Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Souhlasím.

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

Trichopodus leeri Bleeker, 1852

čichavec perleťový

Kmen: Chordata
Třída: Actinopterygii
Řád: Perciformes
Čeleď: Osphronemidae
Podčeleď: Luciocephalinae
Rod: Trichogaster
Ukaž v katalogu »

Správce: Crayfish
Zobrazeno: 43662x; Aktualizace: 15.4.2009

Synonyma: Trichogaster leeri; Trichopus leerii

Výskyt: Pochází z oblastí Malajského poloostrova, Thajska, Indonésie (Sumatra a Borneo). Nalezneme jej v bažinovitém, močálovitém prostředí, v mokřinách, stejně tak jako v mírně tekoucích vodách s hustě zarostlou vegetací, v jezerách a rybnících.

Čichavec perleťový byl dokonce uměle zavlečen akvaristy do oblasti americké Floridy, kde žije v místních mokřinách a kanálech spolu s dalšími exotickými „akvarijními“ rybami, jež se sem dostali z nádrží nezodpovědných akvaristů. V roce 2002 bylo na Floridě napočítáno celkem 104 druhů exotických ryb, zastoupených především cichlidami, labyrintkami ( Betta splendens , Trichogaster lalia, Trichogaster labiosa, Trichopodus trichopterus , Macropodus opercularis , Trichopsis vittata), rybami tetrovitými, kaprovitými a živorodkami a dalšími (dle [1]).

Velikost až 12 cm.

Obecný popis

Čichavce perleťového, lidově „léru“, označovalo v druhé polovině dvacátého století mnoho skvělých akvaristů jako jednu z vůbec nejkrásnějších akvarijních ryb. Osobně si myslím, že to platí dosud. A není divu!

Labyrintky, ke kterým Trichopodus leeri patří (do nedávna se mnoho desetiletí používalo pojmenování Trichogaster leeri ), podobně jako cichlidy, mají zajímavé sociální chování, ať už se jedná o dvořivé namlouvání samce své vyvolené, souboje samců a vyčlenění dominantního jedince hájícího si pak svůj životní prostor, nebo o stavbu pěnového hnízda, vlastní akt tření či starostlivost o mladý potěr. Troufal bych si na základech svých zkušeností říci, že velcí čichavci rodu Trichopodus mají i svou inteligenci, jež je zjevně větší než například u tetrovitých nebo kaprovitých ryb.

Popis:

Tělo je protáhlé, vysoké, ze stran silně zploštělé, jako například u skalár. Porovnáme-li „léru“ s čichavcem šedým čili tečkovaným, jak se dříve hodně používalo synonymního označení pro Trichogaster trichopterus trichopterus (nyní správně rod Trichopodus), pak zjistíme, že „léry“ si drží stále tento štíhlý tvar, zatímco jeho příbuzný je mnohem zavalitější se sklony k tloustnutí. Hřbetní ploutev krátká, břišní ploutve vláknovitě prodloužené. Hřbet žlutavě hnědý, v dopadajícím světle se silným fialovým perleťovým leskem. Boky a ploutve modravé, poseté četnými kulatými, bělavými až žlutavými opět perleťově lesklými skvrnami. Bez skvrn je jen hlava a prsní ploutve. Hrdlo a prsa, jakož i prsní ploutve a přední část řitní ploutve oranžové, červené nebo také fialové, ostatní ploutve, hlavně na okraji, žlutavé. Vláknovině prodloužené dlouhé břišní ploutve jsou zbarveny červenavě. Podél boků je tmavý přerušovaný podélný pruh, který je nejvíce patrný u dospělých jedinců.

Samička je hnědavější, hrdlo a prsa stříbřité, hřbetní ploutev je na konci zakulacená.

Samec bývá nepatrně větší a mohutnější než samice, s oranžovým až rudým zbarvením hrdelních partií, které jsou nejintenzivnější v době soupeření samců a rozmnožování. Hřbetní ploutev je větší než u samičky, více protáhlá a špičatá. Rovněž vlákna břišní ploutve jsou delší, sytější a více barevně kontrastní. Na první pohled samce rozeznáme nádherným, sytým vybarvením a robustností těla.

