Křišťálově čistá akvária se dnem podobajícím se čerstvě vycíděné podlaze sice možná uspokojí pedantské duchy nebo chorobné estéty, pro toho, kdo někdy viděl skutečný svět pod vodou, však vyhlížejí trochu jako nemocniční pokoj oproti útulné hospůdce. O chovatelech "fanaticích", kteří svým rybám dopřávají pouze skleněné dno a pár hadic, ani nemluvě. Zkoušel jsem proto jít opačnou cestou: k nádrži, která se obejde nejen bez údržby, ale také bez filtrů, pump a chemických souprav.

Cíl byl dvojí. Spokojené ryby - a spokojený majitel, který se nemusí děsit každého odpadlého listu a bez práce má stále k dispozici uklidňující pohled do malého kousku poměrně reálné přírody. Lenost je samozřejmě mocným faktorem takového snažení. Volba mezi pěkným akváriem, vyžadujícím neustálou péči pod kontrolou baterie hi-tech zařízení a mezi zapáchající bažinou mi nepřipadala lákavá. Dalším důvodem byla nespokojenost s několika druhy filtrů, které buď byly nepříliš účinné, nebo náročné na dohled i finance. V neposlední řadě si při zřizování takové nádrže můžete vyzkoušet starosti, které trápí architekty všech umělých ekosystémů, kosmické lodi a skleníky na Marsu nevyjímaje.

Teoreticky to vypadá poměrně jasně: většina látek by i v akváriu měla procházet jakousi zmenšeninou přírodních koloběhů. A v jejich nastartování leckdy brání právě jen přílišná péče akvaristy. Dodávat je nutné jen světlo, potravu (ani to ne vždy) a snad ještě teplo, alespoň pokud žijete v nevytopeném bytě. Ryby potřebují kyslík produkovaný rostlinami, vydechují oxid uhličitý, který potřebují rostliny. Potrava se mění v "hnojivo" které se nakonec metamorfuje do nových rostlin. Jejich protrháváním by teoreticky měla péče končit.

Jak už to tak bývá, praxe potvrdila rčení, že šedá je každá teorie, zatímco strom života se zelená. Metodou pokusů a omylů se ukázalo, že pro fungující "ekoakvárium" je třeba splnit řadu předpokladů, z nichž některé jsou celkem logicky předvídatelné, zatímco jiné poněkud překvapující. Tak si je shrňme:

A) Čím větší nádrž, tím lepší výsledky. Větší systém má pochopitelně větší setrvačnost, lépe se vyrovnává s výkyvy. Každé pravidlo ale má své výjimky: už přes půl roku mi velmi dobře prosperuje dvacetilitrové akvárium s dvanácti tetrami, kde jediné vstupy obstarává obyčejná žárovka a krmení.

B) Rozhodujícím faktorem stability systému jsou rostliny – čím více, tím lépe, nesmí však zastiňovat hladinu nebo si navzájem bránit v růstu. Vhodné pro tyto účely jsou pouze submerzní typy s velkou listovou plochou. Velmi se osvědčil jávský mech (Vesicularia dubyana), jehož houštiny s velkým členitým povrchem mají významnou stabilizující úlohu. Významnou roli hraje osvětlení.

C) Rybami je možné začít nádrž osazovat až po zřetelných známkách ujmutí rostlin. Počet obyvatel nádrže pak nezáleží ani tak na objemu vody (jak se často uvádí), ale spíš na stavu rostlinstva. Z toho vyplývá i poznatek, že rybí osádka by měla být zpočátku spíš nečetná, postupně ji ale lze zvyšovat. Mimořádně náročné nebo specializované druhy ryb do takovéto nádrže samozřejmě nepatří. Nepatří sem ale ani některé velmi skromné druhy, například paví očka, která znehodnocují vodu. Nezbytným "členem týmu" jsou naopak ryby odstraňující řasy.

D) Kritickým obdobím pro vznik stabilizovaného systému jsou přibližně první dva měsíce. Těžce nabyté zkušenosti ukázaly, že o tom, zda se voda nevratně zakalí, nebo se s prvotními zákaly vyrovná, do značné míry rozhoduje její původ. Vypadá to možná trochu kuriózně, ale po mnoha experimentech se studniční, dešťovou, potoční, říční… a dalšími vodami se jako nejvhodnější "přirozený" zdroj ukázal být pražský vodovod. Naopak po stabilizování systému lze doplňovat prakticky jakoukoliv přiměřeně čistou vodou.

E) Existuje řada živočišných druhů, které lze v akváriu využít jako přírodní filtr. Nejznámější jsou měkkýši filtrující vodu. Pokud zvolíme velké druhy (např. škeble rybničná), je třeba vzít v úvahu, že ryjí ve dně a jejich larvální stádia parazitují na rybách. Existují ale i malé druhy žijící usedle, například slávička mnohotvárná, nebo původní hrachovky a další. Je zde však riziko zavlečení parazitů a nemocí.

F) Obecně platí, že na kvalitu vody má (vedle rostlin) pozitivní vliv především pestrá a vyvážená mikroflóra, jíž lze docílit především tím, že do vývoje prostředí v nádrži pokud možno nezasahujeme. I z tohoto důvodu zde více než jinde platí zakladní pravidla akvaristiky: nepřekrmovat, neměnit dno a vodu při prvním zákalu, nedovolit prachu, aby padal do nádrže atd. Jediným nutným zásahem je občasné protrhávání rostlin a odsávání kalu. Opět ovšem platí, že méně je někdy více. Při protrhávání a odsávání je vhodné v části akvária (nejlépe v některém koutě u zadní stěny) nechávat naprosto nedotčenou houštinu, odkud se později rostliny a žádoucí mikroorganismy opět rozšíří.

Pokud se prostředí v nádrži jednou stabilizuje, můžeme mít radost z pohledu do skutečné zmenšeniny přírody řadu let. Odolnost takového systému pak je někdy až ohromující – na rozdíl od běžných akvárií dlouhodobě vydrží bez větších ztrát nejen dlouhodobé výpadky elektřiny, ale kupodivu i několikatýdenní neplánované "výpadky" majitele v krmení a další péči. Současně je názornou ukázkou toho, jak skvěle by se vedlo přírodě, kdyby pán tvorstva netrpěl nutkáním k jejímu vylepšování.