Donedávna jsem vyráběl CO2 pomocí kvašení a jako difuzér používal lipové dřívko. Jelikož se mi umělé hnojení pomocí CO2 velmi osvědčilo, přešel jsem na CO2 láhev. Sehnal jsem však menší láhev, kterou lze plnit jen 500g CO2. Nastal tedy problém, jak CO2 co nejlépe do vody rozpouštět a předejít tak zbytečným ztrátám. Lipové dřívko použité jako difuzér je super věc – osobně jsem ho měl ve tvaru hranolku a u toho jsem si všimnul, že CO2 procházející skrz dřívko proti létům, vytváří super jemné bublinky, které se téměř okamžitě rozpouštějí. Plyn má ale tendenci si najít pod tlakem tu nejjednodušší cestu a tak bublinky procházející ve směru lét, jsou o něco větší a většina CO2 vyplave bez užitku k hladině. Poohlédnul jsem se tedy po internetu a zjišťoval ceny profi reaktorů. Ty jsou ovšem nemalé, což mě přivedlo k nápadu, vyrobit si takový reaktor sám. A o tento nápad se s vámi rád podělím.



Budete potřebovat:
- plastová solnička: 10,- Kč
- zpětný ventil: 39,- Kč (případně spojka na vzduchovací hadičky)
- kousek lipového hranolku (nějaký zbytek určitě seženete v truhlárně)
- přísavku
- kousek provázku (silón - já jsem použil zbytek plastové prádlové šňůry)
- silikon nebo lepidlo

Vlastní výroba je velmi jednoduchá a jako návod vám určitě postačí obrázky. Jenom se zmíním o některých detailech. K lepení jsem použil lepidlo, které jsem měl doma. Posléze jsem tento svůj výrobek konzultoval s jedním zkušeným akvaristou – Perníkem – stálí návštěvníci těchto stránek určitě znají jeho i jeho web a ten mě upozornil na to, že lipové dřívko časem shnije a bude potřeba jej nahradit. Proto by podle něj bylo lepší místo lepidla použít silikon, aby se dřívko dalo vyměnit. Nepoužívejte však silikon sanitární, popřípadě lepidlo typu kanagon, kvůli otravě ryb. Zdá se mi to rozumné, já už mám však reaktor vyrobený – tak snad příště. Ještě bych rád upozornil, že tělo solničky je z poměrně tvrdého materiálu a otvor pro zpětný ventil je nutné vrtat opatrně, aby nepraskla – já jsem si nejprve nahřátým hřebíkem udělal malou dírku a pak vrtákem s větším průměrem, než je průměr zpětného ventilu při menších otáčkách vyvrtal díru. Ventil musí jít nasadit snadno, netěsnosti se utěsní lepidlem případně silikonem. Dále už jen je potřeba se zmínit, že dřívko musíte opracovat tak, aby jste přinutili plyn procházet napříč léty – léta musí jít vodorovně (viz. obrázek) a tak dosáhli miniaturních bublinek.



Vlastní princip reaktoru je jednoduchý – tělo solničky, které slouží jako počítadlo bublinek, napusťte vodou a zašroubujte víčko s lipovým difuzérem. Tento reaktor pak už jen umístěte do akvária.

POZNÁMKA: - doplněno

Nahlodán myšlenkou použít k fixaci lipového dřívka k víčku solničky silikon místo lepidla, rozhodl jsem se vyrobit ještě jeden exemplář a použít při výrobě právě silikon. Při výrobě jsem došel k těmto dvěma poznatkům:

1. Při odzkoušení jsem zjistil, že v místech kde dosedá dřívko k víčku solničky, procházejí větší bublinky. Silikon nejspíš nemá tu schopnost přilnout tak pevně ke dřevu, aby ucházení bublinek zabránil. Navíc nezatvrdne a je stále elastický. To se mi při použití lepidla, které zatvrdlo, nestalo. Použijte tedy k lepení raději lepidlo. Budete sice nuceni po čase, až dřívko uhnije, vyrobit víčko nové, ale vzhledem k ceně solničky a času, než se tak stane, to není zas takový náklad.

2. U tohoto exempláře se mi také stalo, že bublinky ucházely i pod víčkem, v místě, kde víčko dosedá k tělu solničky. Toho jsem se zbavil tak, že jsem na tělo solničky nasadil obyčejnou černou gumičku, kterou jsem převrátil tak, aby dosedla k hraně naplocho, pak našrouboval víčko a s citem dotáhnul. K úniku plynu pak už nedocházelo. Nevím, proč se mi to u prvního kusu nestalo, ale jedná se o obyčejnou plastovou solničku, takže se není čemu divit.