Hemichromis fasciatus Peters, 1857

Správce: mstuchlik

Zobrazeno: 31318x

Synonyma: Hemichromis desguezii; Hemichromis leiguardii

Výskyt: Rozsáhlá oblast výskytu zejména ve střední a západní subsaharské Africe. Vyskytuje se ve vrchní části Zambezi, střední a západní části povodí řeky Kongo, v povodí řek Okavango a Kwanza, a v menších řekách západní Afriky. Nálezy perlovky skvrnité však pochází i z povodí řeky Nil. Přestože se jedná o sladkovodní cichlidu, vyskytuje se i v brakických vodách a nalezena byla i v čistě mořské vodě (v období rozmnožování ale vyžadují čistou sladkou vodu). Ve vybraných oblastech je limitujícím faktorem rozšíření perlovky skvrnité výskyt velkého a agresivního dravce bingy pruhované (Hydrocinus vittatus).

Vyskytuje se jak v zalesněných tak i v odkrytých biotopech v savanách. Preferuje pobřežní oblasti a zatopené laguny s čistou vodou. V oblastech se společným výskytem s Hemichromis elongatus preferuje perlovka skvrnitá hlavní tok řek, zatímco Hemichromis elongatus upřednostňuje přítoky řek a příbřežní oblasti.

Introdukovaná perlovka skvrnitá se vyskytuje v potoce z termálního pramene ve městě Villach v Rakousku; nicméně, v posledních letech zprávy o jejím výskytu chybí (na druhou stranu se zde v relativně hojném množství vyskytuje příbuzná Hemichromis guttatus). Dále je pravděpodobně možné perlovku skvrnitou nalézt na Havaji a ve Filipínách.

Ve své domovině zastává perlovka skvrnitá podobnou funkci jako náš okoun říční; jedná se tedy o menšího hltavého dravce vyskytujícího se převážně v říčních systémech a živícího se malými rybami a menšími vodními organizmy.

V biotopu Hemichromis fasciatus se vyskytují například ryby rodů: Alestes, Aphyosemion, Barbus, Brycinus, Caecomastacembelus, Chromidotilapia, Clarias, Coptodon, Distichodus, Hemichromis, Hepsetus, Labeo, Microctenopoma, Mormyrops, Parachanna, Pelmatolapia, Pelvicachromis, Synodontis, a další.

Spolu s Hemichromis elongatus se často v omezeném množství vysazuje do akvakultur s tilapiemi, kde má pozitivní vliv na jejich růst (predační tlak perlovek vede k omezení potřeby tilapií třít se a odchovávat potomstvo).

Velikost až 25 cm.

Obecný popis

Typový druh rodu Hemichromis; robustní, protáhlá a dravá cichlida; největší zástupce „pětiskvrnných“ perlovek. Dospělé ryby jsou převážně matného vzhledu s pěti výraznými spíše vertikálními skvrnami na bocích (vědecké označení druhu odkazuje na tyto skvrny/pruhy). Charakteristické jsou nepravidelné, drobné, černé skvrny na skřelích a za hlavou na bocích. Základní zbarvení se může lišit dle populace, převládají olivové nebo nažloutlé boky a červené bříško.

Až na charakteristické drobné skvrny odpovídá tvar a zbarvení některých populací perlovky skvrnité druhu Hemichromis frempongi (vybraní autoři považuji Hemichromis frempongi za lokální variantu Hemichromis fasciatus).

Obchodně bývá perlovka skvrnitá často zaměňována s druhem Hemichromis elongatus, tyto dva druhy si však nejsou příliš podobné a pro případného zájemce by neměl být problém rozlišit i stresované subdominantní ryby. Vzhledem k obecně nízkému zájmu o ryby rodu Hemichromis (a západoafrické cichlidy obecně) mezi evropskými akvaristy (a například v Austrálii je chov zejména "pětiskvrnných" perlovek omezen zákonem z důvodu potenciálních problémů v případě úniku do volné přírody), dostupnost perlovky skvrnité je v posledních letech velice nízká.

