Autor: · 19.12.2200 · Článek #379 ·
Jaro a léto je obdobím zvýšeného výskytu mšic na různých rostlinách. Mšice jsou málo sklerotizované, tedy představují jemné měkké krmivo. Pomalu lezou, nedokážou skákat. To vede k tomu, že někteří chovatelé zkoušejí s nimi krmit, případně přemýšlejí o možnosti jejich řízeného rozmnožování jako živého krmiva. Mšice mají velmi rychlý vývojový cyklus a velkou rozmnožovací schopnost. Rozmnožují se pohlavně okřídlenou generací nebo partenogeneticky pouze jako samičky. Jejich metabolismus je řízen hmyzími hormony a dalšími biologicky aktivními látkami, které podporují rozmnožovací cyklus i u akvarijních a terarijních živočichů. Mšice jako jedna z možností živého krmení mohou být významnou složkou potravy, která se dá uměle kultivovat celoročně.
mg+:9414]
Mšice jsou hmyz, který se na území střední Evropy vyskytuje asi v 850 druzích, po mírných zimách se objevují i méně běžné teplomilné druhy. Sají šťávu zejména na měkkých tkáních rostlin, převážně z cévních svazků. Mšice se během roku vyskytují na takzvaných primárních a sekundárních hostitelských rostlinách. Primární hostitelé jsou rostliny, na kterých mšice přezimují ve stadiu zimních vajíček a pak se zde brzy na jaře množí několik počátečních generací. Ty se potom obvykle jako křídlatá generace stěhují na takzvané sekundární hostitele, což jsou intenzívně rostoucí rostliny, na kterých mšice sají během nejsilnějšího vegetačního období, tedy přes léto. Sáním šťávy rostlin mšice získávají především dusíkaté látky. Přebytečné živiny, hlavně cukry vylučují jako takzvanou medovici, sladkou lepkavou šťávu (kterou sbírají včely na med nebo se s ní živí mravenci). Obvyklá velikost mšic je 1 – 10 mm, nejčastěji 1 – 3 mm. Tělo mají jemné a měkké, různě zbarvené, na horní části zadečku na druhém článku od konce mají trubičkovité útvary, zvané sifunkuly, které bývají odlišné podle druhu. Slouží k vylučování varovných látek. Tělo je zakončeno chvostkem, podle kterého lze určit pohlaví. Dospělci bývají obvykle bezkřídlí, ale za určitých okolností (někdy méně příznivých podmínek) se líhne okřídlená generace, někdy se střídají okřídlené a bezkřídlé generace. Běžně se stěhují i bezkřídlí jedinci na dosud nenapadené rostliny. Přesouvají se také během roku, na podzim se stěhují jako takzvané
gynopary (matky samiček) na hostitelskou rostlinu jiného druhu (tzv. primárního hostitele), na které rodí bezkřídlé nymfy, které se páří se samečky a kladou zimní vajíčka, přečkávající zimu. Z nich se na jaře líhne generace tzv. zakladatelek (
fundatrix). Mšice jsou uzpůsobeny rychlému rozmnožování, vývoj jedné generace trvá 6 – 15 dnů, mšice má kolem 70 potomků, žije přibližně 1 měsíc.
mg+:9415]
Pro výběr mšic z divokých zdrojů pro přímé zkrmování je vhodné zjistit, zda nesají šťávu na jedovatých nebo jinak nevhodných rostlinách, které by byly rizikové pro akvarijní nebo terarijní chovance. Při hledání mšic jako násady pro řízenou kultivaci je situace složitější. Kromě vyloučení nebezpečných rostlin je nutno najít takové mšice, které splňují další podmínky pro vhodnou kultivaci:
1. Sekundární hostitelská rostlina se dá snadno a rychle pěstovat.
2. Primární i sekundární hostitelská rostlina jsou nejlépe totožné, mšice nemají mít sklon k nutnému přezimování, nebo je možno mšicím zajistit vhodné podmínky, aby nepřecházely do stadia zimních vajíček a udržovaly se trvale v kultuře ve stadiu bezkřídlé partenogeneze.
