Karel Rataj - nejen akvarijní rostliny

Autor: Roman Rak · 21.11.2009 · Článek #286 ·

Dokument obsahuje interaktivní galerii, prohlédněte si ji na www.akvarista.cz.

Dokument obsahuje interaktivní anketu, hlasujte na www.akvarista.cz.

Buch. Netrefil. Buch, buch, buch. Zase ne. Budík si vesele skáče pod postelí a než jej odlovím, nějakou dobu to trvá. Mezitím se pomalu probouzím. Je to takový každodenní rituál. Kdybych jej trefil a zamáčknul, zcela jistě zaspím. A protože to vím, tak jej večer schválně schovávám pokaždé jinam, abych jej ráno hned tak nenašel a nezaspal. Je to taková hra se sebou samým, kdo z koho. Mé večerní "já" s tím ranním "já". Říká se: "Ráno moudřejší večera". V tomto ohledu jsem na tom večer ale vždy mnohem lépe.

Je půl páté ráno. Tahle brzo ráno jsem už dlouho nevstával. Kladenské autobusové nádraží už je plné života, skoro jako v době, kdy se chodilo do oceláren a do dolů. Posílám Pavlovi SMSku, že už vyrážím. Dostávám odpověď, že "slušní lidé v Praze ještě odpočívají a abych jej nechal v klidu dospat". Aby to nebylo zase až tak jednoduché, popletu si v tom fofru přímý autobus s courákem.

Probíjíme se tmou vesničkami skoro půl hodiny, než se dostaneme na letiště. Runwaye, pojezdové dráhy i stojánky letadel jsou zaplaveny proudy světla a je vidět, že mezinárodní letiště nikdy nespí. A jak to tu voní cestováním a dálkami! Hned bych někam zase letěl. Mou touhu a závist jen ještě poškádlí boeing 747 Singapur Airlines jež se hřmotem přelétá přes rychlostní silnici R7 s vytaženým podvozkem a provádí poslední dorovnání před přistáním. Vzápětí kovový pták mizí z dohledu.

Autobus rychle míjí plot mezi starým a novým letištěm, budovu Travel Service a už vjíždíme na Dejvickou. Dole u metra na mne čeká nechápavý Pavel, kde jsem se tak toulal, když jsem řekl, že budu za 30 minut.

Rychle projíždíme Prahou, která se začíná probouzet k životu. Tu nejhorší a nejotravnější část cesty máme za sebou a míříme na východ.

Cesta na Hradec Králové probíhá rychle. S Pavlem probíráme nejdůležitější operativu na AKVARISTA.cz, programování dalších nových funkcí co udělat teď a co později, až nebude "tak velký nápor práce". Virtuálně řešíme poslední úpravy na Katalogu Atlasu ryb, jež jsme zprovoznili nedávno.

Šumperk

Naším cílem dnešní cesty je česká firma Karel Rataj – syn a otec. Poslední desítky kilometrů cesty už vedou pěkným horským terénem, nádherné serpentiny a zlámané či až k zemi ohlé stromy po časné říjnové sněhové kalamitě napovídají, jak to tady asi vypadá v zimě na silnicích, a ještě když lenivý řidič nemá zimní pneumatiky a zřejmě ani sněžné řetězy, natož lopatku a teplé zimní oblečení. Můj kamarád, který při stáži v Kanadě zapadl na dva dny, u nás i na D1 vozí s sebou v zimě konzervy, zásobu pití, a plynový vařič O;)

Zářivé sluníčko zvýrazňuje barevnou kresbu listí a já se těším, že i ve sklenících bude dobré světlo. Fotit rostliny s bleskem není to pravé ořechové, těm patří především přirozené nasvícení seshora. Přibližně po čtyřech hodinách cesty přijíždíme konečně do Šumperku a přes samotné město nám to už netrvá dlouho. Nemáme žádnou GPS navigaci a s vytištěným plánkem z Internetu uděláme navigační chybu na posledních 100 metrech. Jak se říká "poslední míle bývá zrádná a nebezpečná".

