Autor: · 19.6.2200 · Článek #389 ·
Háďátky, obecně spíše nazývanými „mikry“ se krmí především potěr, ale dobře je přijímají i menší dospělé ryby. Pod obecné označení živého krmiva „mikry“, které používají akvaristé, patří některé hlístice (
Nematoda), rodově pojmenovaná háďátka. Mají tvar připomínající úhoře. Celosvětově háďátek jsou tisíce druhů. Obvyklá velikost háďátek je 1 – 2 mm, ale jsou i menší 0,3 mm nebo větší až 6 mm i více.
Část z nich patří mezi škůdce na rostlinách, někteří parazitují u živočichů.
Háďátka používaná jako živé krmivo v akvaristice jsou výživoví specialisté, kteří se živí mikroorganismy provázejícími fermentaci (kvašení). Kultivace háďátek jako živého krmiva tedy znamená vytváření současně vhodných podmínek pro háďátka i mikroorganismy, kterými se živí.
Jako živé krmivo v akvaristice nebo teraristice se používají 4 druhy (nebo přesněji skupiny), které se někdy z neznalosti zaměňují. Je vhodné upozornit na to, že výsledky dosažené používáním háďátek jsou značně závislé na celkové hygieně a úrovni kultivace tohoto živého krmiva.
Háďátko octové (Turbatrix aceti)
Patří mezi neparazitické hlístice (
Nematoda), původně se vyskytuje v přírodních octech. Živí se mikroorganismy provázejícími přírodní octové kvašení (především baktérie, kvasinky, houby).
mg+:9775]
Háďátko octové jako krmivo akvarijních živočichů
Je velmi malé, délka samečků asi 1 mm, samiček asi 2 mm, průměr asi 20 mikronů (0,02 mm). Pro bližší představu, při prolití kultivační tekutiny s háďátky octovými síty na plankton od Eisenvorta velká část háďátek projde i sítem č. 1, a musí se cedit přes síto č. 0, dokonce i přes něj část projde. Podobný výsledek dává například trepka
Paramecium.
Ze všech háďátek používaných jako živé krmivo je nejmenší a v akváriu nejdéle přežívá.
Produktivita
Délka života háďátka octového je průměrně 55 dnů při teplotě 25 °C, 40 dnů při teplotě 30 °C a při nízkých teplotách až 10 měsíců. Množí se pohlavně, od oplození vajíčka se embryo vyvíjí 7 – 10 dnů do narození. Dospívá 4 týdny. Každých 8 – 10 dní se počet háďátek ve vyspělé kultuře přibližně zdvacetinásobí.
Ve kvalitní kultivační tekutině dokáže časem násada dosáhnout vysoké hustoty osádky, takže tekutina na první pohled vypadá jako kalná, teprve proti světlu je vidět, že je to způsobeno velkým množstvím háďátek. Produkce háďátka octového je velmi efektivní.
Kultivační médium
Jako tekutina (kultivační médium) pro růst a množení háďátka octového se používá upravený jablečný ocet nebo jiné vyzkoušené tekutiny. Háďátka se zdržují především ve vrchní vrstvě kultivačního média kvůli vyššímu obsahu kyslíku. Při zvyšující se hustotě osádky postupně více osídluje i spodní vrstvy. Také čím je tekutina kyselejší, tím více mají háďátka tendenci vylézat z kapaliny. Naopak při poklesu kyselosti, například přidání jablečné šťávy se háďátka vracejí do tekutiny. Provzdušňování kultivačního média není vhodné, háďátkům vadí pohyb tekutiny. Vhodnější je tvar nádoby s velkou plochou hladiny kvůli dostatečnému okysličení kultury, lépe se množí.
Receptura č. 1 (tradiční)
250 až 750 ml jablečný ocet bez konzervantů (ne vinný nebo klasický kvasný lihový).
250 ml voda
1 lžíce jablečné šťávy
1/4 až 1/2 oloupaného jablka rozkrájeného na kousky
Lze přidat až 4 % cukru (40 g na 1 litr), může být i třtinový cukr nebo sladový extrakt.
Při vyšším obsahu octa vůči vodě se více množí, také je menší tendence k tvoření povlaku na hladině. Tento povlak, (tzv. křís) je tvořen aerobními fermentačními mikroorganismy. Jsou spíše vadou na kráse a poněkud komplikují získávání čistého krmiva, pokud se získává proléváním přes síto. Čím je jablko drobněji nakrájené (nebo rozdrcené nebo nahrazeno pouze šťávou), tím více se kultura množí. Jablka se postupně rozpadnou na kaši a klesnou ke dnu. Někdy se doporučuje jablka vynechat a používat pouze jablečnou šťávu, kousky jablek mohou způsobovat problémy, hlavně mechanické. Vzhledem k tomu, že jablečné octy se v současné době prodávají v koncentraci pouze kolem 5 % kyseliny octové, obvykle se již neředí vodou.
Receptura č. 2 (laboratorní)
0,5 % pepton
0,3 % kvasničný extrakt
0,5 % NaCl (sůl jedlá)
2 – 4 % kyselina octová (pro pH 3 – 3,5)
Pro tuto recepturu lze použít kvasný lihový ocet (bez konzervantů) místo čisté kyseliny octové. Lihový ocet obsahuje 8 – 10 % kyseliny octové (uvedeno na etiketě), pro koncentraci 4 % kyseliny octové se použije 0,5 litru 8% octa a 0,5 litru vody.
mg+:9776]
Lze použít i jablečný nebo vinný ocet v patřičném ředění. Laboratorní pepton a kvasničný extrakt jsou světle hnědé práškové suroviny, prodávají se jako laboratorní potřeba pro výrobu kultivačních médií, jsou poměrně drahé. Levnější je potravinářský kvasničný extrakt nebo hydrolyzát. Kvasničný hydrolyzát nebo extrakt kromě toho, že je zdrojem živin, podporuje nastartování růstu fermentačních mikroorganismů. Kvasničný extrakt i hydrolyzát se obecně vyrábí ve dvou typech, s obsahem soli přibližně 37 % nebo bez ní. V uvedené receptuře v originále není obsah soli v extraktu uveden, lepší bude bez obsahu soli.
