III. – 1871

V obou předešlých zprávách Bulletinu de la Société d' Acclimatation (červenec 1869 a leden 1870) vylíčil jsem práci, pozorování, námaha a konečně i úspěchy aklimatisace čínské rybky rodu Macropodus, kterou nám dovezl náš druh p. E. Simon.

Vykládal jsem v prvém sdělení o podívané, jíž jsem byl svědkem, když samec, objímaje v milostném zanícení samici svým do prstence stočeným tělem, oplozoval jikry, pro něž pečlivě připravil plovoucí hnízdo jako ochranu; vykládal jsem dále, jak po vytření projevil otcovskou starostlivost, pečuje a ochraňuje neúnavně a bez přestání své křehké potomstvo, což mezi rybami ukazují jen velmi málokteré druhy.

Ve druhém sdělení seznámil jsem Vás se všemi prostředky a zákroky, jež byly nutné ke zdaru nesnadného chovu, a uvedl jsem, že v listopadu 1869 měl jsem 300 různě starých mláďat, jež si nežádaly, než abych pokračoval v dosavadní neustávající péči.

Dnes Vám chci, pánové, pověděti další osudy. Ani ty nejsou bez zajímavosti a nehod; stačí, abych připomenul, jakými překážkami jsem prošel, než jsem Vám mohl přečísti svou poslední zprávu.

Obležení (Paříže) a Kommuna nebyly, věřte, prospěšný dílu, jehož jsem se podjal a jež snad přece jen povede k zdárnému konci.

Tři sta kusů potěru, jež jsem měl v listopadu, nedosáhlo beze ztrát i při největší péči jara 1870; v tu dobu nežilo jich více než 55.

To byl nepříjemný následek pozdního tření. Některá mláďata byla zrozena v srpnu, některá dokonce až v září. Koncem října nastaly citelné mrazy, takže jsem byl nucen nádrž vytápěti, ale tento umělý otop mohl jen velmi chabě nahraditi blahodárné paprsky sluneční. Mláďata hynula, jak se dostavil nedostatek potravy a to bývalo často ve skupinách 8-10 kusů. Bylo nutno pod ledem jim hledati vhodný hmyz, ale ani tento lov nebyl vždy dobře možný.

K dovršení neštěstí zahynula mi poslední samice z Číny dovezená začátkem března 1870. Ztratil jsem tak naději na vytření s některým z dosud žijících prvních samců, jež by mi bylo usnadnilo vychovati potěr za léta, kdyby bylo k němu došlo v prvých jarních dnech.

Pětapadesát zůstavších mláďat nerostlo od prosince do konce března 1870, třebaže jsem jim mohl udržovati plynovým vytápěčem teplotu kolísající mezi 12 a 18 °C.

Když však v prvých dnech dubnových teplota vzduchu dostoupila shodné výše s onou v mých nádržích, takže jsem ustal uměle je topiti, rostla mláďata vůčihledně, takže 15. května dosáhla již velikosti rodičů. Samci obeplouvali samice, jichž bylo na počet skoro stejně, i rozdělil jsem párky do 20 nádrží obsahu od 12 do 60 litrů a 15. června 1870 mohl jsem již sděliti předsedovi naší společnosti, že den před tím vytřeli se mi poprvé rájovci, minulého roku mnou vychovaní a že i ostatní se k tomu chystají, což se také vskutku stalo.

Z těchto pozorování vyplývá, že rybky dorůstají v stáří 10-11 měsíců.

O pravděpodobné délce jejich života nemohu však říci nic určitého; jisté je jen tolik, že z jedinců dovezených před dvěma roky z Číny ještě 4 žijí; připustíme-li, že byli tenkráte dvouletí, mají dnes půl páta roku; jsou tak čilí jako tehda a stejně často se trou.

První tření, dosažené v druhé půlce června, poskytlo mi 50-60 dnů k dobru, což je znamenitý zisk pro chov, čehož chci plně využíti, zvláště když získané zkušenosti mi to tím spíše umožňují.

Když se přiblížil onen nešťastný okamžik, kdy Prusové nás obklíčili železem a ohněm, měl jsem vedle 20 dospělých párů 7000-8000 potěru různého stáří. Než běda, kolik strádání a utrpení měl mne tento nevídaný úspěch státi. Nepotřebuji Vám o tom nikterak široce vykládat; Stačí, když poukáži, že voda, pro mne ještě potřebnější nutnost než pro ostatní a plyn v mém podniku tak nezbytný k svícení a topení byly mi vzaty, takže celou zimu byl jsem nucen získávati potřebnou vodu ze Seiny a páliti vše spalitelné ve svém příbytku, abych rybky uchránil od zmrznutí a udržel při životě. Ze sedmi dnů týdnu jsem čtyř použil k těmto nezbytným pracem, tři zbývající strávil jsem na hradbách, kam mne volala povinnost.

