Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Souhlasím.

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

Paracheirodon innesi Myers, 1936

neonka obecná

Kmen: Chordata
Třída: Actinopterygii
Řád: Characiformes
Čeleď: Characidae
Rod: Paracheirodon
Ukaž v katalogu »

Správce: Smik
Zobrazeno: 51610x; Aktualizace: 9.4.2009

Synonyma: Hyphessobrycon innesi

Výskyt: Jižní Amerika.

Neonka obecná je jedna z nejznámějších akvarijních rybek, jejichž domovinou je horní tok Amazonky. První exempláře tohoto typického zástupce Characidae, byli objeveny v Kolumbii později pak v Peru a Brazílii. Nejvíce se do Evropy rybka dováží z peruánského města Iquitos, které můžeme považovat za centrum exportu těchto malých barevných rybiček.

Typickým biotopem pro neonku obecnou jsou vodní toky o šířce kolem 5 až 10 m a hloubce do 1m, s mírným prouděním vody. Voda v těchto oblastech je čirá, hnědě zbarvená označovaná jako černá, ale s čitelnými příměsi vod čirých a bílých. pH je zde měřeno kolem 6 a voda je velmi měkká s vodivostí do 20µS/cm. Společníky v oblastech výskytu neonky obecné, jsou mimo jiné rybky Apistogramma agassizii. Tuto informaci můžeme zúročit při zakládání společenské nádrže.

Velikost až 4 cm.

Obecný popis

Tělo neonky obecné je podobně jako u neonky červené doutníkového tvaru, ze stran mírně zploštělé. Sameček je štíhlejší a neonový pruh, který prochází středem těla je rovný. U samiček je tento pruh v břišní partii obloukovitě prohnutý směrem dolů. Další znak pro určení pohlaví je u samečků lehce zbarvený přední okraj hřbetní ploutve do červena.

Samičky jsou pak výrazně plnější v břišní partii. Červené zbarvení u těchto rybek se vyskytuje v menším rozsahu než u červených neonek. Červeň se táhne jen od řitní ploutvičky ke kořeni ocasní ploutve. Břicho neonky obecné je bělavé, hřbetní část pak šedivá. Ploutve jsou čiré, jen na řitní ploutvi můžeme spatřit trošku bílého zbarvení v přední části.

Kromě této základní formy se ještě v akváriích vyskytují barevně odlišné formy:

a) Paracheirodon sp., českým názvem Neonka diamantová. Neónová barva u těchto rybek pokrývá většinu přední části těla a hřbetu. Červené zbarvení však na rozdíl od obecné neonky můžeme najít i v hřbetní části a táhne se od ocasní ploutve až k prsním ploutvím. Břišní část je pak stříbřitá. Dá se říci, že tato forma je takovým přechodem mezi P. innesi a P. axelrodi.

b) Paracheirodon innesi Gold. Tato barevná forma u nás velmi populární není. Její zbarvení je málo výrazné. Hřbetní a méně i břišní část má zlatavý nádech. Neonový pruh není tak zářivý jako u základní formy.

c) Paracheirodon innesi Yellow. Opět se vyskytuje ve formě s klasickými i dlouhými ploutvemi. Snímky všech forem neonek naleznete v galerii.

Všechny tyto formy se začínají objevovat také jako dlouhoploutvé. Nároky na chov a odchov jsou podobné jako u základní formy.

Nádrž: Nádrž pro neonky obecné zařizujeme s využitím stejných zásad jako u většiny tetrovitých ryb. Velikost volíme s ohledem na množství chovaných ryb. A jak všichni zkušenější akvaristé vědí čím větší tím lepší.

Ve větších nádržích se některé začátečnické chyby v údržbě nemusí projevit nutně katastrofou ve formě uhynulých ryb. Držme se trošku zjednodušeného pravidla 1cm velikosti ryby na 1l čistého objemu akvária. Zkušení akvaristé si mohou dovolit svá akvária mírně „přerybnit“, protože dokáží odhadnout, kdy je třeba nějakým způsobem do akvária zasáhnout a to povětšinou zvýšenou četností výměny vody.

Tak jak můžeme odvodit od biotopu, kde se obecné neonky vyskytují, určitě neuděláme chybu s nádrží nepřesvětlenou, osázenou rostlinami a doplněnou o dekorační kořeny.

V takové nádrži také nesmíme zapomenout na dostatečný prostor pro vodní hrátky hejnka neonek obecných.

