Chov a odchov perleťovky červenopřilbé

Autor: Roman Lang · 8.4.2007 · Článek #118 ·

Autor textu: Lee Newman, Překlad: Roman Lang

Z hlediska nomenklatury má perleťovka červenopřilbá velmi pozoruhodnou historii. Důkazem je množství jmen, pod kterými již byla kdy v minulosti vedena. Přestože zmatky obklopující její jméno byly již vyřešeny (Loiselle, 1974), Geophagus steindachneri (EIGEMANN A HILDEBRAND 1910) bývá stále občas prodáván jako Geophagus hondae či Geophagus pellegrini (v minulosti byla známa i pod jménem Geophagus magdalenae - pozn. překladatele). Zatímco Geophagus hondae je mladší synonymum od Geophagus steindachneri, Geophagus pellegrini je zcela odlišný druh (Leibel, 1993), mezi akvaristy v současnosti bohužel ne příliš rozšířen.

Geophagus steindachneri pochází z povodí řek Rio Magdalena, Rio Sinu, and Rio Cauca v Kolumbii a z přítoků jezera Maracaibo ve Venezuele. Tento druh je pohlavně dimorfní - samci dorůstají do 13,5 cm standardní délky (SL), zdobí je čelní hrb a jsou více zbarveni než samice, které dorůstají pouze okolo 10 cm (SL).

Během čtyřletého období, po které jsem sbíral informace o této rybě, jsem došel k několika zajímavým postřehům, týkajícím se jejího chovu a rozmnožování. Účelem tohoto článku je tedy zaprvé poskytnout zájemcům dostatek údajů k úspěšnému chovu Geophagus steindachneri a za druhé popsat průběh tření a následného odchovu potěru.

Rybám rodu Geophagus se obecně - a tato perleťovka není žádnou výjimkou - nedaří v akváriích s nedostatečně zvládnutým "cyklem dusíku". Způsobeno je to především jejich potřebou ustavičně přesívat substrát při hledání potravy, čímž se do vody dostává množství odpadních látek. Při zakládání akvária je tedy potřeba primárně myslet na zajištění dostatečné filtrace. Doporučit lze zejména dobře přístupný a účinný mechanický předfiltr a pravidelné částečné výměny vody. Co se týká teploty vody, jejího pH a tvrdosti, tak pokud se vyhneme přílišným extrémům, je perleťovka červenopřilbá k těmto hodnotám poměrně tolerantní. Nijak zvlášť vybíravá není ani v krmení - ochotně přijímá běžná krmiva od umělých po živé.

Jednou ze zajímavějších stránek týkajících se Geophagus steindachneri je způsob jejich rozmnožování. Jde o polygamní druh, ve kterém si samec udržuje harém několika samic. Výsledkem je, že samci jsou poněkud agresivní vnitrodruhově a někdy i vůči ostatním druhům ryb, zatímco samice bývají s výjimkou doby, kdy se starají o potěr, k ostatním nevšímavé.

S ohledem na uvedené chování je tedy více než vítaná možnost disponovat více než jedním akváriem. Jedna nádrž se pak používá pouze pro samce určeného na chov, a to ať už samotného nebo ve společnosti ryb schopných se vypořádat s jeho agresivními dispozicemi. Já mám tu zkušenost, že samec chovaný v asi 700 litrové, nepříliš členěné nádrži, dokázal tyranizovat skupinu dospělých G. surinamensis a Satanoperca daemon. Na druhou stranu před většinou ryb rodu Cichlasoma mají respekt. Při výběru spoluobyvatel, mějme tedy na paměti křehkou rovnováhu budoucích vztahů mezi rybami.

Druhé akvárium, umístěné tak, že ryby z obou nádrží na sebe mohou vidět, se používá k chovu samic a to zejména v období, kdy jsou zaplněné jikrami. Je vhodné mít alespoň dvě nebo tři samice, které pomohou rozptýlit samcovu důslednou pozornost v průběhu námluv. Znovu v tomto případě můžeme chovat samice jak samotné nebo ve společenské nádrži s jinými neagresivními druhy. U mne fungoval chov samic ve 112l nádrži s dospělými Microgeophagus ramirezi a juvenilními Satanoperca leucosticta, ale případných kombinací je samozřejmě nespočet. Při přípravě vhodné nádrže hrají roli i další faktory, jako velikost a tvar akvária, vnitřní zařízení nebo výběr dalších chovaných ryb v nádrži.