3. Mšice nenapadá rostliny obvykle pěstované v domácnosti.
mg+:9419]
Za těchto podmínek připadají v úvahu následující druhy mšic:
Kyjatka hrachová Acyrthosiphon pisum
Vhodná mšice k umělé kultivaci, běžný laboratorní chovanec. Primární i sekundární hostitelské rostliny patří do čeledi
bobovitých (
Fabaceae), někdy nazývaných
motýlokvěté (
Papilionaceae) či
vikvovité (
Viciaceae). Je to velmi rozšířená čeleď rostlin, nejznámější je hrách, čočka, fazol, vojtěška, jetel, bob, soja, arašídy, lupina, hrachor. Kromě této čeledi kyjatka hrachová saje také na chmelu.
Velikost dospělců kyjatky hrachové je 3 – 6 mm, mají zelenou, žlutou, růžovou nebo načervenalou barvu, tykadla delší než tělo, sifunkuly štíhlé, dlouhé, s tmavým zakončením, oči tmavě červené až černé. Okřídlení jedinci jsou velcí 3-4 mm.
V přírodě přezimují černá vajíčka na vytrvalých bobovitých rostlinách (vojtěška, jetel). Na jaře se z nich vylíhnou mšice zakladatelky a ve třetí generaci vzniknou okřídlení jedinci, kteří se šíří po dalších porostech, především jednoletých, které se vyznačují velkým objemem mladé tkáně. Dospělá samička produkuje denně 4 – 12 mladých. Na podzim od konce září kladou zimní vajíčka.
mg+:9416]
Při umělé kultivaci je vhodná teplota 10-20°C, generační cyklus trvá 14 až 10 dnů. Teploty: optimální 20°C, 25°C způsobuje sterilitu, 30°C úhyn. Kyjatka hrachová je jediným známým živočichem, který dokáže tvořit karoteny, které významně ovlivňují vybarvení akvarijních a terarijních živočichů. Pomáhá jí v tom gen získaný z nižších hub. Takto vytvořené karoteny jsou velmi dobře využívány akvarijními rybami pro lepší vybarvení. Jsou totiž mnohem lépe využitelné oproti karotenoidům podávaným v rostlinných zdrojích z důvodů lepší stravitelnosti krmiva a vstřebatelnosti karotenoidů.
Jako hostitelská rostlina pro umělou kultivaci se používá nejlépe hrách, případně čočka. Pěstování hostitelské rostliny v zimním období je největším problémem dlouhodobé kultivace. Je nutno udržovat dostatečnou teplotu 15 – 20 °C a délku osvětlení nad 12 hodin i v případě rostlin pěstovaných ještě před tím, než se nasadí mšice.
Mšice z obilovin jsou další skupinou mšic použitelnou pro kultivaci živého krmiva. Obiloviny z čeledi
lipnicovité (
Poaceae) jsou sekundárními, a za vhodných podmínek i primárními hostiteli. Mšice se tedy uměle kultivují na osení z naklíčeného obilí.
mg+:9418]
Kyjatka osenní Sitobion avenae
Měří 2 – 3 mm, tělo má úzce vřetenovité, zelené až červenohnědé, na hřbetu tmavší. Sifunkuly má černé, kónické, delší než světlý chvostek, tykadla téměř tak dlouhá jako vlastní tělo. Optimální teplota pro množení 20 – 23°C, hyne při teplotě 30°C.
Mšice střemchová Rhopalosiphum padi
Velikost 1,5 – 2,3 mm, oválná až kulatá, zelená až hnědá, mezi sifunkuly rezavě červená (typicky červený zadeček), sifunkuly delší než chvostek, s obrubou na konci. Tykadla do poloviny těla. Optimální teplota pro množení 25°C, potom vývoj trvá asi 6 dnů, hyne při teplotě nad 30°C. Má poměrně silný sklon k přezimování živorodých samiček na sekundárním hostiteli. Důležité je, že tedy nemusí přezimovat na primárním hostiteli, což je střemcha, a může přezimovat na obilí.
mg+:9417]
Kyjatka travní Metopolophium dirhodum
Velikost 2 – 3 mm, úzce vřetenovité tělo, světle zelená, tmavě zelený pruh na hřbetu, sifunkuly má světlé, kónické, dvakrát delší než chvostek, tykadla dlouhá přibližně jako tělo. Optimální teplota pro množení je 20°C, hyne při teplotě 30oC.