Pohlavní rozdíly jsou zjevné teprve až v posledních fázích dospívání. Mladé rybky, navíc často ve stresu v prodejních nádržích jsou stejně vybledlé a ne vždy je rozeznatelný rozdíl pohlaví pomocí zaoblení či špičatostí hřbetní ploutve. Mnoho prodavačů, v dobré víře, svým zákazníkům loví vždy ty největší ryby z prodejní nádrže. U čichavců se nám proto může stát, že si domu přineseme ryby stejného pohlaví. Doporučuji proto minimálně pořizovat alespoň 4 jedince. Nebo – je-li možné, kupovat ryby až ve velikosti, kde rozpoznání pohlaví je bezproblémové.

Fotografování ryb:

Nemohu si nedovolit poznámku k focení těchto opravdu kouzelných ryb. Chceme-li dosáhnou co nejpravdivějšího barevného podání, tedy přirozenosti, nesmíme používat blesk. Ten totiž u všech perleťových ryb je odražen a ryba na snímku je „přepálená“ a nádherné barevné přechody na snímku zpravidla mizí nebo neodpovídají skutečnosti. Fotoaparáty s principem měření expozice TTL při záblesku navíc vyhodnotí jen plochu těla ryby, zatímco pozadí je ve výsledku úplně černé nebo nepřirozené. Jelikož se čichavci v době námluv, rozmnožování či krmení zdržují nejčastěji pod vodní hladinou (stejně tak jako když se jdou nadechnout atmosférického kyslíku), je zde obvykle dostatek světla, pro pořízení přirozených snímků.

Zvlášť efektní jsou ty snímky, kdy se ryba zrcadlí ještě jednou v hladině v pohledu ze spodu nádrže. Pod hladinu, kde se čichavci poměrně hodně času vyskytují, bývá pro focení dostatek světla a lze dobře fotit i bez blesku. Jelikož jsou někdy čichavci spíše pomalu plovoucí ryby (až pochopitelně na akt tření, některé momenty soubojů), lze při dobré stabilizaci fotoaparátu v ruce nebo na stativu používat i delších časů jako je i 1/30 sec.

Čichavec perleťový je v dospělosti nádherně vybarven, imponující je oranžové až sytě červené vybarvení prsní části a kresba barevných ok na těle a řas ploutví. Barevná hra těla vyniká při bočním přirozeném osvětlení dopadajících paprsků na nádrž.

Čichavci rodu Trichopodus jsou dobrými biologickými bojovníky s nezmary (Hydra), jež jsou pro své žahavé buňky nevítanými hosty v našich nádržích. Nezmaři negativně působí na ryby (zejména ty menší, včetně rybího potěru, jež dokáží zcela zdecimovat) a rovněž spotřebovávají plankton, jež je pro ryby krmivem.

Nejlépe se s nezmary dokáže vypořádat čichavec šedý ( Trichopodus trichopterus trichopterus) a jeho varianty a barevní mutanti. Samotné přelovení rybek do napadené nádrže vede k téměř okamžitému stažení nezmarů do kuliček. Po několikadenním nekrmení, které nemůže ostatním rybkám ublížit, nezmaři mizí v útrobách čichavců. Zvlášť výhodné je mít k dispozici mladé jedince, kteří jsou žravější. Podobně lze užít i příbuzného čichavce perleťového ( Trichopodus leeri ). S těmito radami jsme se mohli setkat u našich akvaristických dědů či tátů. Dnes potíže s nezmary řešíme pomocí veterinárního léčiva Flubenol, který lze použít i v nádrži s plůdkem ryb (zde nezmaři škodí nejvíce). Stejně tak je neškodný vůči krevetkám.

