Nebudu už dál napínat. Návštěva byla ráno i večer, od 8.30 do 23.30. Ryszard nás vyzvedává u služebního vchodu, procházíme vrátnicí a administrativní budovou a ještě než dorazíme k jeho kanceláři, procházíme expozicí akvarijních rostlin. Představte si rovnou, snad 40 metrů dlouho chodbu a po každé její straně je 15, dva metry dlouhých, stejně velkých nádrží o objemu 1 200 litrů (každá). Hned na první pohled si mi zatajil dech. Tohle se hned tak nevidí. Nádrže nádherně čisté, bez řas, s reprezentativními exempláři označenými plexisklovými číslovanými popiskami pod vodou, s latinskými názvy nad nádrží. Co nádrž, to určitá geografická oblast. Asie, Madagaskar, západní Afrika, několik nádrží ze samotné Jižní Ameriky, Střední Ameriky, Japonska, a dokonce i Evropy.

Chodbu probíháme rychlým tempem, takže si je ani nestihnu prohlédnout. Jen Irena stihla poznamenat – „Takhle mají vypadat nádrže s rostlinami a ne ty tvé džungle, kde nejsou ryby ani pořádně vidět“. Tady ale také moc ryb není. Na kubíkovou nádrž tak 2 skaláři (v několika mála některých nádrží o něco více), nebo deset teter, 2 cichlidky apod.! Kdybyste chtěli vidět ryby, musíte do ZOO“, pousmál se Ryszard, „my máme jen a jen rostliny. Jsme přeci botanické zahrada. Asi kolem čtyř set druhů a kultivarů vodních rostlin“.

Vítá nás útulná pracovna Ryszarda s pohodlnou sedačkou a malým kuchyňským zázemím. Mne upoutaly dva monitory připojené k jednomu počítači, aby se dobře pracovalo. Tohle bych v pracovně botanika taky nečekal (já sám se na něco podobného chystám už několik let). K tomu další velká externí zálohovací jednotka, v rohu místnosti několik odložených fotografických stativů. I pár pěkných snímků na zdi dodávajících místnosti na útulnosti svědčí o tom, že Ryszard taky hodně fotí. A opravdu dobře.

Vyprávíme si snad o všem možném. O pěstírnách a sortimentu rostlin v Čechách, o historii firem Tropica, Dennerle, o Amanovi, holandských nádržích, aquascapingu v Polsku. Ryszard jen a jen vypráví, ukazuje nám spoustu knih, fotografií, neznámých webových stránek. Skoro tři hodiny nových informací a ani jsme si nevšimli, jak čas letí.

Tajemství úspěšného pěstování rostlin „low-tech“

Ptám se Ryszarda na tajemství jeho úspěchů, na hnojení rostlin. Tajemství je jednoduché – zásadně nepoužíváme žádnou chemii, ve vodě nic nenajdete. Vzpomínám si, o tomhle mi vyprávěl už Karel Rataj ml.. Dokonce dostal v minulosti vzorek vody, aby se přesvědčil. A opravdu tam nic nebylo.

V čem tkví úspěch? „Víš co to je ornice? A ta vrstva zeminy bezprostředně pod ní? Tak tu vezmeš, smícháš ji se stejným množstvím písku a rašeliny (poměr 1:1:1). Tak tohle je naše tajemství. Na tenhle promíchaný substrát navrstvíš kolem 10 cm praného říčního písku a je to. Pokud bys chtěl pěstovat echinodory, tak vypustíš rašelinu, tu nemají rádi. Takhle to vydrží v našich nádržích 4 až 6 let a pak je nutné nádrž založit znova. Přihnojujeme jen na konci životního cyklu substrátu (selektivně, podle potřeb rostlin), kdy živiny jsou vyčerpané a není možné nebo vhodné např. nádrž zakládat v zimním období. Kdybychom rostliny hnojili, jak je dnes obecným zvykem, kdo by ty nádrže pak udržoval? O všech 29 nádrží se musí starat jediný člověk! V mém oddělení kromě mě pracují ještě 3 další lidé: jedna osoba odpovídá za vodní nádrže a rostliny venkovních expozic, jedna osoba za akvária, jedna osoba za skleníky a také mi pomáhá ve všech pracech souvisejících s navracením vodních a bahenních rostlin do přírody (autekologický výzkum, kultivace a pěstování rostlin, rozmnožování a introdukce rostlin na náhradní stanoviště v Polsku). V zimě pak všichni děláme nezbytné práce a opravy ve sklenících a akváriích.“

