Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Souhlasím.

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

Austrolebias nigripinnis Regan, 1912

vějířovka černoploutvá

Kmen: Chordata
Třída: Actinopterygii
Řád: Cyprinodontiformes
Čeleď: Rivulidae
Rod: Austrolebias
Ukaž v katalogu »

Správce: petr0609
Zobrazeno: 22153x; Aktualizace: 18.2.2011

Synonyma: Cynolebias nigripinnis; Cynolebias nigripinnis nigripinnis


Další česká a lidová označení: vějířovec černoploutvý

Výskyt: Jižní Amerika - povodí dolního toku Paraná a Uruguay, severovýchodní Argentina a západní Uruguay.

Velikost až 6 cm.

Obecný popis

Vějířovka černoploutvá patří mezi annuální halančíky Jižní Ameriky. Jak její druhové jméno napovídá, základní barva těla a ploutví samců je černá s barevnými skvrnkami po celém těle a nepárových a břišních ploutvích. Prsní ploutve jsou zbarveny modře. Pod barevnými skvrnkami je třeba si představit určitou škálu modré a zelené barvy, kolísající mezi populacemi (nedávno objevená populace, jejíž druhové zařazení pod taxon nigripinnis zatím není zcela jednoznačné, má podle informací, jež jsem dostal od kolegů z Itálie, skvrnky čistě zelené, což není možné sledovat u zatím žádné jiné mně známé populace této vějířovky); obvykle jsou skrvnky na tělech samců modré až tyrkysové. Je obtížné tyto barevné nuance zachytit na fotografii, protože blesk zesvětlí jak černou základní barvu, tak i barevné tečky.

Samice jsou zbarveny zcela odlišně, neboť tento druh stejně jako většina halančíků vykazuje sexuální dimorfismus a dichromatismus. Samičky všech populací jsou zbarveny šedohnědě se šedavými jemnými skvrnkami na těle. Tvar těla je zřejmý z přiložených fotografií. Samci jsou také větší než samice, v průměru o 1-1,5 cm (kdy samci dosahují maximální velikosti okolo 6 cm).

Jak jsem výše uvedl, vějířovka černoploutvá patří mezi annuální halančíky. Má tedy roční životní cyklus, připomínající například žábronožky. Tito halančíci žijí v periodicky vysychajících tůních Argentiny, Paraguaye a Urugaye (výskyt na jihu Brazílie je nejistý), kdy v období deštů zaplní srážky vysychavé tůňky, ze kterých se rychle (v řádech hodin) líhne potěr z diapauzujících jiker a tento má za úkol co nejrychleji dorůst do dospělosti a dát vzniknout nové generaci, než tůně zase vyschnou. Tím je dán extrémně rychlý růst annuálů, kteří jsou tedy schopni rozmnožování obvykle za 4-6 týdnů od narození! Bohužel se ale rybky nedožívají vysokého věku, proto nám obvykle po zhruba roce v akváriích uhynou.

Etymologie názvu:

Rodové jméno Austrolebias je složeninou ze slov aster (jih) a lebias, označující blíže neurčeného halančíka. Slůvko lebias pochází z řečtiny a znamená „druh ryby“. Celkově tedy halančík vyskytující se v jižní části Jižná Ameriky, čemuž odpovídá místo jeho nálezů. Druhový název nigripinnis pochází pak ze slova niger – černý, a penna – ploutev, tedy černoploutvý.

V angličtině tuto rybku najdeme nejčastěji pod názvem Blackfin pearlfish nebo též Black-Finned Melon Butterflyfish.

Nádrž: Samotná nádrž vůbec nemusí být velká, pro trio dospělých vějířovek bohatě postačí desetilitrová nádrž. Vzduchování nebo filtrace není potřeba (cirkulace vody naopak rybky spíše ruší). Doporučuji chovat buď jeden pár nebo trio v menší nádrži, nebo zvolit alespoň 30litrovou nádrž, kam umístíme skupinku 4 nebo více párů. Tento počet doporučuji kvůli agresivitě samců, která kolísá populaci od populace a u některých kmenů vějířovky černoploutvé mohou samci poměrně dost "šikanovat" slabší samečky.

U agresivních kmenů tedy volíme větší počet samců, aby se agresivita mohla rozptýlit mezi více jedinců. Samci nejsou agresivní vůči samicím (možná je občas "šťouchnou", ale nedochází k poškození ploutví nebo snad vykousávání šupin jak tomu může být mezi samečky).

Náročnost: Vějířovka A. nigripinnis je ideálním druhem pro začátečníky s tímto rodem, popřípadě celou skupinou annuálních halančíků. Postup chovu a ošetřování jiker se může zdát složitý, je ale stejný prakticky pro všechny druhy této skupiny rybek. Odchov potěru je snadný a poměr pohlaví je obvykle 50:50, někdy odchováme o něco více samečků, nikdy jsem ale nedostal extrémní poměry pohlaví, jako u některých jiných druhů (u druhu Nematolebias papilliferus jsem odchoval jediného samce a okolo 30 samic).