Jako náhrada peptonu se může použít (nějaký) proteinový hydrolyzát, nejlevnější se dá sehnat hydrolyzát kolagenu. Pracují s nimi některé potravinářské firmy, a používá se pro výživu kloubů.
http://www.nutri-exact.cz/...
Přepočítaná receptura na 1 litr kultivační tekutiny potom vypadá takto:
5 g hydrolyzát kolagenu
3 g kvasničný hydrolyzát
5 g sůl jedlá
0,5 l voda
0,5 l ocet kvasný lihový bez konzervantů
Jednotlivé složky se rozpustí samostatně v části výše uvedené vody a teprve potom se smíchají. Ocet se přidává až jako poslední, po jeho přidání se obvykle vytvoří na dně sraženina, která se však časem opět rozpustí, takže se z nádoby neodstraňuje.
mg+:9777]
Výše uvedené receptury mají některé nevýhody.
Receptura č. 1 je vyloženě praktická a co nejvíce napodobuje přírodní podmínky „zkažení jablečného octa“. Musí se v ní používat čistý jablečný ocet bez uváděného ředění vodou, protože komerční jablečné octy se prodávají obvykle v poměrně nízké koncentraci kolem 5 %. Jablečný ocet bez konzervantů je drahý a někdy se i hůře shání. I tak se na hladině kultivační tekutiny tvoří povlak, na dně hodně lehkého sedimentu a tekutina se na začátku kultivace často zakalí. Kromě toho přidávání kousků jablek značně zhoršuje mechanickou čistotu tekutiny a výrazně zvyšuje zákal a sediment.
Receptura č. 2 je typicky tvořená pro potřebu laboratorní, ze surovin v laboratořích běžně používaných, v sypkém stavu. V praxi jejich získání představuje komplikaci, naopak pro toho, kdo pracuje v laboratoři, jsou to obvykle snadno dostupné suroviny.
Tedy obě receptury nejsou pro potřeby běžného akvaristy příliš výhodné. Kromě toho praktické zkušenosti s akvaristy, kdy někteří mají potíže i s rozmícháním práškové směsi do vody a jejím ohřátím na doporučenou teplotu, vedly k tomu, sestavit a vyzkoušet vhodnou recepturu i pro méně zdatné akvaristy. Receptura vychází z toho předpokladu, že podstatnými složkami jsou kyselina octová a jablečný podíl, musí se jednat o snadno dostupné suroviny, snadno smísitelné, a receptura má být dobře odměřitelná a zapamatovatelná, a vypadá následovně:
Receptura č. 3
1 díl jablečná šťáva (jablečný džus 100%, stačí např. krabicové balení)
1 díl pitná voda
1 díl ocet kvasný lihový (8 – 10 % kyseliny octové, bez konzervantů, běžně je barvený karamelem, což nevadí)
Jablečná šťáva se zředí vodou a teprve potom se nalije ocet. Samozřejmě ocet a jablečná šťáva mohou být použity od různých výrobců. Ocet hlavně musí být bez konzervantů a pokud možno i bez aromat. Jablečná šťáva pokud možno čirá, bez zákalu.
Je možno používat i 1 díl octa a 1 díl jablečné šťávy, bez vody, ale výsledky jsou prakticky stejné, pouze cena je vyšší. Teoreticky by měla dávat vyšší výnosy.
Vyhodnocení výše uvedených receptur
• Receptura č. 1 (tradiční): Jednoznačně nejdražší receptura, 1 litr kultivační tekutiny vyjde na 25 – 100 Kč. Produkce háďátek dost záleží na kvalitě použitých surovin, je u ní největší tendence ke tvoření povlaku na hladině a silnému sedimentu. Obě skutečnosti někdy dost komplikují odběr čistých háďátek ke zkrmení.
• Receptura č. 2 (laboratorní): Nejlevnější receptura, 1 litr vyjde na 5 – 6 Kč. Velmi dobrá produkce háďátek, podobná jako u receptury č. 1. Nejmenší tendence ke tvoření povlaku na hladině, čirá tekutina, snadný odběr krmiva filtrací. Cenu také snižuje malá potřeba obnovy kultury, tekutina dlouho vydrží, běžně půl roku.
• Receptura č. 3: Velmi dobrá produkce háďátek, podobná jako u receptury č. 1. Jeden litr kultivační tekutiny vyjde na 7 – 10 Kč. Má občas mírný sklon k tvoření malých ploch povlaku na hladině, lehkým promícháním tekutiny zmizí. Časem po 2 – 3 měsících se tvoří povlak na hladině stále více, zvyšuje se podíl sedimentu a kulturu je vhodné obnovit. Krmivo se odebírá dobře. Určitou výhodou je, že když se tvoří povlak na hladině, háďátka mají tendenci vylézat nad hladinu a tvoří zde pás až několik centimetrů široký, podobně jako tvoří klasické mikry, a dobře se dají stírat.
mg+:9778]
Pro toho, kdo má k dispozici práškové suroviny, je jednoznačně nejlepší receptura č. 2, pro ostatní je nejjednodušší používat recepturu č. 3.
Pokusy bylo zjištěno, že vitamín E výrazně podporuje množení háďátek (obecně podporuje množení většiny uměle kultivovaných krmiv, je to neznámější vitamín na podporu plodnosti). Nejlépe se hodí vitamín E v práškové formě, který je plněný do želatinových tobolek. Obvykle je to forma dispergovatelná ve vodě, tedy velmi vhodná i pro tyto účely. http://www.nutri-exact.cz/...
