Autor: Jan Burzanovský · 3.12.2007 · Článek #173 ·
... aneb The Cichlid Fishes of Western Africa - Ph.D. Anton LambojPři postupných úvahách i následné přípravě seriálu, který má naše čtenáře seznamovat s pokud možno stěžejními literárními populárně – vědeckými akvaristickými renomovanými díly neméně renomovaných zahraničních autorů, jsem se chtěl zaměřovat v první řadě na širší komplexy vydávané některými nakladatelstvími. No, nevydrželo mi to moc dlouho a sotva jsem dokončil seriálek o nakladatelství Mergus, pustil jsem se do knížky, která ač vydaná též v nakladatelském domě zabývajícím se z velké části akvaristickou literaturou, nepatří do žádné ucelenější řady a stojí si sama za sebou.
Jak si již zajisté mnozí z vás ráčili povšimnout, jednou z mých akvaristických úchylek jsou drobné, barevné cichlidky a stejně jako mne chytly za srdce před lety jihoameričtí trpaslíci této čeledi, podobnou hladinou zvýšeného zájmu mne postihly i západoafričtí trpaslíci stejné čeledi – cichlidae. Není se tomu ostatně ani co divit, neboť obě skupiny rybek, ač rozdělené nejen současnou vzdáleností obou kontinentů, ale i miliony let vývoje, mají přes tyto zdánlivě nepřekonatelné překážky spolu mnoho společného.
Podobně, jako tomu bylo opět u jihoamerických cichlidek, i u západoafrických jsem krátce po seznámení s prvními druhy a barevnými formami, které prošly mou pěstírnou, začal hledat patřičnou a odpovídající literaturu. Stejně jako mnohý podobně postižený jedinec jsem na prvním místě získal v devadesátých letech pověstnou knížku H.Linkeho a W.Staecka vydanou u Tetra verlag, marně čekal na specializovaný Aqualog (odněkud se ku mně koncem devadesátých let dostala jakási informace, že Glasserovic vydavatelství se touto tematikou zabývá).
Díky tomu, že jsem nelenil a v průběhu let zájmu o tyto rybky sbíral o této skupině kdejakou informaci, jsem záhy zjistil, že největší veličina – odborník na tuto skupinu cichlidek, je Rakušan pocházející z malého městečka ležícího na jihu nedaleko Vídně, doktor Anton Lamboj a poté, co jsem i zjistil, že před lety měl přednášku na jakési akvaristické akci v Bratislavě, jsem přátelům ze Slovenska tiše záviděl.
Tak pomalu ubíhala léta, přelomilo se nové tisíciletí a počátkem roku 2004, když jsme v rámci Českého cichlid klubu polemizovali o tom, koho náš boss MVDr. František Csefay pozve v rámci naší spolupráce s brněnským Cyperusem na "Akvaristický podzim" jako hosta ze zahraničí, padlo i jméno doktora Lamboje. Jakmile toto František vyslovil, srdce mi poskočilo v možném očekávání věcí příštích a hned jsem přiložil do pomyslných kamen pořádné poleno, abych tento oheň pořádně přiživil. No, slovo dalo slovo, ostatně Františka jsem ani nemusel moc dlouho přemlouvat. Dále již stačil jen jeden jeho telefonát do Rakouska, po kterém mi předal osobní mail doktora Lamboje a už se domlouval termín a další potřebné záležitosti ohledně jeho podzimní návštěvy v Brně.
Možná se divíte, že jsem odbočil od přímého popisu knihy, ale vše má své souvislosti i příčiny, jak by řekl klasik. Shodou okolností – díky tomu, že vzhledem k poměrné absenci monografií vydaných k výše zmíněné skupině rybek jsem se již v té době sháněl po všem možném na internetu, jsem krátce po navázání jednání s doktorem Lambojem zjistil, že v průběhu letních měsíců toho roku mu má vyjít monografie věnovaná kýženému předmětu mých zájmů – kniha o západoafrických cichlidkách. Nějakou dobu jsem v duchu přemítal, jestli drobná žádost vůči autorovi, se kterým jsem se teprve před krátkou dobou seznámil, nebude působit jako neslušnost. Můj chtíč mi však nedal dlouhého klidu, a tak několik dní po té jsem již odesílal osobní mail do Rakouska.
