A zase ty Cookies

Používáme na této webové stránce svoje i partnerská soubory cookies. Bez těchto malých textových informací naše stránky nemohou správně fungovat. Klíknutím na OK nám dáte svůj souhlas k jejich ukládání. Odmítnout některá je můžete v nastavení.

OK
Cookies nastavení

Informace ukládaná do cookies vás zpravidla neidentifikují jako jednotlivce, ale celkově mohou pomoci přizpůsobovat prostředí blíže vašim potřebám.

Respektujeme vaše právo na soukromí, a proto se můžete rozhodnout, že některé soubory cookie nebudete akceptovat.

Nezapomínejte ale na to, že zablokováním některých souborů cookie můžete negativně ovlivnit, jak stránka funguje!

Povolit vše

Nejste přihlášen(a). Chcete-li využívat všechny možnosti, přihlaste se.

A A A A

Jihoamerické trpasličí cichlidky podle Merguse II.

Autor článku: Jan Burzanovský · 21.6.2007 · Sledovanost: 21842x · Vytisknuto: 2398x
Hodnocení: 5.33/6 (10x) · Odměněn: není

Když jsem se (můj první díl je v němčině, kterýžto jazyk stěží lámu přes koleno s pomocí slovníku) s veškerou úporností prokousal textovými složkami prvního dílu knihy (musím zde podotknout, že velice obsažnými, neboť pro tisk bylo použito stejně drobounké písmo jako pro všechny ostatní Mergusovy lexicony), nemohl jsem si nepovšimnout občasných poznámek o práci na chystaném druhém dílu monografie.

Ano, v monografii chyběl kupříkladu výčet většiny barevných forem apistogramm i zástupců dalších uvedených druhů, ale přese všechno mi nebylo jasné, co dalšího by ve druhém dílu ještě mělo být. Po téměř deset let proto budoucí obsah Cichlid atlasu II byl pro mne jednou velikou hádankou.

To, že to nebude stostránkové útlé dílko, pojednávající jen o zmíněných barevných formách, mi bylo vcelku jasné. Od roku 2005, kdy doktor Römer zveřejnil obrázek obalu na webovkách Apistogrammaidiots, má zvědavost sílila víc a víc, neboť z fotky a letmých informací o druhém dílu vyplývalo, že se bude opět jednat o klasickou mergusovskou tlustobichli!

Při loňském výletu na veletrh do Norimberku jsem se těšil, že by se tam kniha již mohla objevit. Neobjevila. Do distribuce se dostala až koncem loňského roku. Tentokrát jsem si již zajistil v očekávání mnohasetstránkového počtení raději verzi vydanou v angličtině. I když mne přátelé z Anglie informovali hned, jak se anglické vydání objevilo u Simpsonů (distributor anglických verzí Mergusů: http://www.stevensimpsonbooks.com)/..., přeci jen jsem si musel počkat až do letošního jara, než se mi kýžený předmět zájmu dostal konečně do rukou.

V množství stran si druhý díl s prvním vůbec nijak nezadal – je jich 1320, obsah je přímo bombastický, nabitý takovými informacemi, které by mne ani v nejdivočejším snu nenapadly. Vezměme to tedy opět popořádku (dá-li se to tak vůbec říci).

V mottu druhého dílu doktor Uwe Römer čtenáři odhaluje, s jakými reakcemi se setkal bezprostředně po vydání dílu prvního. A to povětšinou od dalších autorů obdobné akvaristické literatury (tedy zaměřené na jihoamerické cichlidky). "Nothing has spurred me on like the opposition of experts!" (Thor Heyerdahl) – což volně přeloženo znamená: "Nic mne nepopohánělo kupředu rychleji než opozice expertů!"

Pak následuje obligátní věnování rodině (no nedivte se, u nás k tomu, aby moje paní remcala, že si jí nevšímám a ignoruji ji, stačí bohatě odpoledne, kdy tuto recenzi píšu – dovedete si představit, jak to asi v rodině vypadá, když někdo píše knihu s téměř tisícovkou stran textu? – pozn. aut.).

Za ním strana tiráže, ze které vyplývá, že doktor Römer překládal monografii do angličtiny osobně za asistence Mary Bailey a Mika Wise a na konci stránky je i krom uvedení tisku v Singapuru v podstatě groteskní datum vydání. Proč groteskní? No anglická verze byla totiž vydána 15. prosince 2006 a německá (v Römerově mateřštině) teprve o pět dní později.

Ze stránky, uvádějící celý titul na nás tentokrát juká jedna z "horkých" novinek – samička Apistogramma pantalone sp. n.. Na straně šest je pak autorův úvod datovaný únorem 2006. Dále následuje stránka s obsahem knihy, strany 10 – 16 autor věnoval opět podrobnému poděkování všem, kteří mu přispěli jakoukoliv informací či jinou formou pomoci.