V anglické literatuře, na webu najdeme léry pod označením Pearl Gourami (perleťový gurami), nebo i Mosaic Gourami (podle mozaiky barevné kresby na celém těle), nebo (ne až tak často) Lace Gourami - podle tmavého pruhu, jež se táhne podél těla (lace – v angličtině znamená ozdobné lemování, prýmek).

Nádrž: Čichavce perleťového lze chovat jak v biotopním akváriu s ostatními živočichy z Indomalajsie, tak i ve společenském akváriu. Nádrž pro samostatný chov labyrintek nemusí být nikterak vysoká, neboť tyto ryby se zdržují většinu času bezprostředně pod hladinou, kde se vyhřívají a dýchají atmosferický vzduch.

Společenské akvárium může být podstatně vyšší, neboť i zde čichavce najdeme buď bezprostředně pod hladinou nebo v horní třetině nádrže. Ostatní prostor pak může být vyplněn jinými druhy ryb.

Často se diskutuje otázka, zda čichavce lze chovat s parmičkami čtyřpruhými (tetrazonami), neboť jim okusují vousy. Skutečností je fakt, že Trichogastery ve své domovině žijí společně s parmičkami a zjevně si nikterak neškodí. Otázkou je spíše velikost nádrže, hustota ryb a hlavně i krmení. Pokud jsou ryby nasyceny, neměly by si okusovat vousy. Ve společenském akváriu lze chovat čichavce perleťové se skaláry, mírumilovnými cichlidami a dalšími velkými rybami. Neublíží ani větším tetrám.

Vzhledem k velikosti čichavce perleťového v dospělosti je doporučována nádrž o minimální délce 100-120 cm a o objemu vody alespoň 100 litrů, přikrytá krycími skly nebo alespoň kapotáží pro světla, abychom zaručili stejnou teplotu vody a vzduchu bezprostředně nad hladinou.

Nádrž by měla být dobře zarostlá, s pokrytím hladiny plovoucími rostlinami, mezi kterými pak čichavci staví hnízdo. Plovoucí rostliny musíme průběžně, ve 2 až 3 týdenních intervalech pravidelně redukovat, aby zcela nepokryly plochu hladiny a nezamezovaly přístup vzduchu k hladině. Druhým faktorem pro nutnost pravidelné údržby je množství světla, které proniká dál do vodního sloupce, protože plovoucí rostliny stíní rostlinám, rostoucím pod nimi. Zde nesmírně záleží, k jakému účelu nádrž slouží.

Chováme-li v nádrži jen labyrintky, nádrž může být vysoká jen 30-40 cm (i méně) a na dně osazená stínomilnými rostlinami jako jsou kryptokoryny, anubiasy, jávský mech apod. Plovoucí rostliny jsou neslučitelné s nízkými kobercovitými rostlinami se světle zelenými listy, které vyžadují vysokou intenzitu osvětlení na dně. Plovoucí rostliny jsou nepříjemné tím, že se velmi rychle rozrůstají a během opravdu několika mála týdnů v dobrých podmínkách jsou schopné pokrýt celou plochu hladiny a časem doslova a do písmene udusit jakýkoliv další život.

Zároveň by v přední části nádrže měl být dostatek prostoru pro plavání ryb, v zadních a rohových partiích pak stinná místa k odpočinku či úkrytu ve stresových situacích. Zde je vhodný prostor právě pro plovoucí rostliny nebo pro rostliny, jejichž listy splývají na vodní hladinu. Čichavci perleťoví jsou někdy plaší, takže jakékoliv úkryty jsou pro ně vítané. Před nádrží bychom se měli vyvarovat rychlých pohybů. Čichavci se cítí dobře v přiměřeně zarostlé nádrži. V době tření rostliny poskytují navíc dostatek úkrytů pro samici před rozvášněným samcem, stejně tak rostliny lépe vymezují teritoria soupeřících samců.

