Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Souhlasím.

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

Tropheus sp.

Kmen: Chordata
Třída: Actinopterygii
Řád: Perciformes
Čeleď: Cichlidae
Rod: Tropheus
Ukaž v katalogu »

Správce: TomKas
Zobrazeno: 28238x; Aktualizace: 15.10.2009

Výskyt: jezero Tanganika

Tropheus spec. je endemicky rozšířen po celém jezeře Tanganika a člení se do mnoha variant, které se od sebe vzájemně liší svým vzhledem a oblastí výskytu.

Tropheus spec „black“ nebo také tzv. „černý moorii“ obývá severní část skalnatého litorálu jezera do hloubky asi 5 m. Vyskytuje se zde v nepočetných hejnech čítající cca 20 ks. Co je zajímavé, ve skupinách se zdržují pouze samci, samice se ukrývají v různých puklinách a skalních rozsedlinách, kde se starají o potěr, který nosí v tlamce.

Tropheus spec. „Bulu Point“ známý také jako „Kirschfleck-Moorii“ obývá východní část jezera společně s rybami variant Polli, Duboisi a Karilani a najdeme jej v hloubce mezi 7 až 10 m. Oblast rozšíření je dlouhá asi 70 km.

Tropheus spec. „Ikola“ žije na východním skalnatém a písčitém pobřeží jezera mezi lokalitami Ikola a Isonga.

Tropheus spec. „red“ byl ještě donedávna řazen do stejné skupiny pod souhrnný název T. Moorii. Až poslední výzkumy vedly k taxonomickým změnám a přeřazení těchto ryb do jiné skupiny. Všechny populace se vyskytují podél jihozápadního pobřeží jezera.

Velikost až 14 cm.

Obecný popis

Mnoho variant Tropheus spec. bylo dříve řazeno do společné skupiny Tropheus moorii. Podle posledních poznatků zjištěných mimo jiné pomocí testů DNA se jedná o samostatnou linii. I do budoucna lze s největší pravděpodobností očekávat další změny v systematice a „přeskupování“ jednotlivých druhů. Taxonomie je u ryb Tropheus velice nepřehledná, složitá a stále v ní dochází ke změnám.

O všech populacích platí, že samci mají poněkud robustnější tělo než samičky, vystouplejší pysky a delší břišní ploutve. Samičky jsou subtilnější a mají kratší břišní ploutve.

Tlamka má u Tropheus spec. „black“ spodní postavení a je tak velmi dobře uzpůsobena pro spásání porostů řas. Současně s řasami tyto ryby přijímají i různé druhy zooplanktonu.

Základní zbarvení těla je až na výjimky tmavě hnědé až černé s různě širokým a zbarveným pruhem nebo skvrnami. Pruh, případně skvrnky mohou nabývat různých odstínů žluté, oranžové nebo červené barvy. U této populace je dominantní samec dobře rozeznatelný díky většinou doběla odřeným pyskům z častých šarvátek a soubojů s ostatními soky.

Tropheus spec „black“ se dále člení na mnoho dalších populací. Některé z nich jsou uvedeny níže:

Bemba
Oblast výskytu: Bemba u Cape Munene, severozápadní břeh jezera (Zair).
Jedná se o nejčastěji chovanou formu tropheus spec. black. Ryby jsou typické různě širokým, oranžově zbarveným pruhem, zasahujícím až do hřbetní ploutve. Dominantní samec má tento pruh zbarven červenooranžově až červeně. Intenzita barvy pruhu se mění s náladou ryby a lze ji rovněž ovlivnit vhodnou stravou. Je to ryba agresivní, zato však z pohledu rozmnožování velmi produktivní.

Kifumbwe
Oblast výskytu: Mboko, ostrovy Kifumbwe, severozápadní břeh jezera (Zair).
Ryby jsou též nazývány Mboko. Nejkrásnější jedinci mají na tmavém těle jeden úzký, světložlutý pruh, jehož intenzita vybarvení je závislá na momentální náladě ryby.

