Mejdlo77

Ďááááuuuu....hají, dudůůůůůů..........

Ježišmarjáááá.

Kdepak.....ahoj.

Ahoj ryby. Já jenom aby si někdo nemyslel, že sem na vás zapomněl. Kdepak.

V pondělí, 18.7.2011, v podvečer, jsem přepustil místo u síťky kamarádovi Jiřímu a ten vlastním umem odlovil všech ryb co jich tam bylo do bandasky a odvezl je na vždy. Raka nechtěl. Sundal sem a s konečnou platností odstranil umně zpracované odklápěcí víko. Dneska sem akvárko dovylil, dovybral písek, dovyčistil a sundal ze skříňky a postavil ho na bok do zadního pokoje. Tim definitivně skočila moje první akvaristická etapa. Zůstávají vzpomínky a tenhle deník. První záznam má datum 4.11.2006.

RUŠIM TO !!! Je to tady, jsme sice teprve ve fázi projektování, ale nevyhnutelně k tomu dojde. Proběhne celková rekonstrukce bytu a ryby, protože nechtěj pomáhat pudou z domu. Musej jít, nedá se nic dělat. Zkusim je někomu dát, ale kdo by chtěl takový vysloužilý ryby. I když sou zasloužilý. A rak, jejejeje, jak ten je zasloužilej. Písek a kameny vyhodim téměř bez emocí. Kytky na hnuj. Nechce někdo zachránit ty němé duše? LIDÉ!

PS: Pokud chcete naplno milovat své akvárko, nepořizujte si vižlu.

Ahoj.

Dnes ve 12:27 SEČ jsem se sám stal 10 000. návštěvníkem své vlastní prezentace. Jaký lepší dárek k tomuto výročí jsem si mohl přát? Děkuji. Internete. Za všechno. Víc už nedosáhnu. Není kam stoupat. Horních 10 000. Sen. Realitou.

Pidimramorů je minimálně 6 a kytky sou zase zaštíplý !!! Co udělá z člověka vraždící hyenu, když ne tohle?

Dneska sem vyčistil obě akvárka. Velký bylo plný nasekaných kytek vďaka pana Raka. Nemohl déle setrvat. Co rašilo sem nechal zbytek šel pryč včetně milijardy lístků, co se válely a trochu ještě válí všude. Zahlíd sem tam spoustu pidimramorů další generace. Než dorostou, tak se snad kytky zase vzpamatujou. Jinak se nám tam zdáse objevila jakási nová zelená potvora řasatá. Našel sem jí na skle a nejde dolu ani pořádnou magnetistickou šůrovačkou. Nehtem teda jo, ale bude to špatný tušim. Dělá takový malinkatý kolečka nebo spíš kroužečky, zatim sou tak 5mm v průměru a tak 5 cm od sebe. OJojojojojoj.
V malým sem to taky vyčistil, takže je zase modro a jednoho rakoně sem odchyt a jeden teda zůstává pánem.
Jinak sme po 14 dnech protáhli vykopanou, rozsekanou, odkořeněnou, zavalenou, vyčištěnou a prokletou kanalizací u dědy plastovou trubu, takže mi už gratulovaly ryby i raci a všechno je OK. Díky, nauschle.

Tamten: Jednou tam bude daleko, daleko větší jezero....

Onen: Kde? Jako v CSA? V tom dole?

Tamten: No tááák.

Onen: No tak to se moc těšim, ale asi se toho nedožiju. To mě trochu mrzí. Až se tam zabydlí ryby... a raci.

Tamten: Budeme země tisíce jezer.

Onen: Jako Finsko.

Tamten: Bohužel všude už bude smrtelná radioaktivita.

Onen: Jo to je škoda. Co naděláš.