Doktor Lamboj mne potěšil. A to hned trojnásobně. V srdci jsem byl pěkně nervozní, jak mou prosbu nebo spíš pokornou supliku přijme. Dle následné komunikace mi velmi rychle spadl kámen ze srdce. Nejen, že jsem svého pánbíčka přes západoafrické cichlidky nepohoršil a nerozladil, ale alespoň podle toho, jak mi dal svou odpovědí najevo, jej můj zájem o jeho životní dílo potěšil. No a veliké překvapení pro mne bylo umocněno i tím, že mi doktor Lamboj rovnou nabídl knihu v angličtině.
To třetí potěšení sice do tohoto pojednání moc nepatří, ale když již jsem to nakousl, měl bych objasnit, že z naší konverzace vyplynulo: pakliže bychom mohli považovat práce doktora Lamboje na západoafrických cichlidkách za jeho profesní záležitost, má jako většina z nás krom svých pracovních záležitostí i své koníčky. Jedním z jeho hobby jsou totiž i divoké jihovýchodoasijské bojovničky. Asi se budete smát, ale naše následné komunikační akce se poté neodehrávaly na rovině západoafrických cichlidek, ale jak jinak, šlo o bettky...
Jak jsem výše uvedl, kýžené knížky jsem se dočkal s příjezdem jejího autora v říjnu 2004 na brněnský "Akvaristický podzim" a ještě než se doktor Lamboj stačil vzpamatovat, společně s vřelými díky jsem mu vrazil do ruky patřičné nářadí a poprosil jej o autorský podpis. Pak následovala, jak jinak, naše vzájemná debata o bettkách, které jsme si vzájemně přivezli, na téma obsahu knihy jsem si před ním nedovolil ani pípnout.
Možná budete překvapeni, jakými cestami osudu se ubírala životní dráha tohoto dnes největšího odborníka na západoafrické cichlidky, ale je to přímo ukázkový příklad, kam až může člověk dojít díky svému hobby. Anton Lamboj se narodil v roce 1956 a je, byť se nám jakkoliv jeho příjmení může zdát původem ze Slovensko – Maďarského pomezí, alespoň podle jeho vlastních slov, čistě a jen rodilým rakušanem.
První akvárium mu rodiče pořídili v deseti letech a tropické rybky a jejich život jej rázem uchvátily. Jak tomu u člověka bývá, akvaristika nebyla jediným koníčkem mladého Lamboje, tou druhou vášní se staly železnice a po ukončení základního vzdělání se vyučil u Rakouských drah, kde hned po vyučení vstoupil do pracovního procesu. Jak postupně dospíval, zájem o akvarijní rybky získával svoji váhu, A.Lamboj si začal doplňovat další vzdělání.
Někdy okolo roku 1980 se staly jeho specializací právě západoafričtí cichlidovití a vše, co s touto skupinou rybek nějak souviselo. Tento zájem nakonec vyvrcholil v roce 1988 jeho nástupem ke studiu na Vídeňské universitě. V roce 1993 udělal mistrovskou zkoušku a v roce 1997 svá studia završil rigorosem s titulem Ph.D. v oboru ichtyologie. Veškerá studia zvládl při svém zaměstnání u drah.
V roce 1998 odchází od rakouských železnic (přesto všechno má své minulé řemeslo do dneška rád a kdykoliv někam vyjíždí ať již po Rakousku nebo Evropě, dává vždy cestování vlakem přednost předevšemi ostatními dopravními prostředky) a stává se řádným vyučujícím oboru biologie ryb na Vídeňské universitě. Západní Afriku navštívil více než třináctkrát (toto číslo je uvedeno v jeho krátkém životopise na zadní straně obálky knihy – v posledních třech letech tam byl nejméně ještě jednou). Jinak pro další doplnění informací. A. Lamboj publikoval více než sto odborných článků a prací o rybách západní Afriky, ovládá šest jazyků a předmět této recenze je jeho druhou knihou.