Všechny tři výše uvedené druhy mají lipnicovité rostliny (trávy a obiloviny) jako sekundární hostitelské rostliny, mšice střemchová a kyjatka travní také sají na kukuřici. Mšice střemchová přezimuje na střemše
Prunus padus, kyjatka travní na šípcích a růžích, kyjatka osenní nemění hostitele, pokud jsou příznivé podmínky.
Jako hostitelské rostliny pro umělou kultivaci se používá obilí, například ječmen, pšenice, oves. Stačí zasít obilí do květináče, to poměrně rychle vyklíčí a při dosažení velikosti nad 10 cm se nasadí mšice. Pěstování obilí je jednodušší než pěstování hrachu nebo čočky.
Jako hostitelská rostlina je problematická kukuřice, protože ta nejlépe roste při délce osvitu kolem 12 hodin, což není vhodné pro mšice. Musí se potom upravit světelný režim pro předpěstování.
Další podobně použitelné jsou obilní mšice kyjatka obilná Sitobion fragariae a brvnatka travní Rungsia maydis.
mg+:9420]
Obecně vhodné podmínky pro kultivaci mšic
Teplota
Optimální teploty u jednotlivých druhů jsou uvedeny, nejvhodnější jsou teploty kolem 20°C. Při nižších teplotách se prodlužuje vývojový cyklus a zvyšuje riziko líhnutí okřídlených jedinců.
Délka osvětlení
Délka osvětlení je velmi významná. Osvětlení 15 – 16 hodin nejvíce podporuje partenogenetické množení bezkřídlých jedinců. Zkracování osvětlení na 12 hodin a méně zvyšuje riziko vzniku okřídlené létající generace.
Vlhkost vzduchu
Primárně vlhkost vzduchu nemá vliv na vlastní rozmnožování mšic, ale ve vlhkých podmínkách se více tvoří entomopatogenní houby, které napadají mšice. Proto se vlhkost vzduchu zásadně záměrně nezvyšuje a v případě potřeby se naopak snižuje. Vhodná vlhkost vzduchu je 70 % a nižší.
Pěstování hostitelských rostlin
Jako osivo hrachu se může použít neloupaný hrách, který se běžně prodává balený jako potravina. Obiloviny, jako pšenice, ječmen, oves se kupují v prodejnách zahrádkářských potřeb nebo hobby prodejnách jako krmivo pro zvířata. Před zasetím je velmi účelné osivo namočit na 24 hodin do vody, nejlépe za teploty 20 – 30°C, případně v průběhu máčení vodu vyměnit. Výrazně se tím urychlí vzcházení osiva.
mg+:9421]
Po namočení se osivo vloží do substrátem naplněného květináče nebo jiné vhodné nádoby a zakryje přibližně dalšími 2 cm substrátu. Substrát se zalije a na povrchu případně ještě zvlhčí postřikovačem. Podle požadavků na další manipulaci se jako substrát může použít zahradní zemina, komerční směsi zemin určené pro výsadbu rostlin, rašelina nebo perlit či keramzit. Může se použít i kultivace ve formě hydroponie.
Je nutno počítat s tím, že pro úspěšné množení mšic je nutno mít v zásobě neustále dostatečné množství předpěstovaných hostitelských rostlin. Výhodou je, že to nemusejí být rostliny příliš staré a vyzrálé, protože mšice naopak vyhledávají mladé rostliny s měkkými tkáněmi. V nouzi, pokud získáte násadu mšic a potřebujete nutně hostitelské rostliny, se v případě kyjatky hrachové může použít vojtěška nebo jetel, které rostou běžně i planě přes zimu, nebo jiné bobovité rostliny. V případě obilních mšic lze použít běžné rostliny z čeledi lipnicovitých, tedy typické trávy vyskytující se v trávníku. Každopádně je však potřeba co nejrychleji zasít osivo pro vypěstování mladých hostitelských rostlin s měkkými tkáněmi. Je nutno počítat s tím, že hostitelské rostliny po nasazení mšic nevydrží dlouho a uschnou a musí se často obměňovat a udržovat zásobní kultura rostlin.