Ale to už nás naviguje paní Ratajová mobilem a stačí se vrátit jen do druhé uličky, kterou jsme minuli.

Námět "udělat reportáž" z prostředí známé české firmy orientující se především na pěstování akvarijních rostlin vznikla vlastně úplně náhodou. Tak už to bývá. Při obyčejném telefonním hovoru, kdy jsem řešil zcela něco jiného s panem Karlem Ratajem ml., se zrodila myšlenka reportáže.

Vzpomínka na můj první echinodorus

Dodneška mám ve své knihovně, kde je vyčleněné místo pro publikace o akvarijních rostlinách, řadu knížek, které se staly mými "modlitebními" průvodci akvaristikou. Autoři Eliáš, Dokoupil, Frank, Krček, Rataj, Sadílek, Sterba, Zukal (a pochopitelně další) jsou mými legendami, které mě provázejí už od mých 6ti let spolu s první třílitrovou sklenicí od okurek s pavími očkami.

Musím přiznat, že kniha "V pralesích Amazonie" byla pro mne tehdy stejně tak přitažlivá, jako seriál maloformátových knih kapitána J.Y. Cousteau a vždycky ve mne probouzely touhu se jet podívat tam, kde ty úžasné ryby a rostliny žijí. Dnes podobná dobrodružství občas už mohu realizovat fyzicky na vlastní pěst, anebo alespoň v sekci biotopů u každé ryby našeho Atlasu. Po každé ale, když něco hledám, vracím se k nim a ještě dříve, než tyhle knížky znovu otevřu, pohladím je po hřbetě.

Jako školák jsem poctivě každou polední přestávku chodil do kladenské akvaristiky nad hlavní poštou, abych si za padesátník nebo korunu koupil živé nitěnky u pana Šilhy a podíval se, co plave nového v nádržích. Časem, když už jsem měl první občanku, tak se mi občas podařilo domluvit a přinést na prodej nějaké ty své výpěstky, jako byly kančíci šikmopruzí, mečovky, oceláti, meky apod. Připadalo mi to nesmírně férové, protože jsem vždycky dostal polovinu prodejní ceny (dneska by mne asi ve výkupně za tuhle drzost pěkně hnali).

Na takovém horním stupínku, pod klecemi s exotickými ptáky byla výstavní, asi 300 litrová nádrž holandského typu, pěkně zarostlá, které vévodil Echinodorus amazonicus. Před tímhle akváriem, které bylo mým snem, jsem vydržel sedět desítky minut a večer listovat tehdy dostupnou literaturou. Takhle velká nádrž, ještě v kovovém rámu a tmelená, tehdy patřila k těm větším, téměř na vrcholu tehdejších "technologických" postupů a možností. A co se jich v Poldovce tehdy nadělalo a vyvezlo na korbě náklaďáku za brány.

K nádrži s echinodorem jsem chodil pravidelně dva roky. A jednou se objevily květní stvoly, na kterých postupně vyrostly mladé rostlinky. A pan Šilha, který musel určitě znát mé tajné přání, mi celý jeden takový obrovský stvol s mladými rostlinkami, které pouštěly už pěkné kořínky, daroval. Koupit echinodorus v běžném prodeji bylo tehdy téměř nemožné.

Táta pochopil, že to s akvaristikou myslím vážně a udělal mi skutečný stojan s jednou 160 a druhou 250 litrovou nádrží. S podmínkou, že veškerá elektřina bude maximálně na 24 V a k tomu mi koupil pájku a knížku od Karla Krčka, máma mi zase z nemocnice přinesla první zkumavky na topítka. Děkuji všem třema, díky nim jsem nemusel později chodit na většinu přednášek na vysoké škole z elektrotechniky. Prodejna tehdejšího Zverimexu byla už pochopitelně nahrazena dámskými šaty, ale pan Šilha to nevzdal a dodnes v jiné prodejně, kde nemá bohužel zázemí pro nádrže, prodává ptáčky. A občas vidím, jak pro malé akvaristy-školáky pod pultem schovává alespoň tabletky s hnojivy Sera a po jednom kuse je rozdává školáčkům, jako jsem byl tehdy já. A ti přicházejí za pár dní a s rozzářenými očima vyprávějí, že jim začaly růst krásné červené listy echinodorů.

