Nejkrásnější drobnoústka

Autor: Karel Zahrádka · 31.5.2008 · Článek #213 ·

Před několika lety proběhlo akvaristickým tiskem několik skromných sdělení a rybce pracovně nazvané Nannostomus spec. Peru, někdy také "Peru red". Pod tímto názvem byla rybička dovážena do Evropy převážně od firmy Aquarium Lima z Peru. Současně zveřejněné fotografie vyvolaly mezi akvaristy velký rozruch a všichni jsme začali po této novince toužit.


Podle tehdy dostupných referencí byla rybka nalezena kdesi v hloubi peruánských pralesů a jen její transport do exportní stanice v Limě byl popisován jako náročný. Snad právě proto rybky, které nabízel český obchod, nebyly v ideální zdravotní kondici a jejich aklimatizace dělala potíže. Rybky byly vyhublé, přijímaly prakticky jen nauplie žábronožek solných, byly začervené a bylo obtížné je vůbec udržet naživu.

Často hynuly zdánlivě bez příčiny a proto nákupy jednoho až dvou párků rybek akvaristy nevedly většinou k chovatelskému úspěchu a větší množství si pořídil málokdo, protože byly drahé. První odchov byl popsán BORKEM a současně WEITZMANNEM v roce 2001.

Rybka byla zpočátku považována za červenou formu Nannostomus marginatus. Byla původně popsána PAEPKEM a ARENDTEM v roce 2001 jako Nannostomus marginatus mortenthaleri na počest v Iquitos žijícího exportéra pana Mortenthalera, ale už z prostého pohledu "chovatelským okem" se rybka od druhu Nannostomus marginatus výrazně liší. Nejen stavbou těla, ale i pohlavním dimorphismem, který je mimo dobu tření či imponování samců podstatně méně vyjádřen než u druhu Nannostomus marginatus a odlišit pohlaví mimo dobu tření je velmi obtížné - zatímco u Nannostomus marginatus je to snadné. Nannostomus mortenthaleri je také větší a celkově robustnější.



Aby nebylo zmatků dost, začali však exportéři nabízet ještě jednu rybku pod názvem Nannostomus "Peru red" anebo Nannostomus marginatus "red". Dodavatelem této rybky, která je lovena v Rio Hualaga, je také Aquarium Lima (http://www.aquarium-lima.com) a její samičky jsou opravdu někdy těžko k rozeznání od Nannostomus marginatus, zatímco samci tvarem těla též k nerozlišení od Nannostomus marginatus (ale jsou přeci jen větší a robustnější) jsou od poloviny těla k ocasu zbarveni krvavě rudě.

Jeden importér mi sdělil, že oba druhy jsou nabízeny pod názvem "Peru red" a když je objedná, nikdy předem neví, co přijde. Naštěstí mu tato "sázka do loterie" nevadí, protože o oba druhy je i přes vysokou cenu stále velký zájem. Ale zpět k Nannostomus mortenthaleri.



Rybky pocházejí z pralesních přítoků horního a středního povodí řeky Rio Nanay na severu Peru v provincii Loreto. Vzdálenost a špatná přístupnost lokality vysvětluje jejich ne zrovna ideální stav po importu.

Větší než malé množství místa

Prvních 10 exemplářů z importu jsem si pořídil v roce 2002. Rybky byly vyhublé, přijímaly jen nauplie žábronožky solné, byly plaché a postupně zdánlivě bez příznaků nemoci hynuly. Dnes už vím, že chyba byla v malé velikosti nádrže, ve které jsem rybky choval. To že samci jsou mezi sebou agresivní a jsou schopni na malém prostoru se vzájemně zabít, mi došlo až když mi zbýval poslední samec, který pak osamocen žil další dva roky.