Tamten: Musíme vzdělat lidi, jinak to nepude, musíme vést válku s tupostí, omezeností a stupiditou, musíme si konečně uvědomit opakovatelnost ekologické katastrofy velikonočního ostrova v celoplanetárních měřítcích, musíme se aktivně podílet na pomalé a bolestné proměně našich životních pravd k pravdám obecným a nesobeckým, kdy lhaní si do kapsy již nebude všeobecně tiše akceptovanou normou chování mas a jednotlivců.

Onen: Dopiči, to je hluboký. Souhlasim.

Tamten: Inspirovala mě hloubka rekultivačních jezer.

Onen: Díky. Díky za inspiraci.

Tamten: Já tobě děkuji za inspiraci.

poslušně hlásim že jedna neonka vypadá jak dyby jí někdo přibouch v půlce do dveří je celá jakoby do "eska" a trochu v tom místě načernalá a zbytek ocasu je málo barevnej ale plave zatim jakoby dobře i když cukavě no zabíjet jí nebudu nechám to na přírodním výběru

Omlouvám se, ruply mi nervy, nevydržel sem to no. To se může stát každýmu ne? A ne jednou.
Jelikož Karas už před měsícem umřel, ukončuju dnešním dnem anketu, jesti ho vrátit nebo nevrátit do rodnýho rybníka. Takže výsledky sou: celkovej počet hlasů 46, pro navrácení bylo v různých intenzitách (rozhodně Ano!, spíše Ano, snad Ano Milane) 27+3+2 = 32 hlasů, což by rozhodlo PRO. PROTI byly (To snad NE Milane, spíše NE, rozhodně NE!) 1+2+1 = 4 hlasy. Poměrně výraznou část volebního koláče tvořila skupina Nech mě!, pro kterou bylo neznámými lumpy hlasováno celkem 10x. Takže dohromady 46 hlasů. Děkuji všem, kteří se nebáli nahlas a s jasností vyjádřit svůj názor na problém. Ještě jednou díky.
Jinak se celkem nic neděje, velký akvárko je zase dolitý doplna, voda je čisťoučká a je k vidění 5 už ne tak pidi Ancistrusů. Sou rozkošný, ale s velkejma jich tam je už 13, tak uvidíme, jak se to vyvine. V malým akvárčku sou 1 velkej + 2 mini ráčíčci. I ten velkej je vzhledem k nevytápění a menšímu krmení asi třetinovej oproti tomu ve velkým akvárku. Ale zase má pořád staženej ocas a zdá se, že má vajíčka, ale nevim to jistě, bo je schovanej ve chovce.Má ale na dýlku tak 5 cm, tak nevim, jestli je to možný, když je tak pidi. Tak jo.

Tuhle mi onemocněla ryba. Povidám: “Rybo! Co děláš tyvoe? Pošlu tě k doktorovi!“ A Ryba: „Nééééé, doktoři sou arogantní hovada. Nikdy si na tebe neudělaj čas, nevyslechnou tě, si pro ně vzduch. Nechci k doktorovi!“ Povidám:“Rybo co blázníš?“
„Néééé, já doktory znám, sou to paka, co neléčej nic, jenom ti cpou pilulky, za který cáluješ, nechci k doktorovi. Kromě toho mi tuhle řikal jeden fajnovej léčitel, že cejtí, že mám jeden meridián trochu křivej. Hodně sem o tom přemejšlela a úplně to vodpovídá! I v horoskopu sem to měla. Fakt. Ten meridiján se ti tadydle u ploutve trochu točí a jak sem pořád ve stresu, tak se mi úplně zauzlil a energie se mi tam blbě točí.“ Povidám:“ Rybo, co to je za blbosti!?“ A Ryba na to: „No jojo, ty tomu nerozumíš!“


Že se to nestalo? No to se teda stalo! A ne jednou!!!

Tentokrát to trochu odlehčíme a místo povídání o akvárku si přečteme povídání o jednom inuitským pejskovi a jednom inuitským děvčeti. Příběh je z knihy Grónských mýtů a pověstí.