Anglickou verzi knihy o cichlidách západní Afriky, která je v mém vlastnictví mohu směle považovat za stejný originál jakým je verze německá - Die Cichliden des westlichen Afrikas, neboť obě jazykové verze vyšly ze stejného nakladatelského domu ve stejný čas souběžně. Více než dvěstěpadesátistránková publikace velikosti B5 je vydaná v alespoň dle mého názoru exklusivní formě – tj. tvrdé laminované desky, kvalitní křídový papír v dostatečné gramáži, kvalitní vazba.
Knihu vydalo nakladatelství Birgit Schmettkamp Verlag v Bornheimu, Německo v létě roku 2004 (přesné datum není uvedeno). To vše se dozvíme na str. 4, kde nalezneme tiráž knihy – jejího prvního, dosud jediného vydání.
Na stranách 5 a 6 najdeme velmi přehledný obsah díla a na straně 7 je pak jednoduchá mapa západní Afriky – resp oblasti Guinejského zálivu, kde leží rovníkové oblasti hlavního výskytu cichlidek. Strany 8 a 9 jsou věnovány autorovu úvodu s poděkováním a výčtem všech, kteří se na spolupráci na tomto dílu nějakým způsobem podíleli, vyzdvižena je zde spolupráce s Birgit a Wernerem Schmettkampovými, kteří se plně postarali o realizaci knihy; Otto Gartnerem, jenž věnoval Lambojovi své léta sbírané materiály o Pelvicachromis taeniatus, dále je zde pár samostatných řádek věnovaných ještě dalším několika přátelům, jejichž podíl na této knize byl nějakým způsobem zásadní. Kniha je dle závěru tohoto úvodníku věnována jeho paní a dceři za to, že si jej doma během práce na ní mnoho neužily.
Na straně 9 krom několika dokumentačních fotografií neafrických“ cichlidovitých najdeme fylogenetický strom afrických cichlidovitých. Stranou 11 pak začíná kapitola první nazvaná přímo: "Několik komentářů k systematice západoafrických cichlidovitých".
Strany 13 – 18 jsou věnovány biotopům dané lokality s patřičným fotodoprovodem a tabulkou základních parametrů vody v jednotlivých regionech západní Afriky (str.16). Strany 19 a 20 obsahují krátkou kapitolku o cichlidách západní a střední Afriky chovaných v akváriích.
Po úvodních kapitolách následuje poslední – hlavní čtvrtá kapitola (str. 21 – 238) s celým komplexem západoafrických cichlidovitých. Na prvním místě zde nalezneme tabulku základního rozdělení západoafrických cichlidovitých, vytvořenou podle nejnovější Lambojovy revize.
Ze základní čeledi cichlidae (vruborubcovití) jsou západoafrické cichlidky vyčleněny do dvou podčeledí Heterochromidae (jediný rod Heterochromis) a Pseudocrenilabrinae s osmi triby, ve kterých nalezneme všechny ostatní druhy této skupiny cichlidovitých.
Systém této kapitoly, jež tvoří defacto primární předmět celého díla, je naprosto perfektně přehledný a ucelený. Autor se striktně držel základního přehledu, a tak pro toho, kdo momentálně hledá něco o nějaké určité rybce není žádným problémem se v tomto zorientovat, aniž by byl nucen se obracet do rejstříku.
Vše tedy začíná u podčeledi Heterochromidae s jediným rodem Heterochromis (REGAN, 1922) a jediným druhem multidens (PELLEGRIN, 1922). Zbytek knihy pak následně pojednává již jen o zástupcích druhé podčeledi – Pseudocrenilabrinae.
