Vidím zde počítačový monitor a klávesnici přímo v zákaznické části prodejny, mimo prodavačský pult, což je neobvyklé. Má to nějaký účel?
Co nemůžete dát do malého prostoru, můžete dát do počítače, zatím se to bude informacemi pro zákazníky plnit, včetně internetu, budou mít poměrně dost možností. V počítači máme nabídku ryb, které lze objednat na zakázku. Zákazník si může také přinést i své vlastní fotografie nádrže a mi nad nimi můžeme pak společně diskutovat.

Jak dlouho trvá, než se objednaná ryba dostane k zákazníkovi?
V prostředí internetu se obvykle tvrdí, že zboží je dodáno do dvou dnů. V případě akvarijních ryb to ale není pravda. Skutečný interval je 5 až 60 dní. Kratší lhůtu dosáhneme tehdy, mohu-li ryby získat z domácích chovů nebo importérů, kteří je mají již u sebe. Pokud se ryba dováží z cizí země na zakázku, trvá to pochopitelně déle.

Jaká je vaše filosofie nabídky ryb? Chcete zákazníkovi nabízet i méně obvyklé, i když relativně dražší druhy ryb, které nejsou v běžných akvaristikách, například v tzv. Petcentrech dostupné?
Naším cílem je mít v nabídce čtyřmístné číslo počtu nabízených živočichů. Co nemůžeme mít v nádržích stále, můžeme zákazníkovi objednat podle jeho speciálního přání. Virtuální počítačový svět, globalizace s sebou obecně přináší i rozmanitost produktů a služeb, které jsou podstatně lehčeji dostupné než kdykoliv předtím. A to platí i pro akvaristiku.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Snad budou lidi u nás rádi a budeme jim mít co nabídnout a pak se uvidí.

Při našem povídání jste se zmínil i o studenovodních rybách. Myslíte to vážně, je zde prodávat?
Samozřejmě, je to má další láska. Neustále ale měním názor, kam nádrže umístit. V původních prostorách, které jsem jim ve svých představách vyčlenil, plavou jiné ryby. Koketoval jsem i s podzemními prostory, ale není kam se rozvíjet. Taková nádrž ve sklepních prostorech s jesetery by bylá krásná, ne? Něco ale určitě ještě vymyslím.

V jakém období se nejvíce prodávají akvarijní rybky? Dokážete to posoudit na základě návštěvnosti vaší prodejny?
Ne, za tak krátké období nemohu hodnotit, přijde období prodeje studenovodních ryb
a my první rok prodeje uzavřeme až koncem dubna a i tak by to nebylo seriozní hodnocení. To je otázkou pro letité prodejce.

Manželský pár v akvaristické prodejně není zrovna obvyklý "personál". Jakým způsobem se dělíte o práci v prodejně? Kdo čistí a udržuje nádrže, loví ryby, objednává zboží, vede finanční účetnictví?
Není ani u nás, je tam manželka se synem. Já jen občas, třeba po domluvě se zákazníkem, nebo v noci. Kdybych měl odpovědět na zbytek otázek tak bych vyvolal domácí konflikt, tomu se raději vyhnu.

Trpíte někdy "ponorkovou" nemocí, být celé dny takto spolu?
Tuhle otázku můžete zrušit, někdy je nevidím i pár dnů.

Kolik času věnujete práci v prodejně nebo pro ní? Zbývá vám čas i na něco jiného? Máte i jiné koníčky, než akvaristiku?
Mnoho, já spíš v noci nebo o víkendu, čudlařím celé dny.

Přemýšlíte o vlastních webových stránkách, kde by byla např. aktuální nabídka ryb?
Na internetu jsou asi všichni, možná bychom tam měli být, nevím, uvidíme později.

S Chvatíkovými bych si dokázal vyprávět další a další hodiny. Při mých zvídavých otázkách pro tuto reportáž pochopitelně došlo i na otázky soukromě –akvaristické, o tajemstvích chovu a rozmnožování apistogramm, kvalitě a výměně vody, o aklimatizaci a samozřejmě i o importovaných rybách, jako jsou skaláři alty atd.

Tato reportáž nevznikala najednou, ale v průběhu asi pěti návštěv v průběhu téměř tří měsíců, kdy jsem tu byl nejprve jako zvídavý zákazník, a pak i jako fotograf a žurnalista. Pokaždé v nádržích plavalo něco jiného, co mne zaujalo. Při posledních návštěvách mne již Jiří Chvatík vždy od dveří vítal a jal se mne okamžitě provázet akvarijním královstvím, aby mi ukázal nějaké to překvapení. A to ještě v době, než jsem přišel s nabídkou a nápadem napsat tuto reportáž.

A tak by to mělo podle mne fungovat v každé prodejně – osobní vztah k zákazníkovi, znalost předmětů jeho zájmů, poslední úspěchy či neúspěchy. Sdělená radost, dvojnásobná radost, sdělený smutek, poloviční smutek. A to platí v životě, stejně jako v jakémkoliv oboru našeho činění či podnikání, při našich koníčcích i zájmech. Člověk se pak rád vrací na místa, kde se cítí dobře, něčím novým obohacen. Nebo i jen pro ten prostý pocit sounáležitosti k určité skupině lidí se stejnou krevní skupinou.

Závěrem děkuji Věře, Jiřímu a Vladimírovi za rozhovor, i čas pro jeho přípravu. A ať vám to všem nádherně plave!