Přes všecku péči měl jsem nedostatek i potravy, a marně jsem stále se dělil se svými rybkami o hubený příděl koňského masa: ztráty jich byly veliké, úmrtnost řádila nemilosrdně mezi starými a mladými a na konec zbyly jen ty nejsilnější; když nadešel den osvobození a když jsem mohl rybky úplně nasytiti, vstaly, abych tak řekl, z mrtvých i napočetl jsem 2000 kusů silného potěru, majícího se znamenitě k světu.

Brzy přišla Kommuna; tu, chtěje vyhověti dvěma svým přáním, abych totiž vyhnul se spolužití s povstaleckou vládou a abych zbavil své pěstěnce nebezpečí nového obležení, opustil jsem Paříž a sebrav svou vodní rodinu, usadil jsem se v Champigny, kde jsem měl, anebo lépe řečeno, kdysi míval, usedlost.

Na neštěstí prošli tudy Prusové. Moje rybářské zařízení bylo zničeno: odváděči zákopy vysušili mé bassiny; ani stopy po rybách, ohradách, dům je rozbořen, zasažen byv střelami. Jámy, nešťastné hroby na každém kroku, smutní svědkové zuřivého boje, jehož dějištěm bylo toto široké údolí — to je nyní mé sousedství.

V této opuštěné pustině jsem se usadil. Rybky byly jediní moji průvodci. Věnoval jsem půl páta měsíce úplné výchově a množení svých rybek a vrátil se v srpnu do Paříže, přinášeje s sebou tentokráte 600 dospělých párů, jaké Vám právě ukazuji a 6000 mláďat různého stáří. Vidíte, pánové, měl-li jsem vytrvalost, úspěch mne nakonec štědře odměnil.

Než ukončím, zbývá mi ještě seznámiti Vás s některými velmi zajímavými zoologickými poměry této čínské rybky.

Jak už víte, sestrojuje sameček v době páření plovoucí hnízdo ze vzdušných bublinek, obalených vrstvičkou pevnější látky, kterou vyměšuje dutinou ústní, a v tomto vzdušném voru ukládá své potomstvo.

Po tři dny (tak dlouho totiž trvá vývoj jiker) neustále obnovuje splasklé bubliny, ale jak jsem si teprve nyní povšiml, přikládá tyto nové bublinky těsně pod vrstvu jiker, takže ty stoupají na hladinu vodní.

Někdy je takto podepře vrstvou až 1/2 cm vysokou. Pak je kuželovitá hmota bublinek s jikrami vlhčena toliko vzlínavostí vody; snad se za těchto podmínek děje jejich vývoj nejpříznivěji. Mohl jsem také zjistit u jednoho párku, chovaného volně v zahradním bassinu, že sameček vybudoval hnízdo pod listem Nupharu, tedy zcela jinak než při chovu v akvariích. Neučinilo tu okysličování vody vodní rostlinou zbytečným vyzdvihovati jikry z vody a tak opatřovati je kyslíkem?

Po vylíhnutí ponechá samec zárodky na vrcholku pěnitého hnízda; když se pak pěnité hnízdo rozpadá, přenáší samec mladé v tlamce, dokud nestráví žloutkový váček. Myslil jsem, že tím je jeho úloha skončena a proto oddělil jsem mladé rybky, abych sám o ně pečoval a obstarával jim vhodnou potravu. Měl jsem však vždy velké ztráty, neboť drobný prach, kryjící hladinu, ucpával mláďatům ústa, takže se zadusila. Rozhodl jsem se tedy ponechati rodiče u potěru a viděl k svému podivení, že ještě tři týdny po jich vylíhnutí pečoval o ně samec s velikou starostlivostí. Bylo-li některé churavé, vzal je do tlamky a sebrav bublinku vzduchu, omyl je. Byl-li právě zaměstnán novými jikrami, provedla tuto proceduru samice; kdykoliv však samec spatřil toto přebírání své funkce, musila toho nechati a viděl jsem samičku, jak předávala do samcovy tlamky zesláblá mláďata, jež by bez této péče rodičů byla jistě zahynula.

Bylo by jistě velmi zajímavé studovati vzájemný vztah sliznice ústní této rybky a bublinek vzdušných.

Jak mne zkušenost naučila, odděluji staré ryby od mláďat až po týdnu; nenechávám jich tam však také déle, ježto jsem vypozoroval, že v nádrži s 500 mladými došlo během 14 dnů k vytření tří párků, ale jejich potomstvo bylo prvními mláďaty pozřeno.