Na prvním místě zde máme tribus Tylochromini s jediným rodem Tylochromis (REGAN,1920), který obsahuje sedmnáct validních druhů. Na druhém místě najdeme samotný rod (bez zařazení do tribu a zatím bez vlastního tribu) se specifickým statutem – Etia (SCHLIEWEN & STIASSNY, 2003) s jediným druhovým zástupcem.
Dále následuje tribus Tilapiini s deseti rody, z nichž bych si snad mohl dovolit vyzdvihnout u nás nejznámější rody Oreochromis, Steatocranus a Tilapia. Na straně 94 nalezneme tribus Hemichromini se dvěma rody – Anomalochromis (GREENWOOD, 1985) s jediným druhovým zástupcem
A. thomasi (BOULENGER, 1915) u nás známějším pod dřívějším synonymem jako Pelmatochromis thomasi (prostě česky řečeno mezi chovateli "thomasky") a Hemichromis (PETERS, 1858).
Zde se musím zastavit u na druhy bohatého rodu, jehož zástupce nalezneme nejen v západních lokalitách afrického kontinentu, ale i v říčních systémech Egypta, Alžírska, říčních lokalitách severu jižních afrických států – prostě téměř všude po celé Africe, s vyjímkou velkých afrických propadlinových jezer.
U tohoto rodu najdeme i jednu systematickou novinku. Zatímco dříve byl rod Hemichromis rozdělován do čtyř skupin (uvedeno kupř. v knize Buntbarsche aus Westafrika – H.Linke & W.Staeck, 5. vyd. u Tetra v., 1995), Lamboj rozdělení změnil a ponechal skupiny pouze dvě – skupina "pětipruhých" (nebo také pětitečkových) a skupina "barevných" (zde jsem se uchýlil trochu od doslovného překladu originálního anglického názvu skupiny "Jewel Cichlids" a dovolil jsem si zvolit jako ekvivalent pojmenování "barevná skupina" v češtině myslím pro náš jazyk použitelnější, než by bylo doslovné "drahokamový"). V tom najdeme i u nás nejznámějšího zástupce, červený druh lifalili (LOISELLE,1979).
Od strany 123 až po 126 najdeme opět tribus s méně zástupci. Jedná se o tribus Pelmatochromini se dvěma rody Pterochromis (TREWAVAS, 1973) pouze jediný druh congicus (BOULENGER,1897) a Pelmatochromis (STEINDACHNER, 1894) se čtyřmi druhy, které dříve patřily pod rod Paratilapia.
Pátým tribem jsou Chromidotilapini s devíti rody, mezi něž patří nejhojněji u nás chované Nanochromis a Pelvicachromis. Tento tribus je i prioritní skupinou zájmu autora samého, o čemž svědčí nejen jeho bohatá publikační a výzkumná činnost na toto téma. Doktor Lamboj se honosí i originálním popisem patnácti validních druhů z tohoto tribu u rodů Benitochromis, Chromidotilapia, Parananochromis, Pelvicachromis a ustanovením rodu Divandu (LAMBOJ & SNOEKS,2000) "zatím" s jediným zástupcem albimarginatus(LAMBOJ & SNOEKS, 2000).
Na straně 202 začíná podrobné pojednání o u nás opět značně oblíbené skupině drobných afrických cichlidek – jedná se o tribus Lamprologini. Jelikož se tato práce však zabývá především cichlidkami žijícími v říčních systémech afrického kontinentu, není zde uvedena celá nám známá kompletní skupina dnešních rodů lamprologovitých, ale pouze zástupci samotného rodu Lamprologus (SCHILTHUIS, 1891) – zde šest druhů. Autor sám uvádí, že tato skupina říčních lamprologovitých s vyjímkou druhu congonensis (SCHILTHUIS, 1891) je v nádržích chována jen velice vzácně, neboť se nejedná až tak o atraktivní jedince na rozdíl od u chovatelů mnohem oblíbenějších jezerních populací.
