Všeobecně o rodu Corydoras

Autor: Jaroslav Chalupek · 17.6.2008 · Článek #216 ·

Tento rod patří k nejstarším akvarijním chovancům v Evropě zásluhou francouze CARBONNIERA který obdržel r. 1876 několik kusů Corydoras paleatus a ještě tentýž rok jím byl úspěšně rozmnožen. Odstartovala se éra nenáročného druhu napříč akvárii našeho kontinentu.

V době, kdy neexistovaly technické pomůcky, se tato otužilá vitální rybka stala základem zájmu o chov sumečků. Až o 100 let později - tedy v "našich" osmdesátých letech - zaznamenal trh obrovský rozmach akvaristiky ve všech směrech, zásluhou dostupných pomůcek a technologilí dříve nevídaných. Zároveň stoupl i dosud neutuchající zájem o drobné pancéřníčky. V současné době je vědecky popsáno kolem 150 druhů, další, prozatím známé jen pod číselnými kódy, se stále popisují. Velikostí od 2,5 do 12 cm se stali vyhledávaným akvaristický artiklem širokého spektra chovatelů.

Co příroda upřela na velikosti...

Domovinou je jim tropické a subtropické pásmo Jižní Ameriky, kde obývají řeky, potoky, jezera, bystřiny i periodicky zaplavované tůně. Jsou převážně soumračné aktivity. Přes den setrvávaji ukryti v rostlinách nebo ve stínu keřů, s večerem ožívají a vydávají se za hledáním potravy.

Co jim příroda upřela na velikosti, to vynahradila jiným způsobem. První paprsky hřbetní a prsních ploutví jsou přeměněny v ostré trny sloužících především jako obrana proti nepřátelům. Boky chrání dvě řady šindelovitě se překrývajících šupin, hřbet pokrývá jedna řada. Tlamka opatřena šesti hmatovými vousky, oči poměrně velké, umístěné tak, aby rybky bez pohybu mohly pozorovat i to, co se děje za nimi.

Weberův aparát (zjednodušeně nerv přirostlý k plynovému měchýři, propojen s vnitřním uchem) umožňuje vnímat zvuky v naprosté tmě nebo kalné vodě.Tak získávají rybky přehled o tom, co se děje v jejich okolí, na nadadálé podněty reagují střelhbitým úprkem.

Kromě klasického dýchání je vyvinuto ještě střevní. Po nadýchnutí atmosférického vzduchu z hladiny prochází vzduch trávicí trubicí až do střední části střeva jehož sliznice je protkána jemnou sítí vlásečnic. V tomto prostoru dojde k vstřebání kyslíku do krve a následného vyloučení oxidu uhličitého zpět do střeva, které jej peristatickým tlakem vytlačí řitním otvorem ven. To pomáhá rybkám přežít období sucha a v kalné teplé vodě chudé na kyslík.

Základem je plankton

Pro chov menších druhů do velikosti 6 cm postačí akvária od obsahu 30 - 50 litrů.Větším druhům od 7 cm volíme raději nádrže 100litrové a více. Samozřejmostí je voda s pH neutráním, středně tvrdá, teplota 22-26°C, osázená trsem rostlin sloužícím jako úkryt, dobře prokysličená s vrstvičkou jemného písku, v němž rádi ryjí při hledání potravy. Výměna cca 1/4 objemu vody týdně pomáhá udržet rybky ve výborné kondici.

Základem potravy je drobný vodní plankton. Dafnie, nitěnky, patentky, roupice, grindal, obzvlášť milují přikrmování čerstvě líhnutou živou artemií. Buchanky pro svou pohyblivost nejsou schopni ulovit, proto je lépe je podávat buď přelité horkou vodou nebo mražené. Jako doplňková strava slouží tablety, vločky, granule a strouhané hovězí či krůtí srdce.

Pohlavní dimorphismus je vyvinut jen u mála druhů, jako vodítko pro rozeznání lze použít následující pomůcku: samičky bývají větší a mohutnější, při pohledu shora v žeberní partii nejširší. U samců ze stejného pohledu se tělo od prsních ploutví konusovitě zužuje. Dalším znakem bývá tvar břišních ploutví. U samic kratší zakulacecenější, u samců delší zašpičatělé. S přibývající věkem se tyto znaky stávají zřetelnějšími.

Štvanice na samičky

Samotný způsob oplození jiker je dosud zastřen rouškou tajemství. Rybky zaujmou tzv. pozici "T" samec příčně před samicí je po dobu oplozování držen tlamkou samice za prsní ploutev. Poté samička odplouvá se snůškou jiker držených v sevřených břišních ploutvích vyhledat vhodné místo k odložení. Snůška čítá podle druhu od několika desítek až po několik set jiker. Mláďata se líhnou u většiny druhů čtvrtý den od nakladení, po dalších 4 dnech se rozplavou a začnou se shánět po potravě. K odkrmení se nejlépe osvědčila čerstvě líhnutá artemie.

Velmi mne udivuje že snad od dob Carbonierových se stále autoři publikací drží stejného receptu: "Do tření dáme samičku + X samců!" Kdo sledoval takto sestavenou skupinku a průběh tření, jistě mi dá za pravdu že při takovém poměru pohlaví je během výtěru samička totálně vyčerpaná, s tlamkou kruhovitě otevřenou prudce oddychující a jde jí téměř o život. To přece není výtěr ale štvanice! Přitom výsledky tření jsou stejné jako když vytíráme rybky v párech.

Osobně používám chovné skupinky, kde převládá počet samic. Jikry u všech nedozrávají ve stejnou dobu, když otočíme poměr pohlaví zjistíme, že taková skupinka je naprosto funkční. Ale to už je věcí každého akvaristy - jakým způsobem se na chov dívá, jestli věří tomu co na vlastní oči vidí, nebo se bude dál držet zkostnatělích teorií lidí, kteří možná tyto rybky ve skutečnosti ani nechovali.

Pokud jsem alespoň některé z vás donutil nad chovem corydorasů zamyslet, můj článek splnil své poslání. Již brzy se můžete těšit na sérii podrobnějších článků, věnovaných jednotlivým druhům rodu Corydoras, jako první budeme publikovat text o Corydoras trilineatus.