Nekompromisní námluvy

Jak už bylo naznačeno výše, přimět perleťovky ke tření by neměl být velký problém. Jedním z mála úskalí může být určení vhodného okamžiku, kdy už je samice ochotná ke tření a následná strategie "kam s ní" po ukončení aktu. Pokud máme akvária umístěna tak, jak je zmíněno výše, měl by být první problém vyřešen - samec muže svým dvořením samici na tření připravit.

To se pozná tím, že i samice o samce projevuje zvýšený zájem a zdržuje se častěji v jeho blízkosti. Samce v tom případě můžeme přelovit do nádrže se samicemi. Nemusíme se bát, že by se změna prostředí nebo stres z odlovu samce nějak negativně dotkla, ve chvilce bude určitě opět snaživě pokračovat ve dvoření. V tomto okamžiku je třeba věnovat dostatečnou pozornost chování samic - pokud přeci jen není žádná z nich připravená ke tření, samec jim neustálým honění a okusováním může způsobit vážná zranění, případně i smrt. Pokud je dvoření některou opětováno, je vhodné ostatní nepřipravené samice odlovit.

Tření, co může končit smrtí

K samotnému tření. Výběr místa závisí zejména na volbě samice a není spojeno s žádnou bližší přípravou terénu. Dle mých pozorování je i volba povrchu poměrně variabilní - od spodních částí trubek filtru až po písčité dno nádrže. Při dvoření se samec převádí zejména boky a oblastí žaberních víček. Typické jsou též trhavé pohyby hlavy spolu s otevřenou tlamou nebo horní částí tlamy zřetelně směřující přes dolní.

Zatímco zbarvení samic se většinou nemění, u samců se objevuje černé zabarvení v žaberní oblasti a na okrajích břišních a análních ploutví. Námluvy obvykle trvají dvě až čtyři hodiny a ve chvíli, kdy jsou viditelné urogenitální papily, startuje samotné tření. Po několika "cvičných" pokusech, které jsou pro mnoho cichlid typické, se samice přiblíží k třecímu místu a vypouští jikry. Z počátku většinou jednu až dvě a postupně se dostává až na šest jiker během jedné otáčky.

Po každé takové otáčce se samice vrací a bere jikry do tlamky. Po několika kolech se samec staví kolmo k její tlamce a vypouští mlíčí, čímž se jikry oplodňují. Jak tření pokračuje, začíná být na samici patrné zvětšení ústní dutiny plnící se jikrami. Neustálý pohyb čelistí může též navozovat dojem jakoby jikry "přežvykovala".

Na rozdíl od cichlid, třoucích se volně na substrát, má Geophagus steindachneri snůšky celkem malé. První tření mladých samic dosahuje množství 12-15 jedinců a toto číslo postupně stoupá až k 45-60 u dospělých kusů. Tření trvá přibližně 60 minut, poté samice ztrácí o samce zájem. V několika případech samec krátce po prvním tření přenesl svou pozornost na další samici. Je-li tedy více připravených partnerek, samec je schopný se postupně vytřít se všemi. Po skončení tření by měl být samec z nádrže odebrán, aby se zabránilo stresu či zranění "nosících" samic.

Ačkoliv několik "nosících" samic může být umístěno ve stejné nádrži, často vůči sobě bývají mírně agresivní, což se projevuje zejména tím, že vůči sobě najíždí a hlavou lehce vráží do boků. Není to chování nijak nebezpečné a pro "nosící" samici slouží zejména k získání dostatečného prostoru či soukromí ve chvílích, kdy se připravuje k vypouštění potěru.

V případech, kdy je umístěna s jinými samicemi nebo druhy ryb, které by mohla považovat za hrozbu pro potěr, samice vypuštění rozplavaného potěru odkládá. Abychom tedy mohli sledovat ničím nerušené rodičovské chování a dočkali se i hojného odchovu, doporučuji "nosící" samici izolovat. Z mé zkušenosti samice snášejí přelovení do dvou dnů od vytření bez nějakého dopadu na množství potěru. Při teplotě 28°C je inkubační doba dvanáct dnů a vypuštění potěru může dále urychlit i zahájení opětovného krmení samice, protože po vlastní dobu inkubace krmivo nepřijímají.

Dětství a puberta

Rozplavaný potěr přijímá bez problémů nauplie žábronožky solné nebo i drcené vločky - kvalita krmení se samozřejmě odrazí i na rychlosti růstu. Samice, které se ukazují být skvělými rodiči, nabízí potomstvu tlamku k úkrytu až po dobu tří týdnů v závislosti na tempu růstu. Jak je potěr větší, samice časem nezvládá pojmout celé hejno a ti větší z nich zůstávají venku a jsou postupně zaháněni mimo její teritorium.