Perleťoví čichavci vynikají v nádrži s tmavým dnem. Světlo nemusí být nikterak intenzivní, ale musí být dostatečně silné na to, aby pokrylo potřeby pěstovaných druhů v různých hloubkách nádrže. Čichavci upřednostňují spíše polostín až stín než intenzivní osvětlení. Při návrhu intenzity osvětlení nezapomeňme ale na fakt, že silné pokrytí hladiny rostlinami stíní rostlinám v nižších partiích, a proto navrhované osvětlení by mělo být předimenzované. Optimálně složené s vícero zářivkových trubic se zapínáním po jednotlivých kusech či dvojicích, aby bylo možné intenzitu světla regulovat.

Chováme-li v nádrži labyrintky, dodatečné vzduchování není třeba. Teplomilní čichavci jsou zvyklí na teploty 30-35 stupňů Celsia, aniž by trpěli nedostatkem kyslíku. Toto jim umožňuje právě přídavný labyrint. U ostatních ryb při těchto teplotách se zpravidla při jejich dlouhodobějším působení objevují zásadní problémy. Proto je vhodné umisťovat čichavce do společenské nádrže s rybkami, jež mají podobné životní nároky.

Filtrace přiměřená množství ryb, bez silného proudění na hladině, aby čichavci měli možnost stavět hnízdo. Čichavci nejsou nároční na chemismus vody, nesnáší však starou akvarijní vodu obsahující mnoho dusíkatých látek.

Náročnost: Čichavec perleťový je mírumilovná, klidná ryba, kterou při dodržení běžných akvaristických zásad může chovat a časem i rozmnožovat začátečník. Léra totiž není nijak zvlášť náročná na chemismus vody co se týče její tvrdosti, složení potravy apod. Je teplomilná, což odpovídá jejímu přirozenému biotopu tropické oblasti. Čichavci obývají horní až střední vodní vrstvu nádrže.

Nesmíme nikdy zapomenout, že se jedná o labyrintku a že v přírodě má vzduch bezprostředně nad hladinou vysokou vlhkost a stejnou teplotu jako voda v horním sloupci. Musíme proto zabezpečit, zejména u potěru, aby teplota vzduchu bezprostředně nad hladinou byla shodná s teplotou vody. Toho docílíme přikrytím nádrže krycím sklem. V opačném případě hrozí onemocnění dýchacího aparátu z lokálního podchlazení.

Při dodržování těchto zásad se tito svěřenci svému chovateli odmění nezapomenutelnými zážitky. Zajistíme-li vhodné životní podmínky, čichavec perleťový se v zajetí dožívá až 8 let.

Poznámky k chovu

Teplota: 24 - 28 °C
pH: 6 - 8
dGH: 4 - 20 °N
Voda: sladkovodní

Čichavec perleťový je obecně mírumilovná ryba, takto to je uváděno ve většině odborné literatury. Nutno však říci, že dospělé ryby se nehodí rozhodně do společenství krevetek, které s oblibou požírají. Stejně tak bychom je neměli pěstovat se živorodkami, pokud chceme odchovávat potěr přímo v nádrži.

V době námluv, při tření a hlídání hnízda s vlastním potěrem jsou samci silně dominantní a dokáží si obhájit velký prostor podobně jako cichlidy a nepustit do něj žádnou rybu. V mé 2 m dlouhé nádrži si jediný pár v době tření vybuduje prostor o rozsahu délky celého metru a zcela bez problémů zahání i dospělé, mnohem větší skaláry. Ostatní rybí společenství je stísněno ve druhé polovině nádrže. Z tohoto pohledu lze říci, že i čichavec perleťový může být agresivní, „ostrou“ rybou, která utlačuje ostatní. Je proto mít na mysli, kolik a jakých ryb budeme v nádrži chovat. Po uplynutí doby rozmnožování bývá v nádrži klid. Srovnáme-li agresivitu čichavce perleťového s čichavcem šedým ( Trichopodus trichopterus ), musíme konstatovat, že čichavec šedý je ještě mnohem agresivnější jak k ostatním rybám , tak i k samičce, které ve vytírací nádrži musíme vytvořit úkryt, aby ji samec neubil.