To mohl být konec mých pokusů s touto nádhernou rybkou - nebýt toho, že zhruba ve stejnou dobu a ze stejného importu si pořídil dva párky těchto rybek také známý příbramský akvarista Martin Mates. Ten je nejen udržel naživu, ale také v menším množství rozmnožil, a tak jsem se díky jemu znovu stal znovu šťastným majitelem této nádhery - tentokrát už F1 generace. Mé další zkušenosti tedy jsou již s rybkami F1.

Život s dafniemi

Mladé rybky, které jsem si donesl, byly vitální a přijímaly živou potravu. Lze je krmit stejně dobře artemií jako cyklopem, komářími larvami, dokonce ani čisté drobné nitěnky rybkám nevadí. Jako zvláštní pochoutku přijímají dafnie, které chtivě loví a poté, co "vycucnou" obsah, schránku nechají bez povšimnutí spadnout ke dnu.



Pár živých dafnií je dobré dát jako potravu i do vytírací nádržky. Většina jiné potravy totiž klesá ke dnu, zatímco dafnie se zdržují většinou nad třecím roštěm a rybky je mohou chytat, čímž snížíme riziko požírání vlastních jiker hned po jejich odložení. Důležité je střídání potravy, protože co rybky jeden den s chutí konzumují, druhý den odmítají a raději hladoví.

Snad jen artemii jsou ochotny konzumovat kdykoliv, ale denodenní krmení pouze artemiemi neodpovídá fyziologickým nárokům sladkovodní rybky. Cítí se dobře v běžné vodovodní vodě 240 mikrosiemens a pH okolo neutrálu. Vnitrodruhová agresivita u rybek F1 generace není už tak veliká a vede většinou jen k vzájemnému imponování, nikoliv k vzájemnému zabíjení se.

Kdo si počká...

Rybky pohlavně dospívají ve věku 6-7 měsíců. V tomto stáří můžeme začít pozorovat známky pohlavní aktivity. Tření není tak časté jako u Nannostomus marginatus, kde většinou stačí přelovit párek rybek do malé elementy a na tření si počkat. N. mortenthaleri je i v F1 generaci stále plachá rybka a prostředí, ve kterém se vytírá, musí být prosto jakýchkoliv otřesů či prudkých světelných změn.

Pohlaví u N. mortenthaleri je rozlišitelné za normálních okolností poměrně těžko. Samci bývají robustnější než samice a dokáží se nažrat tak, že jejich bříška jsou větší než u stejně starých samic a snadno se se samicemi zamění. Za poměrně spolehlivý rozlišovací znak lze považovat zbarvení řitní ploutve. Tato ploutvička je u jedinců obojího pohlaví červená, ale u samců má tato červená řitní ploutev tmavší červený lem, zatímco u samic je naopak lem řitní ploutve světlejší.




Ke změně ve vybarvení dochází v období pohlavní aktivity. Samci kteří se chtějí třít, se vybarví fantasticky purpurově, a to je signál chovateli umístit chovné párky do elementek s měkkou vodou, trsem jávského mechu a hlavně - s vytíracím roštěm. Nejlepší je umístit párek do elementky večer a zhasnout. Ke tření pak většinou dojde následující den v pozdních odpoledních a večerních hodinách.

Bez roštu ani jikra

Tření probíhá většinou klidně, samec pronásleduje nenásilně samici, rybky se občas zastaví blízko sebe a samec provádí typické kývavé pohyby prohýbáním zadní partie těla nahoru a dolů a jeho purpurové zbarvení se mění v karmínově červené. Když je samice připravena odložit jikru, dá samci signál tím, že na jeho dvoření reaguje podobným způsobem a poté se lehce prohnuta postaví do spleti jávského mechu.

Samec ji následuje, rybky se přitisknou a za křečovitého chvění dochází k odložení jedné, vyjímečně dvou jiker. Jikry jsou lepivé jen pár minut, poté se uvolňují a klesají ke dnu, kde je třoucí se pár radostně požírá. Proto bez použití roštu nenajdeme ani jikru.