Jak jsem již uvedl P. innesi snáší bez problémů nižší teplotu vody, proto pokud nádrž umístíme do prostoru, kde okolní teplota vzduchu neklesne pod 20°C nemusíme použít ani žádný ohřívač na dotápění nádrže. Filtraci použijeme standardní a to buď ve formě vnějšího nebo vnitřního filtru. Každý z těchto filtrů má své výhody a nevýhody. Osobně dávám přednost vnější filtraci, která svým umístěním neruší pohled na akvárium.

Náročnost: P.innesi je u nás chována od roku 1945. Za tuto dobu si přivykla parametrům našich vod a proto lze říci, že chov této drobné rybky nepatří mezi náročný.

Z nemocí této rybky můžeme zmínit tzv. neonkovou nemoc Pleistophora hyphessobryconis. Původce této nemoci patří mezi výtrusovce. Napadá většinou mladé ryby ve velikosti 2-3 cm. Tato nákaza může propuknout při chovu neonky v nevyhovujících podmínkách. Nevhodné krmení, chov ryb v měkké vodě s nahromaděnými dusíkatými látkami, nízké hodnoty pH. Nemoci lze předcházet, udržováním pH kolem neutrálu (mírně kyselé), hodnotnou výživou a pravidelným odkalováním. Léčení této choroby je zatím neúspěšné.

Poznámky k chovu

Teplota: 19 - 22 °C
pH: 6 - 7
Voda: sladkovodní

P. innesi je typická měkkovodní rybka proto bude nejlépe prospívat v měkké a mírně kyselé vodě. Optimální podmínky jim zajistíme vodou složení: pH 6,8 , dGH do 12°, vhodný je také přídavek rašelinového výluhu. Samozřejmě, že rybky lze chovat i ve vodě tvrdé. Neonka obecná má radši chladnější vodu. Ideální je teplota 21-22°C. Při vyšších teplotách se samičky neplní jikrami, jejich bříška jsou rovná a vzhledem připomínají samečky. Někdy také dojde vlivem vyšší teploty k přezrání jiker a jejich zatvrdnutí. U ryb, které nejsou určeny k reprodukci můžeme teplotu nechat vyšší a to až do 26°C, tyto teploty snáší P. innesi bez problémů.

Jako téměř všechny ryby čeledi Characidae se i P.innesi nejlépe cítí v hejnu. Při nákupu si pořiďme vždy více kusů těchto rybek. Optimální počet je od 8 až 10 kusů v závislosti na velikosti nádrže.

Paracheirodon innesi je všežravec. Výživovými nároky se neliší od většiny akvarijních ryb. Ráda přijímá všechny druhy planktonu a drobných korýšů. Potravu ji můžeme zpestřit některým živým krmením, které lze chovat v domácích podmínkách. Jedná se například o roupice nebo grindal. Tyto červíky je však třeba podávat opatrně jelikož jsou dosti tuční. Návodů na jejich chov nalezneme na internetu mnoho.

Pokud nemáme dostatek živé potravy lze neonkám předložit i zmražené krmivo, které zakoupíme ve specializovaných prodejnách. Krmení je vhodné zpestřit i kvalitním suchým krmením, kterého je na našem trhu nepřeberné množství. Držme se zásady, že pestrá výživa znamená spokojená a zdravá ryba.


Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Teplota: 23 - 24 °C
pH: 6.6
dGH: 0 - 3 °N

Většina akvaristů se časem dostane k touze pokusit se své chovance také rozmnožit. Osobně považuji odchov P. innesi za obtížnější než u známé P. axelrodi. Jedním z důvodů je také velikost čerstvě rozplavaného potěru. U neonky červené můžeme hned po rozplavání, za cenu menších ztrát, přistoupit ke krmení čerstvě vylíhlými naupliemi žábronožky solné. U obecné neonky se tento postup neosvědčil jelikož nedokáží tak velké sousto pozřít.

V přírodě se neonky rozmnožují v období dešťů v zatopené příbřežní vegetaci. K výtěru budeme tedy potřebovat čerstvou, měkkou a mírně kyselou vodu. Roční rozmnožovací cyklus má obvykle dvě periody v trvání asi dvou měsíců. Během těchto měsíců můžeme dát ryby k vytření 5 až 6 krát. První výtěr nepatří mezi kvalitní, spousta jiker je přezrálých. Většina chovatelů tento výtěr nechává proběhnout ve společenských nádržích. Také u posledního výtěru je velké procento jiker neoplodněných, jelikož páry jsou už vyčerpané.