Nádrž: Minimálně 200 litrů pro chov jednoho páru. Dostatek úkrytů a stinných míst pro relaxaci a jako bezpečnou zónu pro menší samičku v případě šarvátky.

Alespoň 800 litrů, lépe však výrazně více, v případě chovu s jinými robustními a teritoriálními rybami.

Perlovky skvrnité jsou teritoriální ryby zdržující se převážně ve spodní části nádrže; v akváriu ocení velké množství dekorací členících volný prostor a i případné proudné oblasti kde čekají na potravu.

Náročnost: Nenáročné inteligentní ryby se silným charakterem. Z rozšířenějších ryb s podobnými nároky a osobností je lze přirovnat k malé alternativě středoamerického kančíka Parachromis dovii.

Poznámky k chovu

Teplota: 23 - 26 °C
pH: 7 - 8
Voda: ; Na kvalitu vody nenáročné ryby; v běžně dostupné a neupravené vodě dobře prospívají a ochotně se třou.

Teritoriální a agresivní, ale nenáročné ryby, vhodné i pro mírně pokročilého akvaristu. Dospělé ryby jsou nesnášenlivé zejména vůči příslušníkům vlastního druhu a ostatním „pětiskvrnným“ perlovkám.

V přírodě zabírají a zuřivě brání mnohametrová teritoria (Linke a Staeck uvádí teritoria o rozloze 18 – 25 metrů čtverečných; Lamboj pozoroval perlovky Hemichromis elongatus zabírající teritoria o rozměrech 20 m x 5 m a perlovky Hemichromis fasciatus panující ještě větším oblastem), a jsou obávanými predátory. Předpokládá se, že některé nepříbuzné cichlidy (například Pelmatolapia mariae) napodobují jejich zbarvení (mimikry), jako výhružné zbarvení vůči konkurenčním druhům.

Dle zkušeností akvaristů se jedná o divoké chovance i v akvarijních podmínkách; i při dostatku úkrytů přišlo mnoho chovatelů o jednoho člena páru při vzájemných potyčkách. Vzhledem k tomu že se zdržují převážně v rámci svého teritoria, v extra velké nádrži je přesto možné chovat více dospělých párů pohromadě.

Při volbě vhodné obsádky nádrže je třeba vzít v potaz jejich dravou povahu a vysoké nároky na prostor. Ve společenské nádrži je vhodné počítat s perlovkou skvrnitou jako s dominantním druhem, docílíme tím jednak pěkného vybarvení a zároveň předejdeme mnoha potyčkám v nádrži (perlovky mají tendenci dosáhnout vrcholného postavení v nádrži, a proto při přítomnosti jiného dominantního druhu v nádrži může docházet k potyčkám nezřídka končícím smrtí některého z chovanců; naopak dominantní perlovky obvykle věnují volný čas odpočinku a hlídání teritoria před pronásledováním ostatních ryb v nádrži).

Perlovky ve společenské nádrži doplníme o větší druhy sumců, tetry nebo parmy, případně robustnější cichlidy (z menších druhů například Hemichromis guttatus, z větších například tilapie). Nevhodné jsou plaché a bázlivé ryby a samozřejmě ryby malých velikostí.

V přírodě se potěr do velikosti 2 cm živí planktonem, mladé rybky ve velikosti 2 – 4,5 cm preferují korýše a hmyz. Mladé rybky od velikosti 5 cm a dospělé ryby loví větší kořist, zejména malé ryby, příležitostně korýše, hmyz a hmyzí larvy. V akváriu však snadno přijímají krmiva suchá (granulované krmivo převážně masového původu), mražená (larvy hmyzu, korýši, měkkýši, rybí maso) a živá (hmyz, kroužkovci, malé rybky). Pro podporu skvělého zbarvení je vhodné podávat i krmiva bohatá na karoteny.

Rostliny, podobně jako převážná většina západoafrických cichlid, nepoškozují, a proto je možné v nádrži použít jako dekoraci většinu odolnějších afrických vodních rostlin, například rodů Crinum, Anubias, atd.

Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Ve tvaru těla a zbarvení není mezi samcem a samicí výraznější rozdíl. Samci však dorůstají větší velikosti a působí mohutnějším dojmem; samice mohou být v těle plnější a s méně vyvinutým protažením konečků hřbetní a řitní ploutve.
Ryby dospívají přibližně ve velikosti 12 cm. Především v této době je třeba při chovu v páru klást důraz na dostatečné množství úkrytů pro samičku, jelikož může docházet k častým roztržkám a o slabší rybku bychom mohli přijít.

V přírodě se perlovky skvrnité třou v brzkém létě.

Dobře živený pár v kondici se k výtěru nenechá dlouho přemlouvat a brzy se vytře na pevný podklad v rámci svého teritoria. Jako podklad pro uložení několika set jiker dobře poslouží kořeny dřevin a kameny. Vykulený potěr rodiče přemístí do připraveného důlku v substrátu.

Rozplavaný potěr dobře přijímá nauplie žábronožky solné, komerční suchá krmiva pro potěr, případně můžeme využít i vařený vaječný žloutek. Rodiče se o mladé rybky vzorně starají a vytrvale brání před nebezpečím až do velikosti cca 3 cm; ty se jim na druhou stranu „odmění“ okusováním povrchu těla a ploutví. Potěr a mladé rybky se v péči rodičů drží převážně v hejnu a neustále shání něco k snědku; proto pokud potěr a mladé rybky ponecháme v nádrži s rodiči, snížíme tím vnitrodruhovou agresivitu. Odstavené mladé rybky okamžitě vytváří vlastní teritoria a neúnavně bojují s vlastními sourozenci.

Mladé rybky rychle rostou a dobře přijímají živé a mražené larvy hmyzu. Pravidelným krmením snížíme agresivitu mladých perlovek a ztráty způsobené kanibalizmem a vzájemnými šarvátkami.

U všech druhů „pětiskvrnných“ perlovek je kritické období puberty zhruba od velikosti 5 do 10 cm, kdy se mezi sebou mladé rybky neustále hašteří a dochází k častým zabitím slabších jedinců. Rozdělení do více skupin, či přemístění do velkých nádrží obvykle nemá na uvedené ztráty výrazný vliv. Proto je zejména v tomto období nutné zajistit v nádrži dostatek úkrytů, rozptýlení v podobě dospělých jedinců menších cichlid a jiných ryb, a zejména pravidelně krmit (třeba i více než 5x denně), čímž se odvede pozornost mladých ryb od vzájemných potyček.

Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

http://www.dcg-online.de/...
http://www.cichlidae.com/...
http://www.sydneycichlid.com/...
https://www.facebook.com/...

Literatura
Azeroual, A., et. al., 2010. "Hemichromis fasciatus". IUCN Red List of Threatened Species, United Kingdom.

Freyhof, J., 1995. "Ein heilloses Wirrwarr – Hemichromis Peters, 1858". Deutsche Cichliden-Gesellschaft, Germany.

Kolhaas, S., 1971. "Hemichromis fasciatus (PETERS, 1857)". DCG-Informationen, Germany.

Lamboj, A., 2004. "The Cichlid Fishes of Western Africa". Birgit Schmettkamp Verlag, Bornheim, Germany.

Loiselle, P. V., 1992. "An annotated key to the genus Hemichromis Peters 1958". Buntbarsche Bulletin (Journal of the American Cichlid Association). no. 148.

Loiselle, P. V., 1979. "A revision of the genus Hemichromis Peters 1858 (Teleostei: Cichlidae)". Annales du Musée royal de l'Afrique Centrale (Série Zoology). (Series 8) no. 228.

Simon, D. & Benhamou, J. F., 2009. "Rice-fish farming in Guinee Forestiere – outcome of a rural development project". Field Actions Science Reports, France.

Schoenen, P., 1978. "Die Cichliden aus Rhodesien". DCG-Informationen, Germany.