Strany 17 a 18 nás začínají vést přímo ke kořenům. Jsou zde uvedeny nominální seznamy do té doby popsaných apistogramm (celkem 67 popsaných druhů, u těch, o kterých bylo pojednáno v díle prvním, jsou hvězdičky) a též samozřejmě i čtyři v této publikaci poprvé popsané nové druhy. Dále nalezneme seznam synonym a do třetice seznam dosud nepopsaných specií - celkem 54 a opět je hvězdičkami označeno, co z tohoto výčtu bylo zmíněno v prvním dílu.

Stranou 20 začíná nově zrevidovaný Klíč k určování apistogramm (není se tomu opět co divit, jelikož v uplynulém časovém období mezi vydáním obou dílů bylo popsáno a objeveno poměrně velké množství nových druhů a nepopsaných specií). Od stránky 136 po 165 se rozprostírá kapitola Systematika, rozdělená na dvě části.

První pojednává o skupinách a komplexech, do kterých byly apistogrammy rozřazeny s vysvětlujícími poznámkami a historií tohoto systému, ve druhé části jsou popisovány znaky pro analýzy skupin dle meristických znaků jednotlivých druhů a nezařazených specií.

Kapitola Evoluce & biogeografie se 168 stranami je obsahově opět rozdělena na množství jednotlivých podkapitol a, podobně jako tomu bylo v prvním díle, má v úvodu vlastní dvoustránkový obsah. Autor se v ní podrobně zabývá vývojem cichlidovitých – tedy vývojem, kterým tato čeleď prošla až do současné doby, na konci je hlavní předmět zdejšího zájmu, rod Apistogramma.

Najdeme zde schematické kresby kosterního vývoje, pravděpodobný vývoj různých tělesných tvarových znaků, vývoj různorodých tvarů hřbetních, ocasních a řitních (dominantních) ploutví, pravděpodobný vývoj i barevných znaků v návaznosti na přizpůsobování se změnám prostředí v průběhu vývoje jednotlivých druhů.

To vše je opět doprovázeno nejen množstvím demonstrativních fotografií rybek, ale i velice podrobnými, autorem osobně kreslenými a na rozdíl od dílu prvního již barevnými, mapami, pečlivě vypracovanými kresbami a naprosto vyčerpávajícími podrobnými tabulkami s přesnými údaji chemismu i fyzikálních vlastností vod v jednotlivých místech, kde byly rybky odchyceny.

Další část této kapitoly pojednává o fylogenetické historii, doprovodem jsou pestré dendrogramy (větvená struktura rodu, neboli "strom" – pozn red.). Na prvním místě je dendrogram analýzy vzorků 166 apistogramm a deseti dalších cichlidovitých (pro srovnání), pak následují dendrogramy s mapami výskytu jednotlivých linií subkomplexů a komplexů cichlidek (steindachneri-complex, nijsseni-complex, cacatuoides-complex, atd.). Závěr této kapitoly se zabývá geografickými faktory habitatů jednotlivých specií.
Článek pokračuje na další straně »

Příbuzné články:

ČLÁNEK: Jihoamerické trpasličí cichlidky podle Merguse
ČLÁNEK: Knížky od Potápky
ČLÁNEK: Obecné atlasy sladkovodních ryb
ČLÁNEK: Obrnění sumci u Merguse
Ohodnoťte článek:
Pouze pro registrované uživatele.  

Názory

Přehled všech aktuálních názorů ke všem článkům »
Vložení názoru
Vkládat názory mohou pouze registrovaní uživatelé stránek.
Pátek 13.7.2007
langosh

to Bertak
Nicméně doporučuji začít prvním dílem...;-)
Roman:)


Pátek 13.7.2007
Bertak

Zajímavá diskuse. Apistogrammy mě zajimají a tuhle knížku si budu muset koupit. Jsem rád ža tahle recenze vyšla, že vím co shánět. Chytrostí a dobrých rad neni nikdy dost a tahle knížka mi přijde skvělá.
Robert


Pátek 22.6.2007
langosh

to Hammen
Ono nejde jen o to, že jedna a ta samá ryba má potom dvě různá jména, ale jsou tu zaměňovány i druhy ryb. Původně jsem to napsal trochu zkráceně, protože se mi to nechtělo rozepisovat, ale budiž.

O rybě, která byla původně popsána jako Ap. trifasciata maciliensis se dnes spíše hovoří jako o poddruhu Ap. trifasciata (následně byl název zkrácen na Ap. maciliensis). To, co Römer uvádí jako Ap. maciliensis by měl ve skutečnosti být nepopsaný druh Ap. sp. Mamoré, resp. Ap. sp. Mamoré ukazuje rozdílné znaky od Ap. trifasciata maciliensis.

Co se týká Ap. sp. Papagei/Nanay, tak jde opět o dvě různé ryby. Ap. sp. Papagai se snad nachází v Rio Ampiyacu a nikoliv v řece Nanay (přesto se Römer zmatečně drží jména Nanay). Rybu, kterou ostatní dnešní době označují jako Ap. sp. Nanay (jde o nepopsaný druh z řeky Nanay - snad příbuzný s Ap. cruzi) Römer nazývá Ap. sp, Melgar...