Splněný sen

Jet do Šumperku byla vlastně má cesta do dětství, sen, který se mi splnil. Jaké to asi bude navštívit "království echinodorů"?

Předně, byli jsme velmi srdečně uvítáni Karlem Ratajem ml. (který nás po celých 7 hodin fyzicky nebo slovem dále pak provázel svým královstvím), jeho manželkou a všemi zaměstnanci. Původně jsem si myslel, že budu psát reportáž jen a jen o rostlinách a poctivě si připravil řadu otázek, se kterými mi ještě pomáhali Václav, Smik, Pavel a další (kluci, díky moc, dočkáte se!). Dozvědět se toho co nejvíc, možná zbořit i nějaké ty mýty o rostlinách a jejich pěstování.

První informativní rozhlédnutí po sklenících a focení. Ve sklenících je vlhko a venku docela už chladno, takže se objektivy pěkně potí. Naštěstí jsme byli fotoaparáty vybaveni dobře, takže jsme to nakonec zvládli opravdu do písmene "bez ztráty kytičky" a nic nám neuniklo.

Kamenný obchod

Přes polední přestávku vyjíždíme v doprovodu Karla Rataje ml. do nedaleké prodejny "RATAJ AKVARISTIKA" umístěné v romanticky historické uličce nedaleko kostela. Ulice se mírně svažuje a pozvolné schody, prokládané dlážděnými plošinami chodníku, spolu se stromy okolo kostela, kouzlo místa ještě zdůrazňují. V oknech všude kolem bujně vegetují rostliny a průčelí domu s dominantní hrnkovou květinou vytvářejí dojem spíše rodinného penzionu než běžné akvaristiky. Okolo panuje klid a mír, není to žádné rušné místo jako v obchoďáku s PetCentrem, kam by zákazníci nejraději vjeli s právě vrchovatě naloženým vozíkem nákupu z Tesca. Adresa Sadová 13 by byla pro pověrčivé Američany problémem. Potom, co jsem i uvnitř uviděl, řekl bych naopak, že třináctka přináší štěstí. A bude se navíc dobře pamatovat.

Sotva jsem otevřel vstupní dveře, připadal jsem si jako zase ten malý kluk, který se přišel podívat na to své výstavní akvárko. A když mi od té doby přibylo rovných 40 let, mám stejný pocit jako tenkrát. Jen s tím rozdílem, že jsem toho viděl poměrně hodně a mám s čím srovnávat.

Už jen první dojmy z citlivě a vkusně upraveného okolí dávají tušit, že zase zažiji to obrovské potěšení z virtuální cesty biotopy kolem světa na několika mála metrech čtverečních.

Přicházíme krátce před polednem, a tak v prodejně zastihujeme zákazníky, obdivující ryby, rostliny a nepřehlédnutelné terarijní živočichy. Od dvanácti do jedné hodiny je polední přestávka a prodejna na tuto dobu patří jen a jen nám.

Jak ji stručně charakterizovat? Sice malá, ale velmi útulná. Velikostí, pro ty kteří znají, bych ji přirovnal k akvaristice "Nuselská 108" na Praze 4 (ČLÁNEK: Malá, ale plná velkých překvapení). Podoba je i v protáhlosti místnosti. Rozhodně musím říci, že si zde architekt přišel na své. Sice nevím, zda výsledek návrhu je dílo rodiny Ratajových, nebo externího architekta, ale to není podstatné. Výsledek stojí za to a moc se líbí.