Je možné také přidat trochu prášku z rozdrcené multivitamínové tablety do kultivačního média.
Kultivační médium se také může opatrně fortifikovat emulzí rybího tuku s lecithinem, směs přibližně 900 ml vody, 70 ml rybího tuku nebo řepkového oleje nebo jejich směsi, 30 g práškového lecithinu.
Tato tekutina se občas opatrně přikapává do kultivační tekutiny. Pro pokusy s obohacováním kultivačních médií je nutné založit samostatnou kulturu, nedostatek zkušeností se zaplatí občasným zničením kultury. Intenzivní kultury jsou náchylnější k náhlému konci, například v důsledku zvýšené tvorby produktů metabolismu nebo předávkování specifickými doplňky.
Práškový lecithin je méně běžný, ale sehnat se dá. Přebytek lecithinu lze konzumovat jako doplněk stravy. http://www.nutri-exact.cz/...
Kultivace
Do připraveného kultivačního média (tekutiny podle receptury) se přidá startovací kultura, tedy násada jako tekutina s háďátky z předchozí kultivace, násady se dává pokud možno kolem 10 % objemu tekutiny (i více), ale může být i méně, ovšem o to více je nutno dbát na hygienu kultivace. Také je možno při likvidaci staré kultury založit nový kultivační roztok, naočkovat jej starší tekutinou (bez háďátek), nechat několik dní (nastartovat fermentaci) a potom teprve přidat háďátka odcezená přes síto z původní kultury. Nádobu je nutno zakrýt tkaninou nebo papírovým ubrouskem proti hmyzu, zejména muškám octomilkám. Zakrytá nádoba také méně zapáchá (po octu).
mg+:9779]
Kulturu se doporučuje každých 6 – 8 týdnů obnovit, ale může vydržet půl roku i déle. Násadu (očkovací kulturu) je vhodné odebírat z kultury na vrcholu množení, kdy je předpoklad, že je zdravá a obsahuje minimum rizikových mikroorganismů. Kultivace se ukončuje zejména při ztmavnutí tekutiny nebo zvýšeném výskytu plísní na hladině. Čím je nádoba menší, tím dříve se má založit nová kultura. Také se dá obnovovat průběžně tak, že při odběru krmiva se část tekutiny nevrátí a doplní se nová kultivační tekutina, stačí v takovém množství, aby se během jednoho měsíce obnovilo 25 – 30 % kultivační tekutiny. U déletrvajících kultur nebo při častějším krmení jablky se pipetou nebo ručním odkalovačem pravidelně odstraňuje kal na dně nádoby. První sediment se objeví krátce po smíchání základních složek kultivační tekutiny. Sediment se častěji vyskytuje také při fortifikaci tekutiny různými doplňky. Nejjednodušší postup, jak se zbavovat sedimentu a současně udržovat kvalitu kultivační tekutiny, je občas opatrně slít tekutinu co nejvíce bez sedimentu do jiné nádoby a zbytek tekutiny se sedimentem vylít. Nádoba se doplní čerstvým kultivačním roztokem.
Zásadně se doporučuje mít založených postupně několik kultur různého stáří a pravidelně je obměňovat. Nová kultura se vždy zakládá odběrem násady z nejlépe prosperující kultury.
Pro intenzivní kultivaci je vhodné u zavedené kultury pravidelně odebírat krmivo a obměňovat část kultivační tekutiny.
Teplota
Kultivace probíhá v běžné teplotě, háďátka snášejí poměrně velký rozsah teploty, není potřeba ji speciálně upravovat. Obvykle se kultivuje při teplotách 20 – 30 °C, extrémní teploty nejsou vhodné.
Osvětlení
Osvětlení nemá vliv, ale spíše se doporučuje méně světla.
mg+:9780]
Odebírání krmiva
Získávání čistého krmiva odděleného od kyselé kultivační tekutiny je nejsložitější z celé kultivace.
Postup č. 1
Část kultivační tekutiny z vrchní vrstvy se odlije přes filtrační papír nebo podobný filtr, například kávový. Nejlepší je použití uhelonu nebo jiné husté tkaniny na sítotisk, případně výše uvedené síto na plankton č. 0. Tekutina se vrátí zpět do nádoby nebo nahradí novou. Háďátka zachycená na sítu se propláchnou čistou vodou a mohou se krmit, nebo se obsah filtru spláchne do nádoby s čistou vodou, chvíli se počká a následně se opět přefiltrují nebo i s vodou nalijí do nádrže. Filtrace může být podle typu filtru poměrně zdlouhavá. Při použití papírového filtru je vhodná speciální skleněná nálevka s rýhovaným povrchem určená pro filtraci. Je dobré vědět, že dodavatelé laboratorních potřeb nabízejí filtry s různou průtočnou rychlostí. Nejrychlejší filtrace je přes síto na plankton, při troše opatrného zacházení se investice vyplatí.
Postup č. 2
Část kultivační tekutiny z vrchní vrstvy se nalije do láhve s úzkým hrdlem, aby dosahovala až k zúžení. Potom se vsune smotek vaty do hrdla a nad něj se nalije čistá voda. Háďátka prolézají do čisté vody a odtud se odsají pipetou. Potom se vata odstraní a tekutina vrátí do kultivační nádoby. Tento postup trvá dlouho, obvykle přes noc.
Postup č. 3
Pokud seženete kultivační nádobu s vnitřními závity v hrdle, naplní se kultivačním médiem až k okraji závitů. Háďátka mají snahu vylézat po závitech a dají se setřít štětečkem. Také se může seříznout konec PET láhve s vnějším závitem a vhodně zavěsit nebo nechat plavat na hladině, aby závit dosahoval do tekutiny.