Kiriza
Oblast výskytu: Kiriza, severozápadní břeh jezera (Zair).
Velmi podobná variantě Ikola. Varianta Kiriza však má užší žlutý pruh, který zasahuje až do hřbetní ploutve. Do doby než dospějí, mají ryby na tmavém těle oranžové pruhy.

Nyanza Lac
Oblast výskytu: Nyanza Lac, severovýchodní břeh (Burundi).
Základní zbarvení je olivově zelenožluté. Typickým znakem je modře zbarvené oko a přes tělo svislý, různě široký žlutý pás. Mladí jedinci mají nápadné nažloutlé příčné pruhování, které je typické spíše pro severní varianty. Hřbetní ploutev může být u některých jedinců zbarvena do červena.

Rutunga
Oblast výskytu: Rutunga, Cape Magara, severovýchodní břeh jezera (Burundi).
Někdy též nazývána jako Brabant-Moorii. Ryba má krásný červeno-žlutý pruh, jehož zabarvení je značně proměnlivé. V akváriu je velmi agresivní a proto se doporučuje její chov ve skupinách o minimálním počtu 20 kusů z důvodu snížení vnitrodruhové agresivity.



Tropheus spec. „Bulu Point“ má stejné základní zbarvení, avšak tělo působí mírně zavalitěji a hlava se jeví kulatější. Základním poznávacím znakem jsou dvě oranžové až červené skvrny, které se vyskytují na obou bocích. Jedinci, u kterých uvedené skvrny splynuly v jeden celek, nejsou výjimkou. Není bez zajímavosti, že úlekové zabarvení skvrn varianty Bulu Point bledne na rozdíl od jiných druhů tropheus, u kterých přechází do sytých odstínů. Tropheus spec „Bulu Point“ se dále dělí na následující populace:

Bulu Point
Mabilibili
Sibwesa
Siyeswe



Tropheus spec. „Ikola“ má také základní zbarvení tmavě hnědé až černé. Populace je mezi akvaristy žádána zejména z toho důvodu, že sytost zabarvení pruhu, který je krásně žlutý se výrazně nemění podle momentální nálady ryby. Samci mají tento pruh zpravidla širší než samice. U některých ryb je horní lem oka zbarven červeně. Na řitní ploutvi jsou patrné jikrné skvrny. Tropheus ikola je vzhledem k velké podobnosti zaměňován s populací Kiriza, ale bylo prokázáno, že jde o geneticky rozdílné linie.

Je zajímavé, že na rozdíl od předchozích populací se u Ikoly nevyskytují rozdílné barevné varianty ani mutace.



Samci Tropheus spec. „Red“ mají na rozdíl od samiček výrazně červené zabarvení. Ostatní znaky pro určení pohlaví jsou přibližně stejné, jako u ostatních populací, tedy delší břišní ploutve a vystouplejší pysky u samečků. Dobrým vodítkem pro klasifikaci této populace je modře zbarvený úpon hřbetní a řitní ploutve.
Nejznámější populace:

Chimba
Oblast výskytu: Chimba, Kameron Bay, jihozápadní břeh jezera (Zambie).
Donedávna jedna z nejčastěji chovaných variant tropheus. Ryba je typická sytě červeným úlekovým zbarvením. V dospělosti převažuje zbarvení v tmavých tónech. Velmi dobře jsou patrné červené pruhy na bradě.

Chipimbi nebo také Moliro
Oblast výskytu: Moliro, Cape Chipimbi, jihozápadní břeh jezera (Zambie/Zaire).
Kořen ocasu je červený, ukázkoví jedinci mají svrchní část hlavy červeně zabarvenou, zatímco spodní strana je třpytivě modrá. Hřbet je višňově červený.

