Pupečník bílý (Hydrocotyle leucocephala)

Autor: Roman Rak · 13.8.2009 · Článek #278 ·

Tato rostlina pochází z Jižní Ameriky, kde ji nalezneme hojně v emerzních i submerzních formách. Patří do čeledi rostlin miříkovitých (Apiaceae), stejně jako naše domácí petržel, kmín, mrkev či fenykl nebo dokonce bolševník obecný. Čeleď miříkovitých (dříve okoličnatých) obsahuje asi 270 rodů ve 2800 druzích.

Rod Hydrocotyle obsahuje přibližně 100 druhů. V akvarijních nádržích se ojediněle pěstuje ještě jihoamerický pupečník přeslenitý Hydrocotyle verticillata (preferující teploty vody 18-23 °C), asijský pupečník nejmenší Hydrocotyle sibhtorpioides, americký Hydrocotyle ranunculoides a evropský pupečník obyčejný (Hydrocotyle vulgaris), rostoucí v chladnějších vodách o teplotě v rozmezí 4 až 25 °C. Pro zajímavost uveďme, že do stejné čeledi patří i mezi akvaristy velmi oblíbený rod Lilaeopsis.

Hydrocotyle leucocephala pěstovaný submerzně v levé části nádrži autora. Vpravo nahoře pod hladinou je bohatá kořenová spleť téže rostliny, která roste a popíná se nad hladinou podél zpevňovací lišty nádrže.

Autor: Roman Rak

Svým vejčitým, jasně svítivým, světle zeleným listem je stonkový pupečník bílý velmi dekorativní rostlinou. Hodí se k osazování zadní části nádrže. Zvlášť pěkného efektu též dosáhneme výsadbou do předních, bočních částí akvária, kde vytvoří obrazový rám zvýrazňující hloubkový prostor akvária. Pupečníky tvarem i barvou listu kontrastují ostatním rostlinám v nádrži.

Vysoké rostliny výrazné barvou nebo tvarem listu, vysazené v přední části nádrže po jejích bocích zvýrazňují prostorovou hloubku celkové kompozice. Nutno však podotknout, že v hlubších nádržích zhruba za měsíc po vysazení začnou listy odspoda postupně žloutnout a odpadávat. Rostlina si sama sobě stíní. Nezbývá než ji sestřihnout zespodu a seshora podle potřeb a znovu vysadit. Tato nádrž je vysoká 70 cm, osvětlena zářivkou 4x24 W T5. Osvětlení je v této hloubce dostatečné i pro intenzivní růst Echinodorus tenellus.

Autor: Roman Rak

Nároky na pěstování


H.leucocephala vyžaduje poměrně mnoho světla a rychle roste k hladině. Jakmile ji dosáhne, pokračuje v růstu jako plovoucí, takže listy jsou nad vodní plochou a během několika málo týdnů pokryjí celou plochu.

Dosáhnou-li listy hladiny, volně splývají tak, že horní strana listu je plně ve styku s atmosférou.

Autor: Roman Rak

Chceme-li pupečník pěstovat jako svisle rostoucí stonkovou rostlinu, musíme je často zastřihávat, případně znovu vysazovat. Aby pupečník v nádrži vynikl, je nutné jej vysazovat ve svazku minimálně 3-5 kusů. Lepší je vysazovat několik svazků najednou o různé délce stvolů. Listy, které nemají dostatek světla, žloutnou a uhnívají, takže se nevyhneme nutnosti sestřihávat v určitých časových obdobích "ze shora" i "ze spodu" a znovu sázet. Pupečník bílý není nutno nikterak zvlášť hnojit či dodávat CO2.

Kromě světla není pupečník nikterak dále náročný na složení a teplotu vody. Roste dobře při teplotách 15-28 °C, o celkové tvrdosti 4-20 °dGH, uhličitanové 4-8 °dkH a v rozpětí pH 5 až 8,5. Je to ideální rostlina např. k terčovcům, protože snáší vysoké teploty.

Plovoucí rostlina


Pupečník můžeme pěstovat i jako volně plovoucí rostlinu, která se mile plevelí. Jednou za 2-3 týdny je opět nutné porost protrhat, aby nestínil rostlinám ve větších hloubkách vodního sloupce. Hydrocotyle je vhodnou rostlinou do nádrží s labyrintkami, živorodkami a v neposlední řadě s krevetkami. Drobné, bohaté kořínky, vyrůstající z kořene řapíků, poskytují útočiště drobnému potěru. Pupečník milují i krevetky, které se často zdržují poblíž hladiny aby zde konzumovaly ty nejzelenější řasy, kterými jsou listy někdy pokryty. Doporučuji část rostlin plovoucích na hladině používat k vytváření svazků, jež sázíme na dno nádrže. Pupečník vyniká v nádržích s rostlinami Anubias, kde je silný kontrast v barvě a tvaru listů, navíc těmto rostlinám nevadí, když mají méně světla.

Časem se list kapky vody zbaví a zcela vyrovná.

Autor: Roman Rak

Jako plovoucí rostlina se taktéž hodí stejně dobře k labyrintkám nebo i velkým cichlidám, popřípadě všude tam, kde není možné pěstovat rostliny ve dně nebo potřebujeme nádrž přitemnit před silným osvětlením (předimenzované umělé světlo, akvárium na okně parapetu apod.)

Nově rašící listy nad hladinou.