Postup č. 4
Vnitřní okraj kultivační nádoby, kam až dosahuje tekutina, zdrsnit smirkovým papírem, aby se vytvořily vertikální škrábance. Háďátka se zde shlukují a dají se odsávat kapátkem nebo pipetou v desetiminutových pauzách.
Někdy háďátka velmi dobře vylézají běžně po skle, vytvoří i pruh několika centimetrů nad hladinou, podobně jako klasické mikry. To se stává při vytvoření povlaku na hladině, ale není to pravidlem.
Také je možno podle tvaru kultivační nádoby vyzkoušet odběr krmiva pomocí vodě odolných papírových ubrousků jako u ostatních miker (uvedeno níže). Na položený ubrousek se shora vlije lžíce čisté vody.
mg+:9781]
Pro odběr poměrně čistých háďátek se dá také použít metoda podle ing. Pavla Trupla, monofil namočený do kultivační tekutiny se položí na stěnu tak, aby dosahoval do tekutiny a několik centimetrů nad ní, může být i přes okraj. Háďátka vylézají po tkanině a dají se splachovat do nádrže, metoda získávání je poměrně intenzívní podle velikosti plochy monofilu. Použitá tkanina by měla být z umělého vlákna, přírodní vlákna mají větší tendenci ke vzlínání tekutiny a ta by mohla kapat přes okraj.
Promíchání starší a mladší kultury nebo různých receptur a podobné postupy vedoucí k okysličení tekutiny mohou někdy nastartovat tvorbu povlaku na hladině.
Háďátko živorodé (oživlé) Panagrellus redivivus
Je to nejvíce používané krmivo pod názvem „mikry“. Živí se mikroorganismy provázejícími kvasné procesy, především baktériemi. Jsou domněnky, že pod tímto názvem se uměle kultivuje asi 12 podobných druhů háďátek. Velikost až 3 mm, průměr 50 mikronů. Tedy je téměř 3 x větší, než háďátko octové. Na sítech na plankton se většina zachytí na sítu č. 1, část projde a zachytí se až na sítu č. 0.
Výživová hodnota miker
Panagrellus redivivus v sušině obsahuje 48 % bílkovin, 31 % tuků, z nich 12 % fosfolipidů (lecithinu) a 19 % klasické tuky, 7 % sacharidy (glykogen), 1 % organické kyseliny, 1 % nukleové kyseliny.
Aminokyselinové zastoupení
Z hlediska potřeb výživy ryb se jako hlavní ukazatel posuzuje vhodnost zastoupení aminokyselin, především esenciálních, poloesenciálních a některých dalších významných. Bílkoviny miker mají poměrně slušně vyvážené aminokyselinové spektrum, z tohoto hlediska jsou na tom výrazně lépe než vířníci. Limitující jsou sirné aminokyseliny, proto je vhodné do substrátu přidávat jako živinu taurin na podporu metabolismu sirných aminokyselin. Další limitující aminokyselinou je lysin, ale i jeho nedostatek není kritický, protože je na úrovni téměř 90 % potřeby.
Produktivita
Délka života 20 – 25 dnů. Denně až 40 mláďat, obvykle ale 10 – 40 mladých za týden. Počet samců a samic je přibližně stejný, rozmnožuje se pohlavně. Nekladou vejce, jsou živorodí. Po oplození vajíček první fáze vývoje embrya probíhá před narozením, další tři fáze vývoje jsou před dospělostí. Pohlavní dospělost dosáhnou za tři dny.
Teplota
Optimální teplota kultivace je 20 – 23 °C, tolerují rozsahy teplot mezi 5 – 37 °C.
Kultivační médium
Jak již bylo řečeno, kultivace v podstatě znamená vytváření vhodných podmínek pro mikroorganismy, kterými se háďátka živí. Nejvíce se používají tato základní média:
1/ ovesné vločky nebo ovesná mouka, často v kombinaci s mlékem
2/ chléb s pivem (nebo jen vodou)
3/ pšeničná bílá mouka a voda
4/ kukuřičná mouka a voda
Nejvyšší výnosy z klasických kultur (4 g/100 cm2) a nejdelší odolnost proti zániku kultury má pšeničná mouka, menší ovesné vločky (1,5 g/100 cm2), nejmenší kukuřičná mouka (0,28 g/100 cm2), velmi dobré výsledky dává i chléb nebo bílé pečivo, principiálně je to mouce podobný substrát. Zbytky chleba nebo rohlíků se usuší, semelou na strouhanku a ta se potom zvlhčí pivem nebo vodou. Další postup jako při použití pšeničné mouky.
mg+:9782]
Pšeničná mouka se používá tak, že na plochu 100 cm
2 se dávkuje 70 g mouky. Mouka se smíchá s trochou vody, aby vzniklo řidší těsto. Médium nesmí být příliš tekuté, při naklonění nádoby nesmí vytékat, v tom případě se přidá trochu mouky. S pšeničnou moukou se při zakládání kultury pracuje nejhůře, protože se začne tvořit těsto a při míchání by se dostalo na stěny nádoby. Tam začne rychle plesnivět nebo znemožní odběr čistých háďátek se stěny. Proto je lepší rozmíchat mouku ve vhodné nádobě a potom teprve dát do kultivační nádoby. Pšeničná mouka je doporučovaná původně v profesionálních akvakulturách tržních ryb, kde háďátka více znečištěná kultivačním substrátem nejsou v chovných rybnících tolik na závadu jako v nádržích s potěrem akvarijních ryb. V případě použití chleba nebo bílého pečiva se také nemusí dělat strouhanka, ale potřebný kus pečiva se navlhčí pivem nebo vodou, lehce vymačká, urovná na dno kultivační nádoby a naočkuje. Nedojde tím ke znečištění stěn.
mg+:9786]
Do tohoto substrátu se naočkuje násada například tak, že se odebere ze zaběhnuté kultury lžička miker a dá se doprostřed nové nádoby na povrch kultivačního média.