Když naopak byl potěr odstraněn hned po vylíhnutí, dojde ihned k dalšímu tření jako u ptáků, jimž vezmeme snesená vejce. Snažil jsem se usilovně dosíci co nejrannějších tření, abych výchovu mladých mohl provésti v plném létě, takže by vstoupila do zimního období v plné síle a přestála je bez topení a beze ztrát. Proti prvnímu roku získal jsem takto náskok 55 dnů; letos získal jsem jen 13 dní. Pro deštivé a chladné jarní počasí započalo totiž tření až 2. června, ale, jak vidíte, i tato mláďata jsou dostatek silná, aby přestála zimu bez pohromy.

Tření začíná se, když několik dnů po sobě je teplota nad 20 °C; pod 18 °C tření ustává. Dvacetilitrová nádrž stačí k chovu docela dobře; musí však státi na světle, třebaže nikoliv na přímém slunci.

Mohl jsem se dosud při jisté opatrnosti vyhnouti pokrevnímu křížení, neboť moje prvé, třeba ne příliš početné, páry pocházely ze tří různých rodin. Tak se rybka zachovala v plné čistotě, některé exempláře jsou dokonce krásněji vybarveny a mají nádhernější ploutve, než měly rybky dovezené rovnou z Číny.

Plodnost se dosud nikterak nezmenšila; jako jejich čínští rodiče, kladou i ony při jednotlivých třeních na 500 jiker. Prvý potěr nebývá hojný a velmi často nebývá oplozen, neboť samec-nováček, třeba září barvami a nádherou, nedovede dobře oplozovati. Ale při následujících třeních už tomu tak není. Choval-li jsem párek ve vhodných životních podmínkách, měl jsem od něho až 11 tření.

Pokládám dneska aklimatisaci této čínské rybky již za hotovou věc. Pokud jde o přezimování, nemohu si již také naříkati. V letošním květnu měl jsem na volném vzduchu 20 akvarií, každé s párkem rybek. O Nanebevstoupení, 18. V., mrzlo velmi silně, takže se utvořil na povrchu nádob ledový škraloup půl druhého cm silný; svolal jsem ihned rodinu a tak rybky, přeneseny do temperované místnosti, se zotavily a žádná neonemocněla. Velmi často vydržely mé rybky bez pohromy 4-5 °C po několik dní; jest známo, že pod ledem málokdy poklesne teplota vody pod tuto mez.

Naopak zase mohu říci, že jsem zastihl rybky v akvariu vystaveném plnému slunci a při teplotě 40 °C.

Pokusil jsem se již také o chov ve volné přírodě. Již v srpnu loňského roku nechal jsem 2 páry v bassinu o 32 kubických m. Nevím však co se dále s nimi dálo, neboť nalezl jsem bassin vyschlý a plný nejrozmanitějších usazenin. Do téhož bassinu, znovu zařízeného a naplněného, vpustil jsem letos v červenci 20 párů a již v srpnu mohl jsem zjistiti, jak jsem se již zmínil, pod listem Nupharu hnízdo; nemohu však dosud říci jaké jsou výsledky tohoto tření. Zjistil jsem dosud jen tolik, že rybky jsou na svobodě mnohem krásnější, majíce zvláště ploutve mnohem delší a vroubené krásnou azurovou modří. Žijí jednotlivě, ne ve společnosti, spíše ukryty mezi rostlinstvem při hladině než u dna. Myslím, že je udržím. Bassin je 80 cm hluboký a i když jeho hladinu pokryje led, neklesne, jak doufám, voda u dna pod 4 °C a to je teplota, jak už jsem řekl, kterou moje rybky beze všeho snesou.

Ještě bych se Vám měl zmíniti o krmení, zvláště o zajímavých výsledcích, jichž jsem dosáhl pěstěním nálevníků v rostlinných nálevech. Než dovolíte-li, bude to předmětem zvláštní přednášky.

Prozatím máme, pánové, zaručeno bytí Macropoda, této zajímavé a kuriosní rybky, u nás.

Odeslal jsem do Španělska našemu pilnému členu p. F. Muntadasovi zásilku těchto rybek; došla v pořádku. Jiný párek obdržel náš milý druh p. Sicard v Marseille. Byl na rybky připraven a dík jeho dobrým přípravám, vytřely se mu ještě téhož dne.

V Paříži má již několik měsíců tuto rybku 20 jednotlivců a skoro všeobecně již od ní i potěr.

V kanceláři naší Společnosti jest uloženo osm dospělých párů, jež si dovoluji věnovati našim členům, krom těch, jež byly již členům věnovány.


Historie rájovce je natolik bohatá a zajímavá, že jsme se rozhodli postupně vám předložit i další dobové články.