Intro. Skvělé téma. Kdo to je mladý akvarista? Akvarista je přece tak mladý, jak se cítí. Ale co teprve akvarista, který je ještě k tomu skutečně mladý i věkem, tedy dítě se zájmem o akvaristiku. Je zajímavé, jak typická je pro různé zájmové skupiny otázka doplňování mladými. Každý rád vidí když to, co jemu samému přijde jako dobrá záliba, má pokračování.

V životě jsou různá období. Většina dětí v určitém věku projeví spontánní zájem mít nějakého domácího mazlíčka neboli zvíře ... a většina rodičů je v situaci, kdy to musí řešit. Je spousta možností – brouci a ostatní bezobratlí, ještěrky a hadi, myši, potkani, morčata, králíci, ptáci, psi, kočky ... a možná ještě něco jiného – třeba rybičky.

Ty mají ve srovnání s mnohými ostatními tuhle hlavní nevýhodu – málokteré se dají hladit a žádné nemají srst. Na druhou stranu se jich málokdo štítí (zvlášť plavou-li ve vodě), beztrestně neopustí přidělený prostor, nejsou zpravidla nebezpečné, neobtěžují a hlavně umožňují chovateli být na nich nezávislý, žádají málo pravidelného povinného času.

Velkou, dokonce dle mého téměř bezkonkurenční předností, je možnost dosáhnout v akváriu stavu, kdy připomíná harmonický ostrůvek života. V něm se jednotliví aktéři mohou projevovat alespoň částečně přirozeně jako v mnohdy těžko dostupné přírodě. Je možné pozorovat ohromnou škálu vzájemných interakcí různých forem života rostlinné i živočišné říše a alespoň částečně mít možnost uvědomit si, co se okolo nás děje.

Tak jako v přírodě samé může mít naše záliba různou podobu – a přitom to bude fungovat. Uspokojí zájemce laděné eko-bio, stejně jako estéty, chemiky, vědce i technofily. Kromě toho všeho má podvodní svět pro člověka - suchozemce nevysvětlitelnou, přirozeně okouzlující přitažlivost.

Přístup. Děti, jakožto iracionální, svéhlavé a nevyzpytatelné bytosti, je mnohdy nesnadné směrovat tam, kde dospělý vidí nějaký smysl. Často je potřeba se uchýlit k nekalým praktikám, jako je lest a manipulace, samozřejmě jen v dobrém. V zásadě ale platí, že je třeba nabízet, a to opakovaně, nikoliv však nutit. Dát příležitost a prostor pro vlastní seberealizaci. Je jasné, že ze všech se akvaristé nestanou a nemá cenu se o to snažit násilím.

Někdy je těžké se dívat na svět očima dětí, ale bez toho to nejde. Děti zaujmou jiné věci než dospělé a připodobňují si je k tomu, co znají a prožívají. Hlavně u malých dětí dochází třeba ke spojování si toho, co vidí - třeba s postavičkami a ději pohádek a dětských seriálů. Například paví očka holčičce můžou připomínat svými ocasy princezny (i když poněkud naležato) a krunýřovci (Ancistrus sp.) zase chlapečkům příšery z programu Bionicles od firmy LEGO. To je první semínko, které může postupně vyrůst.

Rozdílné podmínky má dítě a rodič v prostředí, kde se ryba doma vyskytuje jen občas na talíři a tam, kde je akvaristika v rodině standardem. Výhodou je, existuje-li někdo, kdo dokáže upozornit na jakoukoliv zajímavost, souvislost, domněnku, vyjádřit osobní pocit, rozvinout s dítětem hovor. Tím se třeba z nějaké ryby stane ta konkrétní, je na co navázat a kam pokračovat. Není ani tak důležité, jedná-li se o "kvalifikovaný" postřeh, nebo jen laický dojem. Jaký rozdíl oproti – hmm. Jde o to vytvořit osobní vztah a touhu objevovat. Je to marketing.

Nastartovat zájem může náhodné příležitostné okouzlení podvodním světem, mít možnost pozorovat akvárium naživo. Při tom určitě hrají nemalou roli kamarádi, ke kterým je možné opakovaně zajít na návštěvu. Dalším zdrojem podnětů mohou být veřejná akvária v zoologických nebo botanických zahradách, kde se úroveň presentace vcelku dost liší, nebo stačí i náhodná návštěva obchodu s rybičkami.