Když si představím, jak já 1x za tři týdny rozebírám svou nádrž (700 l), vyhazuji dva kýble rostlin a trápím se s tím 4 hodiny, než to dám jakž takž do pořádku, dávám Ryszardovi za pravdu. Je to rozumné a jde to. Jen hlupák se dře …

Do nádrží je pochopitelně ale přiváděn CO2. Pokud někdo čeká nějakou extra regulaci, počítačem řízené dávkování na základě měřené pH, precizní redukční ventily, nebo aspoň počítače bublin, bude zklamán. To, co tady člověk uvidí, se tu používá už 30-40 let! Jedná se o jakousi uzavřenou nádržku vlepenou „vzhůru nohama“ do boku každé výstavní nádrže. Do té se 1x za několik dní se z velké tlakové nádoby napustí CO2. Do nádržky vede vyústění vody z filtrů, takže dochází k postupnému rozpouštění CO2 a jeho unášení do objemu rostlinné nádrže.

Rovněž milovníky velkých světelných příkonů do rostlinných nádrží asi následující informací zklamu. Svítí se jen zářivkami T8 s přepočteným příkonem 0.2 W/litr! Tedy 240 W na 1200 litrů, doba osvitu 14-15 hodin denně. Některým echinodorům se přidává nepatrně větší intenzita světla. Nádrže mají rozměr 200 x 80 x 75 cm, jsou klasické rámové, tloušťka skla 15 mm. U nádrží je jen jedna zvláštnost – nemají skleněné dno, ale je z keramických dlaždic. Již od samého začátku, kdy se postavila nová budova pro tuto expozici, sklo nádrží ve dně praskalo, jak si budova sedala a pracovala. Na zadní stěně nádrží jsou ještě kovové výztuhy v podobě svislých úhelníků.

V akváriích se používá běžná vodovodní voda, případně voda dešťová, dGH 10-18, pH je v nádržích v rozpětí 6.8 – 8.0. Filtrace externí, s průtokem kolem 1 200 litrů za hodinu.

Takže ukázka v podstatě typických „low-tech“ nádrží, které opravdu fungují. I v hloubce 80 cm při takto nízké intenzitě rostou kobercovité rostlinky, Blyxa apod. „Ano, je to něco jiného, než jsou současné aquascapingové trendy“, příznává náš průvodce s úsměvem. „Amano ti chytře prodá nejprve destilovanou vodu a pak do ní všechny ty vodičky, aby ti rostliny nádherně rostly. Samozřejmě, že ty přípravky mohou být dobré a promyšlené, ale jde to i bez nich“.

A uchvátila mne ještě jedna velmi pěkná věc – všechny nádrže mají udělané pozadí z plochých lignitových desek, které si zaměstnanci botanické zahrady vybírají v polských dolech. Někdy jsou desky na pozadí nádrže vidět, jinde jsou zcela hustě porostlé jávským mechem. Obojí vypadá nádherně.

Rostliny jsou v nádržích uspořádány „sbírkově“, podobně jako třeba na záhoně v zahradě a označené cedulkami. Hlavní princip tohoto uspořádání ale spočívá v tom, že rostliny mají kolem sebe dostatek volného místa, životního prostoru a vzájemně si nestíní. Návštěvník si pak podle rozmístění rostlin a jejich popisků lehce uvědomí, která rostlina je která.

Prohlídka exteriéru botanické zahrady

Na prohlídku nádrží si musíme počkat až na soumrak. Ryszard nás pořád vodí kolem nich, když se jdeme podívat někam do zahrady nebo skleníků. Je to na nervy, jsem fakt hrozně nedočkavý. Ale protože venku svítí útulně sluníčko, musíme se jít podívat nejprve do exteriérů. Ryszard zodpovídá nejenom za vodní, ale i bahenní rostliny, má na starosti „veškerou vodu“ v botanické zahradě. Vděčným tématem jsou řasy. Aby s nimi nebyl tak velký problém, všude v zahradních nádržích vidíme amury, kteří jsou pověstní svou rostlinožravostí. Stačí, aby i některá suchozemská rostlina smočila ve vodě list nebo lodyhu, a okamžitě je zlikvidována. Břehy jezírek vypadají jak vysekané motorovou sekačkou …

Zahrada je romantická. V různých částech jsou aplikovány různé zahradní styly a skupiny rostlin. Milé je, že tu je spoustu laviček a stolků, kam si lze sednout, odpočinout a potěšit se pohledem, něco si přečíst nebo se občerstvit. Snad jedinou nevýhodou zahrady je skutečnost, že díky svému velice pěknému umístění v historickém centru není v okolí žádné velké parkoviště, což se pochopitelně promítá na menší návštěvnosti zejména rodin s malými dětmi.