Při použití mouky, nejlépe hladké, je substrát vespod značně hutný a háďátka jsou pouze na povrchu.
Podle některých chovatelů skleněné nádoby někdy dávají lepší výsledky v množení háďátek než nádoby plastové, ovšem je to dáno spíše kvalitou substrátu.
Velmi účinné je používání pekařského droždí pro udržení zdravé kultury a zvýšení výnosů.
Pekařské droždí lze kupovat v kostkách po 42 g v prodejnách potravin, ještě lepší výsledky dává pekařské droždí v balení pro velkoodběratele v kostkách kolem 0,5 - 1 kg i větších. Sušené droždí v prášku není vždy spolehlivé. Podle oficiálních doporučení v profesionálních akvakulturách se dávkuje přibližně 0,5 g droždí týdně na 100 cm
2 (první dávka po týdnu kultivace), nebo se rozmíchá v troše vody a touto směsí se lehce postřikuje kultura každých 7 dnů. Kvasinky zvyšují výživnou hodnotu substrátu a co je hlavní, potlačují parazitární a nematofágní plísně, které se na povrchu substrátu projevují matným jemně krupičkovitým povlakem a likvidují kulturu. V současné době je známo 12 endoparazitních a 18 nematofágních hub, které parazitují nebo požírají
P. redivivus.
Po osobních zkušenostech s použitím droždí v klasické kultuře doporučuji následující intenzivnější postup:
1. První den založit kulturu miker, násadu dát pokud možno do středu kultivační plochy.
2. Druhý (až třetí) den na místo, kam přišla násada, dát kousek droždí, na kultivační plochu velikosti dlaně množství asi tak jako jedno semeno čočky až hrachu. Droždí se dává na povrch, nejvýše se potopí nepatrně pod povrch. Nesmí se stlačit až na dno.
3. Každý další den opět vložit kousek droždí, může se drobně rozdrobit po povrchu. Pokud jsou háďátka již po celé ploše kultivační nádoby, může se droždí rozmíchat v troše vody a plochu tím opatrně pokropit, nebo se rozdrobeným droždím celý povrch lehce posype.
Pozor, droždí, zejména v případě použití mouky se nesmí dávat hned zpočátku, aby nezačalo příliš kynout. Nadměrné množení kvasinek znamená velkou produkci oxidu uhličitého, který může háďátka zahubit, zejména při vyšších stěnách nádoby. Pokud jsou mikry dostatečně rozmnožené, nedovolí kynutí droždí a riziko nehrozí.
Kultivační médium se může velmi výhodně obohacovat, zejména omega-3 mastnými kyselinami a lecithinem. Používá se postřik obohacenou tekutinou. Na postřikovou tekutinu se použije 800 - 900 ml vody (lze i méně), 70 ml rybího tuku (nejlépe) nebo řepkového oleje (nebo jejich libovolné směsi), 30 g práškového lecithinu. Pokud se má všechna tekutina spotřebovat, přidá se ještě 80 g droždí, případně 20 g cukru, pokud je droždí méně kvalitní. Vody může být i méně na konzistenci řidší kaše. Tekutina se musí důkladně rozmixovat, aby vznikla emulze (mléčný vzhled bez mastných skvrn). Také se může připravit tekutina bez kvasnic, a ty se přidají do odměřeného menšího množství tekutiny v úměrném množství k okamžité spotřebě. Ostatní tekutina se skladuje v ledničce, před použitím se případně znovu rozmixuje. Kultura se opatrně postřikuje nejméně 1 x týdně, při níže uvedené intenzivní kultivaci po každém odběru miker. Výnos miker se tím významně zvyšuje, a mikry mají následně lepší zastoupení esenciálních mastných kyselin v tukové složce. S tímto postřikováním je nutno začínat opatrně a pro jistotu držet jednu záložní kulturu, pokud by v důsledku nezkušenosti a nevhodného dávkování kultura zanikla.
Rychlost růstu a kvalita kultury se může také podpořit přídavkem asi 3 % spiruliny nebo dezintegrované chlorelly (přepočet na sušinu) do mouky, je ale lepší přidávat až do postřikové tekutiny. Do základního substrátu ještě před naočkováním není vhodné přidávat lecithin nebo jiné tuky. Zpomalují nastartování kultury. Obecně nemá cenu dávat drahé fortifikující složky do základního substrátu (mouky). Je výhodnější přidávání až do postřikové tekutiny. Lze také přidat taurin, vitamín E nebo směs vitamínů.
V případě tradičního použití mléka s ovesnými vločkami se používá nízkotučné mléko, nikoliv polotučné nebo plnotučné. Není žádoucí, aby se mléčný tuk ukládal v organismu háďátek a jimi se dostával do rybího plůdku, protože jej rybí organismus špatně metabolizuje při obvyklých teplotách akvarijní vody. Tradiční substrát s vločkami má kratší životnost.
Nádoby je nutno zakrývat tkaninou nebo papírovým ubrouskem proti hmyzu. Pokud je místnost chráněna proti hmyzu, jako kultivační nádoba se dobře hodí spíše širší misky vysoké kolem 5 cm, které se nemusejí zakrývat. Pokud jsou však zakryté, méně páchnou.
Vlhkost vzduchu nad substrátem je vhodná vyšší, aby substrát nevysýchal. V opačném případě se musí častěji postřikovat.
mg+:9788]
Mikry se v případě menší kultivace nejlépe stírají z hladké stěny kruhové nádoby, pokud si někdo nepamatuje vzorec výpočtu plochy pro dávkování mouky, tady je nápověda:
http://kruh.wikina.cz/
Pokud se týče dávkování mouky nebo jiného substrátu, tak záleží na tom, jak dlouho má vydržet kultura. Čím je vyšší vrstva kultivačního média, tím déle kultura vydrží (samozřejmě neplatí neomezeně).