Chisanse
Oblast výskytu: Cape Katende, severozápadní břeh jezera (Zair).
Mladí jedinci jsou nápadní jasně žlutými příčnými pruhy na tmavě zbarveném těle. Pruhy se s rostoucím věkem postupně ztrácejí a na hlavě se začíná objevovat jasný červený flek. Přes šíji a oko zasahuje nepravidelná červená až černá skvrna, někdy zasahující do hřbetní ploutve. Úlekové zbarvení je obzvlášť nápadné.

Kachese
Oblast výskytu: Cape Cachese, Severní Sumbu, jihozápadní břeh jezera (Zambie).
Nejkrásnější jedinci mají na čele žluté až oranžové pruhy. Zbarvení ploutví je červené. Samice jsou zbarveny žlutočerveně, samci jsou tmavší a na řitní ploutvi mají načervenalé skvrny.

Lupota
Oblast výskytu: Lupota, jihozápadní břeh jezera (Zair).
Tělo je zbarveno šedočerveně. Na prsou je pomerančově červená skvrna. Ryby mají na těle barevné příčné pruhy, které u některých jedinců zůstávají zřetelné po celý život. U samců se tyto pruhy s věkem obvykle ztrácejí. Ryby varianty Lupota vynikají svým nádherným zbarvením již ve svém mládí.

Mvua
Oblast výskytu: severní Munschi, jihozápadní břeh jezera (Zambie).
Barva těla je černočervená. Okraj skřelí a hrdlo je zbarveno do červena. Jako u většiny tropheusů, i u Mvua má velký vliv na intenzitu zabarvení momentální nálada ryby. V akváriu je velmi agresivní. Odchov je obtížný.

Sumbu
Oblast výskytu: Sumbu, Nkamba Bay, jihozápadní břeh (Zambie).
Velmi podobná variantě Kachese. Typické je zelenočervené úlekové zbarvení. Pruhy na čele a hřbetní ploutev jsou vždy červené.

Nádrž: Délka nádrže by měla být co největší, doporučená minimální délka je 1,5m. Velký důraz by měl být kladen na plochu dna, která by taktéž měla být dostatečně velká s ohledem na silně teritoriální chování ryb. Výška nádrže kolem 50 cm je plně dostačující.

Do nádrže je vhodné vložit několik větších kamenů pro vymezení teritoriálních hranic. Velké množství kamenů formovaných do různých hradeb a stěn působí sice dekorativně, na druhou stranu u menších akvárií značně omezuje rybám prostor pro plavání.

Dno nádrže by mělo být pokryto tenkou vrstvou křemičitého nebo jemného říčního písku.

Rostliny nejsou nutné, pokud se ale pro ně rozhodnete, vybírejte odolnější druhy jako Anubias nebo Cryptocoryne.

Filtrace musí být dostatečně silná s velkým objemem filtračního média pro usídlení nitrifikačních bakterií. Někteří akvaristé se přiklánějí k použití vnitřních filtrů (tzv. čerpadel), jiní dávají přednost externím filtrům s velkým objemem. V každém případě je nutné filtr udržovat v dobré stavu a pravidelně jej čistit tak, aby jeho účinnost byla pokud možno co největší.

Náročnost: Obecně lze mezi východoafrickými tlamovci považovat Tropheus spec. za jakousi chovatelsky středně náročnou rybu. Platí zásada, že všechny uvedené druhy by se měly chovat v hejnech o minimálním počtu 20 kusů a tomu odpovídajícímu objemu akvária. Je ovšem nutné počítat s tím, že oproti Tropheus duboisi se jedná o výrazně agresivnější ryby. Za nejklidnější je možné považovat populaci Tropheus spec. „Ikola“, která je také velmi často chována společně s jinými druhy Tropheus.

Poznámky k chovu

Teplota: 24 - 27 °C
pH: 8 - 9
dGH: 10 - 12 °N
Voda: sladkovodní

Základem úspěšného chovu je samozřejmě vhodná voda. Ta by pokud možno měla mít silnou alkalickou reakci s pH kolem 8,5 až 9. Její optimální teplota by se měla pohybovat v rozmezí 24 až 27 °C.