Autor: Roman Rak

Volně splývající lodyhy rostliny na hladině jsou ideálním stavebním prvkem pěnových hnízd labyrintek. Na snímku ještě nerozplavaný potěr čichavce šedého (Trichogaster trichopterus), který v klidu tráví žloutkový váček, aniž by byl ze spoda kýmkoliv spatřen a zároveň se vyhřívá v té nejteplejší vodě v nádrži.

Autor: Roman Rak

Emerzní pěstování


Další, třetí možností, jak pupečník bílý pěstovat, je růst nad hladinou akvária či terária. Rostlina má ve vodě jen kořeny, pne se například po skleněné zpevňovací liště čelního nebo zadního skla. Tento způsob je zvlášť vhodný u nádrží osvětlovaných závěsným světlem. Rostlina dokáže nádherně porůst a skrýt některé technické prvky. Při tomto způsobu pěstování rostlina vytváří největší listy a mohutný kořenový systém bezprostředně pod vodní hladinou, který se časem vyvine a který odčerpává z vody nevhodné chemické látky a pomáhá tak i v boji s řasou.

Detail nad vodní hladinou pnoucích se rostlin podél boční stěny nádrže, opřený o podélnou skleněnou zpevňovací lištu. Pupečník je ideální rostlinou i do paludária či terária s menšími živočichy, do skleněných vitrín apod.

Autor: Roman Rak

Tentýž pohled zepředu. Po krajích je patrna skleněná zpevňovací lišta nádrže.

Autor: Roman Rak

Toto je pro změnu pohled "z druhé strany" odspodu – oproti hladině. Mám vyzkoušeno, že nejlépe se pupečník udržuje, pěstujeme-li jej v terasách částečně pod hladinou, částečně nad ní podél zadní stěny nádrže. Velice snadno se prostříhává, aniž bychom museli nořit ruku hluboko do vody. Pupečník stříhám tak, aby rostl maximálně do 1/3 šířky nádrže – aby nestínil rostlinám pod ním. Bezprostředně pod pupečník je možné osadit nejlépe na kořeny rostliny s minimálními nároky na světlo, jako jsou drobné rostliny rodu Anubias (ideálně Anubias barteri var. nana) , jávský mech (Vesicularia dubyana) nebo Microsorium pteropus (na snímku v nádrži je kultivar "Windelov") nebo obojživelná kapradina Bolbitis heteroclita. Terasy vytvořené z listí jsou ideálným útočištěm pro malé rybky či potěr, milovány krevetkami. Rostou tu ty nejlepší drobné zelené řasy.

Autor: Roman Rak

Pupečník bílý nad hladinou velmi ochotně kvete.

Autor: Roman Rak

A takto vypadá odkvétající květ.

Autor: Roman Rak

Pěstování ve váze


Poslední možností je pěstování pupečníku "emerzním" způsobem ve vázičkách a jiných skleněných nádobách, kde v kombinaci s vhodnými rostlinami vytváří bytový dekorativní doplněk. Lodyhy Hydrocotyle jsou intenzivně zbarveny do červena, listy menší, ale tužší než při růstu pod vodou.

Ozdobná váza s aranžmá rostlin udělá radost našim partnerkám či nám samotným. Je to i způsob, jak si zachovat rostlinný materiál v rezervní rostlinné bance. Pozor – je-li pupečník v malé vázičce, velmi pije a je nutné vodu obden dolévat.

Autor: Roman Rak

Pupečník bílý je i "magickou" rostlinou


Podle způsobu, jak se pupečník popíná, si v anglofonních zemích vysloužil název Brazilian Ivy (brazilský břečtan) nebo též Pennywort (pupečník). Indiáni používají tuto rostlinu často jako koření či lék. Má lehce pepřovitou chuť, voní podobně jako list petržele. V Amazonii se přidává jako dochucuvadlo do domorodých nápojů. V evropské bylinkářské literatuře se dočteme, že podporuje léčení různých kožních onemocnění (typu "růže"), zánětů jater, tuberkulóze uzlin a dokonce syfilis. Moderní věda v pupečníku bílém našla látky, silně podporující lidský imunitní systém.

Rostliny rodu Hydrocotyle jsou v akvaristice zvlášť vhodné pro svůj neobvyklý vzhled i barvu a nenáročnost jejich pěstování.

A malý obecný tip na závěr pro stonkové rostliny


Pomocí elektrikářských svorek na kabely lze několik stonkových rostlin společně ukotvit do dna. Svorku nemusíme zastřihávat a můžeme ji tak zasunout pod písek, kámen či kořen. Potřebujeme-li společně do trsu aranžovat více rostlin, svorku je možné proplést do umělohmotného košíčku a ten vyplnit kameny, aby rostliny nesplývaly. Košíky pak zahrabeme do písku nebo postavíme jen do zádní části nádrže. Výhodou je pak snadná manipulace s rostlinami v nádrži. Jsou-li stonky křehké, ještě před tím, než je stáhneme svorkou, můžeme použít obal chránící před "uškrcením". V našem případě je použit materiál, do kterého se balí tzv. "nashi" hrušky, aby se při transportu do potravinového obchodu nepoškodily.

Autor: Roman Rak

Publikováno v časopise Aquaristik č. 3/2009 ve zkráceném textovém i obrazovém rozsahu

Dokument vytištěn z portálu AKVARISTA.cz (www.akvarista.cz). Použití článku pouze pro soukromé studijní účely.
Jakékoliv šíření článku nebo i jeho části je zakázáno.