Historický návod
Tradiční další možný postup kultivace, doporučovaný před více než 50 roky byl takový, že se na spodní otvor květináče položí sklíčko nebo podobný kryt, a do květináče se nasype čistý praný písek přibližně do poloviny. Na tento písek se vloží vrstva vloček namočených do mléka asi 3 cm pod okraj a násada miker, a květináč se zakryje sklem. Květináč se vloží do nádoby s vodou, která sahá asi do poloviny. Uloží se do tmy. Mikry se stírají se stěny květináče. Voda ve spodní nádobě se podle potřeby vyměňuje, aby nepáchla.
Produkce a odebírání většího množství
Odebírání miker stěrem stěn je málo produktivní, někdy je výsledek nevyzpytatelný, závisí na ochotě miker vylézat po stěně. Nejlépe stimuluje vylézání háďátek přídavek droždí.
Vhodnou možností pro větší produkci je založení kultury v hranaté misce, stačí výška stěny kolem 5 – 7 cm. Pro substrát se použije hladká pšeničná mouka nebo velmi jemně mletý sušený chléb, kůrky předem odstranit. Povrch substrátu se pokud možno dobře urovná a mírně upěchuje podle možností. Založí se kultura podle výše uvedeného postupu, při větší ploše se naočkuje na více místech. Mikry se odebírají tak, že na rozběhnutou kulturu miker se opatrně nalije trochu vody, asi 2 mm. Háďátka v ní začnou plavat, a potom se tato tekutina jedním rohem slije do nádoby s vodou a promíchá se, prolije síty na cezení planktonu a na nich ještě trochu propláchne. Následně se mikry zkrmí. Potom se na povrch substrátu opatrně nalije tenká vrstva asi 1 mm rozmíchaného droždí s vodou, případně obohaceného podle návodu. Mikry se velmi rychle namnoží a postup se opakuje, tedy namnožené mikry se spláchnou a na substrát se nalije rozmíchané droždí. Je vhodné mít založených více nádob a střídat je.
Kultura napadená nematofágními houbami
Typicky se projevuje tak, že povrch zvodnatí a vytvoří se matný povlak, který typicky zapáchá. Pokud se nezasáhne, je během několika dnů kultura zničena. Pokud má akvarista více kultur, napadenou kulturu zlikviduje, ale není to nutné. Jestliže však jinou nemá, přišel by o celou kulturu. Když se situace podchytí ještě před vyhubením veškerých miker, stačí do postižené kultury dát droždí, množství asi velikosti hrachu až kostky cukru na plochu dlaně a podle možnosti rozdrobit a opatrně trochu rozmíchat v povrchové tekutině, stačí po několika minutách mírně kývavým pohybem rozhýbat tekutinu. Tento postup opakovat 1 – 2 x denně. Během několika dnů je kultura opět v pořádku, ale měla by se raději založit nová.
Zanedbaná přestárlá kultura
Může se stát, že kulturu miker zanedbáte, protože ji aktuálně nepotřebujete. I na pohled zničená kultura zanedbaná až dva měsíce, která je seschlá, hnědá a zplesnivělá se dá ještě zachránit. Připraví se kultivační médium z pšeničné bílé mouky a vody a naočkuje se doprostřed kouskem staré zkažené kultury, kde pokud možno není plíseň. Obvykle za 2 – 3 dny se rozběhne kultura, která uprostřed nevypadá dobře, ale na krajích nádoby je v pořádku. Ta se potom použije znovu na naočkování již běžné kultury. Ochranu kultury pomocí kvasnic je potom vhodné použít co nejdříve, jen co se tato kultura rozroste. V tomto případě se droždí také může použít již od začátku, na plochu velikosti dlaně se použije droždí v množství odpovídajícím asi 2 zrnkům rýže. Je třeba počítat s tím, že substrát začne kynout a zvětší se jeho objem, v nádobě musí zůstat dost místa.
Další možností je starou zanedbanou kulturu potřít po celém povrchu kašičkou z rozmíchaného droždí a počkat, jestli se háďátka začnou množit.
Mikry stojí za to udržovat stále v dobrém stavu, protože i přes to, že jsou poměrně malé, je dobře berou i menší dospělé ryby dosahující velikosti i kolem 3 – 4 cm.
Pokud se trvale mikrami někdo nechce zabývat, ale chce si nechat jejich násadu, potom (podle klasického návodu) má seškrábnout dostatečné množství miker a přidat do vhodné nádobky s čistým suchým pískem, opatrně promíchat a nechat zcela vyschnout. Dobře vyschne otevřená nádobka v ledničce. Po vyschnutí se uzavře a uloží v ledničce nebo běžné pokojové teplotě. V případě potřeby obnovy kultury se tento písek s uschlými mikrami smíchá s moukou a vodou.
Také je možno založit novou kulturu na tenké vrstvě kultivačního média, a když kultura háďátek pokryje celý povrch substrátu, drží se asi týden, a nechá se pak odkrytá ve vhodných podmínkách vyschnout. V případě požadavku oživení kultury se postříká vodou, případně s nepatrným množstvím droždí. V obou případech ožívají nedospělí jedinci háďátek ze zaschlé kultury, kteří se běžně začnou množit, takže je možno jimi již za několik dnů krmit.
Kultivace háďátek na gelu
Opět na základě podnětu Pavla Trupla byl vypracován postup kultivace háďátek na gelovém substrátu, kde jako krmivo se používá droždí, a mikry se místo stírání štětečkem splachují v poměrně čistém stavu s povrchu voděodolného gelu, nebo se jejich hustá kašovitá vrstva stírá (nabírá) například lžící s povrchu gelu. Je to metoda výhodná pro profesionální akvaristiku, získává se velké množství miker, které nejsou znečištěny kultivačním substrátem. Jako kultivační substrát byly vyzkoušeny dvě základní směsi:
Č. 1/ Prášková základní směs pro kultivaci háďátka octového, kde bylo:
5 g jedlé soli
8 g směsi proteinových hydrolyzátů (kvasničný, z kuřecího masa a ze syrovátkových proteinů, s vysokým stupněm hydrolýzy, asi 30 % volných aminokyselin)
k tomu bylo přidáno
20 g pšeničné mouky.
