aneb jak jsme během půl roku dvakrát stěhovali akvárko a vlastně i sebe.

Jsou v životě lidském takové okolostojíčnosti, které člověku zasáhnou do života natolik, že ho donutí změnit adresu trvalého pobytu; a to i několikrát v krátkém časovém úseku. Bohužel naše rodina nepatří mezi ty movitější baráčníky či majitele vlastnící trvale obyvatelné nemovitosti, ale spoléháme na přívětivost pronajímatelů bytů, kterým právě nějaký ten byt přebývá. Bohužel jednoho dne po návratu z práce, matně pamatuji bylo to v předloňském květnu (2008), jsem našel ve schránce na dopisy pozvánku k právnímu zástupci našeho pana domácího. Po přečtení dopisu nevalné slohové úpravy, do právní řeči měl velmi daleko, mne zamrazilo - domácí nás chce vystěhovat! Domácí se rozhodl, námi již přes 20 let obývaný byt, obsadit rodinným příslušníkem, nejspíše svým synem. No co, budeme se stěhovat. V srpnu jsem si zajistil auto a námezdního stěhováka, v podobě bratrova kamaráda, který pracuje jen za sekanou a věci, které by normální člověk vyhodil. Zapůjčil jsem si služebního Tranzita, ohlásil 14 dní dovolené a začal postupně vozit nábytek a další věci. Ve čtvrtek už zbývalo jen přestěhovat akvárko a pod ním stojící skříňku.

Nastal den D a hodina H. Po posledním probuzení na staré adrese a zjištění, že již polovina dovolené utekla a zbývá přestěhovat už jen akvárko, jsem vzal velký vodácký sud o obsahu 50 litrů a začal vypouštět vodu. Po odpuštění přibližně poloviny vodního sloupce jsem násilím přesvědčil všechny rostlinky, že na těch pár hodin nepotřebují být pevně usazeny v písku a že si alespoň jednou za čas provětrají kořínky. Jednoduše řečeno bez jakéhokoli násilí a odporu skončily v sudu, který byl již z poloviny naplněn vodou z akvária.

To samé jsem předpokládal od ryb (žádné protesty a pěkně se nechat vylovit síťkou). Bohužel to byl největší omyl celého stěhování. Tetry, živorodky, cichlidy a jim podobné - pravda vůbec nestávkovali, ale lítý boj s přísavkou thajskou trval půl hodiny a to mne ještě čekali dva ancistrusy. Po další půlhodině jsem pochopil: vystrašený ancistrus ani za okurkou do igeliťáku nepůjde, natož aby se dal jím chytit. Posledním pokusem bylo chytit vyplašeného krunýřovce přisátého v rohu akvária holou rukou. Tento pokus se sic na poprvé nezdařil, ancistrus je kluzká a hbitá ryba, ale do třetice to vyšlo. Hurá, ryby jsou v sudu! Sud jsem dopustil do 2/3 akvaríjní vodou, vhodil vzduchování a část vnitřního filtru s filtračními medii. Písek a kamení jsem přesypal do kýblu a zalil zbytkem vody z akvária.

Jelikož byl srpen, nemusel jsem řešit zateplení a tak kýbl, sud a další příslušenství nezbytné k provozu akvária skončily v dodávce včetně skříňky, na které předtím stálo mnou piplané akvárium. Po převozu na novu adresu (cca 2,5 km) jsem začal akvárko ihned stavět zpět. Zároveň došlo k lehké změně layoutu, která skutku již byla zapotřebí. Po rozestavění kamenů a zasazení rostlinek přišly na řadu ryby. Všechny se dobrovolně hrnuly do staronového bydlení až na ty tři ocumlávače skel. Spásným nápadem bylo jednoduše rozhodnuto, přelít většinu vody a ty zbývající rebely přelít s ní. Ale ouha - akvárko plné, sud prázdný. I přísavka pochopila, že bez vody nepřežije, ale ancistrusi se drží skoro suchého sudu a stěhování bojkotují. Avšak i sebelepší rebel pochopí, že proti ruce, která je silnější, nic nezmůže. A tak nakonec vyměkli, podvolili se a skončili v akvárku mezi ostatními. Tohle stěhování se i přes drobné nepříjemnosti vydařilo a je hotovo.