O PSOVI, KTERÝ SE OŽENIL S DĚVČETEM
Byla jednou jedna dívka, která odmítala všechny muže. Otec se na ni nakonec rozzlobil a poručil jí, aby si vzala jeho psa. Když jí vyhrožoval, náhodou ležel zrovna v domě psí výkal v lidské podobě a ten vykřikl: "Pusťte mě ven, já taju!" Výkal totiž může žít, jen když je zmrzlý. Vyběhl ven a všechno prozradil psovi. Pes zatoužil po lásce, vtrhl do domu, roztrhal dívce šaty a pevně se do ní zaklesl, jak to psi dělávají; pak ji za sebou vyvlekl ven. Dívka z něj měla strach, a proto se vyškrábala na obrovskou velrybí kost a tam usnula; pes však kost přehryzal, děvče spadlo a pes si s ním zase polaškoval.
Otec se nad dcerou slitoval a odvezl ji na malý ostrůvek - je to ten ostrov u Kangerlussuaqu. Psa uvázal ke kůži z tuleně, kterou naplnil velkými kameny.
Pes však pomocí kouzel doplaval s čumákem nad vodou k ostrovu, přestože vlekl všechny kameny za sebou. Začal s dívkou na ostrově opět žít. Otci bylo dcery líto, a tak jí tam vozil jídlo.
Dívka otěhotněla a narodilo se jí deset dětí: dva obyčejní psi, dva psi s lidskou hlavou, dva Inuité, dva běloši a dva nepřátelští běloši.
Bělochy položila matka na podrážku kamiku a vypustila na moře; dopluli do země bílých mužů a stali se jejich praotci. Trup lodi přece z výšky připomíná podrážku kamiku.
Dívka však nemohla odpustit svému otci, že ji provdal za psa. Poštvala na něj své děti a ty ho roztrhaly.
Tím tenhle příběh končí.
Na ostrově, kde pes s dívkou žili, je hrob, v němž spočívají lidské i psí kosti. Proto je tento příběh určitě pravdivý.

Éb bajk hugodajk! Tak koukám, že šifrování nikoho moc nezajímá a přitom samotná akvaristika je jedna velká hádanka. Je to samozřejmě ta nejjednoduší možná šifra ze všech možných šifer a chápu, že takovej podraz nemohl čekat nikdo. Vezmou se prostě první písmenka z každýho slova a jeto. Pomlčky tvoří jedno jediný slovo. Šifru sem použil z toho důvodu, že sem tu hrůzu ani nedokázal napsat v plný nezakrytý pravdě. Je to tak. Karas tak dlouho bojoval s plísní, až prohrál. Asi mám na tom samozřejmě svuj podíl viny, ale snažil sem se. Dřív sem ho už dvakrát dal na noc do "nemocnice", tý 5-ti litrový sklenice, kam sem mu dal kus kytky, vzduchovadlo a silnou protiplísňovou koncentraci. Dycky se trochu zmátořil, ale nikdy mu to nezmizelo úplně, takže sem se rozhod, že ho tam nechám aspoň den, aby ta plíseň, jak se řiká vodešla. To se mu stalo osudným. Těžko říct, jestli už byl tak zesláblej nebo sem ho prostě dodělal léčbou. v každým případě je to další z tragédií. malou útěchou mi může bejt, že se v akvárku proháněj minimálně tři malý pidiancistrusy. Jeden zrovna prolejzá rakovo bejvalej župan. Tak jo no, čest karasovi a jeho dvouletýmu pobytu. Chtěl sem ho zrovna, jak napovídá anketa na jaře vypustit zpátky do rodnýho rybniku. Ale nesmíme to brát tak vážně. Každej rok vidim na vypuštěnejch rybnících miliony plácajících se rybek. No. Sou to sice anonymní ryby, ale je to to samý. Jinak sem teda někdy před tejdnem vyvařil všechny kameny a okartáčoval je. Co nevzal kartáč, odpadlo pak v akvárku, bo to bylo uvařený. Celý akvárko se notně prosvětlilo a jelikož je tam jedinej rak a zasadil sem vzchopivší se egerii, je to zase akvárko jedna báseň. Takže tak.