Rostliny v centru pozornosti

První, co určitě nepřehlédnete je nádherně klenutý strop, od kterého v podélné ose místnosti visí osvětlovací tělesa Giesemann (kombinace HQI výbojek a T5 zářivek) nad dvěma výstavními rostlinnými nádržemi po 800 litrech (v jedné plavou ukázkoví terčovci) a mohutnou, prodejní kaskádou rostlin. Mám na mysli takové ty nádrže typu "matrjošek", kdy z větších se voda přelévá do menších. Místní kaskáda je zatím největší, co jsem kde viděl.

Jinak tomu u Ratajů nemůže být – centrem prodejny v původním i přeneseném slova smyslu jsou rostliny a tomu odpovídá i jejich umístění v samém srdci místnosti s osvětlením, které každého upoutá.

Nádrže pro rostliny s kaskádovitě tekoucí vodou známe ze všech větších prodejen. V běžných Pet centrech to je ale místo, kde najdete největší množství řas a nevábně vypadajících rostlin. Prodejci dle mého názoru často dost dobře nechápou, že tyhle nádrže s rostlinami nejsou jen dočasným skladem, než se rostliny prodají. Rostlinám nevytvářejí ani ty nejzákladnější životní podmínky. Osvětlení tvoří obvykle jen zářivka pod stropem (jen připomínám, že intenzita světla ubývá s druhou mocninou vzdálenosti). To mnohdy nestačí ani k tomu, abychom v nádrži vůbec něco viděli, natož aby rostliny rostly. Voda je vodovodní, zpravidla tvrdá, nijak upravovaná. Často panuje i mýtus, že řas se zbavíme výkonnou filtrací, vysokým průtokem vody. Kaskáda pak připomíná niagárské vodopády. O dodávání živin rostlinám (s kořeny ve skelné vatě v umělohmotných košíčkách) už ani nemluvím. A tak není divu že se nedaří rostlinám, které chřadnou, ale řase. Ráj pro štětičku a rozsivky.

Kaskády se nevědomě stávají začarovanou pastí pro prodej rostlin. Rostliny jsou nevzhledné, nevýrazné, mnohdy s uhnívajícími listy při delším "skladování". Nikdo si je nechce koupit, případně se zákazník ptá, kdy přijde nová zásilka "čerstvých" rostlin. Do prodejny spíše zamíří babička pro psí nebo kočičí granule. Majitel prodejny se bojí objednat další rostliny, protože ty "staré" nikdo nekoupil. Pohled není ale vždy tristní, existují i světlé výjimky s nádhernými rostlinami.

Myslím, že tohle všechno si Ratajovi uvědomují a proto vybudovali inspirativní příklad jak to udělat, aby to "šlo".

Svítidla Giesemann dávají tolik světla, že se rostliny jen usmívají (a já se při focení peru s nerovnoměrným nasvícením celého prostoru prodejny – expozičně velmi náročnou scénou O;). Jak už jsem napsal, středem dění jsou rostliny (ale nejen to, ale to se dozvíte až za chvíli).

Voda je měkká a jak se dozvídám, s pravidelným hnojením. Ve všech nádržích (nejen těch středových), co jsem viděl je zaveden CO2 a UV lampy.

Ještě jsem nezažil akvarijní prodejnu s takovouhle pozorností k technickému zázemí pro sladkovodní nádrže.

Červenolisté rostliny jsem zkoušel mnohokrát v nádržích o výšce 60, 70 cm, ale i nižších 30-40 cm. Nikdy se dlouhodobě nedařilo.

A tady? Výška nádrže 70 cm, obrovské trsy "červenavek", kterým ani ve spodní části rostliny neodpadávají listy.

