Samovýroba
Osobně jsem vyřešil tuto problematiku vlastnoručně smontovaným setem CO2. Použil jsem tlakovou láhev od firmy DGF (www.dgf.cz) - bohužel již drobným odběratelům lahve neprodávají, redukční ventil z internetového obchodu www.horaky-pb.cz a jehlový ventil zakoupený ve www.shop.akva.sk ve spojení s hrncovým filtrem Eheim 2213.
Dlouhou dobu jsem CO2 bublal přes pískovcový kamínek, ale k jeho profouknutí je potřeba poměrně velký tlak, a tak seřízení bublání bylo vždy hodně zdlouhavé. V souvislosti s hledáním řešení jsem hledal i vhodné počítadlo bublinek, abych byl schopen dávkovat CO2 přesně, a to i po naplnění láhve a novém seřizování chodu.

Zvážil jsem několik možností, hodně hledal na Internetu, nakonec jsem vybral metodu, která splňovala pro mne důležité tři následující podmínky:
a) reaktor nesmí být v akváriu
b) musí být bezztrátový (= rozpustit všechno CO2 do vody)
c) musí obsahovat počítadlo bublinek
Ideálním řešením se pro mě tedy stal rektor, který vymyslel kolega Majko ze Slovenska (http://www.akva.sk/... Tímto mu děkuji za spásnou myšlenku, která vyřešila moje dilemata s dávkováním CO2.

Výroba reaktoru
Dle fotografií, a konzultací s autorem jsem se vrhl do vlastní výroby reaktoru, postup výroby přikládám:

1. Je třeba sehnat vhodnou nádobku pro výrobu reaktoru. Já použil stejně jako Majko „zdobítko“ na dorty firmy Fackelmann, s úspěchem lze použít i velkou injekční stříkačku o objemu 150 ml, zde je pak jen nutné řešit jinak utěsnění a napojení nádobky do systému. Za dobu shánění mi prošlo rukama několik typů těchto "zdobítek", ale jedině výše uvedené bylo dostatečně pevné, velké a na obou koncích uzavřené víčky se závitem. Sehnal jsem ho v OBI za 199 Kč. Ze zdobítka jsou potřeba jen 3 části - hlavní tělo a 2 závitové koncovky, vše ostatní je pro danou aplikaci nepotřebné.

2. Pro napojení hlavní nádobky reaktoru na vodu vycházející z externího filtru je potřeba zakoupit pár drobností - hadicová rychlospojka (2ks á 39 Kč), proti kus k rychlospojce 1/2" (2ks á 19 Kč), gumové těsnění do rychlospojky k závitovým koncovkám ze „zdobítka“ (2ks vnitřní průměr těsnění 26mm) a 2ks těsnění k utěsnění závitových koncovek zdobítka s hlavním tělem reaktoru. Těsnění lze dát jak dovnitř nádobky, tak vně. Dle toho jak to komu vyhovuje a koneckonců také v závislosti na tom, jaké těsnění je po ruce. Koupil jsem sadu různých průměrů těsnění za 14 Kč. Pokud je potřeba vedení vody z filtru prodloužit, lze zakoupit hadice v potřebné délce. Sestava všech potřebných dílů vypadá takto:

Na fotografii chybí položky, které jsem nemusel kupovat, nalezl jsem je doma - tenká hadička pro CO2, zpětný ventil, plastová trubička pro zhotovení vstupu CO2 do reaktoru a filtrační hmota Filtren.

3. K napojení nádobky na filtrační systém je potřeba do závitových koncovek zhotovit otvory pro rychlospojky. Původní otvory je potřeba zvětšit na průměr 26mm (v mém případě - toto závisí zcela na typu použitých spojek). Mohl jsem otvory nechat vysoustružit, ale nechtělo se mi čekat, a tak jsem to udělal doma "na koleně". S výsledkem jsem maximálně spokojen, kdyby mi to někdo jiný ukázal a tvrdil, že to dělal lupenkovou pilkou a pilníkem, tak bych mu nevěřil.

4. Nyní lze zkušebně závitové koncovky s rychlospojkami sestavit. Do spodní závitové koncovky s rychlospojkou je potřeba zhotovit otvor pro vstup CO2. Velikost otvoru je dána použitou trubičkou (v mém případě plastová trubička z kulatých lízátek se žvýkačkou), kterou jsem do otvoru zalepil dvousložkovým lepidlem Loctite (pokud by byl dostatek místa volil bych nějakou mini-šroubovací průchodku s těsněním). Při použitých součástkách jsem moc prostoru pro trubičku neměl, ale vešla se tam. Dalo by se to vyřešit excentrickým umístěním otvoru pro rychlospojku v této závitové koncovce, ale to mě samozřejmě napadlo až potom, co jsem měl problém vyvrtat otvor o správném průměru v omezeném prostoru. Výslednou podoba spodní závitové koncovky naleznete na obrázku. Na vlepenou trubičku jsem rovnou nasadil hadičku se zpětnou klapkou a pro jistotu ji na obou koncích přilepil sekundovým lepidlem (už se mi to několikrát osvědčilo).
Otvor pro vstup CO2 je možné také vyvrtat ze strany do hlavního těla, ale to jsem raději neriskoval, mohlo by při vrtání prasknout.

S odstupem času mohu říct, že by bylo dobré obdobný otvor s hadičkou udělat i na protilehlé koncovce, aby se dala nádobka dobře odvzdušnit při napouštění vody. Lze to zprovoznit i bez odvzdušňovacího ventilu, ale je to méně pohodlné, takže doporučuji odvzdušňovací ventil připojit.

5. Z výše uvedených možností zatěsnění závitových koncovek Fackelmann jsem zvolil na jedné straně vnější gumové těsnění (koncovka se vstupem CO2 - není místo pro vnitřní těsnění). Na druhé straně jsem zvolil vnitřní těsnění silikonem (neměl jsem k dispozici správný průměr gumového těsnění). Do vnitřního prostoru jsem místo těsnění vytlačil silikon a do něj zašrouboval mýdlem potřený protikus (stačí jen lehce dotáhnout, aby mezi těsnícími plochami zbyl silikon), po krátké době zavadnutí silikonu jsem proti kus vyšrouboval, silikon opláchnul a po definitivním sestavení zjistil, že to těsní perfektně.