Éb bajk, hugodajk! (to znamená, že dál je to šifra)

Kérábůgeň areo rimplšmucyk antahentem smilníkámoš.
Zefra-akna-akna eki mrakenfét-mrakenfét řimlt efne lampa.

Prosil bych prvního, kdo šifru rozlouskne, aby zatlačil slzu a dal vědět. Udělá mi to radost. Díky.

Šum bam pidly pidly bam, bim bam bum bam bim bam bu,
šimby bymbam pumbam bu, bamby pimbam šumby bam,
Šmydly pidly bum, pim bam bu, pimba bimba bimby šum bam bu.

Dneska se karasoid vyložil přímo u předního skla. Polehává u dna a je to pořád pan Plesnivák. Dokonce se mi zdá, že to má i na bulvách. Postavil sem mu soukromou nemocnici. Stará okurkoidka pětilitrovka, teď už skoro plná špuntů od vína, se k tomu výborně hodí, tak sem jí vymyl a ponořil, plavouc, do akvárka. Odlovil sem do ní karasníka a nandal mu tam trochu větší koncentraci preventinu a taky 3 kapky anti-mykotinu. Taky sem tam dal kus egerie, aby tam nebyl tak sám, ale ta by se právě s anti-mykotinem neměla snášet, tak uvidíme. Taky sem mu tam dal vzduchovací kamínek, dosela prorostlej ruduchou. To je dobře, bo aspoň tolik nebublá a je to klidný. Novej záložní kamínek s druým vývodem vzduchovadla sem fouknul do akvárka. Teď karasník leží u dna sklenice, což je asi 15 cm nade dnem akva. A všichni si ho prohlížej. Nevypadá tak zle a eště se umí trochu rozdovádět, tak to snad přežije a co víc, větší koncentrace protiplísně ho z toho snad vyléčí. Zejtra ho asi šoupnu zpátky do normální vody, bo jedu asi na víkend pryč. Tak uvidíme.

SAKRA! SAKRA!SAKRA!SAKRA!
Karasoid z toho očividně neni venku. Visí posledních pár dnů hlavou dolu , nebo naopak nahoru, zašprajclej za kořenem v kytkách. Plíseň z něj (měl jí jedinej) po několika vstříknutých dávkách Preventinu slezla, ale že by se dával celkově dokupy, se mi nezdá. Je apatickej, nežere, a ani se mi nechce poukazovat na blud údajně odstávajících šupin. Uvidíme. Po krmení sem tam teda eště stříknul ten Preventin a uvidíme, co se stane. Půlka akvárka už je modrá. Má to ale bejt neškodný rybám i kytkám v jakýchkoliv koncentracích. Vodu obměňákuju ob tejden dva kýbláky. Je pravda, že trojúhelníky se už dlouho nepokusili o potomstvo. Asi jim to přecijenom trochu vadí. Jinak sem odpozoroval, že sou tam dva rakoidi a rychle rostou. Po minulých čtyřech bude muset ještě jeden. Egerie se jenom pomaličku vzpamatovává z toho, co zbylo, i přes přidanou třetí žárovku. Nemůžu ale v hypersupermegamarketu narazit na 5100 kelvinový světlo, tak asi nemaj ideální frekvence. Neonky se zdaj v pořádku, i když Mája tvrdí, že jedna ubyla. Když na to tak koukám, zelený pozadí, všechno porostlý ruduchou (zelenou!), zelený kytky a eště ta modrá preventinová voda. Zelenější akvárko sem nikdy neviděl. Budu to muset prosvětlit, převařit a ošůrovat šutry, ňák to probrat. Tudle zimu snad nesvítilo dva dny posobě sluníčko na modrý obloze!!!!!!!! SAKRA! SAKRA!SAKRA!SAKRA!