Morální dilema

Autor: Jiří Havránek · 1.11.2006 · Článek #61 ·

Dokument obsahuje interaktivní anketu, hlasujte na www.akvarista.cz.

Autor textu: Marcos A. Avila; Překlad: Jiří Havránek

Přemýšleli jste vůbec někdy nad tím, zda to, co děláte jako akvaristé, je z pohledu morálky dobré nebo špatné? Zeptal se vás na to někdy někdo? Víte, jak případně obhájit svůj postoj? Na takové otázky si musí odpovědět každý sám, protože zahrnují řadu kulturních, náboženských, společenských a dalších aspektů.

Můžeme najít různé typy, respektive postoje lidí k živé přírodě. Od těch, kteří při pohledu na týrané zvíře jen mávnou rukou, protože „je to jenom ryba“, až po ty, pro které je zvíře „boží stvoření“ a tudíž není v lidské kompetenci rozhodovat o jeho životě či smrti. Mezi těmito dvěma extrémy je samozřejmě široká škála možných morálních postojů, různě blízkých každému z nás.

Problém ovšem je, že mnoho lidí si vytváří názory a zaujímá stanoviska ke zvířatům, aniž by o nich a jejich životě měli dostatek informací. Co hůř, mnohdy je tento postoj založen na různých mýtech a polopravdách.
Morální dilema odpovědného akvaristy je v podstatě dvojí:

1) Nepodporujeme náhodou nákupem ryb oblast lidského podnikání, která vede k devastaci přírody?
2) Mohou vést ryby chované v zajetí spokojený život?

Pokusím se nastínit alespoň některá z možných řešení těchto dilemat. Snad bych tím mohl přispět k větší odpovědnosti při chovu ryb. Zároveň doufám, že vám článek poslouží i pro načerpání dalších námětů k přemýšlení a k budování vlastního názoru na toto kontroverzní téma.



Odchov v zajetí versus odchyty
Abychom správně porozuměli prvnímu dilematu, je velmi důležité dobře pochopit OBROVSKÝ rozdíl mezi rybami odchovanými v zajetí a rybami odchycenými přímo v přírodě. Bohužel oba typy jsou často zaměňovány a prodávány bez označení původu, takže se může lehce stát, že akvarista nemá ponětí o tom, co ve skutečnosti kupuje.

Každý by měl vědět, že v případě komerčních odchovů mají ryby s „přírodou“ společného asi tolik, co kuře nebo vepřové, které jste měli dnes k obědu. Ryby v akváriích či velkokapacitních třecích nádržích jsou vytírány a odchovávány námi, lidmi, s jasným cílem – budou prodány někomu, koho uspokojuje chovat ryby doma v akváriu a přinesou zisk velkochovatelům a prodejcům. Jediný rozdíl mezi takovou rybou a výše zmíněným kuřetem či prasetem je v tom, k čemu jsou předurčeni. Proti kuřatům a prasatům mají tedy jen jednu ne nepodstatnou výhodu - s výjimkou těch, které jsou chovány v naprosto nevyhovujících podmínkách nezkušenými „akvaristy“ – nejsou určeny prvořadě ke konzumaci. Diskusi o tom, co jsou vyhovující podmínky a adekvátní akvárium pro jednotlivé druhy ryb, nechme na samostatný článek.

Z tohoto úhlu pohledu je „naštěstí“ značná část druhů ve sladkovodní akvaristice odchovávána ve velkých komerčních pěstírnách. Akvaristé se tedy staví morálně do pozice, kdy mohou plně uspokojit svého koníčka bez špatného svědomí, že by to mělo negativní dopad na přírodu a ekologii. Zájmovou akvaristiku tím staví na úroveň chovu psů a koček. V dobré prodejně by vám měli být schopni sdělit, které z nabízených ryb mají jaký původ – tedy rozlišovat ryby odchované v zajetí a z odchytů.

Asi nejsilnějším argumentem pro podporu tohoto postoje je, že existuje řada druhů ryb, které jsou v přírodě vážně ohrožené, některé dokonce už zcela vyhubené. A to nikoli díky intenzivnímu odchytu pro potřeby chovatelů, ale kvůli poškozování jejich přirozených biotopů ve jménu rozvoje civilizace (mýcení tropických lesů, znečišťování ovzduší a vod). V akváriích stále, díky komerčnímu množení a zájmové akvaristice, přežívají a mají tak šanci být jednou opětovně vysazeny do divoké přírody.

V případě mořských ryb je situace přesně opačná - drtivá většina druhů je stále odchytávána v přírodě. Jsme stále na začátku pomalého procesu odkrývání jejich potřeb a vyvíjení techniky pro jejich odchov v zajetí. Odpovědnost mořských akvaristů musí být o to větší.

Případy, kdy jsou ryby odchytávány v přírodě jen proto, aby byly chovány v domácích akváriích, mohou mít (ale nemusí) pro přírodu nedozírné důsledky. Ovlivňovat ji to bude vždy, jde jen míru jejího zasažení.

Ovšem pozor, tuto skutečnost bychom neměli odsuzovat dříve, než pochopíme několik důležitých aspektů. V případě přírodních odchytů je nezbytné si ověřit, zda příroda je schopna nahradit tyto ztráty bez podstatného a dlouhodobého dopadu na ekosystém. Ano, hovoříme o tématu trvale udržitelného rozvoje, velmi diskutovaném tématu snad ve všech odvětvích, které využívají přírodní zdroje.

