Apistogramma hippolytae

Autor: Jiří Němec · 10.3.2010 · Článek #299 ·

Tato krásná, ale barvami příliš nehýřící cichlidka byla poprvé popsána roku 1982 panem Kullanderem. Její rozšíření spadá do oblasti říčního systému Rio Solimoes v okolí Manausu, najdeme ji ve vodách Rio Negro a Rio Tefé, které jsou černé a bohaté na huminové výtažky. Hodnoty vody, ve kterých žije, se pohybují v rozmezí pH 4 - 5.5, vodivost pak do 50 mikroS.

A. hippolytae spadá do komplexu "Steindachneri", kam se řadí Apistogramma steindachneri, Apistogramma rupununi a zatím nepopsaná cichlidka Apistogramma sp. "Rio Preto".

Zbarvení ryby je velice decentní a přesto působivé. Sameček je na hřbetě žlutě-zlatový, boky s modravým odleskem, který se nachází i na ploutvích břišních, řitní a hřbetní. Hřbetní ploutev má okraj zdobený vínovou barvou. Co je u tohoto druhu typické, jsou dvě oválné černé skvrny, jedna v násadci ocasní ploutve a druhá ve středu těla pod hřbetní ploutví. Další černý znak se táhne od oka směrem ke skřelím. Toto zbarvení je u obou pohlaví a jeho intenzita se mění podle momentální nálady rybek. Zbarvení samičky není tak intenzívní jako u jejího druha, ale v době výtěru a hlídání potírku se z ní stává, tak jako u ostatních samic cichlidek, žlutou barvou hýřící krasavice.

Pořízení rybek

Moje záliba v rodu Apistogramma je mým kolegům a kamarádům z rychnovského spolku dobře známa a tak mne nepřekvapil začátkem října loňského roku telefonát od Mildy Kroupy, ve kterém mi sdělil, že mu do velkoskladu firmy Profi aquarium Roman Papík v Dříteči přišly odchytové A. hippolytae.

S rybami přímo z přírody již mám určité zkušenosti, mimo jiné s Apistogramma sp. "Red point", které množím již bez problému. Proto pro mne bylo rozhodnutí jasné, nový druh si vezmu. Kvůli přípravě na bratislavskou burzu za mne rybičky z velkoskladu převzal kamarád ze spolku (tímto Zdendovi Frimlovi ještě jednou děkuji). Z nedostatku místa jsem vzal pro sebe pouze trio a další dva párky pro kamaráda z Bratislavy.

Pečlivě zabalené rybky se vydaly na další dlouhou cestu, tentokrát do Bratislavy, kde mi byly v brzkých ranních hodinách předány. Překvapila mne velikost a vitálnost rybek. Samci měřili bezmála 7 cm, samice kolem 5 cm, jednalo se tedy o krásné dospělé kusy.

Obavy o nově nabyté ryby, které budou muset přežít v ne zcela vyhovujících podmínkách téměř dva dny, po které trvala bratislavská burza, se nakonec ukázaly zcela liché.

Umístění do dočasného domova

Trio rybek bylo umístěno do 150ti litrového akvária, ve kterém byla chovná skupina Hyphessobrycon eques, dvě dožívající a přestárlé Puntius tetrazona a stejně staré Inpaichthys kerri. Rybky se tudíž ocitly ve společnosti ne zcela klidných a pohodových ryb. V nádrži byly také dva trsy anubiasu, které jsem doplnil o dva květináče pro samičky A. hippolytae. Cichlidky se v nádrži rychle zabydlely a samec se po krátké době stal svrchovaným pánem tohoto prostředí.

První pokusy o odchov

K prvnímu, a musím přiznat, nečekanému výtěru došlo již za 5 dní po umístění ryb. Samička si květináč s jikrami velice důrazně hlídala a její revír byl tak 40 cm v průměru. Na přemístění snůšky jsem v tu chvíli neměl místo, neboť se mi v té samé době vytřely Apistogramma baenschi, které jsem si také přivezl z Bratislavy od Jožky Kutálika, kterým jsem dal přednost a přelovil je do jediné v té chvíli volné vytíračky.

Samice Apistogramma hippolytae i s jikrami se stěhovala do uvolněné vytíračky až za tři dny, po které bez problému snůšku ve společné nádrži uhlídala. V té době jsem ještě nevlastnil demi kolonu, takže jsem vývojovou vodu namíchal z vody z lesního potůčku a vodovodní, její reakce byla pH 5,8 a vodivost 145 mikroS. Do druhého dne samička však snůšku zlikvidovala. To, že mladé ryby svoje první snůšky sežerou je mi známo i z vlastní zkušenosti, ale zde se již jednalo o odrostlejší kusy, které se ve volné přírodě již zajisté třely. Chyba tedy musela být na mojí straně. Nezbývalo než čekat na další tření.

K němu došlo již za 14 dní. Zda se jednalo o tu samou samičku nemohu zodpovědět. K výtěru došlo opět ve společné nádrži. Samice i se snůškou byla přemístěna do vytíračky s demi vodou smíchanou s vodovodní na hodnoty pH 5,8, vodivostí 78 mikroS a 28°C teplou. Po čtyřech dnech bylo napočítáno 26 ks jiker, které se za další dva dny vykulily. Bohužel k rozplavání došlo pouze u pěti kusů, které se nejevily moc životaschopně. Z tohoto výtěru mi odrostla pouze jedna rybka.