Jak již bylo uvedeno,vždy uvažujte o chovné skupině čítající minimálně 20 jedinců. U agresivnějších populací (např. u Tropheus spec. „Bulu Point”) je vhodné zvolit dvojnásobné množství. Větším množstvím ryb se snižuje vnitrodruhová agresivita. Na druhou stranu je nutné ovšem dávat pozor na přerybnění nádrže.

Na tomto místě bych rád uvedl skutečnost, že je velmi problematické do již sžité a dobře fungující skupiny ryb přidávat nové jedince. Ryby ve skupině vytvářejí velmi složité hierarchické vazby a vztahy a jejich narušení může způsobit porušení rovnováhy a vzájemného soužití, což má za následek následné napadání slabších jedinců silnějšími.

V potravě by měla převažovat strava s vysokým podílem rostlinné složky. Základ by měla tvořit řasa spirulina, kterou je možné podávat formou granulí a vločkového krmiva. Občasné zpestření stravy mraženými komářími larvami, spařeným špenátem či salátem je určitě na místě i když i zde jsem se setkal s odmítavým postojem jiných chovatelů, kteří s výše uvedeným krmivem měli negativní zkušenosti v podobě zažívacích problémů svých chovanců. Obecně platí, že čím pestřejší strava založená na zelené složce, tím lépe.

Vyvarujte se krmivu s vysokým podílem nutriční složky. Ryby mají dlouhý zažívací trakt a takováto potrava jim může způsobit vážné zdravotní problémy.

Pravidelná týdenní výměna vody by měla být samozřejmostí. Je lépe měnit menší množství častěji, než nárazově větší objem nádrže. Jako ideální se jeví cca 1/3 obsahu akvária týdně.


Poznámky k odchovu (rozmnožování)

Teplota: 26 - 28 °C
pH: 8 - 9
dGH: 10 - 12 °N

Chcete-li se dočkat vlastních odchovů těchto nádherných ryb, musíte jim v prvé řadě dopřát pestrou stravu. Velmi často bývá prvním impulzem ke tření částečná výměna staré akvarijní vody za vodu čerstvou.

Tření probíhá u tlamovců všeobecně známým způsobem. Sameček nejdříve láká samičku svým tancem („natřepáváním“). Poté společně krouží na vybraném místě a při jednotlivých otáčkách samička vypustí jednu až tři jikry. Ty pak v další otáčce okamžitě sbírá do tlamky. K oplodnění dochází uvnitř tlamky, kdy samička doráží na řitní ploutev samečka a ten vypouští mlíčí, které je samičkou nasáto. Počet jiker není velký a liší se podle jednotlivých druhů či populací. Dalším faktorem ovlivňujícím množství odchovaných mladých rybek je kvalita vody a vhodné podmínky v akváriu.
Samičku, která opatruje jikry, je velice snadné rozeznat pomocí plného (nafouklého) hrdelního vaku.

Délka inkubace je závislá na konkrétních podmínkách panujících v nádrži a trvá přibližně 20 až 25 dnů. Po tuto dobu samička přijímá minimální množství potravy, a pokud to podmínky v akváriu dovolí, straní se společnosti ostatních ryb a vyhledává klidnější místa.

Potěr krátce po spotřebování žloutkového vaku opouští bezpečný úkryt samiččiny tlamky a v akváriu ihned vyhledává přirozené úkryty mezi kameny, rostlinami atd. V tuto chvíli je již schopen samostatně přijímat drobnou potravu.

Ryby pohlavně dospívají asi v jednom roce života.
Na tomto místě bych chtěl zdůraznit, že se nedoporučuje společný chov více druhů tropheus spec. z důvodu snadného křížení jednotlivých variant, které je jistě nežádoucí.


Další informační zdroje:

Kraut, M. Tlamovci v akváriu. http://aquabooks.cz/...

http://www.tropheus.sk
http://trophs.com



 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2019 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.