Tak se nám zase blíží podzim a s ním i další kolo soutěží různých stupňů v kategoriích živorodek a bet (Betta splendens). Copak očkaři a další jim příbuzní, ti to mají snadné. Samozřejmě myšleno s nadsázkou.Přes léto nasekali mraky mladých, pečlivě vybírali tria či páry. Mají připraveny kolekce, které budou nasazovat na jednotlivé soutěže podle významu. Nebo podle předpokládaných soupeřů, a já nevím podle jakých ještě kritérií se řídí taktika, jak nejlépe uspět v celkovém hodnocení. Ale co chovatelé bet?

Už se zase trousí po velkoobchodech zadumaní muži s vráskami na čele a zkoumavě přebírají kelímky a uřezané "plastovky" se samci a odhadují kvalitu jejich obyvatel. Dříve jsem si myslel, že to jsou ti nejzodpovědnější z odpovědných, šlechtitelé těch nejdokanalejších variet. Dneska už vím a mám to potvrzeno z několika zdrojů, že to jsou budoucí bojovníci o body v mistrovství republiky či Evropy v kategorii betích samečků. A je to prý běžná celorepubliková praxe.

Před pár lety jsem dostal k narozeninám párek modrých bet a přišel první odchov a pak další a další. Pak jsem sehnal červené a tak jsem propadl betám. Díky Slávkovi Boudnému z Jilemnice, který je mezinárodním posuzovatelem betích samců a v této kategorii i mezinárodním mistrem Evropy, jsem obeslal svou první soutěž odchovaným samcem, o kterém jsem si myslel, že je ten nejkrásnější. Nebyl. Ještě jsem neznal standardy "beťáků" a dostal jsem samozřejmě na frak. O to více mne to popohnalo k tomu, abych dokázal odchovat a vychovat nějakého krasavce.

Asijští samci bet jsou sice krásní, někteří dokonce hodně. Pro chov se hodí tak dva z deseti. Trochu otrlá česká holka jim pocuchá kožich natolik, že hoši se začnou krčit v rohu vytíračky a prosit o osvobození. Jednou jsem na úvalských trzích objevil mladíka, který přivezl do prodeje čisté koňakové bety. Bylo mi jasné, že z hlediska komerčního je to prakticky ztracená investice, protože o mladé nebude na krámech zájem. Ale když já myslel na tu soutěž.

Za rok mne Slávek zase popíchl, jestli nedám beťáka do Hradce na výstavu. Dal jsem krásného koňaka a on byl šestý. Jak jsem na to byl pyšný. Vícekolové soutěže betích samců mají tu nevýhodu, že dobře umístivší se beťák zůstane pořadatelům, aby trochu pomohl s náklady na výstavu, a tak musíte mít v záloze šampionů několik. Do Německa jsem poslal zase koňaka a on to projel na celé čáře v části hodnocení temperament. Měl totiž vedle sebe kolegy jiných barev, než byl sám a ti ho vůbec nezajímali. Tak jsem zjistil, že čistý koňak se předvádí jen před světlými rybami. A tím pádem jsem mohl z mistrovství odstoupit, protože jiné ryby jsem neměl.

Jeden z kolegů mně poradil, ať zajedu k Papíkům a tam si soutěžního samce vyberu. Srdce chovatele dostalo infarktovou trhlinu. Tak takto se boduje v soutěžích! Vím, že živorodkáři si pečlivě vybírají ze svých odchovů rybky, o nichž si myslí, že to jsou ty nejkrásnější. A také nemohou všichni vítězit, musí být i ti na dalších místech. Ale jsou to vlastní ODCHOVY! Tak jsem neúčastnil dál, protože jsem žádný odchov neměl.

Nyní jsme se z hor přestěhovali do kraje, kde je voda hodně tvrdá. V bývalém působišti jsem měl stovky bet, odchovy každých čtrnáct dnů a tady nic. Moc jim to tu nevoní. Ale začal jsem jim trochu upravovat vodu a tvořit novou generaci.Opět jsem přivážel samce z různých končin republiky. Pár samic mi zbylo.Čeští se začali třít, asiati měli vesměs problém.Opět fungoval negativní poměr v jejich kvalitě. Jenže přece jen se podařilo pár ryb odchovat a když už se narodí v této pro ně ne ideální vodě, drží, rostou a množí se. Odchovy jsou mnohonásobně menší a stabilizovat barvu se nedaří prakticky vůbec.

Loni mne zase Slávek oslovil, zda nedám nějaké samce do Plzně na výstavu. S jistými rozpaky jsem vybral dva pašáky, o nichž jsem si myslel, že mají šanci. Větší jsem dával červenému, ale co čert nechtěl, když mi Slávek volal, že vyhrál můj koňak, tak jsem málem měl infarkt znovu. Konečně jsem se po šesti letech snažení dočkal. Kořalku jsem zaplatil a chlapi mne víc vzali mezi sebe. Žďárský předseda Jarda Dvořák se mne ptal, jak se mi podařilo takového krasavce vyrobit. Přiznal jsem, že to bylo na náhodu. Tu se z našeho diskuzního kroužku zase ozvalo to nepěkné: "To já byl u Papíků a viděl jsem tam něolik ryb, které tu soutěží." Donkichotsky jsem opět přemlel svou teorii, že by se měly vystavovat odchovy a dostalo se mi odpovědi, že to dlouho trvá. A stejně největší úspěchy mají ti, kteří bety prakticky nedělají.

Už je zase Plzeň na spadnutí a předseda plzeňského spolku IRIS, Vláďa Protiva mně důrazně upozornil, že jako obhájce vítězství musím dát alespoň dva samce. Klidně ať si je jedu koupit k Papíkům. Fuj. Tak jsem prohlédl domácí sbírku a zase to vychází na jednoho červeného a samozřejmě koňaka. Připadá mi, že ta loňská dvojka byla lepší. Ale jsou to moje odchovy, tak uvidíme. Třeba zase dostanu na frak. Ale koupit si šampióna nepojedu!