15 – 20 g agaru nebo karagenanu
lze přidat konzervanty:
2,35 g benzoan sodný
0,65 g sorban draselný
nebo tekutinu před přidáním agaru nebo karagenanu okyselit octem nebo kyselinou citronovou na pH 4,5 – 5.
Výše uvedené suroviny se dávkují do 1 litru vody.
Kombinace surovin byla sestavena tak, aby zastoupení aminokyselin hydrolyzátů a mouky se co nejvíce blížilo zastoupení aminokyselin v mikrách.
Č. 2/ Prášková komerční směs pro kultivaci drosofil (viz článek ČLÁNEK: Octomilky jako krmivo akvarijních a terarijních živočichů)
V obou případech se směs důkladně rozmixuje ve studené vodě a potom se ohřeje ve vodní lázni na teplotu asi 80 °C, může se až zavařit nebo autoklávovat. Potom se ještě za horka před ztuhnutím nalije do vhodných kultivačních nádob ve vrstvě asi 1 cm, slabší vrstva se manipulací může trhat, silnější vrstva je zbytečná. Kvůli lepšímu stírání je vhodné nalít tekutinu tak, aby před vychladnutím byla hladina rovná bez hrbolků.
Obě směsi dávají velmi dobré výsledky. Směs č. 1 dává poněkud dříve vydatnější výnosy, ovšem má tendenci více páchnout a je rizikovější na zkolabování. Každopádně pokud má někdo již směs č. 2 pro drosofily, je zbytečné shánět ještě směs č. 1. Obecně platí, že výnosy z obou směsí a celkové výsledky jsou dány úrovní manipulace s kulturou.
mg+:9789]
V kultivaci se následně postupuje takto:
a/ Uvařený a následně vychladlý gel se na povrchu mírně navlhčí vodou.
b/ Na střed gelu se nanese násada háďátek, čím více, tím lépe.
c/ Na tuto násadu se následně nasype trochu rozdrobeného droždí jako krmiva. Mikry by měly v poměrně krátké době toto droždí pokrýt, takže droždí se na pohled postupně „rozpustí“.
d/ Kultivační nádobu je vhodné zakrýt tak, aby se mohl trochu vyměňovat vzduch, ale aby povrch nevysýchal. V případě potřeby se povrch zvlhčí.
e/ Mikry by se měly postupně během 2 – 3 dní rozšířit na povrch celého substrátu, a podle toho se přidává rozdrobené droždí. U plně rozvinuté kultury není problém zkrmit denně čtvrt až půl kostky droždí (asi 10 až 20 g) na rozměr 10 x 10 cm kultivační plochy, s odpovídající tvorbou miker.
f/ Množství vody na povrchu gelu v kultuře by mělo být takové, aby při naklonění kultivační nádoby začala hustá kaše z čistých miker pomalu téci.
g/ Mikry se získávají nejlépe tak, že z poloviny povrchu se spláchnou postřikovačem vodou, nebo ještě lépe se polovina povrchu kultivační nádoby namočí do vody a tím se spláchnou. Z druhé poloviny se mikry nesplachují a nechají se jako násada. Při následujícím odběru se mikry splachují z druhé poloviny povrchu. Také je možno mikry s povrchu substrátu setřít nebo nabrat lžící tak, že se seškrábnou až na povrch gelu, který se tím očistí. Tím se udržuje kultura i povrch substrátu v čistém stavu a příliš nepáchne.
h/ Po odběru miker se nespláchnutý povrch posype rozdrobeným droždím a případně se navlhčí. Mikry se obvykle do druhého dne šíří po celém povrchu a podle toho se řídí krmení droždím.
i/ Četnost a vydatnost odběrů miker by mělo být taková, aby nebyl problém po odběru uvést kulturu do plné produkce.
j/ Je vhodné mít více kultivačních nádob postupně založených, aby při náhlém kolapsu nebyly zničeny všechny kultury.
Domnívám se, že by bylo možné do gelu zavařit i mouku a výsledky by byly vyhovující.
Walterovi červi (Walter wurmen, Walter worms)
Objevil je Helmut Walter z Německa v kultuře grindalu, představil je na setkání akvaristů v roce 2002 v Kalifornii. V ČR se mikry získávané druhotně z kultury grindalu běžně doporučovaly v literatuře a používaly již v 70. létech, ale nikde se nevyskytly informace, že by se někdo blíže zabýval jejich odlišením od klasických miker.
Velikost do 1,5 mm, poloviční než klasické mikry
Panagrellus redivivus.
Zastoupení živin v sušině: 59 % bílkovin, 18 % tuků, z nich 3 % fosfolipidy a 15 % klasické tuky, 3 % sacharidy (glykogen), 2 % organické kyseliny, 3 % nukleových kyselin.
Zásadní výhodou je, že oproti
P. redivivus déle plavou ve vodním sloupci směrem vzhůru a déle vydrží naživu ve vodě. Kultivují se podobně jako
Panagrellus redivivus, ale substrát by měl být tekutější.