K vaší druhé poznámce jen to, že pro mne není podstatný důvod, proč se ta stejná ryba se při odchovu mladých pokaždé chová jinak, jen jsem chtěl poukázat na to, že tento způsob chování nemusí jednoznačně znamenat rozdílnost druhů, jak třeba naznačuje Römer.
Roman:)


Čtvrtek 21.6.2007
Hammen

Römer se urputně drží některých názvů ryb, přestože jsou běžně ve odborné i akvaristické veřejnosti používané jiné – např. místo Ap. sp. Mamoré uvádí Ap. maciliensis, místo Ap. sp. Papagei uvádí Ap. sp. Nanay, místo Ap. Maulbruter/Mouthbrooder uvádí Ap. sp Brustband/Breast-Band…;

Pokud tyto ryby nejsou vědecky popsány,tak v tom nevidím žádný problém!"Teoreticky" si je může nazvat každý jak chce.Jen tím vznikne pěkný zmatek!:-)Obchodní názvy....???Kdyby aspoň místo odchytu!!!

• Römer údajně staví některá tvrzení příliš nekompromisně – toto je názor některých diskutujících z fóra apistogramma.com - např. u Ap. sp. Maulbruter uvádí hypotézu, že zde mohou být dva odlišné druhy - jeden odchovávající jako tlamovec a druhý „normálně“. Dle některých zkušeností může jedna a ta samá rybky odchovávat rozdílně - v závislosti na substrátu (toto je však pouze zprostředkovaná poznámka - já k tomu osobně nic bližšího říci nemohu);

Když je to zprostředkované,tak proč to uvádíte?
Vy osobně se domníváte,že je to díky substrátu?Já se domnívám,že spíš(pokud půjde o jeden druh)to bude podle toho,jak se rybky cítí bezpečně!
Ale pokud budou druhy dva?Tak jsme vedle!:-)


Čtvrtek 21.6.2007
langosh

Jakkoliv bych nechtěl snižovat hodnotu tohoto díla, které bezesporu považuji na cichlid(k)ářském poli za fenomenální, dovolil bych si pár poznámek
• trochu zmateně na mne působí právě zmíněné seznamy druhů na straně 17/18 a 378, které spolu ne zcela korespondují. Domnívám se, že by měl být v knize zastoupen seznam jen jeden uvádějící platné/neplatné názvy a ještě nepopsané druhy. Ptal jsem se na to Mika Wise, který je uvedený na tom druhém jako spoluautor a údajně jde o jeho seznam (má poněkud liberálnější přístup), který Römer pouze částečně upravil. Wise prý vůbec neočekával, že ho Römer takto celý komplet převezme a ani mu k tomu nedal povolení. Sám byl údajně překvapen v jaké podobě to v knize vyšlo;
• Römer se urputně drží některých názvů ryb, přestože jsou běžně ve odborné i akvaristické veřejnosti používané jiné – např. místo Ap. sp. Mamoré uvádí Ap. maciliensis, místo Ap. sp. Papagei uvádí Ap. sp. Nanay, místo Ap. Maulbruter/Mouthbrooder uvádí Ap. sp Brustband/Breast-Band…;
• Römer údajně staví některá tvrzení příliš nekompromisně – toto je názor některých diskutujících z fóra apistogramma.com - např. u Ap. sp. Maulbruter uvádí hypotézu, že zde mohou být dva odlišné druhy - jeden odchovávající jako tlamovec a druhý „normálně“. Dle některých zkušeností může jedna a ta samá rybky odchovávat rozdílně - v závislosti na substrátu (toto je však pouze zprostředkovaná poznámka - já k tomu osobně nic bližšího říci nemohu);
• některé popisky obrázků jsou nepřesné - na str. 30 v žádném případě není Dicrossus sp. Rio Negro, ale zřejmě Ap. sp. Mamoré (dle Römera Ap. maciliensis), v recenzi zmíněná samice Apistogramma pantalone sp. n. je v popisku vedena jako samec...;
• v anglické verzi je mnoho překlepů, které naprosto zbytečně snižují obsahovou kvalitu knihy.

Je škoda, že když už se na knize pracovalo tak dlouho, nebyly dotaženy některé mouchy...
Roman:)


Zobrazit všechny názory k článku »
 

AKVARISTA.cz - vše o akvaristice, vše pro akvaristy. ISSN 1801-0504

Copyright © 1999 - 2024 Pavel Mžourek, příp. jiní uvedení autoři.

Převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování obsahu je bez písemného souhlasu autorů zakázáno.

Podle zákona o evidenci tržeb je prodávající povinen vystavit kupujícímu účtenku. Zároveň je povinen zaevidovat přijatou tržbu u správce daně online; v případě technického výpadku pak nejpozději do 48 hodin.