“ ze spoda. Pohyb pěší skupiny se zpomaluje, protože pěší turisté musí dávat pozor jak na velbloudy, tak i na prudký sráz z kopce, který spíše tuší než vidí. Rozhodně se nejedná o lehkou túru, neboť kameny na stezce jsou mnohdy vysoké, že místy lezete i po čtyřech.

V pravidelných vzdálenostech jsou u stezky z kamenů vybudovány občerstvovací stanice, kde si turista může koupit něco k pití. Zajímavá je skutečnost, že tyto stanice jsou otevřeny jenom v noci, takže při zpáteční cestě musíte vydržet se svými zásobami.

Konečně dobýváme vrchol. Nádherný výhled na okolní hory, jež se v ranním rozbřesku barví do ruda a připomínají krajinu Marsu, stojí za vynaloženou námahu. Tenhle pocit zná každý, kdo se někdy někam škrábal. Pocit štěstí by byl o to větší, kdybychom tu byli ale jen sami. V bezprostřední blízkosti se kolem tísní stovky lidí a každý hledá kousek místa, odkud by nejlépe viděl. To je daň za masovou turistiku. Můj obdiv mají japonští důchodci, jež se na horu dostali bez pomoci velbloudů. S hrdostí jeden podpíral druhého, a byť došli úplně jako poslední, na jejich tvářích se odráží obrovská radost, že to zvládli i v tomto věku. Vyzařuje z nich obrovská duchovní síla.

Je na každém, aby zvážil, zda výstup na horu Sinaj postoupit, či nikoliv. Záleží na našem zájmu o historii či náboženství, nebo jen turistiku či přírodu. Pro mnohé může být den strávený u moře šnorchlováním či potápěním mnohem větším zážitkem.

http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://en.wikipedia.org/...
http://www.osel.cz/... (Trischodesmium erythraeum)