Poslední tribus – v pořadí osmý, kterým se autor v knize zabývá, je tribus Haplochromini, zahrnující zde jedenáct rodů – Astatotilapia (PELLEGRIN, 1903), Chetia (TREWAVAS, 1961), Ctenochromis (PETERS,1893), Cyclopharynx (POLL, 1948), Orthochromis (GREENWOOD, 1954), Pharyngochromis, GREENWOOD, 1979), Pseudocrenilabrus (FOWLER, 1935), Sargochromis (REGAN, 1920), Schwetzochromis (POLL, 1948), Serranochromis (REGAN, 1920) a Thoracochromis (GREENWOOD, 1979).
Přestože jsou jako samotné těžiště Lambojovy práce preferovány drobné rybky převážně obývající měkčí, kyselejší vody západní Afriky, vzhledem ke snahám o kompletaci všech menších říčních afrických cichlidovitých jsou do této práce zahrnuty opět i druhy na první pohled zjevně k hlavnímu předmětu zájmu autora nepatřící – ve větší míře robustnější cichlidovití, nezřídka dorůstající i více než dvaceti centimetrů.
Nicméně do tohoto posledního zde zmíněného tribu patří i poměrně oblíbený rod cichlidek – tlamovečků, který je i u nás velice populární. Jedná se samozřejmě o rod Pseudocrenilabrus, se třemi validními druhy – multicolor (SCHOELLER, 1903) se dvěma poddruhy P. m. multicolor (SCHOELLER, 1903), P.m. victoriae (SEEGERS, 1990); nicholsi (PELLEGRIN, 1928) a philander (WEBER, 1897) se třemi validními poddruhy P.p. philander (WEBER, 1897), P.p.dispersus (TREWAVAS, 1936) a P.p.lueberti (HILGENDORF, 1902).
Jen pro zajímavost bych si zde dovolil uvédst, že jsme doktoru Lambojovi ukazovali námi chované (nejen) P.philander dispersus – rybky, které u nás chová mnoho chovatelů. Doktor Lamboj po zběžné prohlídce představených kusů označil tyto za nikoliv P.p. dispersus, ale jako P. multicolor victoriae!
Stranou 238 končí vlastní pojednání o rybkách. Na této straně je ještě krátký epilog, na jehož úplném závěru je uvedena i adresa doktora Lamboje do jeho zaměstnání včetně kontaktního mailu, s prosbou autora, aby se případní zájemci o kontakt se svými dotazy a komentáři obraceli tamtéž.
Na stranách 240 – 244 najdeme podrobný výčet použité literatury, studijních materiálů a prací, strany 246 – 253 pak zahrnují podrobný index všech položek a na stranách 254 a 255 desítku fotografií morfologických odlišností základních zástupců jednotlivých tribů druhé podčeledi. Na zadní straně obálky je pak uveden krátký životopis autora i s jeho podobenkou.
Co dodat na závěr? Jsem přesvědčen o tom, že tato kniha by neměla chybět v žádné knihovně milovníka výše uvedené skupiny ryb. Bezesporu zde jde o unikátní dílo, kde je o jednotlivých rybách uvedeno maximum potřebných informací nejen v teoretické rovině, ale i ohledně praxe jejich chovu, případně i odchovu. Maloobchodní cena na evropském trhu se pohybuje zhruba okolo 85 Euro.
Můj postoj k této knížce je veskrze pozitivní a nedivte se tomu vzhledem k předmětu mého zájmu, odborné a popularizační úrovni publikace i osobním vztahům k autorovi, že nehodlám vyhledávat nějaké mouchy a případné zápory. Pilný šťoura by možná něco vyrýpal (kdo chce psa bít, hůl .....atd.). Po mně to ale věru nechtějte. A nebojte se, že bych perlil vždy a na vše jen chválu. O publikacích, ke kterým se takovéto mé postoje váží a ke kterým se takto stavím jsem zde myslím vypsal ku dnešku už vše...