Můj zákazník – můj pán

Obrovskou výhodou, kterou hned tak někdo nemá, je možnost denně doplňovat sortiment chybějících rostlin. Fotím a při tom poslouchám rozhovory v prodejně. Karel Rataj ml. si najde každý den čas, aby se tu stavil a pohovořil jak s personálem, tak i se zákazníky. Zrovna před chvílí se domluvil, že v sobotu na konkrétní hodinu přiveze zákazníkovi požadované zboží. Tedy zítra. Pracovní atmosféra, vztahy s personálem i zákazníky je velmi přátelská, tvůrčí v duchu nejmenované japonské firmy "Nic není nemožné!".

Hned vlevo od vchodových dveří vás v prodejně po příchodu upoutá i velmi moderní prodejní pult. Zeleně prosvícený nápis "RATAJ AKVARISTIKA" v přední stěně dává jasně najevo, že jste přišli do obchodu, kde se o vás budou opravdu starat. Celé řešení působí totiž silným dojmem recepce moderní firmy, které zákazník v žádném případě není lhostejný. Všude uklizeno, čisto, zboží je do regálů naskládáno jak na nějakém veletrhu. Vše má svůj řád a pořádek. Podstatnou část nabídky akvaristických krmiv a chemie na úpravu vody a pro podporu růstu rostlin jsou firemní výrobky v jednotném designu.

RATAJ – nejen vodní rostliny

Jakmile se vynadíváte na nádherně nasvícené centrální stojany s exkluzivními rostlinami, pozornost obrátíte na černé, kapotované stojany určené pro prodej akvarijních ryb, jež jsou umístěné po obou stranách prodejny. Nevím, na co se dívat dřív. Zda na rostliny a dekorace, či na ryby. Každá nádrž se designově liší od té vedlejší. Jsou zde použity různé substráty dna, které jsou samostatně popsány.

Opět v duchu slyším názory mnohých prodejců akvarijních rybek, že nejlepší jsou na údržbu a lov rybek tzv. nádrže "holobyty", kde kromě rybek a skla je jen technika. Rybky jsou v takovýchto případech namačkány jak sardinky. Nádrže mi spíše díky silnému proudění a vzduchování připomínají automatickou pračku nebo prodejní káď s vánočními kapry. Ryby jsou bez úkrytů, dna i rostlin silně stresovány a tedy nevybarveny. Pohromadě jsou někdy i čtyři druhy, které se k sobě v žádném případě nehodí. Stačí se zajít podívat třeba do Hornbachu.

Zde je filosofie úplně jiná. Nádrže slouží začínajícím i pokročilým akvaristům především pro inspiraci. Celková koncepce je v duchu výstavních společenských nádrží, kde spolu rostou vhodné rostliny a plují ryby, jež se k sobě druhově nebo barevně či tvarově hodí. Důležitá je i vyvážená harmonie ryb a rostlin, jež spolu vytvářejí nádherné estetické celky. V pěkně zarostlých nádržích je dostatek prostoru i pro plavání ryb, stejně tak manipulaci s nimi.

K zařízení nádrží patří i UV lampy. Potěšilo mne, že ani jedna nádrž nebyla ve stavu karantény. Když jsem doma zpracovával asi 800 fotografií, jež jsme s Pavlem pořídili během našeho pobytu, všiml jsem si v okamžiku, kdy jsem dělal v Zoneru výřezy, že poměry stěn u menších nádrží jsou v poměru 3:2, tedy ve fotografickém poměru, což je ideální pro focení nádrží jako celků. Je to poměrně blízko i magickému zlatému řezu s poměrem stran 1,62. Nádrže větší, protáhlejší mají poměr stran 1:3, což je též velmi líbivý tvar pro protáhlejší nádrž. Ta je ideální pak pro hejnové rybky nebo exempláře, majestátně proplouvající pomalu prostorem.