Důležitým prvkem pro prvotní zaujetí je to, že rybky vypadají vesele a pozorovatele něčím osloví. Každé dítě je jiné, a tak si vybere podle své chuti, nejspíš ale zpočátku rybky barevné a pohyblivé. Záleží pak už na souhře okolností a rodičích, jak se k požadavku – "já chci rybičky", postaví. Každý vzácný okamžik, kdy dítě přijde samo s něčím, co není škodlivé, a dokonce ho může rozvíjet, je škoda promarnit. Zprvu se asi nikdo nevyhne školáckým chybám, ale vlastními silami vyšlapaná cestička se těžko opouští. Navíc je tu šance, že se do hry časem zapojí i některý z rodičů. Ti zpravidla mají přirozenou tendenci svým dětem pomáhat, čímž vznikne zajímavá rodinná zábava.

Je-li akvaristika již běžnou součástí života rodiny – nejčastěji asi v podobě bytového akvária, je to pro malé adepty na jednu stranu jednodušší v tom, že mají rybičky denně před očima, a vztah k nim může vznikat nenásilně postupně. Akvárium doma se dá jen těžko úplně ignorovat, i když je to třeba i nevelká nádrž někde na stolku. Důležité pro to, jak je vnímáno, je jak jeho provoz ovlivňuje ostatní členy domácnosti, zdali se o něm doma hovoří a jestli život v něm prosperuje. V akvaristické domácnosti je prostor pro to, aby rodiče mohli postupně dávkovat vliv a sledovat, zdali padá na úrodnou půdu nebo ne. Ale na druhou stranu jsou tu i svízele: zaběhnuté postupy a názory, obsazená "jediná volná" místa v bytě, odpor nezasvěcených k rozpínavosti, který je možné zvládnout šikovným vyjednáváním. Je-li prostor omezený (nedostatečnost prostoru je jeho hlavní vlastností), bude možná potřeba, aby se dospělý akvarista vzdal některých částí chovného zařízení ve prospěch rozvoje nováčka, případně "pronajal" určitou litráž na chov druhů, které by jinak nechoval ani náhodou. Na určitou dobu to může výrazně rozhodit hospodaření se zdroji i chovatelské plány.

Potíž nastává, je-li dětí více blízko sebe, jelikož samozřejmě chtějí to, co vidí, že má druhý, ale přitom každý to svoje. Sdílení v tomto případě zpravidla nefunguje.

Po období přípravy, kdy se zjišťuje zájem, z čeho plyne a má-li to vůbec cenu, následuje období formování názoru. Málokteré dítě je na tom hned tak, že by realisticky dokázalo dívat na to, jak jsou jeho touhy v souladu s tím, co má k dispozici. Dospělému nezbývá nic jiného, než být v roli strážce úspěchu a snažit se vykořenit nereálné představy a přesměrovat je do splnitelných sfér, je-li to třeba. Vždyť přece nejen v akvaristice obvykle existuje více možností. Vyplatí se při tom trpělivým vyjednáváním dosáhnout toho, že schůdnou variantu akvaristická ratolest přijme za svoji. Uspokojení přináší další zájem.

Informace. U hodně malých dětí leží celé břemeno na dospělém, jak v základní péči o akvárium, obvykle vyjma krmení, tak i v oblasti získávání a předávání informací. Větší děti už mohou informace snažit nasávat samy a často jsme toho svědky na webových stránkách a diskuzích různých kvalit. Web se zdá být jednoznačně výhodný, jelikož jsou tam přece informace dostupné na pár kliknutí. Všechno je barevné, grafické, prostě žůžo. Ale jak se dostat k té správné a dostatečně široké odpovědi na otázku? Jdeme-li jako nezkušení tak trochu naslepo, bohužel se musíme provrtat silnou vrstva balastu, výkřiků, nesmyslů a slepých uliček, za kterými na nás čeká oáza v podobě kvalitní webové stránky. Kromě námahy to stojí hodně času a počítačový čas je hodně rychlý. Známe-li cestičky, jistě je ukážeme našim mladým.

Oproti tomu v klasické literatuře tj. fyzicky existující papírové knize, se většina autorů alespoň pokouší dodat ucelené informace. Stejně jako weby jsou i knihy velmi různé kvality a člověk se občas diví, proč se tak mrhá papírem a energií. Nicméně povedená klasická kvalitní knížka se stává jakousi osobní biblí, která zabírá své místo v knihovně dlouhé roky, až se postupně stane čestným vysloužilým členem informační flotily.

