Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Souhlasím.

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

A A A A

Jak jsem se stal kolista

Autor článku: Václav Štěpán · 28.2.2011 · Sledovanost: 14003x · Vytisknuto: 1667x
Hodnocení: 5.82/6 (18x) · Odměněn: není

Kvůli špatným kolenům a potížemi s nimi se ze mě stal kolista. Tak říkal kdysi, když byl ještě hodně malý můj syn cyklistům. Po něm jsem v pozdější době podědil staré horské kolo a začal jezdit a to jak na chalupě tak, po Praze. Protože mě jízda po asfaltu nebavila a s horským kolem to není zrovna nejlepší, koupil jsem si turistickou mapu a začal jezdit po jejich značkách. V Praze to až tak velký problém nebyl, stačili mi pouze dvě, ale na chalupě to už bylo horší, musel jsem jich koupit pět.

V Praze je provoz cyklistů značný, zato mimo ni jsem si někdy připadal, že jezdím po turistických značkách jen já a ti co je malují. S přibývajícím časem se okruh dojezdu zvětšoval a ustálil se na nějakých 70 – 80 km za sobotu. Začala se zkracovat i doba, za kterou jsem tu vzdálenost ujel, díky lepší fyzičce.

Takže jsem se místo hltání kilometrů trochu začal rozhlížet i po okolí. Protože jsem akvarista a mám i jezírko, okukoval jsem různé louže, potůčky a malé rybníčky. Můj zájem se soustředil hlavně na rostliny a tak jsem byl poměrně velmi zklamán. Většinou byla voda bez jakýchkoliv rostlin, pokud pominu rákosí a podobné porosty. Všude plno ryb, které okusovaly i trávu na břehu. Našel jsem opravdu jen velmi málo rostlin ponořených, nebo s hladinovými listy.

Ze začátku jsem se snažil zachránit i to málo co jsem našel, ale ne vždy jsem byl úspěšný. Pokusil jsem se rostliny rozmnožit v jezírku a vrátit je znovu do přírody.

První příběh začal ale hodně dávno, ještě za tuhého socializmu a dlouho před anabází s jezděním na kole.

Začalo to tím, že jsem dostal od sousedovo příbuzné zajímavou rostlinu. Říkala jí vodní růže. Dlouho jsem se nezajímal, co mě to skomírá v jezírku a až za čas jsem zjistil, že jde o Calla palustris - česky ďáblík bahenní. O dost později jsem se dozvěděl, že je to dokonce ohrožená rostlina naší květeny (C3) chráněná zákonem i v dalších několika státech.

Vysadil jsem ji do malého rybníčku pod vesnicí, kam tekla strouha, která jí protékala. Ten byl silně zdevastovaný protékající vodou a vládl v něm jen okřenek a poslední trs rákosí. Ani bruslit se na něm v zimě pro zelený porost nedalo. Jinak v něm nežilo vůbec nic.

K mému překvapení se rostlina začala ohromě rozrůstat, měla několikanásobně větší listy než u mě v jezírku a ve velkém i kvetla. Přežila i vypuštění rybníčku a poškození hráze.

Autor: Václav Štěpán


Autor: Václav Štěpán


Autor: Václav Štěpán


Autor: Václav Štěpán


Teď je z rybníčku jen mělká tůň plná bahna. Jak je vidět na obrázcích, rostlina začala fungovat jako kořenová čistička a i rákosí se vzpamatovalo.
Další rostlinu, kterou se mě po několika marných pokusech podařilo rozmnožit je Sratiotes aloides, česky řezan pilolistý. Dostal jsem ho na burze výměnou za akvarijní rostliny. V jezírku sice rostl a i se přes zimu množil pomocí dceřiných rostlin. Nikdy se však nevynořil a nekvetl. Je to opět silně ohrožená rostlina (C2) naší květeny a chráněná zákonem.

Autor: Václav Štěpán


Občas jsem pár rostlinek dal do brašny na kole a při jízdě po polních a lesních cestách jsem do různých rybníčků rostliny dával, uběhlo pár let a výsledek žádný. Až jsem narazil konečně na krásnou mělkou lesní tůň s jílovým dnem, která byla, pokud jde o rostliny krásně zarostlá. Dal jsem do ní tři malé rostliny a odjel. Byla to ale poměrně vzdálená destinace a já jsem se tam několik let nedostal.

Trochu mě trápilo zdraví, a když jsem se vylízal z problémů a vyrazil po své oblíbené delší trase, čekalo mě ale ohromné překvapení, tůňka byla už před tím pěkně zarostlá, ale teď se v ní vyskytovaly stovky krásných exemplářů Sratiotes aloides.

Autor: Václav Štěpán


I když je tůně hodně zastíněná, některé rostliny i kvetly a je vidět, že se jim tu opravdu daří.

Autor: Václav Štěpán


Autor: Václav Štěpán


Doufám, že se s rostlinami nic nestane a někdo další se pokusí o něco podobného jako já.

Nalezl(a) jste v článku překlep, chybu nebo jej chcete doplnit? Klikněte zde a pošlete redakci opravu. Děkujeme!

Ohodnoťte článek:
Pouze pro registrované uživatele.  

Názory

Přehled všech aktuálních názorů ke všem článkům »
Vložení názoru
Vkládat názory mohou pouze registrovaní uživatelé stránek.
Středa 18.1.2012
.PeS.

Krásně se to čte, gratuluji k úspěchům a ať se rostlinkám daří.


Úterý 17.1.2012
vaclav

http://www.ceskatelevize.cz/...


Čtvrtek 31.3.2011
vaclav

Doufám že ty moje rostliny nedopadly stejně. Že je nikdo hned neukradl.


Středa 30.3.2011
PaDa

Václave, nejel jsi tam na kole? :-D
http://zpravy.idnes.cz/...


Sobota 19.3.2011
PetrNovak

Největšími šiřiteli nežádoucích rostlin jsou botanické zahrady (tedy profesionální biologové). Blíže viz Lidové noviny ze dne 19.3.2011, strana 26, rubrika Vědnohubky. Takže amatéři to nejsou.


Zobrazit všechny názory k článku »
 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2021 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.