Vhodnými spoluobyvateli v nádrži jsou parmičky, dánia, další druhy rodu Trichopodus, pancéřníčci Corydoras, mřenky Botia, Loricarie, razbory, případně ve společenské nádrži skaláři apod.

Čichavec perleťový je všežravec, který nepohrdne v dospělosti jak drobnou stravou (perloočky, buchanka, moina apod.), tak i většími „masitými“ sousty v podobě koretry, patentky či hovězím srdcem, kterými krmíme skaláry, diskusy či další větší cichlidy a jiné ryby. Pochopitelně nejraději mají živou stravu, ale dobře prosperují i na stravě mražené či kvalitní sušené. Své chovance přikrmuji i umělými krmivy podporující vybarvení ryb od firem Tetra, Sera, JBL či Hikari, včetně krmiv pro červené diskusy. Na vybarvení ryb to je opravdu pak znát.

Nepreferuji žádnou značku, naopak co nejvíce střídám jak živou, tak mraženou i sušenou stravu, stejně tak jejich výrobce, aby jídelní lístek byl co nejpestřejší. Hodně používám i granulovanou Spirulinu, či sušené řasy pro mořské akvarijní ryby – vegetariány. Nesetkal jsem se s tím, že by léry cokoliv odmítaly. Při krmení se hned pod hladinou vrhají na krmivo a dokáží se prosadit i proti skalárům, kteří jsou zpravidla až „druzí“. Pokud něco spadne na dno, neváhají sbírat stravu i z podkladu a v soubojích se střetávat s dospělými mřenkami nádhernými, jež jsou mnohem robustnější a zavalitější.

Jsou-li čichavci společně chováni s ještě většími a agresivnějšími druhy (např. cichlidy), jsou stresováni, ztrácejí barvu a přestávají jíst.

Nevhodným krmivem pro čichavce rodu Trichopodus jsou nitěnky (Tubifex). Dlouhodobé krmení nitěnkami (někdy už i krátkodobé), hlavně v zimních měsících, mívá katastrofální následky. Podmiňuje totiž nejen přenos nemocí, ale nevhodnou jednostrannou skladbou živin snižuje odolnost ryb a podporuje vývoj infekční vodnatelnosti (vředovitá forma) a rybí tuberkulózy. Obě nemoci jsou jen obtížně léčitelné a často na ně vyhynou i početné a dosud velmi úspěšné chovy [4].

Léry jsou aktivní ráno i přes den, v podvečerních hodinách se ukládají ke spánku v horní třetině nádrže. Máme-li vícero jedinců ve velké nádrži, můžeme opět pozorovat zajímavý jev. Celé hejno zaujme určitý prostor akvária v mírném půlkruhu, ve kterém se rovnoměrně rozmístí (rozestoupí) a každý jedinec jakoby sledoval a hlídal určitý výsek, za který „zodpovídá“.


Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Teplota: 26 - 29 °C
pH: 6 - 8
dGH: 4 - 20 °N

U čichavců rodu Trichopodus (dříve Trichogaster) není nijak zvlášť nutné připravovat vodu pro výtěr a vývoj jiker. Dobrých výsledků dosáhneme v jakékoliv měkké až středně tvrdé vodě, přičemž pH se může pohybovat v rozpětí 6.0-8.0, nejlépe v neutrální hodnotě 7.0. Podobně jako u skalár či jiných cichlid, je důležité, aby se pár sám našel a pak jedno tření následuje za druhým.

Tření lze vyvolat zvýšením teploty i přímo ve společenské nádrži. Sameček vybuduje pěnové hnízdo z malých bublinek, utvrzených sekretem z tlamky, a to nejraději mezi plovoucími rostlinami. Někdy jsou do hnízda vpleteny i řasy, či jiné úlomky rostlin. Rostliny zabraňují tomu, aby se hnízdo „rozplizlo“ do šířky nebo bylo odplaveno proudem vody. Hnízdo může mít plochu i několika decimetrů čtverečních.

