Dýchání v pytli

Autor: Roman Slaboch · 20.3.2007 · Článek #112 ·

Dokument obsahuje interaktivní anketu, hlasujte na www.akvarista.cz.

To, že přeprava ryb, zvláště na delší vzdálenosti, může být problémem, víme samozřejmě všichni. Stačí jediný uhynuvší kus a během krátké doby padne veškeré osazenstvo v přepravním sáčku. Ztráty je možno snížit různými metodami.

Z akvaristik všichni známe možnost držet ryby "pod kyslíkem". Čistý medicínský kyslík vydrží výrazně déle obohacovat vodu a šance na přežití se zvyšují. Stejně tak, jako při použití dalších přípravků, pracujících na stejném principu. Mám na mysli především různé tablety, které do vody kyslík uvolňují dlouhodobě. Další možností jsou látky potlačující při přepravě stres a zpomalující metabolismus. Ať již jsou zmíněné metody jakkoliv účinné, všechny mají společnou vadu – hromadění metabolitů ve vodě.

Tento handicap je možno eliminovat použitím přepravních sáčků ze semipermeabilní (polopropustné) membrány, tedy materiálu, propouštějícího molekuly látek (v tomto případě plynů) jen jedním směrem. Když jsem poprvé obdržel zásilku ryb v těchto Breathing Bags ("dýchacích sáčcích"), byl jsem v prvním okamžiku rozčarován. Očekával jsem totiž z Japonska celkem 12 kusů vzácných Micropoecilií a dorazila krabička 10x10x10 cm, která na první pohled mohla obsahovat maximálně dva pytlíky s rybami. Nicméně, byl jich opravdu slíbený tucet, každý kus byl zvlášť asi v 1 dl vody a všechny byly v dokonalé kondici. Zkráceně vám popíši v čem je ten úžasný fígl.

Speciální fólie, která je na výrobu těchto přepravních sáčků použita, umožňuje přenos molekul kyslíku z atmosféry do vody a naopak molekuly oxidu uhličitého jsou uvolňovány z vody do atmosféry. To znamená, že přepravované organismy nikdy nemohou vyčerpat zásoby kyslíku a zároveň se nemohou otrávit vydechovaným CO2.

Testy (i moje vlastní) prokázaly, že přežití ryb v těchto sáčcích se prodlužuje z desítek hodin (v PE) na týdny a s malou nadsázkou je možno říci, že je omezeno na dobu, po kterou ryby vydrží bez potravy. Stačí jim minimální množství vody – pro velikost apistogramy zhruba 1 dl, pro větší akary a dospělé mečovky až 3 dl – a sáček nemusí mít žádný vzduchový prostor.

Naopak, je lépe, aby jej neměl, protože potom se v něm nemůže voda při přepravě pohybovat a způsobovat rybám kinetický stres. Uzavření sáčku může být jak klasické – zavázání gumičkou či kovovým klipem, nebo ještě lépe, zavařením. Vzhledem k tomu, že membrána je neobvykle pružná, prakticky vůbec neuniká uzavřeným "zakrouceným" koncem voda, protože se uzavření samo "utahuje". Díky pružnosti je také velmi obtížné membránu propíchnout, což jistě potěší chovatele krunýřovců a cichlid. Drobné vpichy se dokonce díky molekulárním vlastnostem membrány samy zatáhnou. Membrána má zároveň izolační vlastnosti, srovnatelné údajně až s 1 cm polystyrenu. Paráda, že?

Jediné, na co musíme pamatovat, je zajištění přístupu vzduchu z okolí. Je dobré sáčky prokládat novinami aby se nedotýkaly. V místech dotyku totiž nemůže probíhat výměna plynů. Stejně tak je kontraproduktivní umístit tyto sáčky do igelitových pytlíků. Prostě, pokud je v okolí dýchatelná atmosféra, budou plnit svoji funkci. Vzhledem k poměrům rozpustnosti plynů ve vodě bude bezproblémová a dostatečná výměna probíhat i v prostředí s nízkou koncentrací kyslíku - tedy i v netlakovaném kargu letadel.

Tento plastický materiál vznikl původně na objednávku NASA, která zadala výzkum bezprostředně po havárii APOLLO 13 (11. - 17.3.1970), kde právě zvýšená koncentrace CO2 ohrožovala životy kosmonautů (vzpomeňte na film s Tomem Hanksem). Výrobní cena je ale zřejmě tak nízká, že NASA objev poměrně brzy pustila i do komerční sféry.

Bohužel, nevím o žádné české firmě, která by "Breathing Bags" dovážela. Přitom při originální ceně 5,5 Kč za sáček 30x48 cm, 3,3 Kč za 19x30 cm a 2,1 Kč za velikost 14x20 cm by si je jistě řada akvaristů ráda zakoupila. Za zvýšení pravděpodobnosti přežití transportovaných ryb to jistě stojí.

Odkaz: http://www.novalek.com/