Exkluzivní výběr ryb

Nádrže jsou ve třech řadách nad sebou a je opravdu na co se dívat. A rybí osazenstvo? Byl jsem opravdu unesen. Nádrží ve srovnání s Viváriem nebo Sklorexem není tolik, ale výběr ryb, stejně jako jejich kondice jsou vynikající. Původně jsem si myslel, že rostliny u Ratajů budou hrát prim. Jinak, nevím vnitřně proč, jsem si to neuměl představit. Jenže ryby v prodejně lehce konkurují nádherným rostlinám. Velice citlivě je zvolen výběr druhů a jejich forem. Lze zde najít zástupce klasických, prodávaných rodů, ale v úžasné velikosti a vybarvenosti. Nepochybuji o tom, že roli hraje i prostředí akvárií, kde se všichni musí cítit opravdu skvěle a to se projevuje i v jejich chování a sytých barvách. Dokonce i milovníci afrických tlamovců nebo středoamerických cichlid si zde přijdou na své, o diskuzářích ani nemluvě.

V nádržích je cítit zájem Karla Rataje ml. o přírodní akvária. Všechno tu tak přirozeně ladí, že se zatajeným dechem přecházíte od jedné nádrže k druhé v očekávání, co dál uvidíte. Já celou prodejnu obešel dokola celkem pětkrát a vyfotil spoustu ryb (které se budou časem hodit i do našeho atlasu). Pavel s Karlem Ratajem si vydrželi povídat o technice téměř hodinu (za což jsem nesmírně vděčen) a já si opravdu užíval. Představu nádrží a zde prodávaných ryb si uděláte nejlépe právě z fotografií. Jeden snímek je vždy za tisíc slov.

Bylo mi hned jasné, že rybky nejsou od chovatelů z blízkého okolí. A tak jsem se zvědavě vyptával. Tajemství spočívá v tom, že firma RATAJ má spoustu obchodních kontaktů a může si dovolit vybírat jednotlivé druhy rybek i z daleka a pomocí své distribuční sítě je svážet na prodejnu. Sbírka ryb, jinak se to nenechá nazvat, je pak opravdu imponující. Podařilo se mi nafotit konečně i ty "obyčejné" závojové neonky, které zde byly alespoň dvojnásobně větší než na výstavě v Rychnově nad Kněžnou. Plavaly v hejnu proti proudu vody a závoje jim opravdu jen vlály. Přehled ryb na prodejně najdete na webu http://www.rataj-spk.cz/ - barevný banner "Kamenný obchod firmy RATAJ", který obsahuje v průměru kolem 100 druhů ryb.

S focením jsem si ale pěkně zavařil. Ráno, jak jsem pospíchal, jsem si na sebe vzal světlou košili s vodorovnými a svislými proužky, což je to nejhorší, co můžete mít na sobě, když fotíte přes sklo. Je jedno zda akvária, nebo krajinu z letadla či útesy z ponorky. Tyto vzory se s velkou radostí odrážejí od skla a přitahují na sebe automatiku ostření fotoaparátu tak, že nezbývá nic jiného než přijít na manuální režim, jinak by se nepovedl jediný snímek. Ideální je černé bavlněné tričko s dlouhým rukávem. To se mi to teďka lehce píše. V prodejně jsem měl na sebe docela vztek. Ale nakonec to všechno dopadlo dobře, troufám si říci jako v pohádce.

Nechybí ani terária a nanoakvária

O čem se rozhodně musím ještě zmínit, jsou terária. Ještěrky, plazi, nádherně veliký leguán. Děvčata mi nabízela, abych si ho i pohladil, protože to je jejich miláček. O terarijní části, která není zase až tak velká, ale platí obecně všechno to, co jsem psal o nádržích. Nádherná kompozice prostoru, pocit volnosti, úžasné rostliny i exempláře živočichů. Vše zkomponované a udržované s láskou a něhou. Jedna myšlenka, která ztvárňuje koncepci celé prodejny a starostlivost o ní je vtělena do nápisů na tričkách, jež mají zaměstnanci na sobě: "RATAJ – nejen vodní rostliny". A to mluví za vše, mohlo by být mottem i téhle reportáže.

