Blýskání na lepší časy?

Autor: Libor Šprysl · 16.4.2009 · Článek #266 ·

Letošní žďárské zasedání Unie akvaristů jsem navštívil zase po několika letech, neboť v minulém období mi zavánělo bezduchým plkáním a taháním si triček. Není zcela jisté, zda k příjemnému průběhu akce, jejíž ukončení se v době kdy píšu tyto řádky určitě ještě neblíží, přispělo nádherné jarní počasí. Ale především mne zaujal klid ve tvářích akvaristů. Pravda někteří ho měli z toho, že vodu již vypustili a nejsou stresovaní účtenkami za elektriku, či starostmi komu prodají své odchovy.

Budova, ve které se každoročně odehrává setkání Unie akvaristů ČR - AKVA CZ.

Autor: Pavel Mžourek

Určitě skvělé přednášky zpestřily mezinárodní setkání, které má již ve Žďáře nad Sázavou pevné místo, o čemž svědčí i to, že starosta města přišel "pronést zdravici". Ale mne nadchla slova předsedy místního spolku Jardy Dvořáka o tom, jak se podařilo za rok od minulého zasedání poponést českou akvaristiku do Evropy. Zatímco v minulých letech znala Mezinárodní organizace akvaristů a teraristů E.A.T.A nejspíš jen prezidenta, dnes se zabývá podílem českých akvaristů na ochraně celosvětového životního prostředí. Je samozřejmé, že individuální kontakty našich akvaristů s těmi zahraničními jsou dlouho známé. Ale pokud se již začínají prolínat vztahy institucí, to by mohlo přinést přece jen některé potřebné změny.

Každoroční hojná návštěvnost (starší foto).

Autor: Pavel Mžourek

A teď nemyslím na "zemědělské dotace" z evropských institucí. Před časem jsem debatoval s jedním úředníkem ministerstva životního prostředí o záchovných programech v zoologických zahradách. Obrovská agenda, která je provází mne zrovna nerozjásala, ale koneckonců, je-li potřeba někde získat peníze, je potřeba popsat stohy papíru a doufat, že je někdo bude číst. To bylo, je a bude. A zpět k akvaristice. Asi každý chovatel má svůj sen, zvíře, které by chtěl chovat, množit a nebo se jím jen kochat. I my "trpíme" na to či ono – cichlidáři, sumečkáři, tetřičkáři a koneckonců i živorodkáři by určitě našli rarity, kterých díky likvidaci životního prostředí v domovině ryb rychle ubývá. Některé již vyhynuly a žijí jen díky akvarijním chovům. A právě přes snaživé ministerské vede cesta k takovým projektům.

Teraristé již podle některých informací mají šanci získat jakési dotace pro domácí chovy, což se týká především vzácných želv. Ještě jsem neslyšel o akvaristovi, který by dokázal něco podobného a při tom by se ve větších chovech daly založit populace například dnes tak často zmiňovaných elkových sumců s pokusit se o jejich návrat zpět do přírody. Ovšem při nákladnosti provozu dnešních odchoven musíme především myslet na to co chováme a za kolik to prodáme, abychom nějak přežili. Tak si myslím, že pokud to s námi ta Evropa myslí tak vážně, stálo by to za zamyšlení. O šikovnosti českých akvaristů nikdo nepochybuje, ovšem nejlépe ji hodnotí berňáky a ne ti povolaní. Pokud by snad někdo domníval, že Evropu nezajímají jihoameričtí sumci, tak to není pravda. Vyprávěl nám Hynek Dařbuján o tom, jak Evropa řeší, které korály a odkud se budou dovážet pro mořskou akvaristiku, bezpochyby je dost úředníků, kteří se zabývají i těmi sumci.

Dokument vytištěn z portálu AKVARISTA.cz (www.akvarista.cz). Použití článku pouze pro soukromé studijní účely.
Jakékoliv šíření článku nebo i jeho části je zakázáno.