Ve věku okolo tří týdnů po vypuštění se u ryb začíná projevovat klasické "přesívací" chování a drobotina může začít být zvykána na jiné krmivo jako třeba nasekané patentky, dospělé žábronožky nebo vločky. Při dostatečné stravě a častých částečných výměnách vody, potěr dorůstá v osmi týdnech po vypuštění délky 2,5 cm a po dvanácti týdnech 4,5 cm.

Pohlavní rozdíly začínají být patrné ve věku čtrnácti týdnů, kdy jsou většinou mladé kusy dávány do prodeje. Pohlavně aktivními se stávají po dvacátém týdnu, ale je pravidlem, že několik prvních pokusů o tření je obvykle neúspěšných.

Přestože Geophagus steindachneri není z dostupných perleťovek tou nejpestřejší, jeho fascinující chování a relativní jednoduchost odchovu z něj činí zajímavého chovance jakékoliv nádrže s jihoamerickými cichlidami. Výzvou pro pokročilejší akvaristy by mohlo být získání a odchov méně známých druhů této skupiny jako Geophagus pellegrini a Geophagus crassilabrus (více informací o nich viz. další strana).

Několik poznámek překladatele
Dovolím si ještě přidat pár mých vlastních zkušeností. Oddělení samce od samic má své opodstatnění, i když při něm asi přijdeme o část zajímavého společenského chování této cichlidy. Samec je totiž opravdu, jak bych to jen napsal, "sex machine"! Musím potvrdit, že mimo chvilky, kdy se věnuje krmení, nemá na mysli nic jiného, než se dvořit samici. Většinou se to obejde bez přímé agrese - mimo zmíněné natřásání a otevřenou tlamku z jeho strany v té chvíli k ničemu jinému nedochází.

Samice z toho ale asi nebývá úplně šťastná (usuzuji podle zvýraznění jejích stresových pruhů), a velmi často samcovo dorážení neunese a snaží se rychle uplavat. V tu chvíli se to často zvrtává do zběsilého úprku (následována samozřejmě samcem), který může skončit i nárazem na dekoraci či stěnu nádrže. Podotýkám, že vše je relativné v pořádku, až do chvíle, kdy samice ztratí nervy (tady mne napadá paralela s lidským pokolením, ale jako bych nic nenapsal)... Přestože mám nádrž (160l) poměrně hodně členitou, samice moc klidu opravdu nemá.

Přestože má být Geophagus steindachneri polygamní, já mám jinou zkušenost, což je rovněž zajímavé. Samec má jednoznačně vybranou favoritku a zbylé dvě samice nemilosrdně zahání. A dokonce ve velikosti okolo 5 cm SL (to jsem ho pokládal ještě za nedospělce) dokázal dvě samice takto uhnat k smrti. Ostatních ryb (G. sp. Pindare, rod Apistogramma, tetry a krunýřovci) si víceméně nevšímá - samice trpasličích cichlidek nemají naopak žádný problém proti němu uhájit v době tření svůj revír, přestože je asi tak třikrát větší. V období, kdy samice nosí, ji samec nechává trochu více klidu a samice sama má tendenci se vymezovat vůči ostatním rybám.

Vlastního průběhu tření jsem nikdy svědkem nebyl, nicméně nosící samice je lehce rozpoznatelná díky protažené spodní části tlamky. V mých podmínkách (teplota 26°C a poměrně zarybněné akvárium) samice nosila okolo čtyř týdnů a vzhledem k tomu, že téměř celou dobu nejí, je to skutečně obdivuhodná oběť. Rozplavaný potěr poté době již ochotně přijímá jakékoliv krmení, včetně například drcených vloček.

Osobně mohu Geophagus steindachneri doporučit všem začínajícím chovatelům jihoamerických cichlid. Je to ryba relativně málo náročná a tím, že se jedná o ovofilního tlamovce získává v této oblasti i punc jisté výjimečnosti.

Přeloženo se souhlasem autora z originálu ze stránek Aquarticles http://www.aquarticles.com/...
(původně publikováno v Cichlid News magazine, Aquatic promotions, ročník 2, číslo 4, říjen 1993)

Použitá literatura

Leibel, W. 1993. Goin' South - Cichlids of the Americas - Part 9. Aquarium Fish Magazine 5(4):44-51.

Loiselle, P. V. 1974. The identity of the red hump Geophagus. Buntbarsche Bulletin 40:9-19.

Geophagus pellegrini

http://www.fishbase.org/...

http://www.amazon-exotic-import.de/...

http://www.raubwelse.de/...

http://www.raubwelse.de/...

http://www.cichlidae.be/...

http://www.aquahobby.com/...

Geophagus crassilabrus

http://www.fishbase.org/...

http://www.cichlidae.info/...