V prostorách prodejny je možné spatřit i několik vzorných nanonádrží, které je možné dokonce získat osazené rybkami a s rostlinami.

V obchodě, který je velkou radostí Ratajových, jsme strávili skoro dvě hodiny. A nechtělo se mi pryč, stejně jako tomu školáčkovi tehdy před 40ti lety, kterému za deset minut zvoní a musí přes půl města doběhnout ještě na odpolední vyučování do školy. Dnes to bylo ale podstatně lepší a jednodušší, protože nás čekaly ještě další skleníky a pak povídání. Žádné povinnosti a jen samé radosti.

Vánoční dárek vám všem

Původním cílem naší cesty byla jen jedna reportáž. Ale získali jsme tolik zajímavých informací a snímků, že můžeme udělat reportáže hned dvě. Ta druhá bude následovat zanedlouho, v období letošních vánočních svátků. Firma RATAJ – syn a otec, přinese našim čtenářům pod stromeček nádherný a neobvyklý, velmi cenný dárek. Po dobu 14 dní, co bude druhá reportáž "viset" mezi články na AKVARISTA.cz na prvním místě, se budete moci v diskuzi ptát na problematiku vodních rostlin, případně i na prodejnu, kterou jsme dnes společně všichni virtuálně navštívili. Můžete si zatím promýšlet konkrétní otázky, třeba doplněné i snímky vašich nádrží, rostlin, kterým se daří nebo nedaří. Otevřeme speciální témata v naší diskuzi, kde se budete ptát a moci přiložit i své fotografie. Odpovídat bude Karel Rataj ml.

Další reportáž bude věnována především rostlinám a tajům jejich pěstování v nádržích formou připravených otázek a odpovědí, na které budete moci následně volně navazovat ve veřejné diskuzi.

Dnes chci moc a moc poděkovat celé rodině Ratajových. Nejenom za ten dnešní nádherný den plný světla, rozmanitých barev a tvarů rostlin a všech živočichů, ale za všechno to, co bylo přineseno kontinuálně již mnoha generacím našich akvaristů v průběhu dlouhých desetiletí. Bez skutečné lásky a obětování se přírodě by to nebylo vůbec možné. Obzvláště si osobně cením harmonii mezi klasickou vědeckou taxonomií, bádáním, vytvářením sbírek rostlin, cestováním, pěstováním rostlin a publikační činností. Chtěl bych popřát, aby se šumperská prodejna stala časem vlajkovou lodí řetězce kamenných akvaristik, ve kterých bude věnována harmonická pozornost rybám i rostlinám v prodejních prostorech a které se stanou inspirací pro mnoho začínajících akvaristů. Přeji hodně štěstí, radosti a zdraví v další namáhavé, ale excelentní průkopnické činnosti.

Když pojedete kolem, rozhodně se stavte

Našim čtenářům bych chtěl popřát trošku času, aby se mohli do Šumperku zajet osobně podívat. Tohle se musí vidět na vlastní oči. Když nebude ležet moc sněhu a mrznout, umím si představit i trasu Praha-Ostrava "severní cestou", tedy mimo dálnici D1 a právě přes Šumperk. Pro ty, kteří mají rádi přírodu a sportovnější jízdu hornatým terénem a serpentinami vřele doporučuji. Nádherná podívaná rozhodně "zaplatí" ty dvě hodiny navíc strávené na cestě. A pod stromeček by se tu určitě něco našlo O;). Pokud přijedete v sobotu dopoledne, naleznete v prodejně i Karla Rataje ml., se kterým se můžete pobavit nejen o akvarijních rostlinách. O tom, že si něco odsud odvezete, ani v nejmenším nepochybuji.

A jelikož prodejna leží i na turistických trasách (modrá, žlutá značka), je možné absolvovat i nějakou tu turistickou cestu s akvaristickým občerstvením plným nových sil a inspirace.