Někdy se doporučuje kultivace na bramborové kaši, ale na bramborách obvykle více páchnou a jsou náchylnější k potížím a živé krmivo bývá více znečištěné substrátem, který znehodnocuje vodu v nádrži. Nejdéle kultura vydrží na (extrudované) rýžové mouce. Pokud ji nemáte k dispozici, lze použít extrudované rýžové chlebíčky bez soli nebo polevy, které se rozlámou a namočí. Také je možno rýži semlít na mouku ve vhodném typu domácího mlýnku, nebo celou rýži klasicky uvařit a protlačit sítem, aby vznikla kaše. Ostatní fortifikující složky a kultivační metody se používají stejně jako jako u
P. redivivus.
mg+:9790]
Banánové mikry (různé označení, Helicotylenchus multicinctus, Panagrellus nepethicola, Radopholus similis, Pratylenchus goodeyi)
Údajně se vyskytují v kulturách banánovníků na kořenech a v substrátu, výskyt „mikroskopických červíčků“ také byl již dříve uváděn v přezrálých koncích banánů. Výživová hodnota v sušině: 60 % bílkovin, 23 % tuků, z nich 7 % fosfolipidů, 16 % klasických tuků, 5 % sacharidů (glykogen), 3 % organických kyselin, 2 % nukleových kyselin.
Méně než poloviční oproti
P. redivivus, ještě menší než Walter worms, ale tlustší. Pravděpodobně nejplodnější hlístice. Vhodná je pokojová teplota, mírné zvýšení teploty podporuje množení. Žijí 35 – 40 dnů, plodnost 60 až 85 mladých denně. Do kultivačního substrátu se doporučuje přidat kousek rozmačkaného zralého banánu. Lze kultivovat a fortifikovat živinami podobně jako
P. redivivus.
mg+:9791]
Jiné dříve doporučované postupy odebírání krmiva
Základem je potřeba získat efektivně co nejčistší krmivo. Nejčastěji se krmivo získává setřením stěny nádoby, po níž vylézají. Také u ostatních druhů miker platí, že lépe vylézají po stěnách nádoby, pokud se stěny zdrsní vertikálně smirkovým papírem. Problémem takto získaného krmiva je ten, že na povrchu háďátek jsou zbytky kultivačního substrátu, který vnáší do nádrže nežádoucí složky a mikry by se měly proplachovat čistou vodou, což je pro někoho poněkud komplikované. V poslední době se doporučuje získávat čistá háďátka pomocí papírových ubrousků vodě odolných nebo jinou hustou tkaninou umožňující prolézání hlístic. Tato tkanina se namočí do čisté vody, opatrně vyždímá a vloží na povrch kultivační nádoby, aby zakrývala asi polovinu povrchu, a zbytek se zvedne přes okraje nádoby. Po nějaké době se na horní straně dají setřít čisté mikry, nebo se použije ještě druhá vrstva tkaniny, která se může již přímo opláchnout do nádrže.
Technika krmení
Ať jsou háďátka odebírána jakýmkoliv způsobem, je vhodné je před krmením promíchat s trochou vody, aby se rozptýlily jejich shluky, než se nalijí do nádrže. Pokud jsou háďátka rozptýlená a voda v nádrži se nevíří, tak se vznášejí dlouho ve sloupci vody a mají tendenci plavat k hladině. Pokud jsou ve shluku, klesají ke dnu, což je výhodné pro potěr sbírající potravu ze dna. Háďátka octová přežívají v akváriu nejméně 2 dny, háďátko živorodé přežívá 6 – 8 hodin, většina zahyne během 36 hodin. „Walter worms“ vydrží živí ve vodě déle než
P. redivivus. Banánové mikry v akváriu přežívají 24 hodin.
mg+:9792]
Zlepšování stravitelnosti háďátek
Povrch háďátek je tvořen vrstvou chitinu a je odolný vůči působení kyselého prostředí. Ryby tvoří enzym chitinázu, která umožňuje trávení chitinu. I přesto byla v dřívější době publikována metoda zlepšení stravitelnosti miker tím, že se naruší chitin působením zředěného hydroxidu sodného nebo draselného. Nedoznala však většího rozšíření. U tohoto postupu je nutno počítat s tím, že během úpravy nebo krátce po ní háďátka uhynou.
Poznámky na závěr:
Háďátko octové Turbatrix aceti je velmi zajímavým krmivem, které sice není nové, ale poněkud zapadlo v důsledku jeho záměny s mikrami. Má pouze třetinovou velikost ve srovnání s mikrami, jeho kultivace je jednodušší než u miker. Je vhodným velikostním přechodem mezi krmením trepkou a klasickými mikrami.
Při manipulaci s háďátky, zejména octovými je vhodné dbát základů hygieny. Háďátko octové může údajně přežívat v močovém měchýři. Při kultivaci miker je nutno počítat s tím, že kultura typicky mírně kysele zapáchá, starší více. Nejméně páchne kultura v intenzivní kultivaci s odběrem miker splachováním povrchu. Kvůli nakyslému zápachu všechny typy kultivací háďátka octového a miker jsou lákadlem pro octomilky, po dobu jejich výskytu v prostředí je nutno nádoby zakrývat, aby je neznečišťovaly a nekladly sem vajíčka. Starší kultury miker také lákají různé mouchy ke kladení vajíček.
mg+:9793]
Pro někoho by se mohlo zdát zajímavé vyzkoušet jiná než zde uvedená háďátka, o nichž si najde informace o jejich výskytu, třeba i v cizině. Většina háďátek je parazitických, některá jsou považována za karanténní škůdce ve smyslu zákona č.326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči. Jejich zavlékání a rozšiřování na území Evropských společenství, a to znamená i na území České republiky, je zakázáno. Tyto škodlivé organismy – přesněji karanténní škodlivé organismy – jsou stanoveny v přílohách č. 1 a 2 příslušné vyhlášky ministerstva zemědělství. Jedná se o vyhlášku č. 330/2004 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů, ve znění pozdějších předpisů, tj. prováděcí vyhlášky k zákonu č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
Literatura a zdroje:
http://www.cronodon.com/...
http://www.fao.org/...
http://rainbowfish.angfaqld.org.au/...
http://scholar.google.cz/...
http://ecologicord.blogspot.com/...
http://www.youtube.com/... Turbatrix aceti
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...
http://www.youtube.com/...