Řekněme si to "hezky česky"!

Autor: Jan Burzanovský · 28.11.2006 · Článek #74 ·

I když se člověk ve své neskonalé pýše označuje za pána tvorstva, resp. za pána svého životního prostoru – planety Země, všichni dobře víme, že zde nejsme sami. Již v šeru dávných věků, ještě když naši prapředkové viseli za ocasy ze stromů, se u těchto tvorů začaly objevovat první známky myšlení. Jak evoluční proces pokračoval, rozvíjela se nadále i tato bohulibá činnost.

Tvor zvaný člověk si postupně začal uvědomovat nejen sám sebe, ale i své okolí. Z původních smeček se postupně stávaly kmeny, pak národy, nakonec civilizace. S rozšiřujícími se znalostmi a nutností orientace a komunikace začala vznikat jména, aby se podtrhla jedinečnost i různorodost jedinců, ale i všeho ostatního, co člověka obklopovalo.

Jak postupně vzrůstala míra znalostí a poznání, narůstalo i množství jmen. Spolu s prvními civilizacemi, o kterých víme již trochu více, začaly vznikat i obory lidské činnosti, zabývající se nejen věcmi bezprostředně praktickými a nutnými pro život společenstev, ale i ty zabývající se samotnými oblastmi myšlenkového prostoru. Začaly se rozvíjet nejen obory filozofické, ale i vědní, zabývající se vším - od oblastí materiálních až po ty esoterické.

Tak přešly tisíce let a dostáváme se do "našeho" – moderního věku. V dobách hodně hrubě řečeno nedávných, kdy již každé větší evropské město mělo svou universitu a kdy byly v plném proudu objevitelské cesty, kterých se účastnili i přírodovědci, vyvstal problém s pojmenováváním nově objevovaného. Aby si badatelé z celého světa hovořící různými jazyky rozuměli, bylo třeba najít pro pojmenovávání všeho společnou řeč – vytvořit systém a názvoslovnou nomenklaturu.

Díky křesťanství, šířícímu se po Evropě z Říma, byla v církevních kruzích pevně zakořeněna latina, která jakožto "mrtvý" jazyk pomáhala církevním hodnostářům v komplexní komunikaci. V latině byly psány knihy i veškerá další pojednání, v latině se zprvu prováděla i výuka na vysokých školách. První školy zakládali velmožové toho kterého státu zpravidla pod patronací církve a jelikož tato navazovala v mnohých svých učeních na řeckou filosofii a filosofy, dostala se do povědomí i řečtina.

Na těchto základech postavil v první polovině 18. století své učení švédský lékař, přírodovědec a filosof Carl Linné (1707 – 1778) a v díle Systema naturae, vydaném roku 1735 v Leydenu (Holandsko), kde v té době studoval lékařství, tak dal vznik přírodovědné systematice.
Největší význam mají jeho práce o systematice rostlin, ale i živočichů, zavedl pojmenování stávající se ze jména rodu a druhu. Umožnil tak jednoznačné pojmenování v členění přírodnin. Za svého života pojmenoval přibližně 10 000 druhů rostlin a stejný počet živočichů.

Systema naturae


Tolik pro základní vysvětlení. Jelikož jsme Češi a máme svůj vlastní jazyk a jsme na něj patřičně hrdí, zvykli jsme si vyvíjet pro vše a mnohdy i za každou cenu a často zbytečně svá vlastní jména. I v oblastech věd přírodních tak tvoříme vlastní nomenklaturu. Toto se dotýká mnoha oblastí lidské činnosti, nám tak milou akvaristiku nevyjímaje. První česká jména akvarijních rybek začínala přicházet s prvními importy již v 19. století a tak, jak sem rybky postupně přicházely a bylo o nich porůznu publikováno, byla jim pečlivě dávána česká jména. Tento systém vcelku poklidně fungoval až do konce osmdesátých let minulého století.

Poslední desetiletí – léta devadesátá, však zaznamenalo bouřlivý nárůst ichtyoexpedic do tropických oblastí a doslovný příval nových druhů a variant. Tak toto období, vzhledem k vzrůstající oblibě akvaristiky, přineslo i boom ve vydávání akvaristické literatury. Objevila se nakladatelství, která se výše zmíněnou problematikou ani nikdy nezabývala, pouze v touze po zvýšení svých zisků sáhla po vydání "nějaké" akvaristické publikace. Zatímco první polovina let devadesátých byla na tyto nakladatelské počinky více než chudá, ve druhé se s knížkami roztrhl pytel.