Příležitost. Je otázkou, zdali je dobré start akvaristy spojovat s nějakými oslavnými událostmi jako jsou narozeniny, vánoce, odměna za vysvědčení apod. V tom případě, se první akvárium může dostat na úroveň ostatních spotřebních dárků, což by bylo škoda. Snad se spíš vyplatí sledovat zrání touhy a v pravém okamžiku do toho jít jaksi mimo pořadí, než s tím čekat na nějakou formální příležitost. Od začátku by mělo být jasné, že akvaristika není spotřební produkt, ale že by to měla být záliba, investice do radosti tj. něco částečně vedle běžného rytmu života.

Nákupy. Dobré pravidlo "neberte s sebou děti na nákupy, protože z vás vyloudí i to, co nechcete", platí dokonale. Chce to přípravu v podobě čerpání všemožných informací v případě nezkušených a pro všechny silnou autosugesci hranic, za které nelze jít, aby nedošlo k neudržitelnému odchýlení od uskutečnitelného uzrálého plánu. Není špatné si s malým "loudičem" předem ujasnit rozsah a cíl, aby bylo na čem postavit vyjednávání na místě, protože k němu zřejmě dojde. Je to poměrně složitá situace, zvlášť když valná část z (nás) dospělých má problémy se při nákupech ovládnout sama. To se týká nákupu vybavení, ale hlavně živého osazenstva. První úspěch se počítá, první neúspěch dvakrát, zaměříme se proto na maximalizaci jistoty úspěchu. Krom toho, není přece nutné úplně všechno koupit najednou, budeme tedy tvrdí (i na sebe).

Jeden by neřekl, jak jsou některé obyčejné druhy náročné, třeba taková paví oka (Poecilia reticulata). Krásně barevné, dostupné a nenáročné rybky..., ale jejich ocasy mnohé spoluobyvatele dráždí tak, že jsou z krásných princezen přes víkend schopné udělat odrané coury. A jak krásně se množí ... ,ale co s nimi po půl roce? Není těžké situaci při impulsivním nákupu podcenit.

Péče. Jaký rozsah péče zvládne takový akvaristický cvrček? Záleží na věku a rozsahu chovných zařízení. Kromě hrubé síly, je například překvapivě limitující délka paží. Pro osmileté dítě je těžké dosáhnout na dno akvária, které má hloubku přes 30 cm a ještě k tomu je na stolku 80 - 90 cm vysoko. Občas jsou takové zásahy nezbytné. Výměna vody stojí také nějaké síly. Hodně pomáhá současná standardní výbava – světla se spínají hodinami, topítka mají samozřejmě termostat, filtrace a vzduchování běží stále nebo je možné je také spínat hodinami.

V ideálním případě je akvárium přiměřené velikostí i náročností na péči zájmu a schopnostem dítěte. Méně je v tomto případě více, v jednoduchosti je krása. Ať žije low-end.

Nedá se podceňovat nebezpečí úrazu elektrickým proudem při nešťastné manipulaci. Jistě by mělo být před zásahy do akvária všechno vypnuto ze zásuvek, ale na to osvěta nestačí. Můžeme to alespoň usnadnit třeba snadno dostupným centrálním vypínačem na rozdvojce.

I tak dospělý prostě bude muset v některých situacích pomoci, buď aby předešel hmotným škodám, nebo škodám na zdraví dítěte i jeho chovanců.

Pokračování. Zkusili jsme, začali jsme. Vydržíme? Hodně záleží na osobnosti dítěte, která je z větší části vrozená. Někdo už od dětství chce a je schopný sbírat, uchovávat a spojovat informace, dokáže dodržovat pravidla a rytmus – u takových dětí spíš samovolně vznikne vztah k určité oblasti a touha jít dál. Na dospělých je pak hlavně umožnit rozvíjet se, tj. např. materiálně pomoci v zatím nedostupných, ale rozumných požadavcích, přihrávat další podněty, projevovat podporu (třeba do plánu dovolené zařadit návštěvu veřejného akvária, uvolnit místo na skříňce...). Jiní zprvu prožívají okolnosti spontánně a žijí pouze okamžikem – u těch bude více záležet na tom, zdali okolí zvládne být tahounem, než se dokážou rozvíjet sami. A u dalších prvotní zájem přes veškerou snahu opadne. Nikdo ale nemůže vyloučit, že se po nějaké době "něco" vynoří a člověk si vybaví zážitky z dětství. Pokud byly v té době pro něj zajímavé, možná na ně zkusí navázat.

Rozhodně přispět vlastním zájmem, poskytováním podnětů, trochou velkorysosti a přiložením ruky k dílu, kde vlastní síly nestačí, je to nejmenší, co můžeme pro své (možná) budoucí akvaristy udělat.

Epilog. Tak, a je to. Čekal jsem, že nebude lehké napsat "něco o výchově mladého akvaristy". ;-) Příjemný nový rok!