No to je holt život :)
Musím říct,že jsem si prošel snad úplně všemi,již popsanými fázemi "začínajícího" akvaristy až na tu epizodku s manželkou.Tu jsem si ještě nepořídil a představa,že bych to měl ted všechno vyhodit je pro mě nemyslitelná :D
Musím obdivovat všechny,kteří dodržují biotop.Taky jsem se o to snažil,ale vždycky se najde někdo,kdo ruší akvárko a potřebuje "spřízněnou vodu" pro své chovance.No a jako milovník přírody jim přeci neřeknu,aby s nimi praštili o zem,že jo.

vtipné dávám 1*

Crayfish: Bahnatka vodní je mnohem lepší. Jasně, že by stačila... sem s ní :-)

srayzka: Samozřejmě, že "poté" má být dohromady. Písnu někomu z redakce, aby to opravil. Za drobný poklesek se omlouvám.

Joe.cz: Ale jistě, tady http://www.akvarista.cz/... Bohužel nikoli v úplně závěrečné fázi.

pěkný článek, existují i nějaké fotky toho akvária? docela rád bych ho viděl

HB74: v genech to asi nebude, neboť když přijde na návštěvu otec mých dětí, slyším neustálou kritiku na mé samofungující akviško. Moc se mu líbí to v asijské restauraci s červenýma karasama bez dekorací, jen se spoustou bublinek...holt někdo ryby potřebuje vidět, někomu stačí, že ví, že tam jsou :-D.
Pro manželky doporučuju pár 100% argumentů - funkční akvárko skvěle stabilizuje vzduch v bytě, děti netrpí rýmou a kašlem a navíc - vodou z akviška - bažiny zalívané kytky rostou jako o život ;-)

Co dodat i manželka patří mezi přírodní druhy. Tak to berte tak, že vývoj akvárka ovlivnila příroda.

Tomas Enderson

Škoda znovuzaložení akvária.
Nádherně napsaný článek, gratuluji, že jste se vydal druhou (přirozenější) cestou, a do akvária jste moc nehrabal.
Nedá mi ale nevytknout jednu věc - nezdá se mi použití ,,po té" v této větě: Různé druhy mokřanek (Hygrophilla …) po té, co jsem je...
Nepatří tam náhodou ,,poté"?
Ano - i u nás doma se občas naskytne příležitost, kdy se naši snaží, abych z mé bažinky udělala něco pěkného na pohled - ale vždyť krásné prosperující rybky jsou hezčí v přirozeném prostředí :)

Krásně napsáno! :-D

Mám známého, lékaře, velkého naturalistu. Ve spolupráci se zahradním architektem vybudoval přírodní, tedy též biotopní "bazén" kombinovaný s jezírkem. "Řasy jsou normální", pravil onen architekt, nic s tím nedělejte. A bazén se pomalu změnil v "žabžák".

"Ty pstruhy vůbec nekrmte, bydlíte u lesa, ryby si něco chytí". A i chytali. Tak zběsile, že v honbě za hmyzem vyskakovali z vody mimo vodní hladinu.

Pár jedinců, kteří bídně takto zhynuli, našel můj jezevčík. A dosud šťastný majitel jej uviděl právě ve chvíli, kdy jednoho, skoro už hnijícího, držel Silvestr v tlamě. jenže toho si pan doktor nevšimnul a byl jsem obviněn, že můj pes mu žere ryby, které rafinovaně loví a schovává (to když našel ostatní psruhy, jež se vydali na suchou zemi za potravou).

A poučení z příběhu? Zdrojem konfliktu nemusí být nutně jen manželka ...O;), ale i samotný a neznalý naturalista, ošálený vidinou úžasného biotopu.

Mimochodem mám bahnatku vodní (Limnophila aquatica), mile se plevelí, kvete do fialovo-modrého středu na bílých lístcích. Nestačila by Ti ... ?

můžou mít dva akvaristi stejnou manželku? nebo uvedené chování je zakódované u ženy na DNA a celkem s tím nic nejde dělat?

Moc hezky napsané. Jak jsem to četl, postupně se mi na obličeji objevil úsměv, který postupně narůstal a sílil - chvílemi se mi totiž zdálo, že snad čtu o sobě. Jen ten konec je trošku smutný a melancholický. Ale jak je v článku výstižně napsáno: přírodě se poroučí jen ztěžka, takže dosažení ideálu je jen otázka času :-).