Bohužel mnozí nakladatelé vzhledem ke své neznalosti akvaristické problematiky a toho, co zde v průběhu posledních dvaceti let vyšlo, přešli bez povšimnutí nejednoho kvalitního a renomovaného tuzemského autora (některým na jejich nabídky i zamítavě zavrtěli hlavou) a chopili se překladů děl zahraničních, aniž by dokázali posoudit jejich kvalitativní hodnoty.

Divíte se, kam až jsem se to dostal při psaní o systematice? Hned k tomu dojdu. Stejně, jako se nakladatelé nezajímali o to, zda-li taková kniha krom líbivého obalu a pěkných fotografií dokáže přinést sumu informací na ucházející úrovni, dopadalo to ve valné většině i při překládání. Nakladatelé sice oslovovali vynikající a profesionální překladatele, bohužel však takové, kterým je akvaristika na hony vzdálená.

Nutnost novinku rychle začlenit pro potřeby trhu ovlivnila tudíž i kvalitu odbornosti překladu a mnohá z těchto knih nebyla ani dána k odbornému lektorátu povolaného. Laická veřejnost tak dostávala do rukou škváry s hodně mírně řečeno "silně zavádějícími informacemi", které tak byly vydávány za "berné mince".

A jsme zpět u systematiky. Překladatelé, nuceni vyhovět tlaku nakladatelů, se příliš mnoho nezaobírali studiem poměrně snadno dostupných materiálů a v žádané potřebě dokonalého překladu si doslova za pochodu vymýšleli "nová česká jména" i u živočichů, kteří již byli více než dvacet let pojmenováni. Aniž by se hodlali zabývat seriozností těchto počinů. Jako zářný příklad mohu uvést jméno, ze kterého mně doslova naskakuje husí kůže – "cichlidka kakadu", což je paskvil vtisknutý drobné jihoamerické cichlidovité (vrubozubcovité) rybce Apistogramma cacatuoides, jež se již několik desítek let honosí správným českým jménem cichlidka papouščí.

Apistogramma cacatuoides

Autor: Roman Lang

Groteskní způsoby pojmenovávání ryb nastávají, když nějaký překladatel dá české jméno i rybce, která ještě nemá ani vlastní vědecké jméno, nebyla dosud popsána a je známa kupříkladu pouze pod kódem.

Vím, většina z vás si asi řekne: "kde si mám tedy zjistit, jak se která rybka správně jmenuje?" Skutečně dokážu pochopit, že pro laika je značně těžké, mnohdy dokonce nemožné se dokázat orientovat v tom, která publikace má či může mít odpovídající úroveň a která nikoliv, ale co se týče systematiky, cesty zde jsou, a to jak v knižní podobě, tak na internetu.

Komplexně se v posledních letech českou systematikou všech ryb na té nejvyšší možné odborné úrovni zaobírají doktoři Lubomír Hanel a Jindřich Novák, podporováni dalšími nadšenci. Jejich práce jsou postupně v knižních podobách od roku 2000 vydávány pod patronací zoologického oddělení Národního muzea v Praze, internetovou naprosto seriozní obdobou čerpání takovýchto informací jsou webové stránky AQUATAB, které vycházejí nejen z výše uvedených publikací. Konečně na těchto stránkách je možnost stáhnutí v PDF všech současných prací obou výše zmíněných pánů. (http://www.aquatab.net/...

Jedním z hlavních počinů akvaristiky není pouze mít doma akvárium s rybičkami. Snad téměř každý, kdo k tomuto koníčku přičichne, začne se starat o to, aby mu rybky přežily a aby se akvárium pozitivně vyvíjelo. Mnoho z nás pak akvaristice zcela propadne a začne se jí zabývat na profesionální úrovni. Pro všechny z těchto skupin mám však jedno naléhavé doporučení: nazývejme vše pravými jmény!

Dokument vytištěn z portálu AKVARISTA.cz (www.akvarista.cz). Použití článku pouze pro soukromé studijní účely.
Jakékoliv šíření článku nebo i jeho části je zakázáno.