Tření

Tření začíná dopoledním neklidem, kdy rybky třepetavě proplouvají celou nádrží a ztrácejí plachost. Okolo desáté hodiny dopolední pak začínají zaujímat typické T polohy a samičky lepí velké čajově zbarvené, zprvu jakoby zakalené, za několik hodin však již čiré jikry na stěnu nádrže, která je na protilehlé straně s filtrem. Jikry tedy odkládají do místa s největším vodním prouděním. Dospělé ryby své jikry nepožírají. Výtěr ale není příliš produktivní, jedna samička snese cca 20-40 jiker.

Zde si dovolím důležitou poznámku. Po spáření rybek v typické T poloze samička vyhledává místo k odložení jiker. Obvykle to bývá sklo akvária. Toto místo chvilku tlamkou testuje (někteří autoři píší, že čistí), pak se postaví do kolmé polohy a několikrát přejede přes vyhlédnutý podklad břichem, přičemž je vidět lehce vysunutou urogenitální papilu. V této chvíli ještě samička nemá jikry v kapsičce z břišních ploutví. Tam se jikry najednou objeví a samička je lepí na sklo. Je to sice mžik, ale jsem přesvědčen, že je to tak.

Naprosto jednoznačná pozorování jsem provedl u druhu Corydoras elegans - tam se samička po spáření na chvilku zastaví ve vodorovné poloze ve střední vrstvě nádrže a jasně lze pozorovat, jak jedna až tři jikry opouštějí urogenitální papilu a stěhují se do kapsy z břišních ploutví. Dále pak již s jikrami proplouvá chvilku třepotavě nádrží, než je někam přilepí. Proto si dovoluji domnívat se, že na teorii o cestě spermií trávicím traktem či spíše nějakou jinou, dosud neznámou cestou, může něco být.

Až se mi zase jednou poštěstí být tření přítomen, natočím tento jev na video. Protože rybky se většinou třou v dopoledních hodinách, kdy u nich nemohu být, dovoluji si touto cestou vyzvat i ostatní chovatele sumečků, aby se pokusili o videodokumentaci.

Videodokumentace - pokud podpoří mé pozorování - by snad vyprovokovala vědce ke snaze o objasnění způsobu oplozování u pancéřníků. Přiznávám že mě nenapadá metodika takového výzkumu.

Kapání barviva na rybky v T poloze s očekáváním, že nasává-li samička tlamkou mlíčí, nasaje i barvivo a zjišťování průniku tohoto barviva tělní dutinou (zkoušeli japonští autoři), mi připadá jako metoda velmi nepřesná a i těžko proveditelná, protože rybky samozřejmě barvivem vyplašíme.

Histologické preparáty – například příčné řezy tělní dutinou - též nemusejí objevit nikde v těle samičky spermie, protože jejich průchod může být podstatně rychlejší, než je doba nutná k usmrcení ryby a fixaci preparátu. Zní to možná trošku neuvěřitelně, ale myslím, že t.č. nelze vyloučit, že k oplození může dokonce docházet v těle samičky. Bylo by poměrně legrační, kdyby se pozorování a domněnky našich pradědů ukázaly jako pravdivé.

Jeden chovatel mi naopak říkal, že pozoroval Scleromystax barbatus, třoucí se po vzoru cichlid. Samička kladla jikry na sklo a sameček je pak oplodňoval. To jsem opravdu nepozoroval. Každopádně videokumentace je více než žádoucí. Ale zpět ke Scleromystax barbatus.

Odchov

Za několik hodin po výtěru (mám vyzkoušeno, že asi za 5 hodin) je možno bez obav jikry seškrábnout se skla žiletkou a přenést na žiletce (ke které se přilepí) do elementky k dalšímu vývoji. Před manipulací s jikrami je nutno vypnout filtr, který by nám jikry rozmetal po nádrži a v závěru by je ještě nasál. Pokud nám na žiletce jikry lpí, lze je jemně setřít na prst a třepáním prstu ve vodě v elementce následně uvolnit. Zkušený akvarista může jikry jemně vzít do prstů stejně jako jikry halančíků.

Pokud je v elementce čerstvě připravená vývojová voda, je dobré zavést jemné vzduchování, pokud je voda v elementce křišťálově čirá a elementka je přítomností vodní rostlinky (např.hnědovky křídlaté - Microsorium pteropus) alespoň týden "zaběhnutá", není vzduchování nezbytné.

Ve vodě 4°DGH a 1,5°DKH s pH 6,8 a teplotě cca 22°C se poměrně velké protopterygiolarvy s obrovským žloutkovým vakem uvolňují z jikrného obalu za pět dnů a za další tři dny se plůdek rozplavává.

Zde nastává hlavní svízel odchovu. Krmení artemiemi vede často k doslovnému přecpání potěru, končícímu uhynutím, náhradní umělá krmiva zase rybky přijímají dost neochotně a špatně rostou, nehledě na obtížnou údržbu malé nádržky, kde umělými krmivy krmíme.

Teprve nedávno jsem přišel na další možnost krmení potěru - do malé skleničky dám drobnou hrudku nitěnek a stříhám nůžkami tak dlouho, až vznikne téměř kaše, ve které se vznášejí drobné kousky nitěnek dlouhé okolo 1 mm. Na tuto potravu se právě rozplavané rybky chtivě vrhají a dobře po ní rostou. Tak, jak potěr roste, můžeme nitěnky stříhat na větší a větší kousky, až je nakonec podáváme celé. Je však nutná určitá opatrnost, příliš malý potěr se odváží i na nitěnku která je velikostí nad jeho síly a prostě se s ní zadusí.

Ve stáří jednoho měsíce je potěr tvarem těla typický Scleromystax , juvenilním hnědě kropenatým zbarvením se podobá dospělé samičce. Ve věku sedmi měsíců se rybky začínají třít a asi v 11 měsících stáří dochází teprve k definitivní přeměně "ošklivých káčátek" v nejkrásnějšího pancéřníčka, jaký kdy byl v nádržích akvaristů chován. V tomto věku jsou rybky asi 6 cm velké, tedy do literaturou udávané velikosti dvanácti cm mají ještě dost daleko.

Poznámka na závěr: poté, co se autor začal více specializovat na sumečky rodu Corydoras a Scleromystax, dospěl k závěru že nádherných sumečků je tolik (a nové druhy stále přibývají), že nelze ani jednoho z nich považovat za nejkrásnějšího.

(Původně uveřejněno v magazínu Akvárium-Terárium, r. 2003, č.12, redakčně upraveno)