Chováme-li labyrintky ve společenské nebo biotopní, popřípadě druhové nádrži a předpokládáme i zde stavbu pěnového hnízda a tření chovných párů, musíme zajistit, aby byla vodní hladina v klidu a nebyl zde silný proud od výstupních trysek vnitřního či vnějšího filtru. Pokud na vodní hladině nejsou žádné rostliny a proud je silný, samci se ani nepokusí o stavbu hnízda.

Sameček po dokončení hnízda pak vláká samičku pod pěnový domov, ze strany ji obejme a převrátí břichem vzhůru. Vypuzené jikry mají velký obsah oleje, a stoupají proto vzhůru, do pěnového hnízda. Jikry, které padnou na dno, sameček posbírá a vyplivne je do pěnového hnízda. Tření se opakuje několikrát. Celkový počet jiker je velký, stovky až tisíc kusů.

V praxi jsem několikrát zažil zajímavé chování. Ve společenské nádrži o objemu 700 litrů (půdorys 200x60 cm) jsem choval 16 skalárů a 12 čichavců perleťových, kde bylo přesně 6 samic a 6 samců. Samci několik týdnů mezi sebou sváděli boje o teritorium a z těchto soubojů vzešel dominantní samec, který postavil dvě až tři hnízda. Pod nimi se vytíral s různými samicemi. Po nějaké době, ač hnízda byla od sebe vzdálena i 30 cm, je pak přestěhoval do prostoru s větším klidem společně s výtěrem a dále jen hlídal jediné hnízdo i z několika výtěrů. V jiných případech jsem byl svědkem, kdy se třelo několik párů a dominantní samec nakonec sousednímu páru po výtěru hnízdo opět ukradl a i s výtěrem bez problémů přestěhoval k sobě a dál se o něj s vervou staral.

Samičku (pokud výtěr proběhl ve vytíračce), je třeba po vytření odstranit. O výtěr se dále stará sameček, který odhání vetřelce ze svého teritoria a zpevňuje dále hnízdo. Pokud se pár vytře ve společenské nádrži, je možné hnízdo opatrně podebrat vhodnou nádobou (v praxi se mi nejlépe osvědčila umělohmotná kuchyňská odměrná nádoba) a přenést do malé (alespoň 30 litrové) odchovné nádrže, kam před tím přelijeme vodu ze společenské nádrže.

Velmi malý plůdek se líhne za 24-30 hodin a po dalších dvou až čtyřech dnech volně plave a musí být krmen nejjemnějším prachovým krmivem. Samečka je nyní potřeba odstranit.

Potěr má velmi malá ústa, a není schopen přijímat ani nauplie buchanek či artémie, takže někteří akvaristé jej krmí „červeným vířníkem“ nebo trepkami. V nouzi používají i kašičku připravenou z roupic nebo z miker, která je protlačená přes jemné sítko. [3]

Já osobně v nouzi několikrát použil klasický recept z natvrdo uvařeným žloutkem. Ze žloutku si vezmeme jen část (zbytek uložíme do ledničky na další den), ten rozmočíme ve vodě a uděláme hustou kašičku. Protlačíme jemným sítkem (např. na zcezování artémií) a natáhneme do injekční stříkačky. Vždy pár kapek kápneme do oblasti, kde se potěr zdržuje nejvíce. Stříkačku rovněž pak uložím do ledničky. Je vhodné krmit několikrát denně, velmi opatrně. Žloutek kalí a znehodnocuje vodu. Do nádrže umístíme šneky, aby konzumovaly přebytky z krmení. Denně ze dna hadičkou na vzduchování odsáváme kal a postupně vyměňujeme vodu, z počátku tak 1/10 později i 1/3. Vodu z vodovodního řádu je nutné nechat odstát alespoň jeden den, aby se zbavila chlóru.