Pro výtěr Paracheirodon innesi postačí celoskleněné vytírací nádrže o objemu 2-5 litrů. Na dno umístíme vytírací rošt abychom jikry ochránili před nenechavostí rodičů. Neonka obecná se nejraději vytírá do houštinky mechu Vesicularia dubyana nebo jiných jemnolistých rostlin. Jako třecí podložku jsem úspěšně používal i pár snítek silonové stříže. Výhodou této metody je možnost silonovou stříž jednoduše desinfikovat a také nijak neovlivňuje kvalitu vývojové vody. Stačí ji dát opravdu nepatrné množství, při použití větší houštiny hrozí nebezpečí uškrcení rybek při třecím aktu.

Vytírací nádrž napustíme vodou následujících parametrů: dGH 3°, dKH do 0,3° a pH 6,6. Tyto parametry se mohou mírně lišit ve svých mezních hodnotách. Každý chovatel si správné hodnoty obvykle najde sám, změnami jednotlivých parametrů vody a pečlivého sledování vlivu těchto změn na jikry a plůdek. Osobně jsem si vývojovou vodu připravoval za použití reverzní osmózy a chemické úpravy na vyhovující parametry. Příprava vody není nikterak složitá. Do čerstvé demineralizované vody jsem přidal kyselinu fosforečnou, naředěnou ve zhruba 10% koncentraci, tak abych docílil výsledného pH 6,6. Tvrdost jsem zvýšil směsí, ze dvou dílů síranu vápenatého a jednoho dílu síranu hořečnatého to vše rozpuštěné v destilované vodě. Tohoto roztoku jsem přidal za stálého měření takové množství, abych zvýšil vodivost na 70-80 µS/cm. Jako poslední jsem přikápl rašelinového extraktu ToruMin, asi 5 kapek na 10 litrů vody. Takto připravenou vodu vytemperujeme na 24°C.

Neonky ke tření přelovíme do vytíraček v odpoledních hodinách. Dobře zaplněné samičky se obvykle vytírají druhý den v dopoledních hodinách. Někdy se stává, že se rybky začnou třít ihned po vpuštění do měkké čerstvé vody. Příznivý vliv na výtěr ryb má i např. změna tlaku. Pokud vpustíme rybky do vytíracích nádrží při deštivém nebo oblačném počasí můžeme se spolehnout, že při ranním rozbřesku slunce si na tření doslova počkáme. Po výtěru chovný pár odlovíme.

Z jednoho tření získáme asi 100 až 250 jiker. Plůdek se při uvedené teplotě líhne za 24hodin a asi za 5 dnů dochází k rozplavání. Poté můžeme přistoupit ke krmení nejjemnější prachovou potravou nebo čistou kulturou trepky. Asi po týdnu je už plůdek schopný pozřít i čerstvě vylíhlé nauplie žábronožky solné. Pokud se nám podaří překonat první týden života rozplavaného potírku a neuděláme nějakou trestuhodnou akvaristickou chybu, máme téměř vyhráno. Potěr neonky obecné roste celkem rychle a při dobré péči a výživě se po 14 dnech začíná červeně vybarvovat.

Při odkalování nádrže je nutné odsátou vodu dopouštět vodou tvrdší a pH se snažit držet kolem neutrálních hodnot. Touto výměnou potěr přivykáme na běžnou vodovodní vodu a zároveň eliminujeme možnost propuknutí „neonkové nemoci“. Po šesti měsících mladé rybky pohlavně dospívají a jsou připraveny k rozmnožování.


Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

http://www.akvarista.cz/... - úvahy o závojové formě neony, Karel Zahrádka

Literatura:

Zdeněk Drahotušský & RNDr. Jindřich Novák. Akvaristika. Nakladatelství Jota, 2004, BRNO, 304 stran, ISBN 80-7217-124-0, http://aquabooks.cz/...
Stanislav Frank. Sladkovodní akvaristika, vydala PRÁCE, 1984, PRAHA, 368 stran, http://aquabooks.cz/...
Dr. Vladko Bydžovský. Neonky, BEDE - Verlag, 2002, Ruhmannsfelden, 78 stran, ISBN 3-89860-022-X, http://aquabooks.cz/...



 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2019 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.