Další, v pořadí již třetí výtěr, proběhl za měsíc. Tentokrát jsem zkusil odchovat potěr bez samičky. Hodnoty vody byly přibližně stejné jako v minulém případě. Výsledek - opět jedna odrostlá rybka!

Tak tudy cesta nevede. Následovalo studium německy psané literatury, probírání časopisů a vyhledávání na internetu. Pak mne konečně napadla spásná myšlenka - ryby jsou z odchytu ve volné přírodě, tudíž neadaptované na akvarijní chov. Připravím vývojovou vodu s hodnotami podle místa jejich výskytu, což by mělo vyřešit můj problém.

Dva dny po Štědrém dnu je tu výtěr číslo čtyři. Konečně mohu dokázat svoji připravenost a neomylnost. Samička i s výtěrem je přelovena do vytíračky, hodnoty vody pH 5,1, vodivost 31 mikroS a teplota 28°C. Překvapení na sebe ovšem nenechá dlouho čekat a samička se okamžitě pouští do jiker! Nic se nedá dělat, samičku odlovuji a dál nechávám vyvíjet jikry bez její přítomnosti. Voda má parametry dle mého názoru v přijatelných mezích, neočekával jsem proto žádné problémy.


Chyba lávky, za dva dny téměř celá snůška padla za oběť plísni, vykulilo se pouze pět rybiček. Na Nový rok se rozplavaly jen tři kusy, z nichž ještě jeden uhynul.
Takže tu máme rok 2010 a já mám celkem čtyři kusy potěru, výsledek více než žalostný.

Konečně úspěch

V klidných lednových dnech se mi podařilo konečně dodělat nový stojan do pěstírny pro oblíbené Apistogrammy. V jedné z nich o obsahu cca. 30 litrů našly konečně svoje soukromí i Apistogramma hippolytae. Zařízení tvoří pouze topítko, vzduchem poháněný filtr, kořen, dva květináče a pár anubiasů, které vyplňují volný prostor. Teplota je udržována na 26°C, použita byla voda z vodovodu bez úpravy s pH 7 a vodivostí 200 mikroS. Pro zlepšení kvality jsem vhodil pár olšových šištic, které používám téměř všude a vždy.

Ryby si na nové prostředí rychle zvykly a v ani takto stísněných podmínkách nejevily známky agrese. Krmení ryb v mém chovu spočívá především z mraženého krmiva jako cyklop, dospělé artémie, koretry, patentky, černé komáří larvy a v menší míře ze suchého: Sera vipan a Sera san, vločková artemie, česnekové vločky a jednou denně živá artemie.





V těchto podmínkách došlo dne 26.1.2010 k v pořadí již pátému výtěru. Hodnoty vody byly dle mého názoru pro vývin jiker zcela nevhodné - pH 6,7 a vodivost 368 mikroS. Po dvou dnech jsem vodu částečně stáhl a dolil demi vodou, hodnoty se ustálily na pH 6,4 s vodivostí 235 mikroS.

V časných ranních hodinách na druhý den se začal kulit plůdek, o který se samička vzorně starala. Po šesti hodinách samička právě vylíhlý plůdek přemisťuje na kořen, který se jí zdá být bezpečnější. V této chvíli jsem napočítal asi 70 ks potěru. Od této chvíle začíná být samička agresivní a na ploutvích druhé samice je to již notně znát, proto jsem ji i se samečkem odlovil. V uvolněné nádržce pokračuje samička v péči o potomstvo, která spočívá v jeho neustálém přemisťování a čištění.

2. února dochází k rozplavání potěru, počet odhaduji na 40 kusů. Jako startovací krmivo jsem použil živé nauplie artémií, které plůdek s chutí přijímá. Nyní se chovateli naskýtá asi ten nejhezčí pohled na nádherně zbarvenou samičku, kolem které plave hejno potěru.

Tato krátká příhoda s odchovem Apistogramma hippolytae mne opět utvrdila v přesvědčení, že příroda je mocná čarodějka. Chovatel se může snažit připravit rybkám podle jeho názoru ty nejlepší podmínky a přesto se úspěch nedostaví. Někdy pomůže maličkost, náhoda či šťastná změna podmínek. V mém případě nakonec došlo k úspěšnému odchovu naprosto přirozenou cestou, bez přelovování samičky, čímž byla ušetřena pro ni stresujícího zážitku.

Někdy nám naši chovanci připraví mnohá příjemná i méně příjemná překvapení, ale o tom akvaristika bývá. Neúspěchy by chovatele neměly odrazovat od dalších pokusů, hlavně v dnešní uspěchané době, kdy nám přirozené lokality výskytu některých druhů ryb přímo mizí před očima. Příroda se ničí a drancuje, v některých případech i nesmyslné zakazování vývozu ryb z lokalit přímo ohrožených činností člověka nedávají zrovna nejlepší vyhlídky do budoucna. Pak by se mohly nádrže akvaristů-koníčkářů stát posledním útočištěm ryb v přírodě vyhynulým, a to by byla velká škoda.