Nejlepší způsob je nechat rybky třít do jávského mechu nad třecím roštem a ještě každých asi 20 minut skleněnou tyčinkou zaklepat jávským mechem aby se jikry ztrácející rychle svou lepivost uvolnily a propadly roštem na dno, kam za nimi dospělé ryby nemohou. Třoucí se rybky sice tímto počínáním na pár minut vylekáme, ale po pěti minutách se obvykle vracejí k třecí aktivitě.

Beze stopy

Mech nesmí být příliš hustý, aby jikry mohly propadnout. Z jednoho výtěru bývá 20, maximálně 50 jiker a při prvních pokusech o tření se můžeme dočkat nemilého překvapení. Nádherně čajově čiré jikry při kontrole po několika hodinách zmizí. Nezplesniví, nezbělají, prostě zmizí. Tady nemusí být vždy na vině kvalita vody, velmi často se jedná se o neoplodněné jikry, které se prostě beze stopy rozpadnou. Při opakovaných výtěrech v cca desetidenních intervalech se tato situace zlepšuje a oplodnění je lepší a lepší.



Voda pro tření a vývoj jiker je ideální měkká, lehce kyselá, DGH max.2, DKH max.0,2, pH 6,8. Teplota pro tření a vývoj stačí 22-24°C.

Pro úplné zjednodušení pro akvaristy, kteří nemají chuť experimentovat, uvádím, že dobré výsledky dává použití čerstvě napršené dešťové vody s původní vodivostí 10 mikrosiemens, do které přidáme Vincentku tak, aby se vodivost zvýšila na 30 mikrosiemens. Hrubým odhadem bez měření se jedná o přidání 2 ml Vincentky na 5 l dešťové vody.

Má-li chovatel mikroskop, může si oplodnění a další vývoj jiker v časových intervalech zkontrolovat. Jak by asi jikry měly pod mikroskopem v jednotlivých fázích vývoje vypadat, ukazují přiložené obrázky embryonálního vývoje.

Mimikry méně výrazné

Potěr se líhne při teplotě 23°C za 36 hodin a za dalších 4-5 dnů se rozplavává a začíná přijímat potravu. Je větší než potěr N. marginatus a přijímá hned nauplie Artemia salina. Zdá se, že je i odolnější a tvrdší než potěr N. marginatus. Lze říci, že po naplnění plynového měchýře může další úspěch zmařit už jen hrubá chyba chovatele.



Zatímco rozplavaný potěr N. marginatus vypadá jakoby "otrhaný a oplesnivělý"
což jsou mimikry potěru všech příslušníků rodu Nannostomus, potěr N. mortenthaleri má tento příznak méně vyjádřen než N. marginatus a více se podobá malé rybce. Kresba na ocasní ploutvi plůdku je též odlišná než u N. marginatus, jak dokumentuje fotografie.

Ve dvou týdnech stáří potěru je dobré začít do nádržky začít po malých dávkách přidávat tvrdší (vodovodní) vodu. Tak, aby ve stáří 4 týdnů bylo možné malé rybičky zbarvením podobné svým rodičům přelovit do většího akvária s běžně používanou vodovodní vodou.



Co řící závěrem? Jedná se snad o nejkrásnějšího příslušníků rodu Nannostomus. Rozmnožování je zatím obtížné, jiker z jednoho tření je málo, bývají často neoplozené a rybky jsou v F1 a F2 generaci stále dost plaché. Nebude jich nikdy na trhu přebytek, protože odchyty v přírodě mají své limity dané množstvím rybek v přírodě a obtížným transportem z lokality. Rybka pravděpodobně nikdy nebude nabízena v tisících z Asijských pěstíren a zůstane stále drahá. Snažme se ji dále rozmnožovat, aby v našich nádržích zdomestikovala stejně jako kdysi Nannostomus marginatus. Její krása a naše hobby nás k tomu zavazují.