Poznámky k chovu

Teplota: 10 - 25 °C
pH: 5 - 7
Voda: sladkovodní

Rozhodnete-li se začít s chovem tohoto druhu (jistě je to správná volba jako jeden z nejsnáze chovatelných jihoamerický annuálů), je nutné pro vějířovky připravit adekvátní nádrž. Předně bych rád varoval před společenskými nádržemi, které pro tento druh nejsou vůbec vhodné. Je ideální jim vyhradit zvláštní nádrž, zařízenou kyselomilnými rostlinami (Microsorium, jávský mech, anubiasy), nevyžadují osvětlení (naopak ostré světlo by jim bylo na obtíž) a určitým množstvím rašeliny či podobného substrátu.

Chceme-li vějířovky jen chovat, stačí troškou vyvařené rašeliny nebo kokosového substrátu (lignocel) pokrýt dno, chceme-li tento druh rozmnožovat, pokryjeme dno silnou vrstvou substrátu (nejméně výška těla samce), či vložíme třecí nádobku, např. kelímek od jogurtu, naplněnou vytíracím substrátem. Vytírací substrát je důležitým prvkem, chceme-li rozmnožovat vějířovky, doporučuji odzkoušet si různé druhy substrátu a používat ten, který ve vašem prostředí funguje nejlépe.

Mně osobně se velice osvědčil právě lignocel, který dobře drží vlhkost, neobsahuje mnoho jemných částic, a tedy můžeme snadno najít jikry v substrátu a v neposlední řadě je oproti kvalitním vláknitým rašelinám velmi levný.


Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Teplota: 10 - 25 °C
pH: 5 - 7
dGH: 0 - 30 °N

Spolu s unikátním životním cyklem těchto rybek souvisí i určitá specifika jejich rozmnožování. Předně je třeba si uvědomit, že vějířovky nemají třecí období. Jejich třecí období začíná pohlavní dospělostí a končí pár dní před jejich úhynem. Jak již bylo výše uvedeno, vytírají se do měkkého dna, např. rašeliny nebo kokosového substrátu. Samotnému tření předchází úžasný "taneček" samce, který se imponováním snaží přivést samici nad místo výtěru. Jakmile dojde k výběru vhodného místa ke tření, postaví se samec kolmo nad substrát, až se jej dotýká tlamkou, samička připluje k jeho boku (přítomnost samice registruje samec prostřednictvím tactile papillae na jeho prsních ploutvích) a oba se zároveň ponoří do substrátu. Přímo uvnitř substrátu dochází k vlastnímu odložení pohlavních produktů, které je oku chovatele skryto. Nemohu tedy uvést, dochází-li při jednom ponoření do substrátu k odložení jedné nebo více jiker. Rybky se třou denně a takovýchto zanoření do substrátu probíhá několik nebo několik desítek za den.

Abychom docílili odchovu další generace, musíme imitovat suchou periodu vývoje jiker halančíků. Proto po určité době vyjmeme z nádrže substrát s jikrami, vysušíme jej na vlhkost asi 90% (jen vymačkáme u kokosového substrátu, v případě rašeliny ještě dosušíme v novinách) a uložíme do plastového sáčku, který označíme datem vysušení a druhem ryby. V průběhu inkubace kontrolujeme vlhkost substrátu, případně přibližně jednou za měsíc na chvíli otevřeme sáček, aby se vyměnil vzduch. Inkubace v závislosti na vlhkosti substrátu a teplotě prostředí zabere 6 týdnů až 5 a více měsíců. 6 týdnů trvá inkubace při teplotách okolo 28-30°C (vyšší teploty už vážně zvyšují pravděpodobnost výskytu genetických malformací zejména skeletu embryí), 5 a více měsíců budeme inkubovat jikry ležící v teplotách okolo 20°C.

Plnou vyvinutost embrya poznáme podle plně vyvinutého oka, které snadno spatříme v jikře (která z původní transparentní barvy ztmavne). Jikry inkubujeme na tmavém místě, při kontrole v osvětlených prostorách můžeme vidět embryo jak se v jikře pohybuje (což by je při vývoji zbytečně vysilovalo). Plně vyvinuté jikry vložíme i se substrátem do vhodné misky a zalijeme vodou. Na chemické reakci vody příliš nezáleží, nedosahuje-li extrémních hodnot, teplota by měla být 20-25°C. Je nezbytné zajistit dostatečnou saturaci vody kyslíkem, jinak stoupne procento larev neschopných naplnit plynový měchýř ("skokanů"). U druhu Rachovia pyropunctata jsem při nedostatečně okysličené vodě vylíhl 97% skokanů.


Další informační zdroje:

Ukaž na Fishbase

Vítek, J., Kadlec, J. : Halančíci, http://aquabooks.cz/...
Vítek, J., Kadlec, J. et alii : Hobby encyklopedie Halančíci
Hellner, S. : Halančíci, http://aquabooks.cz/...
Costa, W.J.E.M.: Pearl Killifishes, the Cynolebiatinae, TFH Publications, 1996, ISBN 978-0793820894, http://www.amazon.com/...

Internet:

http://www.killi.co.uk/...
http://www.cynolebias.org/...
http://killis4ever.blogspot.com/...
http://atlas.drpez.org/... - další fotografie



 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2020 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.