mg+:9424]
Hnojení a zavlažování rostlin
Hostitelské rostliny, na kterých se mšice kultivují, je potřeba vydatně zavlažovat a hnojit dusíkem. Rostliny napadené savým hmyzem mají velkou spotřebu vody a mšice potřebují vysoké dávky dusíkatých látek ve šťávě rostlin. Nejvhodnější jsou ledková (dusičnanová) hnojiva kvůli rychlé využitelnosti dusíku rostlinami. Plně vyhovující je používání komerčních zahrádkářských hnojiv, určených jako startovací na začátku vegetace. Jejich dávkování je možné zvýšit na 4 – 5 násobek doporučené dávky, v některých případech je možné vyzkoušet až desetinásobné dávkování (zejména u obilovin a trav). Jakékoliv zvýšené dávkování je však nutné individuálně vyzkoušet podle značky hnojiva a použité rostliny, předávkování hnojiva zvýšením koncentrace v roztoku může způsobit osmotický kolaps a zvadnutí rostliny (rostlina ztratí schopnost vstřebávat hnojivo kvůli vysoké koncentraci roztoku). Hnojí se nejlépe zálivkou roztokem hnojiva. Takzvaná „zásobní hnojiva“ vzhledem ke krátkodobosti kultury nemají význam.
mg+:9422]
Osvětlení
Délka osvětlení předpěstovávaných rostlin by měla být nejméně 12 hodin, lépe však 14 – 16 hodin, což vyhovuje obilovinám i hráchu.
Krmení mšicemi
Pro následné zkrmení se mšice mohou z rostlin setřást, nebo se část či celá rostlina vloží do akvária či terária. Také se může využít obranného reflexu mšic proti býložravcům, kteří spásají porost. Reflex je založen na rozlišení zvýšené vlhkosti a teploty vzduchu, který je vydýcháván býložravci. Když zvíře na rostliny dýchne, mšice se okamžitě pustí rostlin a spadnou na zem. Stačí potom rostlinu dát nad vhodnou podložku a dýchnout na ni.
Při požadavku uchování mšic na pozdější dobu je možno mšice uložit ve vhodném obalu na několik dní do ledničky při teplotě kolem 5°C.
Srovnání kultivace octomilek a mšic
Srovnání náročnosti kultivace mšic a octomilek je nejvíce používaným kritériem tohoto krmného hmyzu.
Substrát
Pro kultivaci octomilek se musí připravit substrát, jehož kvalita ovlivňuje i kvalitu mušek jako krmiva a snadnost manipulace s nimi. Substrát pro kultivaci octomilek je oproti mšicím podstatně dražší a příprava složitější. Rostliny se musí každý týden zasít nové, ovšem substrát na octomilky se musí připravovat také poměrně často, záleží na metodě kultivace. Substrát pro octomilky je připravený do hodiny, mladé hostitelské rostliny narostou až za dva týdny. Zásadní nevýhodou kultivace mšic je nutnost vypěstovat ve světelně a tepelně náročnějších podmínkách předem hostitelské rostliny a trvale udržovat další připravené květináče s trsy nových rostlin. Rostliny musí být vhodně odděleny od porostu se mšicemi. Předpěstování rostlin je komplikací kultivace mšic, zejména u kyjatky hrachové.
Rychlost množení
Mšice jsou produktivnější než octomilky. Jedna generace malých octomilek má cyklus 3 týdny, u velkých octomilek 5 týdnů. Generace mšic má cyklus 1 – 2 týdny.
mg+:9423]
Teplota
Pro kultivaci mšic se používají teploty kolem 20°C, pro kultivaci octomilek kolem 25°C.
Vhodnost jako krmiva
Srovnávat, zda jsou lepší octomilky nebo mšice jako živé krmivo má asi takový význam, jako přemýšlet, zda jsou na autě důležitější kola na levé nebo pravé straně. Mnozí akvaristé vědí, že když nakrmí octomilkami první den, tak je některé ryby přijímají s velkou chutí, druhý den je zájem výrazně menší a třetí den si jich nevšimnou. Krmiva by měla mít pestré složení a to platí i pro živá. Ideální je v jedné krmné dávce podat více druhů živých krmiv. Pokud se někdo dostane na úroveň vlastní kultivace živých krmiv, mšice jsou jednou z možností, která stojí za vyzkoušení. Jako u většiny uměle kultivovaných živých krmiv je to spíše otázka praxe a rutiny. Nelze předpokládat, že by mšice byly použitelné jako běžné krmivo pro odchov mladých ryb u produkčních chovatelů, ale mohou být použity u chovných ryb jako zdroj hmyzích hormonů a dalších živin, které podporují rozmnožování.