Diskutabilní se tento přístup stává v okamžiku, kdy využívání přírodních zdrojů nemáme pod kontrolou, nebo je příliš intenzívní (v našem případě například odchyty v době tření). To může vést k postupnému snižování populací některých druhů až tak daleko, kdy jsou na pokraji vyhubení. Naštěstí po celém světě fungují vědci, instituce či vládní organizace, a ti dohromady vynakládají obrovské úsilí na to, aby porozuměli situaci každého konkrétního druhu. Jedině tak mohou lépe regulovat tyto aktivity a tím zajišťovat trvale udržitelné využívání přírodního bohatství se zachováním úcty k přírodě.

Pokud jsou odchyty ryb v přírodě prováděny s ohledem na její schopnost nahradit tyto ztráty (mimochodem příroda má neuvěřitelnou schopnost regenerovat, pokud jsou zásahy do ní prováděny s citem a tato její schopnost není zneužívána), je možné se k nadnesenému morálnímu dilematu stavět s čistým svědomím a zbývá vyřešit dilema kvality života ryb v zajetí.

Svoboda a štěstí
Tím se dostáváme ke druhé závažné otázce, která bude trápit zejména radikály a ty s konzervativním smýšlením, kteří se chytili do pasti antropomorfismu (rozumějme převádění lidských vlastností a hodnot na zvířata). Zjednodušeně řečeno - ctíme jisté hodnoty a máme určitá očekávání a cíle, charakteristické pro člověka, které když nejsou naplněny, stáváme se nešťastnými. Stejným prismatem hledíme na zvířata. Tedy pokud nejsou naplněny hodnoty pro jejich život, z lidského úhlu pohledu podstatné, automaticky předpokládáme, že i zvíře musí být nešťastné.

To ovšem nemusí být nezbytně pravda. Musíme totiž brát v potaz hodnoty a očekávání, která jsou pro zvířata opravdu podstatná. Jeden příklad za všechny: představte si, že si někdo může myslet, že pes musí být děsně nešťastný, protože celý život pije jenom vodu a nikdy neochutná nic tak lahodného jako je pomerančový džus.

Obecně, očekávání zvířat jsou MNOHEM jednodušší než ta lidská. Pamatuji si jednu americkou studii o chování psů, která představila prototyp psího ráje. Vypadá tak, že se nemusí dělat nic jiného, než se celý den povalovat a nedělat absolutně nic a v tomto stavu setrvat pokud možno celý život. Taková představa je ovšem pro racionálně smýšlejícího člověka z dlouhodobého hlediska velmi frustrující.

Ale zpět k akvarijním rybám. Je důležité nepropadat představě „jak bychom se cítili na jejich místě“, ale hledat indikátory toho, kdy jsou ryby spokojené a JEJICH potřeby jsou naplněny. To obvykle není jednoduché poznat, ale obecně lze říct, že pokud jsou ryby přiměřeně nakrmeny, vykazují dobrou zdravotní kondici, normálně komunikují (například vytvářejí páry a třou se – i když to není podmínkou, protože ani v přírodě se mnohým nedostane tohoto „privilegia“), akvárium je dostatečně velké a ryby se normálně vyvíjejí, pak lze předpokládat, že jsou i opravdu šťastné.
Nesnažím se říct, že ryby nebo ostatní zvířata jsou pouhými „automaty“ či otroky vlastních instinktů. Podobně, jako snad každý akvarista s letitou praxí, jsem poznal přítomnost (a nepodezírejte mne z antropomorfismu) jisté dávky humoru u mnoha ryb, které jsem choval a který z nich dělal jedinečná stvoření – inteligentní a citlivá.

Přesto musím znovu opakovat zcela zřejmý fakt že ryby obecně očekávají od života mnohem méně než my: zjednodušeně jíst, odpočívat a třít se. Jinými slovy, v přírodě se ryby nepřesouvají z místa na místo proto, že chtějí uspokojit svou touhu po svobodě nebo proto, že je to docela pěkný výlet či že chtějí probrat s přáteli zázrak stvoření. Přesouvají se proto, že chtějí být v bezpečí před případnými predátory nebo si potřebují najít potravu, možná i společnost. Pokud je kolem dostatek jídla a přátel a žádný nepřítel na obzoru, pak je to skvělé! Proč plout někam jinam? Svoboda je velmi abstraktní a specificky lidský pojem a je třeba zachovat nejvyšší opatrnost při pokusu „napasovat“ ji na zvířata.

Co říci závěrem? V minulosti jsem jako akvarista prošel mnoha krizemi a dokonce na nějaký čas akvaristiku i opustil, právě kvůli morálním dilematům prezentovaným v tomto článku. Nyní jsem si jistý s tím, že má akvária poskytují rybám prostředí, ve kterém se jsou maximálně spokojené. Zároveň jsem přesvědčen, že společné úsilí akvaristů s patřičnou odpovědností má pro rozvoj našeho koníčka nezanedbatelný význam (v té souvislosti je třeba zmínit i čím dál významnější a silnější roli internetu). Co je ale nejdůležitější - mít denně na paměti, že chováme ryby a dělat to nejlepší, co je v našich silách, pro udržení či zlepšení JEJICH životních podmínek.

Autor děkuje následujícím kolegům za pomoc při přípravě tohoto textu:
Flávia Carvalho, Amaury De Togni, Damian Jones, William Banik

Přeloženo se souhlasem autora z originálu: http://www.aquahobby.com/...