Autor: Radek Bednarczuk, http://www.radbed.com ; Překlad: Roman Lang
Abychom si udrželi povědomí o tom, co důležitého se odehrává v akvaristických kruzích nejen na našich malých píscích (a substrátech), rozhodli jsme se, že čas od času sáhneme k zahraničním zdrojům. I když je to produkčně i finančně trochu náročnější záležitost, stojí to za to. Začínáme s článkem Radka Bednarczuka, minimálně v západní Evropě asi nejznámějšího polského akvaristy...


Druh je zařazen do komplexu Geophagus surinamensis a druhové jméno parnaibae odkazuje na jeho rozšíření v povodí řeky Rio Parnaiba. Mezi akvaristy byl dříve známý pod jmény Geophagus sp. "Parnaiba" nebo Geophagus sp. "Sao Benedito". A jaké jsou společné znaky s ostatními druhy rodu Geophagus? Tmavá skvrna na boku (střední velikosti) a velmi výrazné podélné pruhy na ocasní ploutvi.

Naopak nemá žádnou černou skvrnu na žaberních víčkách ani podočnicový pruh. Vzrůstem tuto rybu řadíme spíše mezi menší cichlidy - v akváriu dorůstá maximálně 16 cm. Chováním je obecně mírná, přesto vnitrodruhová agresivita se občas objevuje hašteřením mezi dominantními samci nebo i zvýšeným pronásledováním samic.

Biotop

Geophagus parnaibae má pouze omezené rozšíření - pravděpodobně jde o endemický druh povodí řeky Rio Parnaiba v severovýchodní Brazílii. Žije v prostředí vod s písčitým dnem - během období dešťů to jsou potoky a říčky s rychle tekoucí vodou, které se v období sucha mění v tůně s vodou stojatou. Rozpětí chemických parametrů vody v místě odchytu je relativně široké: pH 6.5-7,6, tvrdost 1-11°dGH a teplota vody 24-31°C.

Jak krmit?

V přírodním prostředí se ryby primárně živí rostlinnou složkou, semeny, larvami vodního hmyzu a detritem. V akváriu poslouží jako plnohodnotná náhrada jakékoliv druhy korýšů (např. mražená dafnie či krill) stejně jako koretry nebo černé komáří larvy. Nezbytnou součástí potravy by každopádně měly být nestravitelné balastní látky ve formě chitinu či celulózy. První obsahují schránky dafnií, artemií a gammarusu, zatímco druhé je součástí buněčných stěn rostlin (např. špenátu).

Balastní látky v krmení regulují zažívání a zabraňují zánětu sliznice zažívacího traktu. Jejich působení může být přirovnáno k "pístu", který ze střev odstraní všechny nestrávené zbytky krmiva. Tyto látky dále napomáhají přijímaní bílkovin, cukrů a tuků.

Co nesmí v nádrži chybět

Základním předpokladem chovu je dostatečně vysoká vrstva jemného písku, ve kterém budou moci ryby při hledání potravy rýt. Jako dekorace a současně i místo k úkrytu poslouží kořeny a větve. Z rostlin lze doporučit zejména některé druhy rodu Echinodorus, dále Microsorium a Cryptocoryne.

S ohledem na jejich relativně malou velikost, je možno skupinu 6 jedinců (třeba zdůraznit, že perleťovky většinou preferují život ve skupině) chovat již v nádrži 120 cm dlouhé a 50-60 cm vysoké a široké. Díky jejich mírné povaze (někdo by řekl až plaché) je vhodné je chovat ve společnosti dalších ryb - např. jiných druhů rodu Geophagus, trpasličích cichlidek (včetně rodu Crenicichla) a některých tetrovitých ryb. Hodnoty vody by se měly pohybovat v rozmezí: teplota 26-28°C, pH 6,5-7 a středně tvrdá. Akvárium by mělo být vybaveno účinnou biologickou filtrací, popř. i vzduchováním. Nezbytnost dobré kvality vody zajišťovanou její pravidelnou týdenní výměnou není třeba zmiňovat.

Rozmnožování

U druhů rodu Geophagus se setkáváme se třemi různými typy rozmnožovacích technik. První skupina klade jikry na jakýkoliv pevný povrch (tzv. substrátové cichlidy) a posléze přenáší volná embrya/larvy do předem vyhrabaných jamek v písku do doby, než se rozplavou.

Druhou skupinou jsou tzv. ovofilní biparentální tlamovci - v tomto případě jeden nebo oba rodiče berou jikry do tlamky, ať už po částech během tření, nebo najednou okamžitě po jeho ukončení.

Třetí skupina jsou tzv. larvofilní biparentální tlamovci - u nich je průběh tření obdobný, jako u první skupiny, ale rodiče je berou do tlamky až bezprostředně po vylíhnutí embryí. Pak je nosí až do doby, než jsou plně vyvinuty.

Geophagus parnaibae se řadí do druhé z výše zmíněných skupin a o jikry a potěr se starají oba rodiče. Díky sdílení rodičovských povinností může jeden z nich vždy bez problémů přijímat potravu, zatímco druhý v danou chvíli plní jakousi úlohu inkubátoru.

Krmení potěru

Po rozplavání lze potěr krmit čerstvě vylíhlými naupliemi žábronožky solné. Krmení by mělo probíhat běžným způsobem několikrát denně v množství, které ryby sežerou během několika minut, aby se co předešlo možnému znečištění vody.

Pozor je však třeba dát na skořápky cyst vylíhlých nauplií, které mohou způsobit nejen problémy zažívání, ale i smrt udušením (těmto problémům můžeme předejít použitím dekapsulované artemie). Žábronožka solná je velmi hodnotná potrava, protože nauplie obsahují až 42 % bílkovin (pozn. překladatele: dle jiných zdrojů je to přes 50% - http://www.mblaquaculture.com/... nebo http://www.brineshrimpdirect.com/..., 20% tuku a 11-23% cukru.

Jiné, rovněž výborné a bezpečné krmení jsou mikry (Panagrellus sp.) nebo i sušená řasa. Nicméně je třeba počítat s tím, že potěr poroste pomaleji, než při krmení naupliemi žábronožky. Důvodem je samozřejmě složení krmiva - mikry obsahují z 76% vody a jen zbývajících 24% jsou ostatní pevné látky (pozn. překladatele: více zde http://www.gelf.com.au/... ).

Dobrou metodou krmení je použití stříkačky s nasazenou hadičkou. Krmení si předem v nějaké misce smícháme s trochou vody, celé natáhneme do stříkačky a vstřikujeme do blízkosti hejna potěru. Při krmení vícekrát denně se dočkáme poměrně rychlého růstu rybek. Pohlavní dospělosti ryby dosahují okolo 15 měsíců věku.

Shrnutí

Přestože celkem často exportéři nabízejí nové a nové druhy perleťovek rodu Geophagus, pouze několik z nich se dokáže úspěšně prosadit i mezi samotnými akvaristy. Geophagus parnaibae bude nepochybně jedním z nich. Má všechny předpoklady stát se oblíbenou cichlidou: hezky zbarvená, nenáročná na chemické parametry vody, neagresivní, snadno se rozmnožuje a v neposlední řadě nedorůstá velkých rozměrů, takže na jeho chov nepotřebujeme žádnou obří nádrž.