Bohužel z nového bydlení jsme se my ani ryby neradovali dlouho. Pravda, už při stěhování jsme věděli, že nás tato akce čeká ještě jednou, ale kdo mohl čekat, že to bude tak rychle. Týden po aklimatizování a regeneraci nervů a svalů jsme se dozvěděli, že se uvolnil byt ve vesničce nedaleko Liberce, ve kterém jsme v tu dobu bydleli a že bude kolem vánoc připraven k nastěhování. Jelikož se jedná o lokalitu, ve které bydlí všichni naši příbuzní a většina známých, nebylo o čem přemýšlet. Budeme se stěhovat podruhé. Pravda dovolená došla a jelikož jsem změnil i zaměstnavatele tak i můj oblíbený stěhovák v podobě služebního Tranzita byl v ten moment mimo všechno dění a tím pádem nedosažitelný.

Nevadí, provedeme akci "Kulový blesk", ještě že je v pohotovosti kamarád, který pracuje jen za sekanou a dobré slovo (zbytečnosti které by si mohl odnést domů již má z letní akce). Byt se uvolnil v půli ledna a my jsme byli připraveni. Den předem jsem rozebral akvárko. Dle již osvědčeného postupu. Pravda po druhé to jde rychleni a člověk se nezdržuje drobnostmi jako nahánět ancistruse do igeliťáku, prostě ho rovnou zažene do kouta, kde ho chytne do dlaně.

Ráno v domluvený čas přijel známý s náklaďákem a několik dobrovolných hasičů z vesničky, do které jsme se stěhovali. O to se postaral můj strýc. No a v tu dobu zavolal kamarád, že v noci dostal horečku a pomáhat stěhovat nebude moci. Nevadí i tak jsme měli celý byt během hodinky a půl nanošený na náklaďáku a ryby se vezly pěkně v teplíčku ve vyhřátém osobáčku. Jaké bylo překvapení, když jsme dojeli na místo. U vchodu nás čekali další dva hasiči, aby nám pomohli. Tentokráte jsme se nestěhovali týden ale jen jednu sobotu, což byl dost velký výkon. Bohužel na sestavení akvárka jsem získal čas a prostor až druhý den odpoledne. Ryby musely i se sudem vydržet v koupelně. Samozřejmě, že měly i vzduchování, které jsem zavedl i do kýblu s pískem, aby se provětrával a nezahníval. Po jednodenní přestávce už vše opět probíhalo podle osvědčeného pracovního postupu.

Závěrem bych rád poděkoval všem co nám pomohli se stěhování a zabydlením se v této krásné vesničce jménem Janův Důl, ze které naše rodina pochází.

Jmenovitě:

- Adrenalin centru Liberec – za zapůjčení vodáckého sudu;
- některým členům Sboru dobrovolných hasičů Janův Důl – za výpomoc při stěhování;
- Karlu Pacholíkovi – za stěhování, konzumaci sekané a odebrání nepotřebných věcí;
- novému panu domácímu, kterého bohužel nemohu jmenovat za poskytnutí dlouhodobého přístřeší;
- Lukášovi Vackovi – za bezpečný převoz věcí při druhém stěhování;
- Marii Šustrové – za zapůjčení služebního automobilu a poskytnutí dovolené pro první stěhování.

Od této doby, tomu kdo se mne zeptá "Jestli je lepší vyhořet nebo se stěhovat?" odpovím že mokré a ohořelé věci se stěhují hůře, proto jsem jen pro stěhování. Navíc nemám žádné zkušenosti s požáry, tak snad i proto jsem se přidal k zmiňovaným hasičům.

S pozdravem a přáním ať plavou.

Martin Honzejk známější spíše jako Tomas Enderson