Krmení vaječným žloutkem je nouzové řešení v okamžiku, kdy výtěr ryb nás překvapí a momentálně nemáme nic po ruce. Mnohem lepších efektů lze dosáhnout pomocí komerčně prodávaných kapalných krmiv pro potěr, jako je např. JBL Nobilfluid Artemia, ve kterém jako část krmné složky je žábronožka solná.

Zhruba po týdnu máme vyhráno, protože potěr již nyní je schopen přijímat nauplie buchanek nebo artémií.

Při dobrém krmení plůdek rychle roste; v době tvorby labyrintu, dva až tři týdny po vylíhnutí, je plůdek poněkud citlivý na nízké teploty. Nezapomeňme pro to, aby nádrž byla též zeshora přikryta krycím sklem, aby nebyly rozdíly mezi teplotou vody a vzduchem nad vodní hladinou - http://www.akvarista.cz/...

U odrůstajícího potěru ve stáří již několika týdnů je nutné počítat se vzájemným kanibalismem. Část potěru roste mnohem rychleji než zbytek a větší rybky pak požírají menší. Pokud ztrátám chceme zabránit, je nutné mladý odchov několikrát třídit. Zkušení akvaristé pro rychlé třídění používají různá síta a cedníky, přes které ryby přelévají. Část otvory projde, ti větší zůstanou v cedníku. Takovýmto způsobem je možné protřídit několik výtěrů a do nádrží slít ryby stejné velikosti.

Do prodejní velikosti mladí čichavci při správném krmení dorůstají během 4-5 měsíců.

Nerovnoměrný růst potěru je typický pro všechny labyrintky. Tento jev je pravděpodobně způsoben v přírodě tím, že hladina vody rychle kolísá, voda prudce klesá a velký, odrostlejší potěr (stejně jako dospělé ryby) v malých loužích, co zbudou - rýžoviště apod., hyne. Drobnější potěr přežívá a v době deštů (kdy voda opět stoupne) se "rozjede jako náhradní řešení". V našich umělých, leč mnohem příznivějších akvarijních podmínkách dochází k přesně opačnému efektu - potěr není decimován přírodou, dochází tak k "přerybnění" a proto větší jedinci kanibalizují mladší sourozence, jsou-li hladoví.

Nechá se říci, že i přes vysoké ztráty při dorůstání potěru ve své domovině je čichavec perleťový plevelnou rybou, kterou domorodci krmí slepice a vaří z čichavců dobrou polévku.


Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

Internetové odkazy na další zdroje:

http://freshaquarium.about.com/...
http://animal-world.com/...
http://fish.mongabay.com/...
http://www.aqua-fish.net/...
http://www.aquaticcommunity.com/...


[1] Jeffrey E. Hill: „Exotic Fishes in Florida“, LakeLines. North American Lake management Society. 22(1): 39-43.
http://fishweb.ifas.ufl.edu/...
[2] Gunter Sterba: Akvaristika. Nakladatelství Práce, 1972, 368 str., 40 příloh
[3] Zdeněk Drahotušský, Jindřich Novák: Akvaristika. Nakladatelství Jota, 2004, 304 stran + 32 stran obrazové přílohy. ISBN 80-7217-124-0
[4] Stanislav Frank: Sladkovodní akvaristika. Ottovo vydavatelství, 2000, 248 stran, ISBN 80-7181-218-8
[5] David Alderton. Akvarijní a jezírkové ryby. Knižní klub, 2006, 400 str., ISBN 80-242-1633-7

Video:

http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...

Fotografie biotopů Malajsie:

V galerii byly použity snímky biotopů, jejichž autorem je Rhett A. Buttler.
Tyto snímky byly publikovány na webu http://www.mongabay.com. Web je věnován problematice deštních pralesů celého světa a má samostatné stránky i o tropických akvarijních rybách žijících ve všech tropických pralesích světa. Vřele doporučuji nejenom pro akvaristy, ale i pro milovníky přírody jako takové.



 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2018 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.

Jste na stránkách AKVARISTA.cz (LOAD: 0.041622s 0.028085s).

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.